Libor Mattuš je biohacker tělem i duší. Že mu na fungování jeho těla záleží, poznáte už jen z toho, jak rovně sedí. Kvůli sobě taky s biohackingem kdysi začal – řešil jím totiž své chronické zdravotní problémy. Dnes aktivně sportuje, spoluzakládal první českou biohackingovou organizaci a české vrcholové sportovce, včetně MMA šampiona Jiřího Procházky, učí třeba to, jak správně dýchat. Jeho vášní, na kterou nedá dopustit, je ale chlad.

Do otužování se Libor Mattuš pustil už jako malý kluk. Vrhl se tehdy na bojové sporty a pravidelné studené sprchy byly součástí tréninku. Před šesti lety se ale jeho návyk radikálně změnil a prohloubil. Rozešla se s ním tehdy přítelkyně a on se rozhodl klidnit své emoce a rozbouřenou psychiku právě chladem.

„Byl to pro mě tehdy balzám na psychiku. Existují i formální studie na to, jak vám obyčejná rychlá studená sprcha může výrazně zlepšit náladu. Já jsem to prožil a můžu potvrdit. Chlad totiž zvýší citlivost receptorů na endorfin – a endorfin je vlastně takový vnitřní morfin, nervový systém a hormony se dají víc do klidu a jsou odolnější,“ říká.

I díky tomu se někdejší lektor angličtiny a čínštiny rozhodl změnit obor a věnovat se biohackingu, tedy vědomému a aktivnímu přístupu k vlastnímu tělu a životu, který do té doby provozoval hlavně pro sebe, profesionálně. Spoluzaložil projekt Code of Life (z nějž se už ale stahuje), prošel – i když certifikaci kvůli sporům nakonec nezískal – instruktážním kurzem otužovací metody slavného a v lecčems radikálního Nizozemce Wima Hofa a nakonec si vytvořil vlastní přístup.

Říká mu chladová terapie a spočívá hlavně v tom, že se děje postupně a bez tlaku. Jedním z nejdůležitějších Mattušových principů je totiž být k sobě laskavý. „Rád bych výhody otužování zprostředkoval každému. Chlad má ohromnou sílu, vidím velký potenciál v metodické práci s ním, není to jen o tom skočit v zimě do řeky,“ říká muž, který o tom, že někdy stačí ponořit ruce do ledové vody, školí zaměstnance firem jako jsou O2, OVB, EY nebo J&T Banka a vysvětluje to i v rozhovoru pro CzechCrunch.

O čem všem tedy využívání chladu je a lze s ním začít teď v létě?
Určitě o tom, že vám může přinést velmi zajímavé úrovně povzbuzení, soustředění, energie i dobré nálady. Rád v tomhle směru doporučuji takzvanou metodu ledového kyblíku. Protože co se týká otužování, tak spousta lidí si představí, že se musíme celí ponořit do ledové vody, ale tak to vůbec není. Velmi dobře funguje už to, že si do superledové vody, kterou si právě v tom kyblíku dokážete pomocí ledu vytvořit v jakémkoliv ročním období, dáte ruce něco málo nad zápěstí a chvíli vydržíte. Už to má velmi silný efekt na soustředění a to, jak se cítíte. A s tím můžete začít kdykoliv.

Jak to, že si stačí namočit jen ruce? Kvůli nervovým zakončením, která tam jsou?
Ano, plosky dlaní, nohou a obličej jsou nejbohatší na nervová zakončení. Tím pádem se po nervech signál chladu dostává dále do těla. A také krevním oběhem, protože na těchto pěti místech jsou cévy užší a víc na povrchu. Takže krev v nich zchladíte důkladněji. Z mé osobní zkušenosti je chlazení těchto pěti částí těla velmi zajímavá alternativa k celotělovému ponoru.

A co to se mnou udělá, když si ochladím jenom končetiny a ne tělo?
Nejlepší je to zkusit. Končetiny mohou hned vyvolat pocit svěžesti, protože se otevřou cévy a dostane se vám do nich více krve. A je to taky velmi příjemná vnitřní masáž a modulace. Na spoustu lidí účinkuje lépe než káva. Dejte si prostě na třicet sekund až tři minuty (nebo kolik zvládnete) ruce do opravdu ledové vody, pak je pár vteřin oklepávejte na vzduchu a pak je otřete a uvidíte, jak vás to osvěží. A pokud bude ta voda čistá, tak si s ní opláchněte rovnou i obličej.

Možná jste někdy slyšela o takzvaném bloudivém nervu, což je nejdelší nerv v těle. Ten může být stimulován právě pomocí toho, že si umýváme obličej a krk ledovou vodou. Tento nerv považují někteří biohackeři a lékaři za možná ještě důležitější než vnitřní orgány, protože se většiny hlavních orgánů dotýká. Takže potenciálně můžete skrz obličej a krk chladem stimulovat i vnitřní části těla.

Stimulovat k čemu?
K většímu uklidnění, protože bloudivý nerv je vedoucí nerv parasympatického nervového systému. Je klíčem k tomu, abychom byli zdraví, výkonní a zároveň dostatečně klidní, protože parasympatikus je o uvolnění, uklidnění, zakotvení v takové té tiché síle, kdy jsme aktivní, ale zároveň ne vystresovaní.

Takže kdyby chtěl něco začít s chladem teď hned, tak toto je vstupní brána? Je pak záhodno jít dál do chlazení větší plochy těla?
Podle mých zkušeností to je, co se týče podmínek a výkonnosti, jedna z metod, která je dostupná každému. A pak se člověk může a nemusí vydávat dál. O tom to totiž je. Vždycky říkám, že žádná metoda není pro všechny, ale chladová terapie má dostatek cest, aby si každý našel tu svoji. Pro někoho může být tohle začátek a také jediná metoda, kterou potřebuje.

Jaké jsou ty další metody, například?
Studená sprcha, lokální studená sprcha jen na část těla, například opět na končetiny. Dále ponoření obličeje do kyblíku s ledem, kdy se bloudivý nerv i celý organismu aktivuje opravdu parádně. Pak třeba ponory do venkovní vody na podzim nebo v zimě. Jedna z specifických metod pro výkonnostní otužilce je plavání pod ledem. A zlatým hřebem chladové terapie a získání klidu a nadhledu je výprava v zimě na Sněžku v kraťasech, kterou už nějakou dobu praktikujeme.

Když jsme se bavili o tom, že s chlazením končetin můžeme začít kdykoliv, platí to i pro ty ostatní metody?
Ano. Nejjednodušší pro většinu lidí je začít v létě, i když odhalení, že vás ledová lázeň na ruce pořádně zahřeje i v zimě po příchodu z venku, kde vám ruce celou dobu mrzli, je také velmi inspirující.

Může mi návyk na chlazení pomoct zvládnout lépe i horké letní počasí?
Ano. Termoregulace sídlí v části mozku zvané hypothalamus. Můžeme si ho představit jako vnitřní termostat. Když procvičujete nižší teploty, které zefektivňují termoregulaci a snižují pocení, tak nám bude zpravidla lépe i v sauně nebo nevětraném dopravním prostředku. Jsem známý tím, že provozuji běžecký trénink v plavkách i v zimě, ovšem stejně tak vyběhnu v létě do „pařáku“ a nikdy nemám žádné nežádoucí účinky. Organismus je chladem připravený a s teplotním diskomfortem se mi díky němu daří pracovat i mentálně.

Proto říkáte tomu, co provozujete, chladová terapie a nikoliv otužování? Jaký je mezi nimi vlastně rozdíl?
Chladová terapie je termín, který jsem si oblíbil a začal ho používat, právě protože se chci odlišit od klasického otužování. To bývá většinou symbolizované kluby zimního plavání nebo otužilců. Tréninkový postup u nich bývá ten, že rovnou plavete v ledové vodě. Ale to je něco, do čeho většina lidí nepůjde a vnímá proto otužilce jako trochu blázny. Já bych rád výhody otužování zprostředkoval každému.

Chlad má ohromnou sílu a vidím velký potenciál v metodické práci s ním. Je to jako každý trénink. Když chcete zhubnout nebo uběhnout maraton, tak to můžete jen tak zkoušet nebo můžete mít propracovanou precizní metodiku, kterou prošlo mnoho lidí a je dokázané, že to funguje, jak to funguje a proč to funguje. A bude to i mnohem zdravější než zkusit hned napoprvé plavat v ledové vodě.

Vy obecně říkáte, že je lepší něco dělat na míň procent, ale vytrvale, a tím vlastně těch méně procent neustále navyšovat než to všechno urvat najednou. Je to tak?
To je zlaté pravidlo jakéhokoliv fyzického tréninku. Ze začátku velmi malé změny a postupně je nepatrně navyšovat, až je to nuda, jak je to pomalé, ale právě tím se buduje dlouhodobost. Smyslem tréninku není to, že se budete extra super bavit, ale to, že nese výsledky. Stejně jako práce nás někdy baví a někdy ne, ale nemůžu říct, já dneska nejdu do práce, protože nemám náladu. V tréninku chladu bychom neměli podléhat tomu dětskému „Hurá, tady je voda, tak do ní skočíme“. Dům také nepostavíte za 14 dní. A když nemáte rozplánováno, co a jak, a nevydržíte u toho, tak nemáte kde bydlet.

Ve své knize, kterou jste o chladu napsal loni, popisujete, že k většímu zájmu o něj vás přivedlo to, že se s vámi před šesti lety rozešla přítelkyně a vy jste tímto způsobem zkusil řešit to, že vás to na dlouho totálně sebralo. V čem přesně vám chlad v této situaci pomohl?
Byl to pro mě opravdový balzám na psychiku. Existují i formální studie na to, jak vám obyčejná rychlá studená sprcha může výrazně zlepšit náladu. Já jsem to prožil a můžu potvrdit. Chlad totiž zvýší citlivost receptorů na endorfin a endorfin je vlastně takový vnitřní morfin, takže látka, která nás tiší. Nervový systém a hormony se dají víc do klidu a jsou odolnější. Endorfin také zvyšuje odolnost proti bolesti, fyzické i mentální.

To dneska učím třeba obchodníky, protože když vás někdo pořád odmítá, tak to je bolest. A v mozku se centra fyzické a mentální bolesti zčásti překrývají, takže když vám někdo řekne něco škaredého, tak je to stejné, jako kdyby vás kopnul. A s tím dokáže chlad a endorfiny pomoct, jste pak najednou v životě takoví lehčí.

V životě takoví lehčí… To znamená, že je i v práci s chladem důležitá dlouhodobost, vydržet u něj?
Ano, protože když se někdo otužuje tři měsíce, tak to úspěch není. Úspěch je – stejně jako v mnohém jiném – vydržet. Já se otužuji od dvanácti let, intenzivně od roku 2016 a samozřejmě mám cykly, že někdy víc a někdy míň, ale o tom trénink je. Nikdy jsem nepřestal a je to součást mého života. Důkaz, že něco děláte dobře, je právě to, že je to udržitelné. Rychlovka na pár měsíců a pak už nic je o ničem a je jasné, že ten proces nebyl dobře zvládnutý. To je to hlavní, co se snažím říkat.