CzechCrunch jako jediné české médium dostal příležitost navštívit největší filmové studio Netflixu v Evropě – a vyzpovídat dva klíčové muže ze streamovací společnosti. Larry Tanz spolu s dlouholetým spolupracovníkem Diegem Ávalosem hovořili o budoucnosti filmu, Netflixu i o původní lokální tvorbě z menších zemí.

Larry Tanz strávil v Hollywoodu dvacet let, americký manažer pracoval pro giganta Warner, v Netflixu působí od roku 2014. Už pátým rokem jako viceprezident pro Evropu, Blízký východ a Afriku. Jeho španělský kolega Diego Ávalos ve streamovací firmě začal jen o pár měsíců později a přinesl do ní zkušenosti z technologické společnosti Yahoo. Dnes má v Netflixu na starosti Španělsko, Portugalsko a severské země. Společně jsou zodpovědní za směr, kterým se Netflix na evropském trhu vydává.

Součástí návštěvy CzechCrunche ve španělském Tres Cantos, kde sídlí obrovská – a právě s Hollywoodem často srovnávaná – studia Netflixu bylo i setkání s oběma viceprezidenty. A došlo při něm třeba na povídání o zmíněném Hollywoodu. „Ten po desítky let dominoval zábavnímu průmyslu, ale vždy to bylo díky distribuci, nikoliv tvůrčím schopnostem. A to Netflix vyřešil,“ míní šéfové Netflixu. O čem ještě hovořili?

O největší lekci Netflixu v Evropě

Larry Tanz: To největší zjištění byla míra úspěchu lokální tvorby a s tím spojená důležitost spolupráce s místními tvůrci. Největší globální hity Netflixu vzešly z filmů a seriálů, které nejprve uspěly u domácího publika. Tohle ovlivnilo celou naši organizaci i plánování do budoucna, kdy se snažíme podporovat místní filmaře a další generace autorů, nejen prostě vzít to, co je tady a teď. Musíme myslet desítky let dopředu, abychom mohli dále růst a expandovat. To je dost možná ta největší věc, která ovlivňuje naše rozhodování.

Diego Ávalos: V Netflixu jsem už opravdu dlouho, vlastně od doby prvního původního seriálu ve španělštině Club de Cuervos. A stejně stále mívám husí kůži, když samotným filmařům dojde, že jejich dílo má globální dopad a úspěch. Najednou si říkají: „Už nemusím toužit po Hollywoodu,“ anebo „Moje dílo už nemusí být v angličtině a hrané americkými herci, aby uspělo.“ Mohou točit filmy a seriály ve vlastním jazyce, s jedinečnými prvky dané země – ale se zdroji a zázemím, jaké by jim poskytl Hollywood. Vidíme to samozřejmě na zájmu diváků, ale třeba i na sociálních sítích. Miguel Herrán měl nějakých pět tisíc sledujících. Po Papírovém domě a Elitě jich má dvanáct milionů.

Foto: Netflix

+4

O rozdílech oproti Hollywoodu

Larry Tanz: Hollywood po desítky let dominoval zábavnímu průmyslu, ale vždy to bylo díky distribuci, nikoliv tvůrčím schopnostem. A to Netflix vyřešil. Jinak je rozdíl třeba v tom, že do tvůrčího procesu Netflixu je zapojeno více kreativních producentů, přinášejí víc pohledů na věc, víc názorů. Není to tak, že my jsme Netflix, tohle jsou naše studia v Tres Cantos a všechno si tu děláme sami, kdepak. Zapojení místních autorů nám umožňuje být kreativnější, lépe inovovat a samozřejmě snadněji oslovit místní diváky. To bych považoval za naši výhodu ve Španělsku i jinde v regionu. Na druhou stranu Hollywood má zase zavedený a prověřený způsob práce, takže během velmi krátkého času jsou schopni napsat dvaadvacetidílný seriál.

Diego Ávalos: Na rozdíl od Larryho jsem v Hollywoodu nepracoval. Tedy, pracoval jsem tam, ale ne v hollywoodském filmovém průmyslu. Ale jednu věc bych zmínil – angličtinu. Nejpoužívanější jazyk na světě. Hollywood tvoří obsah v angličtině a to je výrazný rozdíl. Ale když od toho odhlédnete, tak jiné rozdíly prakticky nevidím. Oba průmysly jsou dnes zcela srovnatelné.

O budoucnosti filmového průmyslu

Larry Tanz: Současné směřování Netflixu, tedy zaměření na lokální tvorbu, vidím jako směr, ve kterém bude pokračovat celý průmysl. Naši diváci například z Polska samozřejmě sledují i hollywoodské filmy, ale současně mají rádi ty polské a díky nám se dívají i na ty z Francie nebo Španělska. Nezáleží přitom na žánru, platí to pro dokumenty, komedii i drama. Samozřejmě máte země, kde ten zájem o cizojazyčnou tvorbu je prakticky nulový, třeba Spojené státy, ale jinak to tímto směrem bude růst. Vezměte si polský film Mastičkář, byl obrovsky úspěšný na domácím trhu, ale zároveň ho viděly miliony lidí po celém světě. Přitom většina z nich nikdy předtím žádný polský film neviděla. Současný vývoj činí svět menší, propojenější – v tom nejlepším smyslu slova.

O jedinečnosti Netflixu

Diego Ávalos: Vyprávění příběhu, to je něco, co je společné nám i jiným studím. Ale kouzlo Netflixu spočívá v tom, jak propojená a globální firma jsme. A tuhle celosvětovou síť dokážeme lokálně využít. Můžeme získat zpětnou vazbu od kolegů třeba ze severských zemí, protože s něčím mají větší zkušenost než my ve Španělsku. Anebo když jsme točili Papírový dům, tak jsme měli problém s kamerami – ale došlo nám, že Stranger Things se přece točí na stejné kamery a ten problém už někdo vyřešil. V minulosti byly filmové technologie například zde ve Španělsku o pár let pozadu oproti americké produkci. Dnes už v tom není doslova žádný rozdíl. Co se naučíme tady, může aplikovat štáb v Jihoafrické republice.

Larry Tanz: Můžeme snadno sdílet informace, know-how, zdroje a prostě všechno, co filmaři potřebují. Takže když se točili třeba Žraloci v Paříži, měli jsme k dispozici vodní nádrž v Belgii nebo možnost natočit scénu tady, ve Španělsku. Dřív byl centrem inovací Hollywood, protože měli peníze a točili toho nejvíc. Dnes už inovace přichází odevšad. Při natáčení například používáme velkou digitální obrazovku a naši kameramani přišli s nápadem, jak pomocí zrcadel dosáhnout různých světelných efektů. Spojili staré a nové technologie – a teď za nimi přijeli filmaři z Los Angeles, aby se to od nich naučili. A takové sdílení informací je fakt cool.

O lokální tvorbě z menších zemí

Diego Ávalos: Nerozhoduje velikost trhu. Důležité jsou zajímavé příběhy. Vezměte si Portugalsko, je to malá země a nejprve jsme dokázali diváckou poptávku naplňovat licencovaným obsahem. A pak tam vznikl skvělý seriál Rabo de Peixe (Vítr do plachet). Ten mimochodem vznikl v rámci soutěže, kterou jsme pořádali s místním ministerstvem kultury. Přihlásily se tři tisíce děl, deset dostalo ocenění a jedno bylo opravdu výjimečné. A my jsme si řekli, že u toho přece nemůžeme zůstat, že z toho musíme udělat seriál. Takže velikost země může ovlivnit, jak moc v ní budeme aktivní, ale neovlivňuje naše rozhodování o tom, jestli v ní natočíme původní seriál Netflixu.