Nějakou dobu o něm nebylo tolik slyšet, už se ale zase vrací na scénu. Radovan Vávra vycouval ze spolupráce s Xixoio, rozprodal část svých firem a má nakročeno do dozorčí rady ČEZ. V první části rozhovoru pro CzechCrunch popisuje, jak o své nové roli smýšlí, proč se podle něj premiér Petr Fiala do historie zapíše pozitivně i že Česko už brzy čeká drsný ekonomický náraz.

Na konci června se na valné hromadě sejdou akcionáři polostátní energetické společnosti ČEZ a budou mimo jiné volit nové členy dozorčí rady. Jedním z kandidátů je i známý finančník, influencer a investiční popularizátor Radovan Vávra. Jelikož za ním stojí vládní strana TOP 09, jejímž je členem, místo ve vedení největší české firmy má téměř jisté.

O tom, že bývalý šéf Komerční banky a známá postava zdejší twitterové scény zamíří do nějaké funkce ve veřejném prostoru, se spekulovalo delší dobu. Ostatně sám Vávra se netají tím, že zvažoval kandidaturu do Senátu. V posledních měsících na sebe ale přivolal i dost negativní pozornosti – to když ohlásil spolupráci s firmou Xixoio, s jejíž pomocí chtěl zafinancovat projekt chytrých elektroměrů, který připravoval.

Válka na Ukrajině a nabídka doplnit dozorčí radu ČEZ ale nakonec přiměly devětapadesátiletého Vávru přehodnotit původní plány. Výsledkem je, že mimo jiné odprodal svůj podíl ve společnosti SimpleCell, která elektroměry plánovala vyrábět, ta následně opustila i plán na vydání investičních tokenů přes Xixoio.

V první části obsáhlého rozhovoru pro CzechCrunch Vávra vysvětluje, kde a jak se nápad jít do dozorčí rady ČEZ zrodil, řeč je také o politice a o tom, co čeká domácnosti na podzim. Ve druhé části interview, kterou zveřejníme v neděli, pak detailně rozebíráme Vávrův pohled na práci České národní banky, jejího nastupujícího guvernéra Aleše Michla a samozřejmě i jeho dnes už ukončenou spolupráci s Xixoio, za což si vysloužil hodně kritiky.

Proč dozorčí rada ČEZ? Upřímně, myslel jsem si, že ten mediální obraz, které sis vybudoval, využiješ k viditelnější pozici…
Delší dobu, minimálně od covidu, se snažím pomáhat věcem, na které stačím. Je mi jasné, že planetou nepohnu, ale když každý z nás tu a tam přiloží ruku k dílu, prospěje to všemu. No a když loňské volby dopadly fantastickým výsledkem, na úrovni TOP 09 v Praze 1, kde jsem oficiálně členem, jsme se bavili o kandidátech na posty do administrativy, ale i do dozorčích rad…

A vyplulo tvé jméno.
Nevyplulo. Jsem drzej chlap a stejně jako jsem před dvěma roky přišel s tím, že bych chtěl kandidovat do Senátu, jsem se i tentokrát přihlásil s tím, že by mě lákala dozorčí rada ČEZ.

Takhle napřímo?
Jo. Neměl jsem jinou ambici, řekl jsem si přímo o ČEZ a o dozorčí radu. Víc nechci, kdyby mi někdo nabízel místo v exekutivě jakékoli firmy, v jejím představenstvu, nemohl bych to přijmout, protože bych to nedokázal sladit s dalšími zájmy.

Takže instituce jako Česká exportní banka, EGAP nebo Národní rozvojová banka tě nezajímají?
Zajímalo by mě to, ale teď nejsem schopen ve svém podnikání prodat deset firem ve velkém kvapu. Vím, jaké mám závazky. A je toho víc. Chci se dál věnovat vzdělávání dospělých a dětí. Máme třeba program speciální akademie, kde přednáší absolutní byznysové špičky. Zároveň jsem věděl, že když skončilo mé angažmá v podcastu Ve vatě, že budu chtít pokračovat ve finančním vzdělávání lidí kolem střední školy. To jsou věci, které nejsou časově propojitelné s exekutivní rolí, proto jsem si zvolil účast v dozorčích radách. Nejvíc rozumím ČEZ, tak jsem sám sebe nominoval, pak se to schválilo v dalších patrech a stal jsem se stranickým nominantem na tuto pozici. Byla to celé moje aktivita.

Šéfa ČEZ tedy dělat nechceš?
Ne. Už nejsem ve stavu, že bych chtěl být někde v devět ráno v kanceláři a odcházet o půlnoci. Já už šéf ničeho být nechci. Je mi skoro šedesát, což je dobrý věk na to, abys byl šedovlasý muž v dozorčí radě, kde dáváš mladším klukům rady, oni tě občas poslechnou a to je tak všechno. Abych ale šel do něčeho, kde budu v zápřahu 18 hodin denně, to ne, to jsem si zažil v Komerční bance. Vím, jaké to je, a stačilo. Nechci chodit na záchod s mobilem, co kdyby náhodou volal premiér.

A ten Senát?
Se Senátem to bylo tak, že jsem dostal před dvěma lety všechny stranické nominace. Ale tehdy už vznikalo Spolu a v Praze 1 bylo najednou několik kandidátů z podobného hnízda, takže jsem s radostí podpořil Mirku Němcovou z ODS. Ale obecně Senát, kdybych nemířil do dozorčí rady, je přesně typ mandátu, který bych byl schopen dělat. Ostatně loni v létě jsme ve straně řešili, že bych letos mohl zkusit kandidovat v Táboře, odkud pocházím. Nakonec tam bude kandidovat můj kamarád z dětství, chci mu na podzim v kampani i pomoct. Moje kandidatura kamkoli je teď ale na pár let passé, s pozicí v ČEZ to není slučitelné.

Co tě na tom vlastně láká?
I bez války na Ukrajině je energetika tím, čím bylo finančnictví před 20 lety. Energetické zdroje a přístup k nim jsou tím, co rozhodne, jestli tady spolu budeme i za 20 let sedět. Naše energetika měla dosud hodně centralizovanou, stromovou strukturu, která stála na uhelných elektrárnách, jež byly kousek od dolů. Musíme ale přejít k decentralizaci. Musíme mít chytrou soustavu a chytré měření. Kvůli klimatickým závazkům jiná cesta není a s naší soustavou to nejde, musí projít velkou změnou. Do distribuce se budou muset pustit velké peníze. Je to fascinující oblast, nachytření distribuce je alfa a omega.

Také jsou otázka zdroje…
Ano, musíme se chladně zamyslet a vyhodnotit si, zda je opravdu jádro pro nás to nejlepší řešení. Jsem přesvědčený, že je. Pak bude potřeba rozšířit Dukovany a dostavět Temelín. V našich přírodních podmínkách nikdy nepůjde nahradit uhlí výhradně obnovitelnými zdroji. Suma sumárum, tohle jsou robustní technické problémy a otázky a mě by těšilo u nich být.

Dosud jsi hodně popularizoval investování, plánuješ popularizovat i nakládání s energiemi nebo přechod na fotovoltaiku?
Tohle za mě udělal život. Snažil jsem se v tomto směru sice působit už před energetickou krizí, ale když se cena nějaké komodity blíží nule, je těžké najít motivaci, abys šetřil. Trh to za nás ale dost bolestivou cestou vyřešil a dnes už každý ví, kolik stojí elektřina a co to je KWh. A nejhorší je, že se to na podzim dozvíme ještě krvavěji. Už nepůjde jen o to, aby si lidi stáhli teploměry a netopili si doma na 24 stupňů, každý bude doma chodit a zhasínat při každé příležitosti. Těch mrzutých otců, jako jsem já, kteří chodí za dětmi a prudí je, proč zbytečně svítí, bude násobně víc.

Do takové situace potřebuješ, aby ČEZ byl spoluhráč. Aby ti jako uživateli řekl, že když třeba budeš prát jen tehdy a tehdy, budeš to mít za nula korun nebo s velkou slevou. Na to by Češi mohli slyšet, ale potřebuješ chytré řešení. To je nezbytná podmínka, bez ní nemáš informaci, kdy končí a začíná to volné okénko na praní. Nemám obavu, že bychom to nezvládli, ale vyčkáváním jsme si nepomohli. Kdyby tu byla chytrá síť už dnes, mohli jsme mít radostnější podzim. Platí, že co neřídíš ty, řídí tebe. Nástup chytrých řešení jsme zbytečně odložili, ačkoli Evropská unie o technologii známé jako Advanced Metering Management mluví aspoň 10 let.

Chytrým elektroměrům ses věnoval i ve firmě SimpleCell, v níž jsi svůj podíl kvůli přestupu do ČEZ prodal. Tématu se tedy ale budeš věnovat dál.
V evangelizaci budu pokračovat, byznys s elektroměry už ovšem dělat nebudu. Ani bych nemohl. Chci ale i nadále všechny přesvědčovat, že to je správný krok.

Zmínil jsi krvavý podzim. Co to bude? A nepřijde po něm i krvavé jaro?
Podzim bude horší v tom, že už nyní jsme změnili uživatelské chování, lidé začali šetřit, jenže vidět to bude až na podzim. A bojím se, že naše ekonomika se na podzim propadne do recese, která nás navíc chytne nikoli na vrcholu sil, ale v situaci, kdy jsme jako společnost ještě stále nevylezli z covidového útlumu. Ve chvíli, kdy nejsou lidé připraveni zamakat, což se já obávám, že je naše realita, bude mít ekonomické ochlazení hrozný dopad. Ceny navíc půjdou setrvačností dál nahoru, energie mohou udělat cokoli…

Zálohy domácnosti na energie, hlavně na plyn a elektřinu, hodně přes 10 tisíc korun měsíčně už začínají být normální.
O tom mluvím. A na to lidé nemají a nebudou mít peníze. Stát do toho bude muset vstoupit. A bude do toho muset vstoupit víc než pěti tisíci na dítě, protože problém, který se před námi na podzim otevře, bude mnohem hlubší. Rozhodně to bude zásadně větší problém, než byl covid. Covid byl v podstatě triviální – zavřel jsi lidi doma a posypal je penězi. To by zvládlo i dítě.

Naši společnost čeká pořádně divoký podzim, že? I kvůli prezidentským volbám…
O tom jsem přesvědčen. A prezidentská volba to bude pohánět. Za normálních okolností všichni víme, že stát vybírá peníze z daní, za které pak poskytuje nějaké služby. A že tyto dvě škatulky by měly být plus minus v rovnováze. Ale teď jsme prožili dva roky, kdy jsme tyhle dva sloupce od sebe totálně odtrhli. Příjmy a výdaje se ani náhodou nepotkávají. Nikdo neřekl dost nahlas, že to je špatně. Říkají to odborníci, jenže to je málo. Jde o to, že běžní lidé si to vlastně pochvalují a je tady řada politiků, kteří necítí žádnou odpovědnost a kteří na tuto strunu budou brnkat. Děsím se, k čemu to povede. Klidně může vyhrát extremistický populista – a tím nemyslím Babiše, ale třeba Okamuru. Anebo to povede k dalšímu růstu napětí ve společnosti, které nakonec odnesou jako vždy ti nejslabší: penzisté, děti, Ukrajinci, matky samoživitelky… Tohle je náš základní scénář. Bohužel.

Občas se mi z toho svírá žaludek.
Cítím to podobně. Vidíš, jak se na tebe řítí lokomotiva, a nemáš sílu ji zastavit.

Daří se pak v této situaci vládě komunikovat? Nařídila se komunikační střídmost a nejsem si jistý, že to je vždy ku prospěchu věci.
Komunikační minimum je nutná podmínka přežití této vlády. Musíš si uvědomit jednu věc a to je její obrovská programová pestrost a různost. Jsou v ní rebelští Piráti i ultrakonzervativní lidovci, kterým vadí dva kluci, co se na ulici vedou za ruku. Kdyby každý z nich povídal, co chce a co si myslí, byla by to pro vládu zničující rána.

Stejně si občas vybavím vládu Petra Nečase a její důraz na utahování opasků.
Jenže Nečas udělal dvě chyby, které oni neudělají. Tou první bylo neustálé hádání se o čemkoli. Druhou byla rozpočtová konsolidace z pera Mirka Kalouska. Ta byla sice správná a jen díky ní pak Babiš mohl ekonomiku utopit v penězích, protože je měl, jenže popularitě vlády ve své době nepomohla. A to si Petr Fiala a další pamatují. Tehdy lidi vyděsili, protože o šetření mluvili od rána do večera. Hrozně zajímavá věc je, že Petr Fiala a Petr Nečas nejsou v mnoha ohledech až tak odlišní politici, ale zatímco Nečas do historie jako moc úspěšný premiér nevstoupí, Fiala by mohl. A ví to.

Určitě se od Nečase poučil, navíc má takové ty záklopky, které mu pomohou moc nepropadnout moci a funkci.
To nepochybně má a určitě se poučil. Stejně by ale každé Vánoce měl koupit husu a poslat ji Robertu Šlachtovi, který sice napáchal v politice nezměrné škody, ale také zlikvidoval ohromnou vrstvu politických lobbistů. Ti lidé zmizeli, nejsou už napojení na financování politických stran. A Babiš, který pak všechno řešil sám, jeho práci dokončil. Zatímco Šlachta rozjel kulometnou palbu, Babiš ty lidi přikryl ještě metrem hlíny. To je obrovské pozitivum pro Fialovu vládu. Žádné úzké prolnutí s byznysem tam dávno není a jediná strana, kde to najdeš, je hnutí ANO.

Které na tom je postavené.
Jsou na tom postavení – a přitom do politiky přišlo ANO s tím, že propojení politiky a byznysu vymýtí. Což je humorné. Každopádně očista, kterou ODS a další prošli, je strašně významná, pomohla progresivním silám uvnitř stran se dostat dopředu, snáz se podařilo rozbít staré pořádky. To je hodnota, kterou sice normální lidé dostatečně nechápou a neoceňují, ale je to důležité. Stranám spadla z nohy těžká koule.

Někdy se mi zdá, že Fialův klid a důvěryhodnost je něco, co by mohlo veřejnost uklidňovat a mohlo by to vládě pomoct přečkat největší společenské tsunami. Ne že by to mělo být to jediné, co vláda nabídne, ale může to mít velký význam. Trochu jako s Angelou Merkelovou v Německu.
Tahle myšlenka se mnou souzní a je to klíčová věc. Lidé milují úřednické vlády, protože je s ničím neotravují. Fialova vláda je sakra politická, ale také je neotravuje. To je hodně chytré. Nevím, do jaké míry to je promyšlená strategie, ale rozhodně platí, že takovou vládu si Češi vlastně vždycky přáli. Aby vládla, nedělala ostudu a byli v ní korektní administrátoři svých úřadů a svých resortů, kteří navíc plynou v proudu evropského civilizovaného mainstreamu. V kontextu s tím působí až komicky, jak ikony ANO stále ještě nevypadly ze svých rolí, které měly určené dřív, a pořád se jich drží. Třeba Richard Brabec, který je v civilu mimořádně kultivovaný a chytrý člověk, si ve chvíli, kdy na něj namíří kamery, nasadí masku politického poloblba a začne vyprávět stranické hámotiny. Stejné to je s Havlíčkem, Schillerovou…

Ještě bych se na chvíli vrátil k ČEZ. Nedostal jsi zákaz od kolegů ze Spolu vyjadřovat se k tomu, co by se s firmou mělo dít? Třeba ministr financí Zbyněk Stanjura už párkrát řekl, že by se o plánech nemělo moc mluvit.
Pokud mě valná hromada schválí, stanu se insiderem a v ten moment se přestanu vyjadřovat k čemukoli, co by mohlo mít cenotvornou informaci. Ale od toho scénáře jsme vzdálení nejméně několik týdnů. Zatím jsem pořád ještě prostý civil. Klíčové bude vybalancovat pohledy ministerstev financí a průmyslu, které jsou z definice trochu jiné. Premiér musí tuto debatu dobře odmoderovat. Pak si musí vláda jednotně za rozhodnutí stoupnout. Stejně jako se to dělo při vyhlašování tendru na Dukovany. Musí to být jednohlasné. A jsme opět u analogie s Nečasovou vládou – za ní by to jednohlasné nebylo.

No a je rozdělení ČEZ nevyhnutelné, o čemž se víc a víc hovoří?
Určitě to není nevyhnutelné.

A má se to udělat?
Otázka stojí, proč by to měl stát jakožto většinový akcionář udělat. ČEZ v sobě dnes s ohledem na vývoj ve společnosti spojuje nespojitelné. Je to, jako bys měl firmu, která má domov pro sirotky i casino. Uhlí, jádro a obnovitelné zdroje se vzájemně nesnáší. Takže máš v jednom pytlíku kuličky různých barev a burzovní cena nikdy věrně neodhadne tu vnitřní cenu, protože akcie ČEZ spousta lidí nekupuje, neboť jsou tam právě ty kuličky, které jim vadí. Čistě z pohledu dosažení maximální hodnoty pro akcionáře by dávalo smysl firmu rozdělit. Není to nic překvapivého ani nového, mluví se o tom docela dlouho.

Takže se to stane?
Podle mě si to budoucnost prosadí. Třeba přes to, co bude financovatelné a co nebude financovatelné. Mnohé gigantické investiční nebo penzijní fondy by si rády koupily akcie ČEZ, ale nemůžou, protože v jeho portfoliu je jádro či uhlí. A nejde jen o to. Už zrušený tendr na dostavbu Temelína z roku 2014 ukázal, že klíčovou otázkou je finanční model. A naroubovat takové investiční projekty za stovky miliard na aktuální strukturu ČEZ je a bude problém. Z pohledu státu může jít o prioritu, z pohledu řadového akcionáře o zbytečné a drahé riziko. Protože vláda už jednomyslně schválila tendr na Dukovany, udivilo by mě, kdyby si stejná vláda nenechala vysvětlit, v čem tkví problém a jak z něj ven. Nepřekvapilo by mě, kdyby už na programu červnové valné hromady ČEZ byl nějaký bod, který by proces rozdělení zahájil. Typově vypsání nějakého auditu nebo nacenění vybraných částí podniku.

A potom?
Variantou je, že vytvoříš ČEZ holding, v jehož rámci rozdělíš klientská a výrobní aktiva. Jinými slovy, na jednu stranu dáš elektrárny a na druhou to, co není od výroby elektřiny včetně té uhelné nebo jaderné tak zašpiněné. Tohle je naprosto logické. Blížíme se ke křižovatce, kde bude třeba se rozhodnout. Pokud se rozhodneme blbě, vyjde nás to na stovky miliard.