Chaloupka jak malovaná. Moderní podstávkový dům vzpomíná na Sudety a své původní majitele
Původně tu stála jiná chaloupka. Její stav byl však natolik žalostný, že musela ustoupit chalupě nové. Ta však původní objekt v mnoha ohledech ctí.
Projekt, který je skrz na skrz protkaný příběhy, historií, citem a snahou obnovit to, co bylo zdánlivě ztraceno – taková je chaloupka zvaná Adolfka. Nachází se na severočeské Vlčí hoře a byť se jedná o novostavbu, hrdě se hlásí ke své historii a připomíná pohnuté osudy lidí, kteří obývali sudetské končiny v první polovině 20. století. Objevte více příkladů zajímavé architektury v našem pravidelném newsletteru Arch, k jehož odběru se můžete přihlásit v boxu níže.
„Čtrnáctého dne, desátého měsíce, léta páně 1891 se v sudetské obci Wolfsberg, v pastoušce s číslem 80, narodil Adolf Geilert, syn Antonie a Josefa Geilertových,“ tak začíná popis projektu podstávkové chalupy z pera architektů studia A1architects.
Jedná se o začátek příběhu muže, který se i přes svou německou národnost hrdě hlásil k Čechům a myšlence samostatného československého státu. V sedmnácti letech se účastnil bojů v první světové válce, kde padl na dlouhé čtyři roky do ruského zajetí. Po svém návratu působil jako poštovní úředník, ovšem jen do té doby, než byl za své levicově orientované politické smýšlení odeslán do koncentračního tábora v Magdeburgu.
Po svém návratu byl nucen žít na Mělníku, ale nikdy se nevzdal myšlenky vrátit se domů, do Wolfsbergu, do pastoušky na Vlčí hoře, která mu byla po válce coby německému občanovi zabavena. Nevzdal se a začal s dokazováním svých protinacistických postojů. Rodná chalupa se mu nakonec vrátila, a on se tak ve svých téměř 50 letech vrátil domů.
Původní pastouška č.p. 80 dnes na Vlčí hoře nestojí. Když v roce 2017 získala nové majitele, byla v takovém stavu, že nebylo záchrany. „Stáli jsme s Hankou na opuštěném místě s krásným výhledem. I přes nepřízeň počasí a chladný opar na nás původní skromný objekt zapůsobil mile a útulně, svůj podíl na tom měla bezpochyby i zvláštní vůně, která se v podobných chalupách často vyskytuje. Konstrukční stav původního domu byl však bohužel žalostný, a proto jsme ve společné debatě otevřeli téma výstavby nové chalupy,“ popisují investoři.
Tím se začal psát příběh nové chalupy, která však na tu původní nezapomněla. To napovídá už její jméno, odkazující na původního majitele. Dům však ctí originální objekt i v dalších ohledech. Dodržuje měřítko původní chalupy i její usazení lehce nad terénem, má téměř identické rozložení místností v přízemí i stejný vstup do obnoveného sklepení.
Autoři návrhu se navíc snažili, aby dům vypadal, jako by tu stál od nepaměti, čemuž přispěla i autorská interpretace tradičních prvků místní lidové architektury spojené s podstávkovými domy, pro tento region typickými.[
the_ad id=”127226″]
Dřevěná podstávka zde byla využita pro vytvoření krytého zápraží, které funguje jako venkovní terasa, v letních dnech poskytuje stín, případně nabízí úkryt před nepřízní počasí. Ze zápraží se rozevírá výhled na krajinu Labských pískovců a Lužických hor.
Kus tradice se odehrává i v interiéru, který je definován především barvou masivu a světlými odstíny, ke kterým vytváří kontrast tradiční pomněnkově modré prvky použité na některých kusech nábytku, v kuchyni a také obložení. Dobovým prvkem jsou i kamna.
Vrchní patra byla pojata v o něco modernějším stylu, aby odpovídala potřebám rodiny a pohodlí přátel, kteří na chalupu přijíždějí. Součástí domu je také venkovní útulna, sauna a dřevník. Zároveň byly provedeny jemné úpravy terénu a doplněna původní výsadba.