Když Michal Fictum ve dvanácti letech pomáhal otci opravovat babiččinu chatu, tak trochu už tušil, že jeho životní cesta povede právě do stavebnictví. Dnes, o třicet sedm let později, stojí v čele skupiny Miras Group, která pod jeho vedením zrealizovala a prodala více než 1 200 bytů v hodnotě přes 6 miliard korun.

Přesto si podle svých slov rodák z Plzně zachoval každodenní pohled stavbyvedoucího, který diskutuje se zedníky o tom, jak svoji práci mají dělat, i s projektanty o realizovatelnosti jejich návrhů. „Prošel jsem si míchačkou, vozením kolečka i řízením technologicky náročných staveb, takže cokoli stavíme, můžu reálně ovlivnit. Ne o tom jen mluvit od stolu,“ říká.

Jeho největším – a právě vznikajícím projektem – jsou dvě věže Sisters v centru Plzně, spojené krčkem a vysoké 83 a 94 metrů. Tvoří součást širšího projektu Polyfunkční domy Chelčického. Pod staveništěm u náměstí Českých bratří se kvůli vysoké hladině podzemní vody musela zajistit stavební jáma pomocí tzv. štětovnic, jaké se používají u mostů nebo přístavních zdí. Jen spodní stavba spolkla přes 16 tisíc tun železobetonu – zhruba jako dvě Eiffelovy věže –, celková hmotnost samotné nosné konstrukce dosáhne 42 tisíc tun železobetonu. Do výšky bude s domem růst i 120 metrů vysoký šplhací jeřáb, jeden z nejvyšších v zemi.

V rozhovoru mluví Michal Fictum nejen o technických výzvách projektu Sisters, ale i o tom, proč podle něj nejenom české stavebnictví nemůže fungovat bez zahraničních dělníků, hlavně těch z Ukrajiny, nebo proč se rozhodl darovat městu veřejnou vyhlídku v 26. patře.

Vizualizace: Miras Group

+2

Kdy se z velké jámy v centru Plzně začnou klubat věže? A kdy se budou lidé moci nastěhovat?
Hrubou stavbu chceme mít hotovou v roce 2027. Počítáme zhruba dva roky jen na konstrukci a pak rok až rok a čtvrt na dokončovací práce. Rád bych, abychom byli hotovi do konce roku 2028. Hodně se ukáže po první zimě – na jaře máme v plánu být někde u šestého až osmého patra, v létě na úrovni sousedního hotelu Škoda. Když to vyjde, dodržíme ambiciózní plán dokončení do roku 2028.

Budete v Sisters bydlet i vy osobně?
Ano. Těším se na to. S rodinou budeme bydlet ve vyšších patrech. Upřímně si myslím, že je to povinnost – když postavíte takový dům, měli byste v něm aspoň nějakou dobu s lidmi žít. Pro budoucí obyvatele je to i jistota. Když u toho budu naživo, mohu osobně dohlížet, aby vše fungovalo, jak má.

Jaké technologie v Sisters budou?
Celá řada technologií, třeba topení, chlazení i rekuperace jsou součástí jednoho systému, aby v bytě udržely ideální klima po celý rok. Kromě inteligentního vytápění taky komunikace s recepcí, která bude 24/7, ovládání blackoutových závěsů, rezervační systém do klubového patra ve 23. a 24. podlaží atd. Dům je složitý a vše bude potřeba nastavit a sehrát dohromady do jedné mobilní aplikace, která obyvatelům výrazně ulehčí život. Naším cílem je, aby šlo co nejvíce požadavků vyřídit na jedno kliknutí.

Byty už prodáváte. Jaká je poptávka a kdo se o Sisters zajímá?
Prodej běží asi tři týdny – zatím neveřejně, přes makléře, současně dokončujeme web. Do prodeje jsme dali první část bytů a poptávka je velká. Nezajímá to jen Plzeňáky, ale i lidi odjinud, protože podobných budov v Česku moc není.
Ve výškové budově máme tři standardy. Kanceláře jsou ve druhém až čtvrtém patře, páté je technické, byty začínají od šestého a končí v pětadvacátém. Pro horní patra máme marketingový název Infinity View – majitelé bytů v těchto patrech budou mít přístup do klubového patra.

Netajím se tím, že byty nebudou ve stejné cenové kategorii jako u běžných pětipatrových domů. Standardy a služby jsou vysoké a chceme, aby v bytech bydlela komunita lidí, kteří si váží toho, že v takovém domě bydlí.

Inspirovalo vás něco, co jste viděl v zahraničí?
Samozřejmě. Když řeknete mrakodrapy, hodně lidí napadne Dubaj. Měl jsem možnost bydlet asi v pětapadesátém patře, kde byla koupelna s volně stojící vanou hned u prosklené fasády. I tím jsme se inspirovali. V horních patrech jsme se snažili dostat koupelny co nejblíž k fasádě, aby si lidi mohli dopřát „dubajský výhled“, jen místo na Burdž Chalífa se budete dívat třeba na plzeňskou katedrálu.

Zároveň říkáte, že nechcete katedrálu převyšovat. Původně jste ale uvažovali, že budete nejvyšší obytný dům v zemi, ne?
Je pravda, že jsme na stole měli studii, která by z nás udělala nejvyšší obytný dům v Česku. Nejvyšší je podle mých informací dnes pražský V Tower. Jenže do toho vstoupilo téma katedrály sv. Bartoloměje, která je ve výškové siluetě Plzně zásadní. Po dlouhých debatách jsme došli ke kompromisu, že ji nebudeme převyšovat. Takže jsme šli o pár pater dolů a výška, kam došlápne lidská noha, u nás bude někde kolem 94 metrů.

Foto: CzechCrunch

Prošel jsem si míchačkou, vozením kolečka i řízením technologicky náročných staveb, říká developer Michal Fictum

Veřejná vyhlídka má být „dárek městu“. Co to konkrétně znamená?
Řekli jsme si se zástupci města, že by bylo fajn, aby z budovy měli užitek všichni Plzeňáci, nejen obyvatelé domu. Tak jsme vzali šestadvacáté patro, kde by klidně mohly být byty, a nahradili jsme je vyhlídkou.

Bude to 360stupňová vyhlídka ve výšce asi 87 metrů, zastřešená, aby mohla fungovat po celý rok. Na vyhlídku vyjedete samostatným výtahem. Model, o kterém mluvíme s městem, je propojení s Techmanií – lidé by zaparkovali u ní, koupili si lístek, prošli expozici a s tím samým lístkem by se šli podívat i k nám na vyhlídku. Detaily ještě ladíme, je to služba veřejnosti.

Jak do toho všeho zapadá sousední hotel Škoda, který také vlastníte? Ten dnes funguje jako ubytovna…
Aktuálně to místním radost moc nedělá, je to ubytovna a ty nebývají v očích lidí vítané. Snažíme se, aby v rámci možností fungovala slušně, interiér je na ubytovnu docela nadstandardní, architektonicky je to typický „historický komunismus“. Nechcete bydlet v patnáctém patře a koukat se na ni. Proto jsme se rozhodli vrátit hotelu Škoda oprášenou slávu. Držíme nosný skelet, všechno ostatní půjde pryč. Vznikne nový čtyřhvězdičkový hotel se stovkou pokojů, restaurací, parkovacím domem a wellnessem.

Oba objekty – Sisters i hotel – spolu architektonicky komunikují. Nechceme, aby Sisters byl solitér, který všechno ostatní „přeřve“. Ideální stav je, aby hotel Škoda a Sisters tvořily jeden silný městský celek a aby to celé bylo hotové do konce roku 2028.

Když mluvíme o realizaci: kde dnes vidíte hlavní limity českého stavebnictví – v materiálech, zákonech, nebo lidech?
Materiál dneska v Evropě seženete. Cihla vám přijede klidně z Německa, což už se roky děje. Děravé stavební řízení a digitalizace je kapitola sama pro sebe, ale i kdybychom měli všechna povolení raz dva, narazíme velmi rychle na lidské kapacity.

Už dnes narážíme. Na každé stavbě je spousta profesí od zedníka po instalatéra a těch lidí je prostě málo a stále ubývají, tím myslím generační obměnu. A český učňovský systém tak jak je nastaven v současné podobě, situaci nevyřeší.

Jak jste se vůbec dostal ke stavění domů?
Už jako malý kluk jsem chtěl být zedníkem. Když si babička koupila chatu u Borské přehrady, opravovali jsme ji s tátou. Bylo mi dvanáct a strašně mě chytlo, že můžete vzít materiál, vlastníma rukama něco postavit nebo opravit a vidíte výsledek. Vystudoval jsem stavařinu a prošel si vším – mícháním malty, vozením koleček, klasickou stavbu od spodu až k vedení staveb jako stavbyvedoucí.

Dnes, když přijdu na stavbu a bavím se třeba se zedníkem nebo obkladačem, nehrajeme si na to, že já jsem ten „pán v saku“, co o tom jen mluví. Vím, co jejich práce obnáší, dokážu jim poradit konkrétní postup a být jim parťákem. To samé platí v projekci – když projektant navrhne nějaký detail, který je hezký na papíře, ale vím, že v realizaci bude neefektivní nebo skoro neproveditelný, umím to zpochybnit a navrhnout jiné řešení. Šetří to čas i peníze.

V médiích býváte velmi otevřený k roli zahraničních dělníků ve stavebnictví. Jak ji vnímáte?
Zcela otevřeně, bez nich to nejde. Někteří lidé to neradi slyší, ale v bytové výstavbě, silniční výstavbě… bez zahraničních dělníků, hlavně Ukrajinců, dneska v Česku nic nepostavíte. Když se půjdete podívat na jakoukoli stavbu, tak moc dvacetiletých Čechů, kteří by byli celý den ohnutí a vázali armaturu do železobetonových stropů, neuvidíte.  Nechtějí být v zimě venku, v létě na slunci, špinaví a fyzicky zničení. Nemám jim to za zlé, jen popisuji realitu.

A takto bychom mohli pokračovat od profese k profesi, všude je to velmi podobné. Pokud by odešla jen třetina ukrajinské pracovní síly, je to pro české stavebnictví obrovský problém, a nejenom pro stavebnictví.

Sisters nejsou jediný projekt, který děláte. Co dalšího v Plzni chystáte?
V příštích letech by na různých projektech v Plzni mohlo vzniknout kolem tisícovky bytů. K tomu máme několikahektarové pozemky na rodinné domy, kde je časová osa delší kvůli infrastruktuře. Plánujeme postavit i novou administrativní budovu v Křimicích, poblíž té současné. Bude to moderní, udržitelná „áčková“ budova, kde bude sídlit hlavně development. Reprezentativní zázemí pro jednání s investory a klienty.

Co byste chtěl, aby si Plzeňáci za sedm, deset let o Sisters říkali?
Doufám, že to bude místo, kam budou brát děti a říkat: „Podívej, tohle je nová dominanta Plzně.“ A že i dnešní skeptici jednou řeknou: „Hele, ono to vlastně k té Plzni sedí.“