Ciri ze Zaklínače, šimpanz a promrhaný potenciál. Nová Planeta opic je předvídatelný slepenec tří filmů

Království Planeta opic je už čtvrtý film ve znovuzrozené sérii postapokalyptických sci-fi spektáklů. A ta únava a recyklace je na něm vidět.

KINGDOM OF THE PLANET OF THE APES

Foto: Falcon

Šimpanz Noe (Owen Teague), lidská dívka Nova (Freya Allanová) a moudrý orangutan Raka (Peter Macon) ve snímku Království Planeta opic

0Zobrazit komentáře

Planeta opic se opět vrací. Čtvrtý film z aktuální série s krkolomným názvem Království Planeta opic vypadá úchvatně, opičí hrdinové jsou jako živí a postapokalyptická Země bez lidské civilizace je působivá. Jenže příběhově je novinka, která právě vstoupila do českých kin, úplně obyčejná.

Boje o to, kdo ovládne Zemi, jsou dobojované. Planeta má jasné vládce – opice. Od chvíle, kdy lidé naposledy stáli na vrcholu evolučního žebříčku, už uplynula dlouhá doba a málokdo o takovém rozložení sil vůbec ví. Z lidí jsou už jen divoká zvířata a to, co postavili, pohltila vegetace. Lidoopi žijí v míru a pohodě, tedy alespoň tak to vidí šimpanz Noe a jeho kmen. Idylu ale jednoho dne naruší výpad násilného kmene, který postaví jeho vnímání světa na hlavu.

Tak začíná čtvrtý díl znovuobnovené série, která se rozjela v roce 2011, ta úplně původní byla v kinech dokonce už v roce 1968. A i napočtvrté (nebo vlastně navíckrát) se řeší konflikt či soužití lidí a opic a to, že na obou stranách jsou dobré i špatné postavy. Možná i kvůli této únavě a recyklaci materiálu Království Planeta opic vůbec ničím nepřekvapí.

Že všechno nebude tak růžové, jak se zdá, je jasné od začátku filmu režiséra Wese Balla, podepsaného pod přinejlepším průměrnou sérií Labyrint (v originále Maze Runner). Jenže jakmile k prvnímu střetu mezi těmi hodnými a zlými dojde, hned víte i to, co přesně bude následovat až do závěrečných titulků. A stejně se to nabaluje dál a dál i ve zdánlivých maličkostech.

Hlavního hrdinu na začátku filmu nemá rád ochočený orel jeho otce. Klove ho, neposlouchá, nepomáhá. Co myslíte, že se stane?

Protagonisté se potřebují proplížit skrz nepřátelský tábor a rozhodně nepotřebují, aby je někdo chytil. Co myslíte, že se stane?

Opičáci si dělají legraci z lidí, že neumějí mluvit. Načež potkají lidskou dívku v podání Freyi Allanové alias Ciri ze Zaklínače. Co myslíte, že se stane?

Odpověď na poslední otázku vám mimochodem natvrdo prozradí trailer, takže to je dvojnásob nepřekvapivé. Ale i bez předběžného odhalení v ukázce by to s vámi v kině nic neudělalo. Všechno, co se ve 144 minut dlouhém filmu děje, je jednoduše předvídatelné.

K tomu si přidejte, že snímku chybí tempo. Na to, že jde o akční film, je zoufale pomalý a velkou část Království sledujete jen dva debatující lidoopy, kteří se navíc baví angličtinou srozumitelnou pro kohokoliv, kdo se ji teprve začíná učit. Jistě, ilustruje to atmosféru – stejně jako dechberoucí vizuály světa, kde sice ještě pořád jsou zbytky obřích budov, mostů nebo lodí, ale ty si pomalu a jistě bere zpátky do své moci příroda. To všechno vypadá parádně, jenže se vedle toho nic moc neděje.

Přitom Království zvládá i další věci dobře. Trikoví lidoopi jsou tradičně jako živí (ale chce se dodat, že jen tím film už nemůže nadchnout), chovají se „lidsky“, mají mimiku, emoce, jsou to funkční filmové postavy. Tedy hlavně ti kladní v čele s šimpanzem Noem, opičí zloduch je prostě klišovitý záporák, stejně jako jeho gorilí poskok. A že hrdinka Freyi Allanové je mnohem méně zajímavá a plošší než Owen Teague jako Noe, je sice škoda, ale ve filmu se slovy Planeta opic v názvu to nepřekvapí.

Povedené je také postapokalyptické zasazení. Království Planeta opic je částečně dobrodružný film, částečně akční sci-fi, ale jeho možná nejzajímavější část je tak trochu road movie, kde sledujete ony zarostlé mrakodrapy a poslední zbytky padlé lidské civilizace – a hlavně tak činíte skrz oči lidoopů.

Někdy je to až mrazivé, třeba když se opičí a lidské myšlení ukazují nikoliv v kontrastu dvou rozdílných druhů, ale v dobyvačném a krutém souladu. Jindy zábavné, například když opičáci rozumují nad tím, k čemu asi sloužila ta či ona budova. Občas to má i hloubku, třeba když Noe se svými šimpanzími kamarády objeví dětskou knížku o zvířatech, která jsou… v zoo. Samo to ale nestačí.

Když už se všechno doplouží k očekávatelnému konci, pokusí se film ještě v posledních chvílích o letmý náznak nějakého zvratu. Místo toho dostaneme příslib dalšího pokračování. U zábavnějšího snímku by to bylo potěšující, takhle to spíš vyvolává obavy, že střet opic a lidí, který už uspokojivě ukázaly předchozí tři filmy, budeme sledovat popáté – ale opět stejně.