Čekal jsem další trapas slavné značky. Místo toho nové Star Wars s Pedrem Pascalem připomněly Indianu Jonese
Star Wars: Mandalorian a Grogu přiletěli do českých kin – a příjemně nás překvapili. Oscarový úžas nevyvolají, ale pobavit navzdory chybám umí.
Kdyby mi bylo jedenáct, byl bych nadšený a několik týdnů bych nemluvil o ničem jiném. Ale i když je mi víc než třikrát tolik, tak jsem se u filmového Mandaloriana bavil. Jasně, zároveň jsem se hodně plácal do čela nad stupiditou a naivitou, ale i tak jsem se převážně bavil. A to o dost víc, než jsem od vyčpělé značky Star Wars čekal.
Držte si klobouky, článek odstartujeme větou, kterou mi nebudete věřit a po níž se mi vysmějete. Tady je: Mandalorian a Grogu vám místy připomenou třeba Indianu Jonese. Nebo jiné podobné akční dobrodružství z osmdesátek, kde jsou exotické destinace, honičky v autech, rvačky s padouchy a jasné dobro a zlo.
Filmová novinka z vesmíru Star Wars ve mně dopředu nevyvolávala nadšení, natož očekávání. Tipoval jsem, že to přinejlepším bude na dvě hodiny natažený díl seriálového Mandaloriana. Taky jsem se modlil, ať to není tak tragické jako Star Wars: Epizody 7, 8 a 9. A víte co? Mystická starwarsovská Síla mě vyslyšela.
Mandalorian a Grogu coby film mají spoustu problémů. Přesně těch, které čekáte. Děj je naprosto předvídatelný, místy je to infantilní a naivní. Univerzum Star Wars se tu nikam neposouvá. Jenže navzdory tomu všemu mají Mandalorian a Grogu to nejdůležitější, co žádnému filmu tohohle žánru nesmí chybět. Zábavu. A to přesně toho druhu, jako měl třeba onen zmiňovaný Indiana Jones.
Rozhodně neříkám, že nejnovější Star Wars se kvalitou přibližují Indymu. Nejsem blázen! Ale sází na stejný druh retro zážitku a zábavy. Jsou akční (a dost drsné, Mando má třeba plamenomet…), ale bez kapky krve. I když jsou jakoby vážné, také na vás pomrkávají a vtipkují. Hrdinové jdou proti přesile, možná občas dostanou na budku, ale zvítězí. Mando a baby Yoda taky mají hodně chyb. Ale mají srdce.
Kromě toho srdíčka má film navíc pár povedených nápadů. Svalouš Rotta Hutt, syn slizkého padoucha Jabby, kterého se Mando vydá zachránit, je překvapivě zábavná postava. Triková akce má kolísavou kvalitu, ale je jí dost, je rozmanitá a občas nápaditá. Grogu dostává tak akorát prostoru – v jedné části je z filmu až rodinná loutková pohádka a vůbec to nevadí! –, ale nepřesáhne to limity trpělivosti dospělého diváka. A stále se mu daří častěji spíš rozesmívat než otravovat či vyvolávat dojem, že je to reklama na předražené postavičky a plyšáky.
Možná jsem do kina šel tak trochu s myšlenkou, že to natřu okaté snaze vydělat na nejmladších divácích (a jejich rodičích). Jenže asi i díky nízkému či neexistujícímu očekávání z toho bylo spíš příjemné překvapení. Je to milník v historii Star Wars? V žádném případě. Je to další hloupé naředění a natahování téhle značky? Bezesporu. Ale taky je to zábavné dobrodružství, které roztomilým Groguem a adrenalinovou akcí pobaví mladší diváky – a lehkým nádechem staré školy potěší ty mladé už jen duchem.
