Na letošním filmovém festivalu v Karlových Varech bude mít vůbec poprvé premiéru celovečerní vietnamský film natočený v české produkci. Za režií snímku Letní škola, 2001 stojí debutující tvůrce Dužan Duong. „Bílej Čech má příležitost poznat lidi, se kterými se denně potkává – třeba v obchodě – i jinak než jen jako transakci,“ říká pro CzechCrunch.

Připravovaný film Letní škola, 2001, který vstoupí do českých kin 24. července, se odehrává na přelomu milénia v chebské tržnici Dragoun. Hlavní postava, sedmnáctiletý Kien, se po letech strávených ve Vietnamu vrací do České republiky za svou rodinou a film sleduje jeho snahu znovu navázat vztahy s otcem, matkou a mladším bratrem, kteří mezitím žili v Česku bez něj.

Příběh vychází z osobních zkušeností samotného Duonga – z jeho dětství a dospívání na západě Čech. „V létě jsme s bráchou tvrdli v krámě, obsluhovali zákazníky. Chodili tam mladí lidi, kupovali si alkohol a my jsme byli na té druhé straně, co jim to prodává a slouží,“ popisuje. Z těchto zážitků vycházel i jeho studentský film Bo Hai z roku 2017, do jehož hlavní role obsadil svého otce.

Scénář aktuálního snímku vznikal několik let – v rámci vývoje měl dokonce osm verzí. Proces psaní nebyl totiž podle Duonga jen technickým krokem, ale i hledáním tématu. „Trvalo mi asi pět let, než jsem si uvědomil, co je moje téma, a že ho do toho snímku musím dostat,“ vysvětluje Duong.

„Jeho tématem“ se nakonec stal fenomén takzvaných opuštěných dětí, tedy dětí vietnamského původu, které byly kvůli práci rodičů posílány zpět do Vietnamu nebo naopak do Evropy. Jedná se o tak rozšířený jev, že s ním má zkušenosti i většina obsazených herců.

„Herečka, která hraje matku, během natáčení poslala své dvouleté dítě do Vietnamu k babičce, aby mohla vydělávat. Hlavní herec Kin to měl zase naopak – táta ho poslal do Česka za mámou,“ popisuje Duong.

Ten dnes vede s rodinou a přáteli kolektiv AZN kru zaměřený na reklamy a umělecké projekty. Právě Letní škola, 2001 je jejich zatím nejrozsáhlejším počinem, který koprodukovali společně se zavedenou společností nutprodukce nebo Českou televizí. Hlavním producentem za nutprodukci byl Lukáš Kokeš. „My jsme spíš začínající firma, ale fungovalo to: my přinesli téma, energii, nějaké know-how a oni zase zkušenosti s financováním,“ vysvětluje Duong.

První finanční podporu ale získali už při psaní scénáře – šlo o grant na literární přípravu ve výši 150 tisíc korun. Později se projektu podařilo dostat i velký grant z českého fondu kinematografie, zhruba devět milionů korun. Přesto se do natáčení pustili ještě před tím, než měli všechny prostředky pohromadě. „Už jsem nemohl dál čekat. Nejsem mladej, potřeboval jsem to natočit. Tak jsme šli do rizika,“ říká Duong.

Film nakonec pracuje s obrazovým poměrem 3:2 inspirovaným analogovou fotografií a jeho estetika tak přímo odpovídá době, ve které se odehrává. A přestože se dotýká vážných témat, nechybí v něm humor a ironie. „Rádi se bavíme, ve střižně jsme tam proto narvali co nejvíc vtipů, co se dalo,“ říká s úsměvem režisér.

Natáčení probíhalo v autentických lokacích včetně tržnic, panelákových bytů nebo samotného Vietnamu. Právě tam provázely tým administrativní i praktické problémy. „Komunisti nás třikrát vyhodili z jedné lokace. I když jsme měli všechna povolení, udělali jsme v té vesnici docela haló a místní se nás báli nechat natáčet,“ vzpomíná Duong.

On sám se narodil v Hanoji, od čtyř let ale vyrůstal v Česku. Vystudoval bankovnictví na VŠE, půl roku studoval na FAMU. Odtamtud nakonec odešel – nechtěl totiž podle svých slov „posluhovat“ jednomu z učitelů, který od žáků servilitu vyžadoval. „Ten moment, kdy mě vyhodili, mě nakopl,“ říká s tím, že ještě v ten samý rok vyhrál se svým studentským filmem FAMUFEST – aniž by na škole studoval.

Kromě vztahů v rodině se Letní škola, 2001 zaměřuje i na to, jak vietnamská komunita zapadala před více než dvaceti lety do české společnosti. Duong chce podle svých slov přispět k většímu porozumění. „Myslím, že bílej Čech má příležitost poznat lidi, se kterými se denně potkává – třeba v obchodě – jinak než jen jako transakci. Vidět, co všechno je za tou fasádou. Pro Vietnamce je rodina strašně důležitá – i když paradoxně jí často kvůli práci a penězům nemůžou věnovat tolik času,“ říká.

Podle něj se navíc vietnamská komunita v Česku od doby, do které je děj filmu zasazen, výrazně proměnila – Vietnamci už dávno nejsou jen majiteli neustále otevřených večerek. „Moje generace, která tehdy byla dětmi, dnes dělá úplně jiné byznysy – a daří se jí,“ uzavírá Duong.