Osmdesát tisíc kilometrů ročně v autě, dny strávené na poradách a zodpovědnost za miliony v cizích firmách. David Kinter, dnes majitel projektu Kontejnerové sauny, strávil dvacet let v managementu Kofoly a dalších značek, ale postupem času čím dál častěji myslel na to, že pro své zaměstnavatele je jen „položkou v Excelu“. „Odejít ze zaběhlých jistot bych možná nenašel odvahu, kdyby nezasáhla nečekaná náhoda,“ vypráví v rozhovoru pro CzechCrunch.

Jeho cesta k vlastnímu podnikání začala paradoxně už před lety u hokeje. Jako mladý talent podepsal profesionální smlouvu, ale po vážných zdravotních komplikacích s míchou musel s kariérou sportovce skončit. Místo vysoké školy proto odjel na zkušenou do USA.

„Zkusil jsem si tam aspoň udělat vysokou školu života,“ vzpomíná na roky brigád, díky kterým si po návratu domů koupil první byt a naskočil do světa obchodu. V rodící se Kofole ho vzali právě proto, že v něm viděli bývalého sportovce s tahem na bránu.

V managementu nakonec zůstal dvě dekády, ale právě tam se naučil, že nejlepší byznys plány často vznikají z reálné potřeby. Když pak během pandemie marně hledal saunu, která by nebyla jen „dřevěnou krabicí“, ale měla i design a odpočívárnu, rozhodl se, že si ji vyrobí sám.

Foto: David Kinter

+1

„Nejsem truhlář ani stavař. Mám školu života z hokeje a zkušenosti obchodníka. Tak jsem si prostě pustil YouTube, Pinterest a začal stavět,“ vypráví s úsměvem Kinter. Aby měl jistotu, že konstrukce bude držet, zvolil jako základ vyřazený lodní kontejner. „Je to pevné, mobilní a v zahradě to vypadá industriálně skvěle,“ říká.

Netušil však, že místo klidného saunování odstartuje novou kariéru. Když se svou první realizací – kombinací sauny, odpočívárny a venkovní sprchy – pochlubil na sociálních sítích, strhla se lavina. „Přijel pán, statkář od Loun, a řekl, že ji chce hned. Vysvětloval jsem mu, že není na prodej, že jsem ji stavěl pro sebe. On na to jen: ‚Tak si postavíte jinou, ne?‘,“ vzpomíná Kinter na moment, kdy poprvé reálně počítal náklady na materiál, aby zjistil, za kolik ji vlastně prodat.

Situace se opakovala. Druhá i třetí sauna zmizely ze zahrady dřív, než v nich David Kinter s rodinou stihli poprvé rozdělat oheň. Sousedé v jihočeské obci si museli zvyknout na věčnou přítomnost jeřábů a hluk pily.

„Došlo mi, že tady končí koníček a začíná podnikání. Dal jsem výpověď a pronajal si k výrobě halu v pivovaru v nedaleké Stráži nad Nežárkou,“ říká zakladatel firmy, která loni vyrobila kolem osmnácti kontejnerů a letos jich plánuje kolem pětadvaceti. Průměrná cena každého modulu se přitom pohybuje mezi 500 a 800 tisíci korunami.

Hlavní cestou, která mu poslední rok pomáhá získávat objednávky, je sociální síť LinkedIn. Aniž by využíval placené kampaně, dosahují jeho příspěvky 250 až 300 tisíc zobrazení měsíčně. „Lidi baví ta opravdovost. Když napíšu o tom, že jsme něco zkazili a museli to předělat, má to větší ohlas, než když se jen chlubím výsledkem,“ vysvětluje. Na jeho profilu tak lze najít vedle fotek hotových wellness zón i syrové záběry z výroby, kde v hlavní roli vystupuje prach, ocel a nářadí.

Mezi zákazníky Davida Kintera dnes patří majitelé zahrad, kteří hledají soukromý prostor pro relaxaci, ale i velké resorty jako Orea Hotely. Svůj přístup označuje za spíše poradenský než čistě prodejní. „Často se stává, že zákazník přijde s nějakou představou a odejde s úplně jinou. Snažím se mu předat zkušenost, kterou sám jako fanoušek saunování mám,“ říká.

Jedním z nejčastějších témat je velikost a smysl odpočívárny. Zatímco moduly začínají u kompaktních rozměrů 1,8 x 1,8 metru, Kinter své zákazníky často směruje k velkorysejším řešením s prostornou prosklenou místností. „Lidi někdy chtějí jen malou potírnu. Já jim ale vysvětluji, že ten pravý relax není v tom horku, ale v těch patnácti minutách poté, kdy v županu koukáte z proskleného modulu do krajiny. Nakonec odcházejí s tím největším modelem,“ směje se.

Podobně detailně s klienty řeší i materiály – od klasického smrku po luxusní cedr nebo kartáčovanou olši. Rozdíly v ceně dřeva u jedné sauny mohou dělat i desítky tisíc korun. Nejvíc času se David Kinter i s rozjetým byznysem snaží trávit v dílně. Přestože mu přibývá administrativa a plánování, nechce se manuální práce vzdát. „Už jsem si řekl, že chci dělat jen to, co mě baví. A mě prostě baví být tam s mými lidmi, stloukat ta prkna a vidět, jak nám pod rukama vzniká hotový kus,“ vysvětluje.

Dnes už ale v bývalém pivovaru nevznikají jen sauny. Kinterův „kontejnerový svět“ se rozrostl o bazény, které k zákazníkovi přiletí na jeřábu a stačí je jen napustit, a nejnověji také o ubytovací apartmány a profesionální fitka. „Právě dolaďujeme detaily první realizace fitness kontejneru. Je to technologicky našlapaný prostor s UV dezinfekcí, rekuperací a speciálními skly, která se stiskem tlačítka zatmaví, aby sportující měli absolutní soukromí,“ popisuje David Kinter nejnovější směr, kterým se jeho byznys ubírá.