Finále Hry na oliheň je tady… a je to nuda, do které jsem se musela nutit. Bez spoilerů vám řeknu proč
Závěrečné epizody Squid Game nás v redakci rozdělily. Pro někoho je to ještě intenzivnější než dosud, pro jiné stále nezáživný seriál.
Na Netflixu v pátek v devět ráno odstartuje třetí a finální řada Hry na oliheň neboli Squid Game. My už jsme viděli její první tři epizody. A v redakci nás rozdělily. „Musela jsem se nutit na to koukat,“ říká Lucka Černohlávková. Zato Michal Mančař je ze závěru nejsledovanějšího seriálu v historii Netflixu nadšený: „Je brutálnější, drsnější a napínavější než předchozí řady. Jakmile dokoukáte jeden díl, pustíte si další.“
Strhující podívaná. Nebo ne?
Michal: Nečekal jsem, že mě třetí řada Hry na oliheň až tak chytne. S ubývajícími hráči přibývá intenzita, mnohem větší roli hraje zákulisí krvavých disciplín a jiné postavy než Song Ki-hun neboli hráč číslo 456. Což je potřeba, protože sázet jen na to, jak zas a znova zdolává brutální předělávky dětských her, by samo o sobě už tolik nebavilo. V závěru každého dílu navíc přijde klasický okamžik, který vás donutí rozkoukat další epizodu (vyzkoušeno na vlastní kůži, první tři díly jsme doma zkoukli v kuse). Třeba když někdo umře…
Lucka: A já zas nečekala, že se do sledování budu muset tolik nutit. Obzvlášť hry jako takové pro mě byly utrpením, byť v nich o krev a zvraty není nouze. Ani jedno mě nepohoršuje a nevadí mi to, už od první řady mě to ale v podání Squid Game nebaví sledovat. Korejská práce s emocemi je pro mě většinou příliš plochá, pastelová stylizace do dětských her, otevřená zkaženost VIP z celého světa nebo okázalá brutalita mě nezaujaly. A zvraty, asi proto, že jich je tolik, nijak zvlášť nenavnadí.
Spousta mrtvých. A nejen anonymních čísel
Lucka: Třetí Hra na oliheň je nelítostná a její hrdinové ze sebe dokážou vydolovat to nejhorší. V tomhle směru nová řada spolehlivě pokračuje v tom, co seriál dělal už dřív. Ale je otázka, jestli se ve vší té smrti už tak trochu neztrácí to, co chce kritizovat, a vy tak trochu neotupíte.
Michal: Dokonce bych řekl, že třetí řada je ve své krutosti nejintenzivnější. Ne nutně v krvavosti, že by stráže rozstřílely tucty hráčů, ale ve vražedné bezohlednosti a ztrátě lidskosti účastníků i pořadatelů. A aniž bychom cokoliv vyspoilovali, tak to, že se někdo z důležitějších postav dostal do třetí série, vůbec nic neznamená.
Co se nám nejvíc (ne)líbilo?
Michal: Já tady třetí řadu Squid Game prakticky jen chválím, ale pár výtek bych měl. Když se na scéně objeví anglicky hovořící VIP diváci, působí v korejském seriálu až nepatřičně a lacině. Jak parta béčkových herců. A nejen s nimi se pojí nevyváženost jednotlivých dějových linek. Ani pátrání mladého policisty, ani příhody severokorejské strážné nejsou tak napínavé jako osudy samotných hráčů.
Lucka: A já to mám naopak – pochválila bych totiž přesně ty drobné scény, kdy se projevuje osobitost některých vedlejších postav a celý příběh díky nim dostává větší plasticitu. Tyhle boční linky, které se proplétají do celkového zarámování brutálních soutěží, mě oslovují mnohem víc než ta herní. Jednoduše ale už od začátku nejsem divák, kterého by Hra na oliheň strhla. A ani třetí řadě se to nepovedlo změnit.
A co vy, do jaké skupiny se zařadíte? K těm, kteří jako Michal krvelačně vyhlížejí pokračování brutálních disciplín? Anebo jste jako Lucka a dali byste přednost tomu, kdyby už Hra na oliheň skončila? Tak či tak si můžete na Googlu zahrát jednu z jejích nejznámějších miniher, stačí do vyhledávače napsat Squid Game a přijmout pozvánku.
