Vývojář. Profese, která ještě na přelomu tisíciletí mnoho firem nezajímala, ale nyní by za ni daly cokoliv. Dnešní doba už nejen technologické společnosti vyloženě nutí k tomu, aby minimálně jeden tým vývojářů ve svých strukturách měly k dispozici a mohly se na něj maximálně spolehnout. Není to však tak jednoduché, jak se na první pohled může zdát. Vzhledem k tomu, že se poptávka po kvalitních vývojářích rok od roku rapidně zvyšuje, firmy musí vynakládat velké úsilí, aby si své stávající talenty udržely, potažmo najaly nové.

Dnes to již zdaleka není pouze o penězích. Vývojáři ví, že jejich práce je zpravidla hodnocena nadprůměrně. Dnes je to spíše o motivaci a smysluplnosti. Uvnitř firmy musí cítit, že jejich práce přináší reálné hodnoty, které ovlivňují veřejnost a prakticky celý svět. S tím se pojí pochopitelně i spokojenost, která je neméně důležitým faktorem. Ostatně pokud vývojáře jejich pracovní náplň nebaví, odejdou. O nabídky dnes na trhu nebudou mít nouzi.

S podobnou situací se setkával také estonský startup Pipedrive, který působí také v Praze a jehož specializací je vývoj CRM platformy pro zjednodušení veškerých procesů spojených s obchodem. Během loňského jara narazil na neočekávaný interní problém. Do té doby bezproblémový a neustálý růst vývojového týmu se na krátkou chvíli proměnil dokonce v pokles.

Důvodů bylo několik, jeden z nejdůležitějších byla přebujelá organizační struktura a příliš mnoho manažerů – obvyklý důsledek rychlého růstu při zachování tradičních metod. Systém navíc produkoval manažery z řad zkušených vývojářů, kteří to dělat nechtěli nebo pro to neměli předpoklady. Rychlý růst navíc přinesl velké množství týmů, které na sobě byly tak závislé, že jakýkoliv vývoj znamenal velké komplikace a zpoždění a nespokojené vývojáře. Ve stejné době navíc kulminovaly rizikové investice do dalších estonských startupů, které přehřívaly celý IT trh.

Značných nepříjemností ohrožujících celý zajímavě rozjetý byznys si začal všímat i Martii Kuldma, šéf vývoje v Pipedrive. Rozhodl se proto celou situaci řešit poněkud radikálně. Odjel na Madagaskar a celou dobu svého pobytu poznával krásy nikoliv tamních krajin, ale inženýrských kultur, které se aplikují ve velkých technologických firmách jako Facebook, Google či Spotify. Takové, jež mají z podstaty navýšit produktivitu a zvýšit zájem ostatních vývojářů o vizi firmy. Osvojil si je natolik, že vytvořil koncept Tribes&Mission.

Martii Kuldma

Dělej to, co tě zaujme

Principem této metody, vycházející z frameworku Tribes&Squad, který vytvořilo Spotify za účelem efektivnějšího škálování, není nic složitého. Jde zkrátka o to poskládat dohromady kompletní tým lidí potřebných pro daný projekt (neboli „misi“) v podání Pipedrive. Zabrání se tím závislostem mezi jednotlivými týmy, které jsou známy z tradičního pojetí týmů. Když se navíc přidá možnost si mise vybrat, ve stylu hesla „Dělej to, co tě zaujme“, vznikl systém, jenž dal vývojářům velkou svobodu a zároveň zrychlil celý vývoj výrazným způsobem.

Právě tato problematika včetně jejího objasnění byla klíčovým tématem akce pod názvem Pipedrive Garage: Tribes and Missions and Agility for 2019, jež se konala 24. ledna v pražském coworkingu HubHub, kde české zastoupení Pipedrive v čele s ředitelem tuzemské pobočky Tomášem Řehořem sedí. O co tedy konkrétně jde? Jak popisoval Kuldma, kterému sekundovali kolega a produktový ředitel Vinay Ramani a Martin Cízler z Microsoftu, jedná se o metodiku pro stavění agilních týmů na bázi extrémního „ownershipu“ a jakéhosi interního tržiště.

Jednotlivé „kmeny“ (tribes) jsou postaveny tak, aby v nich byly všechny role nutné jak k byznysovému, tak k technickému vlastnictví produktu. Najdeme v nich jak produktové manažery a designéry, tak všechny možné vývojářské profese. Celkem se většinou jedná o 20 až 25 lidí na jeden kmen. V každém kmenu se část lidí stará o zdravý chod produktu a údržbu celého systému a zbytek se účastní probíhajících misí. Jejich role a obsazení týmů se v průběhu času mění a každý má možnost volby, jestli bude v danou chvíli v údržbovém režimu, nebo se přidá k začínající misi.

Konkrétně jsou v Pipedrive důležité úterky, kdy vedoucí pitchují své mise na celofiremním meetingu. S misí může přijít kdokoliv, i když typicky to jsou produktoví manažeři nebo zkušení programátoři. Komu se pak význam a smysl dané mise zalíbí, může se o ni přihlásit (pokud je zrovna volný). Vedoucí si následně z přihlášených doplní tým a dohodnou se na začátku. Zajímavým hlediskem je i to, že vedení mise není stálá pozice, ale role, na které se vývojáři učí i vedení lidí a projektů.

Smýšlení na úrovni předních technologických firem

Pipedrive se modelem Tribes&Missions inspiroval u předních světových technologických firem, ale klíčové je umět systém adaptovat na vlastní poměry a vzít si z něj to nejlepší. Bez schopnosti dlouhodobě a efektivně plánovat vývoj nepomůže sebelepší model organizace práce, proto v srpnu loňského roku do firmy nastoupil zkušený stratég Vinay Ramani, který dříve působil jako šéf globálního růstu v Uberu a později měl na starosti rozvoj vyhledávání v Googlu. Přinesl s sebou OKRs (Objectives and Key Results) proslavené hlavně Googlem a tím dokončil transformaci vývoje v Pipedrive i z byznysového pohledu.

V dnešní době Pipedrive hlásí, že systém funguje výborně, estonský startup roste jako nikdy dřív a vývojáři jsou znovu spokojení a k celému provozu je navíc potřeba mnohem méně manažerů. Kuldma nicméně na závěr akce v HubHubu hlásil, že už nyní přemýšlí nad dalším rozvojem, protože změna je dle něj jedinou konstantou.

Martin Cízler

Akce byla vůbec první z pravidelně pořádaných setkání, na které naváže vývojářský meetup na téma architektury cloudových služeb v reálném životě, jež proběhne 12. února opět v prostorách pražského coworkingu HubHub.