Něco jako cola, Franta, Spratek a Nula. To nejsou přezdívky členů indie rockové kapely, ale čtveřice limonád, u jejichž zrodu stáli dva Ondřejové. Oba se notnou dobu pohybovali na domácím gastronomickém rybníčku a po letech si řekli, že jim chybí česká alternativa colové limonády. A že je přece hloupost v dnešní době, kdy řešíme šetrnost vůči životnímu prostředí více než kdy jindy, ji dovážet přes půlku Evropy. A tak nelenili a začali si vyrábět svou vlastní. Lokálně, udržitelně a hlavně originálně.

Ondřej Volák v roce 2018 otevíral letenský podnik s grilovanými kuřaty Pipca, do kterého jako kuchař později naskočil i Ondřej Starý. Jejich pracovní cesty se po nějaké době rozešly, když se Starý vrátil na svou rodnou hroudu a ve Velkých Losinách si otevřel bistro Nejen párek. Ondřej Volák v Pipce zůstal, ale později si ho získal svět výroby alkoholu a společně s Martinem Přibíkem založil palírnu Garage22.

Jeden v Praze, druhý na severní Moravě, Ondřejové spolu ale zůstali i nadále v kontaktu. Sdíleli totiž nadšení pro českou gastronomickou kulturu, méně i více bláznivé nápady a vzájemně se poháněli k novým aktivitám. „Jsme takoví špekulanti, pořád spolu něco vymýšlíme, protože nechceme upadnout do stereotypu. I po tom, co jsem se odstěhoval, jsme si volali a bavili se o tom, co kde kdo dělá, vaří a podniká,“ vypráví Starý.

A jelikož oba měli na starosti provoz bistra, stále častějším tématem se stalo zásobení zajímavými limonádami. V Evropě existuje na trhu spousta značek, avšak ani jednomu z nich nedávalo smysl dovážet produkty z Polska nebo Německa – jednak kvůli nákladům, jednak kvůli zbytečné uhlíkové stopě. Česká alternativa coly jim ale chyběla čím dál víc, díru na trhu se nikdo jiný vyplnit nechystal, tak se sami chopili příležitosti, která jim zírala do obličeje.

Foto: Něco jako

Prvním společným počinem byla limonáda Něco jako cola, později přišly další nápady

Díky svému mnohaletému působení v gastru mají Volák i Starý dobrou chuťovou paměť, ve spolupráci s českou sodovkárnou tak umíchali několik vzorků a asi po měsíci se dostali na chuť, která splňovala jejich představy o něčem, co chutná jako cola. „Od prvního nápadu k prvnímu výrobku vlastně uplynula strašně krátká doba. Volali jsme si o tom někdy loni v lednu a v březnu šla do prodeje první cola,“ říká Starý. Počáteční investice se pohybovala v řádech statisíců, které dvojice Ondřejů poskládala z vlastních zdrojů.

Na začátku přitom Něco jako cola vznikala pouze pro bistra Pipca a Nejen párek. Ondřejové neměli ambici naskočit na nápojářskou kariérní dráhu. Jenže jelikož jejich cola chutnala, začali ji lidé chtít víc. Konkrétně tedy lidé, kteří provozují jiné podniky – třeba pražskou Esku nebo brněnské bistro Eggo. Něco jako cola se tak začala objevovat v oblíbených podnicích, díky nimž sama rychle získala punc žádaného produktu.

„Začaly chodit objednávky a my neměli kapacitu na to, abychom limonády rozváželi po Praze, natož kdekoliv po Česku. Oslovili jsme tak distributory se zavedenými systémy a díky nim jsme se nyní dostali už na 376 podniků, které pravidelně odebírají naše limonády. Ke konci roku budeme evidovat asi 330 000 prodaných lahví a na obrat kolem osmi milionů,“ vyčísluje Starý.

Něco jako cola ale není sama. Doprovází ji ještě tři další limonády. Dvě z nich vznikly tak, že se Ondřejové opili na loňském Designbloku a nápady se začaly hrnout. „Řekli jsme si, že uděláme ještě Frantu a Spratka. A to už byla rychlovka. Chtěli jsme, aby limonády měly vysoký ovocný podíl, takže ve Frantovi je marakuja a ve Spratkovi citron,“ doplňuje Ondřej Volák.

Posledním přírůstkem je pak Nula, tedy cola bez cukru, která by jako jediná mohla pohoršit ty, kdo nemají rádi chemické složky. Obsahuje totiž umělá sladidla. Ondřejové uvažovali o stévii, jenže jim nevyhovovala její chuť. Naopak plusové body jak Něco jako cola, tak Nula získávají za to, že neobsahují ani špetku kofeinu.

„Když někam půjdu a dám si kafe a colu, aniž bych věděl, že v cole je také kofein, zrychlí mi to tepovku na půl dne. Člověk si takhle úplně zbytečné dá hromadu kofeinu, což není dobré. Druhá věc pak je, že spousta rodin, které znám, kupuje colu domů, kde ji pijí jejich malé děti. Proč by dítě, kterému je deset, mělo pít kofeinovou limonádu?“ rozohňuje se Volák a dodává, že kofein nemá ani žádnou chuťovou vlastnost, kvůli které by byl v jakémkoliv nápoji žádoucí.

Foto: Něco jako

Něco jako cola má velkou výhodu v tom, že je zcela bez kofeinu

Palčivým tématem jsou pro kamarády také často skloňované vratné lahve. Všechny limonády balí do skla, teoreticky by je tak mohli brát od spotřebitelů zpět. Jenže Ondřejové si dali na protiváhu pohonné hmoty, které je potřeba vynaložit na zpětný svoz lahví, množství vody a chemických čisticích prostředků, které jsou nutné pro umytí skla, a energii nutnou pro ohřátí vody.

„Sice bychom ušetřili na lahvi, ale jak nákladné je pro přírodu tohle mytí a přepravování vzduchu zleva doprava? Když jsme nad tím přemýšleli, vyšlo nám z toho jako lepší řešení hodit lahev do kontejneru na sklo, protože dnešní recyklační technologie ji zpracují mnohem lépe, efektivněji a sklo se rychle vrátí do oběhu,“ vysvětluje Volák.

S postupným růstem tak budou přemýšlet především nad tím, jak by se dala udržitelně uchopit případná expanze po Evropě. Nyní je o jejich limonády zájem už na Slovensku a v Polsku, v případě většího nárůstu by uvažovali o tom, že by v daných zemích zajistili i výrobní zázemí – aby z Česka nemusely vyjíždět kamiony plné jejich limonád. Na to je ale nejspíš ještě nějaký čas, jelikož nyní se chtějí soustředit hlavně na český trh.

„Chceme naučit Čechy pít české limonády a vybudovat si pevný pilíř především tady. Výrobců nealkoholických nápojů tady není mnoho, takže v tomhle odvětví vidíme stále velký potenciál,“ uzavírá Starý.