Předloni v létě se Tereza Taťáková s manželem a dvěma malými dětmi odhodlali k radikální změně: z Ostravy se přestěhovali do Manily. Pro většinu lidí by to byl bláznivý krok – neznámé prostředí, jiná kultura, obrovská vzdálenost od domova. Ale pro Terezu to byl logický další posun v její kariéře. Už sedm let se věnuje zprostředkovávání filipínských pracovníků a rozhodla se, že nadešel čas udělat velký krok – otevřít si na Filipínách vlastní licencovanou náborovou agenturu.

Nebyl to snadný proces. Získání licence od ministerstva práce a zaměstnanosti Filipín (DMW) obnášelo měsíce administrativních procesů, schvalování, finančních garancí a potvrzování důvěryhodnosti firmy. „Byl to neuvěřitelný maraton byrokracie a pravidelných inspekcí. Museli jsme spolu s mými filipínskými partnery opakovaně dokazovat, že jsme schopní filipínským pracovníkům zajistit férové podmínky a bezpečnou práci v zahraničí,“ popisuje.

Když už se zdálo, že má všechny dokumenty v pořádku, úřady si vyžádaly další potvrzení, další poplatky, další schůzky. Byly chvíle, kdy si prý říkala, jestli to vůbec stojí za to. „Měla jsem dny, kdy jsem pochybovala, jestli to celé zvládnu. Ale vždycky jsem si připomněla, proč to dělám – abych mohla pomoci lidem k lepším pracovním příležitostem a zároveň firmám k loajálním a pracovitým zaměstnancům,“ říká.

Byla první Evropankou, která tímto procesem prošla úspěšně. Získáním licence se jí otevřely nové možnosti – nejenže už není závislá na zprostředkovatelích, ale zároveň může pomáhat firmám po celém světě. „Dřív jsem se mohla soustředit hlavně na Česko a pár dalších zemí, teď dostáváme poptávky od firem z Austrálie, Kanady, Německa… Popravdě jsme nečekali, jak obrovská poptávka po filipínských pracovnících ve světě je,“ upřesňuje.

Complex Recruitment Philippines běží teprve půl roku, ale už teď překonal pětiletý byznysový plán. „Zpočátku jsme si říkali, že budeme rádi, když v prvním roce zprostředkujeme práci několika stovkám lidí. Dnes řešíme tisíce žádostí od zaměstnavatelů a musíme náš tým rychle rozšiřovat,“ vysvětluje podnikatelka.

Její úspěch neunikl ani ostatním recruitment agenturám, které se snaží jít podobnou cestou. „Vidím, že některé agentury se teď snaží napodobit náš model a získat licenci, ale zatím se to nikomu nepodařilo. Je to obrovský závazek a vyžaduje to dlouhodobou přítomnost na Filipínách a hluboké pochopení celého procesu,“ dodává.

Jak vlastně takový výběr zaměstnanců z Filipín probíhá? Najít vhodného kandidáta na práci v zahraničí není jen otázkou vyvěšení inzerátu. Celý proces zahrnuje několik klíčových kroků. Nejprve se musí pečlivě analyzovat potřeby zaměstnavatele – jaké dovednosti a zkušenosti jsou vyžadovány, jaké jsou specifické požadavky pro danou zemi a pracovní pozici. Následuje výběr vhodných kandidátů, což zahrnuje pohovory, testování odborných dovedností a ověřování pracovních zkušeností.

Jakmile je kandidát vybraný, přichází na řadu administrativní část: vyřízení pracovních povolení, lékařských prohlídek, pojištění a dalších nutných dokumentů. Filipíny mají velmi přísná pravidla pro zaměstnávání svých občanů v zahraničí, což znamená, že celý proces musí být předem důkladně zdokumentován a schválen vládními úřady.

„Pro mnoho zaměstnavatelů je to šok, jak složitá tato administrativa je. Proto se snažíme vše maximálně usnadnit a provádíme zaměstnavatele celým procesem krok za krokem,“ říká Tereza Taťáková. Poté, co je vše vyřízeno, může pracovník odcestovat do své nové země a začít pracovat.

To ale neznamená, že tím práce náborářů končí. Sledují, jak se pracovníci adaptují, řeší případné problémy a poskytují podporu jak jim, tak jejich zaměstnavatelům. „Naším cílem není jen spojit zaměstnavatele s pracovníkem, ale zajistit, aby spolupráce fungovala dlouhodobě a ku prospěchu obou stran,“ uzavírá.

A proč Filipíny? „Už od začátku jsem byla přesvědčená, že Filipíny představují obrovský byznysový potenciál,“ říká Taťáková. Filipíny jsou jednou z největších světových zásobáren kvalifikované i nekvalifikované pracovní síly. Ročně odchází do zahraničí pracovat přes milion Filipínců, a to nejen kvůli lepším platovým podmínkám, ale i díky historické tradici pracovních migrací. Filipínští pracovníci jsou ceněni především pro svou pracovitost, loajalitu a skvělou úroveň angličtiny, což je obrovská výhoda oproti jiným zemím v regionu.

Nezaměstnanost na Filipínách se sice snižuje, aktuálně se pohybuje kolem 4,5 procenta, ale stále existuje velká část obyvatelstva hledající práci. Mnoho Filipínců proto volí práci v zahraničí, což je podporováno i vládou, jelikož remitence – tedy peníze, které Filipínci posílají zpět domů – tvoří významnou část ekonomiky. Ročně Filipínci pracující v zahraničí posílají do své země více než 33 miliard dolarů, což výrazně pomáhá zlepšit životní úroveň jejich rodin a přispívá k ekonomickému růstu.

Život na Filipínách Terezu Taťákovou i její rodinu prý naučil trpělivosti. Ostrovy jsou sice symbolem exotické dovolené (alespoň pro obyvatel střední Evropy), ale řada věcí, na které jsme tu zvyklí a které považujeme za samozřejmé, tam funguje jinak a pomaleji: ať už jde o všudypřítomné rychlé internetové připojení, nebo online bankovnictví. „Oni mají na všechno čas, nepospíchají, zároveň často až dogmaticky lpí na pravidlech,“ směje se podnikatelka.

Filipínská společnost, stejně jako jiné asijské kultury, je velmi strukturovaná a klade důraz na autoritu, což vede k tomu, že lidé se obvykle řídí pokyny, které dostávají. Často reagují souhlasně, i když nemusí úplně rozumět, což je důležitý aspekt, na který Taťáková své klienty často upozorňuje. „Vysvětlujeme, že je nezbytné poskytnout jim jasné a podrobné instrukce krok za krokem a ujistit se, že skutečně rozumí daným úkolům. Tímto způsobem se z Filipínců stávají velmi výkonní a šikovní zaměstnanci,“ dodává.

Přestože se agentura rozjíždí rychlým tempem, plány do budoucna jsou ještě ambicióznější. „Chceme dál rozšiřovat naše působení, navázat spolupráci s většími firmami v Evropě, Austrálii a Kanadě. Už teď vidíme, že máme potenciál pomoci mnohem více lidem, než jsme si původně mysleli,“ říká byznysmenka.

A osobně? „Cítím, že tohle je teprve začátek. Původně jsme plánovali na Filipínách jen několik let, ale teď mám pocit, že tu budeme mnohem déle. Chci vidět, kam až to můžeme posunout. A kdo ví, možná jednou otevřeme další pobočky v jiných částech světa,“ říká s úsměvem.