Existenciální labyrint. V Doxu začala výstava zasvěcená Franzi Kafkovi, díla tu má Švankmajer i Lynch

Do 22. září se na dvou patrech galerie Dox rozprostírá umělecký labyrint reflektující Kafkovo dílo. Ukazuje, jaký vliv má spisovatel na současné tvůrce.

kafka

Foto: Sára Goldbergerová/CzechCrunch

Výstava věnovaná Franzi Kafkovi

0Zobrazit komentáře

Letos si připomínáme 100 let od úmrtí pražského rodáka a jednoho z nejvýznamnějších autorů 20. století Franze Kafky. U příležitosti tohoto výročí zahájilo Centrum současného umění Dox velkou výstavu Kafkaesque, která je celá zasvěcená právě tomuto záhadnému velikánovi. Na přehlídce jsou k vidění díla od 33 umělkyň a umělců z Česka i světa, která zachycují Kafkovu esenci a nabízejí rozličné pohledy na jeho život a tvorbu. Mezi vystavenými se objevují jména jako Jan Švankmajer, Jaroslav Róna, Viktor Pivovarov, Magdalena Jetelová nebo David Lynch.

Kdo zná galerii Dox, dobře ví, že se ve zdejších prostorách lze poměrně snadno ztratit a že při každé její návštěvě objeví místnost, o které možná neměl ani tušení. „Vůbec jsem nevěděla, že je tady tenhle sál,“ zaznělo od jedné z návštěvnic vernisáže výstavy Kafkaesque, jejíž zahájení proběhlo ve velkém multifunkčním prostoru. Její slova potvrzují, že jde o spletité místo, které přímo vybízí k tomu, aby se tady odehrála výstava zasvěcená tak mnohovrstevnatému spisovateli.

„Kafka je enigma. On sám si nepřál být vnímán a vzpomínán jako definovatelná osoba. A opravdu se tak stalo, takže Kafka je osobnost, kterou nikdo nepoznal a nedokážeme si představit, jaký vztah k němu lidé měli. Pořád nám zůstává tak trochu v utajení. To, že šlo o člověka z masa a kostí, je něco, co začínáme zapomínat,“ říká o spisovateli Leoš Válka, ředitel Centra současného umění Dox.

Výstava čítá celkem 33 umělců a umělkyň – polovina je ze zahraničí a polovina domácích. Jediným kritériem v zadání pro výstavu bylo, aby měli všichni skutečný zájem o Franze Kafku. Jde tak o tvůrkyně a tvůrce, pro které je Kafka důležitý, nějakým způsobem ovlivňuje jejich tvorbu a v jejich dílech je to poznat. Válka ale dodává, že cílem výstavy není Kafku popsat a zachytit, ale spíše to, aby si každý, kdo do galerie zavítá, objevil spisovatele sám pro sebe.

„Pokusili jsme se ukázat to, jak současní umělci Kafku vnímají a jaký je jejich vztah k jeho dílu sto let po jeho smrti. Až budete výstavu procházet, věnujte pozornost textům u jednotlivých děl, které jsme tentokrát nepsali my, ale samotní umělci. V těch textech je jednoznačné, jak Kafka v jejich dílech a jejich myslích žije, jak o něm přemýšlí a o to nám šlo především,“ vysvětluje kurátorka Michaela Šilpochová, která se na výstavě podílela společně s Leošem Válkou a hlavním kurátorem Doxu Otto M. Urbanem.

Výstava návštěvnicím a návštěvníkům předkládá různé styly uměleckého vyjádření, od klasických maleb a grafik, přes sochy či fotografie až po krátké filmy a audiovizuální instalace. Podle kurátorů a kurátorky nejsou ani tak důležitá samostatná díla, jako spíš celkový dojem, který utvářejí po tom, co si člověk celou výstavu projde. Rozprostírá se přitom na dvou podlažích galerie, takže se v ní lze ztratit klidně na několik hodin.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Prostřednictvím aktuální výstavy se do Doxu vrátil například Volker März, který zdejší prostory již v minulosti zaplnil svými hliněnými figurkami významných historických postav. K vidění je zde také trojice soch od Jana Švankmajera, které umělec nazývá jako Fraktury, či bezútěšné litografie světoznámého režiséra Davida Lynche, jenž se netají tím, že je Kafkou celý život posedlý a vždy chtěl převést na plátno jeho Proměnu.

Kafkův svět vytvořený v galerii prostupuje zvukový doprovod z audiovizuálního díla Pavla Büchlera, které dodává výstavě o něco přízračnější atmosféru. Büchler ve své práci velmi často odkazuje na velikány modernity, Kafku nevyjímaje. Do Doxu umístil své známé tlampače, ze kterých s krátkými pauzami vychází hudba střídavě s předčítaným Kafkovým dílem.

Výstava Kafkaesque potrvá až do 22. září a doprovodí ji řada akcí, včetně literárních čtení, filmových projekcí či koncertů. A 22. února proběhne komentovaná prohlídka s kurátory.

Cena Jindřicha Chalupeckého putuje ke třem laureátům. Zaujali kritikou developerů či kvířením videoher

Tento pátek byly předány Ceny Jindřicha Chalupeckého. Přihlášených portfolií bylo letos nejvíce, zmizelo například omezení věku umělců a umělkyň.

cjch

Foto: Lucia Sceranková

Cenu Jindřicha Chalupeckého získali Oskar Helcel, No Fun Kolektiv a Judita Levitnerová

0Zobrazit komentáře

Cena Jindřicha Chalupeckého, renomované ocenění na poli českého současného výtvarného umění, zná své laureáty a laureátky pro letošní rok. Doputovala k uskupení tvůrců No Fun Kolektiv, k umělkyni Juditě Levitnerové a k umělci Oskaru Helcelovi. K mezinárodní odborné porotě se letos dostal historicky nejvyšší počet portfolií, na vítězné trojici pak ocenila především aktuálnost jejich tvorby, která rezonuje nejen v současném uměleckém světě, ale ve společnosti obecně. Společná výstava oceněných se uskuteční na podzim v Moravské galerii v Brně.

Ze 128 portfolií se vítěznou trojicí letos stal jeden kolektiv tvůrců, jedna umělkyně a jeden umělec. Jejich přístupy a zpracování jsou velmi rozdílné, ale spojují je témata a podle porotců pak především to, že jejich tvorba oslovuje celou společnost. Oblasti, ve kterých porota ocenila jejich dílo, jsou textilní tvorba a problematika genderových stereotypů, kritický přístup k architektuře v pozdním kapitalismu a bourání stereotypů ve světě počítačových her.

Judita Levitnerová se zabývá problematikou „ženských prací“. Oceněná umělkyně pracuje s textilem a ve své tvorbě přímo odkazuje na období českého informelu, tedy uměleckého směru expresivní strukturální abstrakce, který narušuje hranice mezi malbou a sochou. Levitnerová ale ve svých dílech pracuje také s ekologií, zabývá se například tématem neetických pracovních podmínek a genderových stereotypů.

judita

Foto: Judita Levitnerová / Štěpánka Trčková / Mirek Maixner

Judita Levitnerová ve své tvorbě pracuje s textilem a odkazuje na český informel

„Velice si vážíme způsobu, jakým Judita Levitnerová zkoumá kontinuitu textilní tvorby a produkce a jak reflektuje vnímání textilních technik jakožto tradičně ‚ženských‘ pracovních postupů a dovedností. Zaujal nás také její současný pohled na tradice a automatizovanou výrobu, stejně jako její důraz na ‚pomalé umění‘,“ přibližuje porota.

Oskar Helcel ve své filmové tvorbě kritizuje architekturu v pozdním kapitalismu. Pro sdělení a zachycení atmosféry tvoří takzvané performativní videoeseje. V těch se zabývá tématem „developerismu”, který vnímá jako nástroj na reprodukování kapitalismu, privatizaci města za účelem zisku a gentrifikace. Do jeho zájmu se dostala například budova The Flow Building na Václavském náměstí nebo projekt Masaryčka.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

„Oceňujeme politický a kritický postoj Oskara Helcela k architektuře a její interpretaci. Jeho zaměření na to, jak nové architektonické přístupy rozdělují společnost prostřednictvím privilegií, je mimořádně zajímavé. Využívání performance k aktivaci těchto míst považujeme za velmi účinnou a autentickou strategii. Helcel má silný cit pro filmový jazyk a ve svém střihu a instalacích zároveň ukazuje jeho složitost a mnohovrstevnatost,“ odůvodňuje ocenění porota.

Trojici laureátů uzavírá kolektiv queer tvůrců, respektive otevřená platforma No Fun Kolektiv, která svými aktivitami a tvorbou nabourává stereotypy počítačových her a snaží se digitální technologie propojovat se sociálním kontextem. Hry pak kolektiv využívá jako prostředek pro vytváření nových alternativních a emancipačních prostředí a řídí se heslem, že „hry je třeba kvířit“ (od slova queer). Nadto pořádá happeningy, během kterých tvoří videohry s dalšími vývojářkami a vývojáři v časovém limitu 48 hodin.

„Oceňujeme inkluzivní přístup členek a členů Kolektivu k rozmanitosti a uvědomujeme si jeho naléhavost. Věříme, že jejich aktuální a dynamická produkce rozšíří umělecké institucionální kontexty a svým vizuálním jazykem zapojí publikum, které doposud nebylo osloveno,“ dodává porota.

Ta ve svém prohlášení uvedla, že celková úroveň všech přihlášek byla letos vyšší než v předchozím roce a obsahovala více podstatných prací a prezentací. „Široká škála postupů přesáhla rámec výtvarného umění a rozšířila se i na oblasti, jako jsou divadlo, řemesla, design a hudba.“ Celkový počet přihlášených portfolií byl letos navíc rekordní. K tomu pravděpodobně přispěla změna pravidel ve výběru umělkyň a umělců.

maor-shlomo

Přečtěte si takéZa půl roku 1,5 miliardy v cash. Přichází doba sólo jednorožců?Za půl roku 1,5 miliardy. Startup pro neprogramátory ukázal cestu k fenoménu sólo jednorožců

Cena Jindřicha Chalupeckého totiž byla v předchozích ročnících limitována věkem – přihlásit se do ní mohli jen umělkyně a umělci do 35 let. Pořadatelé se ale rozhodli věkový limit zrušit, aby byla cena inkluzivnější a mohli se přihlásit i ti, kdo začali svou kariéru až v pozdějším věku nebo se k tvorbě po čase vrací. Změnil se i počet laureátů, který se snížil z pěti na tři. „Jsme přesvědčeni, že do budoucna budou mezi laureáty jak začínající, tak i znovu se objevující umělci a umělkyně,“ dodává porota.

Společná výstava oceněných proběhne od 8. listopadu v Moravské galerii v Brně. Letošní rok je zároveň pětatřicátým výročím samotné Ceny Jindřicha Chalupeckého. Ta byla založena v roce 1990 z iniciativy Václava Havla, Jiřího Koláře a Theodora Pištěka a pojmenována po předním českém teoretikovi a kritikovi výtvarného umění a literatury, esejistovi a filozofovi. Je určena etablujícím se umělkyním a umělcům žijícím nebo působícím na území České republiky.