Na severovýchodě Finska, daleko od veškeré civilizace, se ve skrytu smrků rozkládá bílá mýtina. Uprostřed ní stojí stavba, kterou by člověk možná snadno přešel. Je rozlehlá, nízká a pod nánosy sněhu téměř dokonale splývá s okolním terénem. Jako by se celá budova snažila v krajině zmizet.

Ještě před několika lety sloužilo zapadlé místo jako národní environmentální stanice, kde se uchovávaly vědecké vzorky ze zdejší přírody. Dnes však vedle hlavního komplexu stojí v mírném odstupu řada moderních dřevěných chatek. Jednoduché kostky nabízejí bezpečné útočiště uprostřed arktické pustiny, v krajině, která je pro mnoho Čechů stále velkou neznámou.

Celý areál, jenž dnes funguje jako hotel, koupila v roce 2022 Češka Michaela Kyllönen, rodačka z Ostrova na Karlovarsku, společně se svým manželem Teemuem. Pro něj to byl návrat ke kořenům, pochází totiž z nedalekého městečka Puolanka. „Když jsme sem poprvé přijeli, vše bylo pod metrem a půl sněhu. Vypadalo to tu úplně jinak než dnes,“ vzpomíná Teemu.

Útěk z Helsinek za skutečným smyslem

„Působilo to jako nějaká stará nemocnice. Hned mi bylo jasné, že nás čeká neuvěřitelné množství práce. A rozhodně to nebyla láska na první pohled,“ směje se Michaela. Přesto se dvojice rozhodla o podivnou budovu zabojovat v aukci. A když nakonec, k jejich překvapení, při přihazování zvítězili, prodali svůj dům v Helsinkách, opustili stabilní kariéry a se dvěma malými dětmi se vydali vstříc nejistému dobrodružství v divočině. Prý totiž cítili, že je to tak správně.

V hlavním městě jim přitom zdánlivě nic nechybělo. Teemu, vystudovaný fyzik, se navzdory svému učebnímu zaměření vypracoval na pozici CEO cestovní agentury, zatímco Michaela po studiu interiérového designu pracovala pro řetězec IKEA. Měli zázemí i slušný příjem. „Něco nám ale chybělo,“ přiznává Teemu. „Chtěli jsme dělat něco společně a mít práci, která má hlubší smysl a kde můžeme přímo ovlivňovat výsledek.“

Důležitou roli v jejich rozhodování hrály i děti. Přestože jsou Helsinky bezpečné, život v Puolance nabízí úplně jinou úroveň klidu. „Loni v zimě jsme třeba jednou zapomněli zamknout dveře. A pak jsme je nechali odemčené až do jara. Nestalo se vůbec nic. Chceme děti vychovávat na místě, kde se cítí bezpečně,“ ilustruje Teemu místní atmosféru. Přáli si, aby jejich děti vyrůstaly v prostředí, kde se lidé navzájem znají a příroda začíná hned za prahem.

Pro Michaelu byla tato změna radikální, ale v jistém smyslu i osudová. „Až tady ve Finsku jsme zjistili, že můj rodný dům v Ostrově byl po druhé světové válce postaven podle finských plánů. Celý život jsem tak vlastně žila ve finském domě, aniž bych o tom věděla. A teď, v dospělosti, žiju zase v dalším.“

Společný příběh manželů se začal psát v roce 2014 v Oulu, kam Michaela ve čtyřiadvaceti letech odjela v rámci programu Erasmus. Teemu, tehdy devětadvacetiletý, tam studoval teoretickou fyziku a ve volném čase organizoval akce pro zahraniční studenty. Právě na jedné z nich se nakonec seznámili.

Cesta k vlastnímu hotelu, dnes nesoucímu jméno Arctic Nest, nebyla pro dvojici jednoduchá. Budova byla sice technicky v pořádku, její původní zřizovatel ji však postavil jako jakousi „pevnost“ pro vědce. „Museli jsme předělat každý metr čtvereční,“ vysvětluje Teemu. „Jen nová ventilace a klimatizace pro šedesát hostů stála přes 200 tisíc eur. Za to byste jinde postavili celý rodinný dům.“

Klíčem k úspěchu bylo Michaelino oko pro design i pomoc Teemuovy rodiny. Jeho otec a strýc, zkušení řemeslníci, se zapojili do plánování i samotné realizace. Výsledkem je skandinávský interiér v zemitých tónech, který působí moderně a svěže. „Chtěli jsme, aby prostor dýchal přírodou, ne aby to byl jen další rustikální srub, jakých je tu všude dost,“ říká Michaela.

Arctic Nest nenabízí jen turisticky oblíbené zážitky v podobě psích spřežení nebo sobích farem. Manželé chtěli hostům zprostředkovat skutečnou finskou kulturu. „Husky jsou rozkošní, skvělí a zábavní. Rádi naše hosty vezmeme na psí spřežení. Je ale pravda, že nejsou součástí našeho kulturního odkazu,“ líčí dvojice. Hosté se u nich proto učí péct také tradiční pečivo, ochutnávají finské tapas se sobím masem nebo naslouchají tónům kantele, národního hudebního nástroje.

Unikátní na jejich projektu je, že se tu hosté domluví i česky. „Zjistili jsme, že pro mnoho Čechů je jazyková bariéra velkým strašákem. Díky Michaele jim nabízíme kompletní servis v rodném jazyce, od rezervace až po výklad při aktivitách,“ říká Teemu. Zájem z Česka je přitom podle páru velký a jarní termíny se rychle plní.

Ačkoliv manželé připouštějí, že se jim občas zasteskne po shonu velkoměsta, kavárnách a restauracích, života v divočině už by se nevzdali. Hotel funguje naplno od léta 2024 a stále se rozjíždí. V současnosti dokážou ubytovat šedesát lidí, zároveň dokončují dalších deset kabin, které přidají kapacitu pro dalších dvacet hostů. V plánu je i vlastní sauna. „Naším cílem je jediné: ukázat světu, že finská kultura i příroda stojí za poznání, a že i v té největší pustině se člověk může cítit jako doma,“ dodávají.