Válka na Ukrajině od základů změnila pohled na evropskou bezpečnost a do popředí vynesla obranný průmysl. Z odvětví, které v dobách míru patří ke kapitolám státních rozpočtů, v nichž se spíš víc škrtá, než přidává, se stala strategická priorita. A začínají do ní téct nové stovky miliard korun. Pro českou ekonomiku, která je silně závislá na automobilovém průmyslu, čelícím nejisté budoucnosti, se tak otevírá zcela nová příležitost. Poradenská společnost PwC jako první z velké čtyřky auditorských firem začíná zejména výrobním podnikům ukazovat cestu k transformaci výrobních programů z civilního sektoru do obranného průmyslu.

PwC k tomu využívá expertizu sítě svých poboček po celé Evropě, které spolupracují jak s výrobním sektorem, tak obranným průmyslem a armádami i ministerstvy členských států NATO. V čele týmu čítajícího desítky poradců stojí dva muži, pro které obrana není jen byznys – David Borkovec, který je partnerem PwC a také Defence Leaderem, a Ivo Kramoliš, jenž má na starosti projekty kolem digitální transformace a nově i roli Defence Executive.

Oba jsou nejen vysoce postavení manažeři v PwC, ale také současní či bývalí příslušníci Aktivních záloh Armády České republiky. Jejich pohled tak kombinuje strategické uvažování byznysu s praktickou zkušeností a osobním vztahem k armádě. „Pro nás je to do určité míry hobby a snaha spojit příjemné s užitečným,“ říká David Borkovec.

Impulsem pro jejich aktivity byla právě ruská agrese. „První dual-use byly lahve od piva používané na Molotovovy koktejly,“ připomíná s nadsázkou Ivo Kramoliš, když si vybavuje fotografie z Euromajdanu z roku 2013 , kde se ukázalo, jak rychle se mohou civilní technologie proměnit ve vojenské.

A právě v přeměně civilní výroby vidí obrovský potenciál i pro další české firmy, kterým nabízí poradenství v oblasti transformace výroby pro zbrojní průmysl, financování inovačních výrobních programů ale i PPP projektů a posilování kyberbezpečnosti. Proč by se ale podniky měly vůbec pouštět do tak složitého a regulovaného odvětví? A nehrozí, že českým firmám ujede vlak, zatímco konkurence z Polska masivně zbrojí? Nejen na to odpovídají v rozhovoru pro CzechCrunch.

Proč se původně daňový poradce a specialista na digitální transformaci začali věnovat právě obraně? Je to čistě oportunistický krok?
David Borkovec: Pro nás je obrana víc než byznys. Jasně, musíme platit nájmy a platy, ale tohle je pro nás oba srdeční záležitost. Obranu nemůžete dělat dobře, pokud k ní nemáte osobní, emocionální vztah. A hlavně je to objektivně důležité pro tuhle zemi, což přesně zapadá do globálního motta naší firmy – budovat důvěru ve společnosti a řešit důležité problémy. Obranyschopnost je pro Česko a celou střední Evropu bez diskuze jedním z nich.

Ivo Kramoliš: Navíc David byl a já stále ještě jsem příslušníkem aktivních záloh, takže k tomu máme velmi blízko. Vidíme obrovskou příležitost pomoci na jedné straně podnikům a na druhé straně i státní správě, tedy armádě, s posilováním potřebných schopností.

Není to tak, že by PwC vstupovalo na nový trh. V západní Evropě nebo USA jsme v obranném sektoru aktivní desítky let. Tady v Česku se ale ten důraz na obranu dostal do popředí až v poslední době. Proto vznikl náš tým zaměřený čistě tímto směrem. Mimo jiné jsme pro tyto účely založili i samostatnou společnost, která má od NBÚ prověrku na stupeň Tajné, takže jsme připraveni i na projekty podléhající utajení.

Co bylo tím hlavním impulsem, že se české PwC začalo o obranu takto aktivně zajímat?
Ivo Kramoliš: Hlavním spouštěčem byl útok proti Ukrajině v roce 2022. Najednou jsme viděli v přímém přenosu, jak Ukrajinci začali využívat civilní technologie pro vojenské účely. Drony z komerčního sektoru, nákladní auta upravená pro boj – to všechno ukázalo obrovský potenciál zboží dvojího užití. A my jsme si řekli, že je potřeba českým firmám pomoci tento potenciál objevit a využít.

Český průmysl má obrovskou tradici v obranném průmyslu a je jedním z největších výrobců automotive v Evropě. Patříme mezi pětici nejvíce industrializovaných zemí, a je tedy nasnadě tuto tradici a schopnosti využít k přezbrojování armád NATO. Potřeba obrany konečně začala být vnímána jako základní potřeba naší společnosti a nám nezbývá, než nyní doplatit mírovou dividendu, kterou si naše společnost poslední tři dekády vybírala.

David Borkovec: Není to tak, že by nám klienti sami klepali na dveře. Spíš se snažíme jít příležitosti naproti. Vidíme, co se děje na Ukrajině, čerpáme zkušenosti od kolegů z Polska, kde už jsou o krok dál, i dál ze západu, kde vidíme recepty například na efektivní armádní nákupy, což je věc, která celý trh zatím brzdí. My v zahraničí vidíme přístup, který přijde nevyhnutelně i k nám. Stát bude muset investovat do obrany obrovské peníze a to nepůjde, dokud se nenaučíme efektivně nakupovat. To znamená promyšleně, s dobře zvládnutými nákupními procesy a ideálně v koordinaci s jinými evropskými členy NATO.

Foto: archiv Davida Borkovce

David Borkovec zastává funkci Defence Leadera PwC ČR

Mnoho českých a evropských firem, zejména v automobilovém průmyslu, čelí výzvám ve spojitosti s přicházející přísnější normou Euro 7, také posilování globální konkurence a klesajícím prodejům vlivem ekonomické nejistoty. Je pro ně obranný průmysl reálná cesta?
Ivo Kramoliš: Určitě ano. Vnímáme erozi v sektoru spalovacích motorů, zejména v Německu, a blíží se rok 2035. Firmy budou muset hledat nové uplatnění pro své kapacity. A právě automotive má skvěle vypracované výrobní procesy, třeba celou metodiku just-in-time, které jsou jednoznačně přenositelné do zbrojního průmyslu, zejména u sofistikovaných strojírenských prvků. Lze předpokládat, že se tyto průmyslové kapacity uplatní při naplňování strategie přezbrojení evropských armád NATO.

Pokud je to taková příležitost, proč už to firmy nedělají? Co jim stojí v cestě?
David Borkovec: Byznys je sice agilní, ale jeho flexibilita má své hranice. Přerod z jednoho dodavatelského řetězce do druhého, navíc do tak silně regulovaného odvětví, není jednoduchý. Firmám chybí kontakty, nerozumí nákupním procesům v obraně, neznají to prostředí. Můžete pětadvacet let vyrábět nejspolehlivější čerpadlo pro automobilky, ale vůbec nevíte, komu a jak ho prodat v dronovém průmyslu.

Ivo Kramoliš: Velkou bariérou je také nejistota a neznalost regulace. Podniky často netuší, co by pro ně výroba zboží dvojího užití znamenala legislativně. Když otevřete novou výrobní linku, z níž produkty budou podléhat jiné legislativě, musíte vědět, co vás to bude stát a jak to zvládnout. Je potřeba osvěta, kterou firmám nabízíme my, a upozorňujeme i stát na to, že existují určité často nesmyslné bariéry, které by stálo za to začít odstraňovat.

Mluvíte hlavně o transformaci velkých automotive firem. Vznikají v Česku i úplně nové, čistě obranné startupy?
Ivo Kramoliš: Děje se obojí. Vznikají nové firmy zaměřené třeba na pěchotní zbraně, jako jsou Perun a Antreg ve Vyškově nebo DSS. Vidíme také, jak tradiční investoři vstupují do tohoto odvětví – příkladem je skupina Anacot Pavla Drobila, která koupila výrobce sportovních zbraní a u níž se dá očekávat, že bude hledat cesty, jak produkty upravovat i směrem k bezpečnostním složkám.

David Borkovec: A co je klíčové, vzniká tu pro celý tento sektor také kapitálová podpora. Trh si té příležitosti všiml, a proto v Česku už vznikly i první specializované obranné fondy, jako je Presto Tech Horizons nebo J&T Wood Defense OPF. Jejich cílem je investovat právě do nových, sofistikovaných technologií a startupů, které mohou přinést tu nejvyšší přidanou hodnotu.

Hrozí, že pokud české firmy tuto příležitost propásnou, jejich místo zabere jiný stát?
David Borkovec: Samozřejmě, takové riziko je značné a částečně se to už děje. Stačí se podívat na Polsko. Jsou čtyřikrát větší, na obranu dávají také víc než my – za rok 2025 se už jejich obranný rozpočet blíží k pěti procentům hrubého domácího produktu, náš se pohybuje kolem dvou procent.

Navíc přes padesát procent jejich obranného rozpočtu jde na nákup nového vybavení, u nás je to zhruba třetina. Tlak poptávky polské armády je obrovský a polský průmysl to ví. Jakmile se polské firmy naučí s jejich armádou spolupracovat, velmi ochotně budou dodávat i do České republiky.

Kde vidíte největší technologické příležitosti pro Česko? Je to jen o tancích a munici?
Ivo Kramoliš: Právě naopak. Těžká technika se bude v Evropě spíše harmonizovat, tam velkou roli hrají platformy jako Leopard nebo korejské tanky. Obrovskou příležitost pro Česko ale vidím v dronech, satelitních technologiích a letectví. Máme zde skvělou technologickou základnu. Jsme mezi třemi největšími výrobci malých letadel na světě, máme firmy na malé turbíny a špičkové absolventy z ČVUT nebo zkušené odborníky z firem jako Aero Vodochody. Je jen otázkou času, než se další party mladých lidí pustí do práce a začnou něco budovat.

Není ale investice do změny výroby celkem riskantní sázka? Co když válka skončí a poptávka opadne?
David Borkovec: Pro trvalý mír bude muset být Ukrajina vyzbrojená podobně jako Izrael, aby dokázala odstrašit agresora. Poptávka z Ukrajiny tedy nezmizí ani po ukončení bojů. Navíc je tu závazek zemí NATO na vyšší výdaje, který se nebude rušit. Už z těchto důvodů nejde o krátkodobou bublinu, která by ze dne na den splaskla. Cílem je dlouhodobé odstrašení Ruska a na to budou evropské země potřebovat moderní a silné armády.

Co tedy mohou firmy, které o vstupu do obranného sektoru uvažují, udělat?
Ivo Kramoliš: Měly by se začít aktivně zajímat, vzdělávat a hledat partnery. Právě proto 25. listopadu pořádáme velké mezinárodní CEE Defence Forum zaměřené přesně na téma přechodu z civilního sektoru do obrany a na příležitosti v oblasti dvojího užití. Chceme propojit české firmy se zahraničními partnery a ukázat jim konkrétní cesty, jak na to.