„My jsme vlastně začínali jako takový startup,“ líčí generální ředitel PPL Petr Horák. Zásilkovou službu, která dnes zaměstnává kolem 1 500 lidí a spolupracuje s dvěma tisíci řidičů, rozjel jeho otec přesně před třiceti lety. „Tehdy to opravdu byla garážová firma. Každý, kdo měl ruce, nohy a řidičák, byl zároveň obchodníkem i kurýrem,“ říká teď jeho syn v rozhovoru pro CzechCrunch.

V devadesátých letech v Česku zásilkové služby ještě neexistovaly. Balíčky rozvážela okrajově pošta, případně vybrané spediční společnosti. Pavel Horák proto tehdy společně s dalšími šesti podnikateli založil PPL, která se zpočátku zaměřovala výhradně na přepravu zásilek mezi firmami. K tomu se používalo vše, co se dalo – i třeba auto bez korby, které sloužilo jako valník. A když pršelo, balíky se přikryly celtami.

Pavel Horák nakonec vyplatil ostatní společníky a firmu prodal německému logistickému obru DHL. Přesto v PPL nastala určitá rodinná kontinuita. Dnes ji totiž vede jeho syn Petr, který zde začínal od píky. Tehdejší student matfyzu potřeboval nějaký přivýdělek, začal tak vypomáhat v tátově firmě jako brigádník. „Dělal jsem tu všechno. A občas to byla dost otrocká práce, třeba když jsem trávil osm hodin denně u kopírky,“ vzpomíná dnes dvaačtyřicetiletý manažer, kterého PPL provází po celý život.

PPL vybudoval váš otec. Kdy jste do firmy naskočil vy?
Během dospívání jsem chápal, že pro tátu je to velký byznys. Pro mě byla PPL spíš něčím vzdáleným, neviděl jsem ji jako svou životní cestu. Když jsem ale začal studovat matfyz, potřeboval jsem i nějaký přivýdělek. A z pochopitelných důvodů bylo celkem jednoduché dostat se do firmy mého otce.

Asi jste ale nešel hned do managementu, že?
Vůbec ne. Nejprve jsem vypomáhal s tiskem etiket a vyřizováním objednávek. Postupně jsem se dostal do oddělení obchodu a marketingu, kde jsem sledoval úspěšnost obchodníků a vývoj tržeb. Mezitím se otec rozhodl prodat PPL některé větší skupině, aby usnadnil naši expanzi do zahraničí. Nejzajímavější nabídku nakonec v roce 2005 předložila DHL.

Zapojil jste se nějak do tohoto prodeje?
Ano, během procesu jsem pomáhal s konsolidací papírů, due diligence a různými právními náležitostmi. Byla to pro mě dost monotónní práce – u kopírky jsem trávil osm hodin a v podstatě nedělal nic jiného. Zároveň mi ale tato zkušenost umožnila pochopit, jak firma funguje, jak velcí jsou naši zákazníci, kolik kde platíme nájem, jaké je naše postavení na trhu…

Co jste pak dělal po prodeji firmy?
Postupně jsem se prokousal k zajímavějším věcem. Dostal jsem se k projektovému managementu a následně převzal náš paletový byznys. Pro mě to byla klíčová zkušenost – poprvé jsem měl možnost řídit širší tým expertů, kteří hledali způsoby, jak paletový byznys pozvednout a dostat ho do černých čísel. A to se nám povedlo hned v prvním roce. Nicméně nakonec jsme se rozhodli soustředit čistě na balíkový byznys. Takže mi ubyl jeden projekt a já mohl začít víc spolupracovat s otcem.

Jak vaše spolupráce vypadala?
Často jsem s ním jezdil do Bonnu, kde má DHL centrálu, a pomáhal mu tam s jednáními. Díky tomu jsem poznal vyšší management DHL a nabral cenné kontakty, které mi později pomohly při rozvoji lokálního trhu, zejména v souvislosti s napojením na Německo. PPL to zároveň otevřelo dveře do zahraničí.

A nakonec jste po otci přebral šéfovské žezlo.
Otec odešel do důchodu v roce 2016, poté ho ale nahradil můj předchůdce Petr Chvátal. O tři roky později mi vedení DHL nabídlo možnost dočasného řízení firmy. A po půl roce mi funkci potvrdilo.

Radil vám pak ještě otec?
Vedle něj jsem stál celých deset let a po celou dobu mě kariérně vychovával. Dodnes se o firmu zajímá a často mi volá, jak se nám daří. Přímo sem do centrály už sice nejezdí, ale pořád si udržuje kontakt s některými zaměstnanci a občas s nimi zajde na pivo. Když jsem ale převzal vedení já, bylo nutné provést některé změny, abychom firmu posunuli do 21. století.

Vy jste tedy vedení převzal v roce 2019. Tehdy ještě firma nebyla ve 21. století?
Měli jsme tu určitý historický dluh. Viděl jsem, že v zahraničí existují mnohem lepší služby než u nás. A proto jsem si řekl, že i u nás je velký prostor ke zlepšení. Například ještě před pár lety používali naši řidiči zastaralé technologie. Tak jsme jim dali modernější digitální nástroje k doručování zásilek, což zvýšilo produktivitu o desítky procent. Teď ke své práci potřebují jediné zařízení o velikosti mobilu, se kterým obslouží kompletně vše kolem zásilek, třeba zavolají příjemci a přijmou platbu kartou. Dříve pracovali s vícero zařízeními o mnohem větších rozměrech. Dál jsme automatizovali provoz, kde třídíme zásilky.

Jdou nějak modernizovat i vaše výdejní boxy?
Ano, v budoucnu se dají využít i jako úschovny balíků, na které PPL vůbec nesáhne – někdo je tam uloží, někdo jiný pak vyzvedne. Diskutujeme teď i o možnosti využití pro úřady, tyto úvahy jsou ale zatím v plenkách. A dál pracujeme na hlasové obsluze boxů a také možnosti výběru konkrétní schránky, kam balíček dorazí. Člověk menšího vzrůstu by si mohl vybrat níže položené schránky, aby se nemusel natahovat.

Ty sdílené schránky by byly i v bytových domech, jako to má Česká pošta a Balíkovna?
Poštovní schránky má každý dům, klasické dopisy už ale lidé dostávají jen zřídka – spíš jim přicházejí balíčky se zbožím, které si objednali. Ostatně to vidím i u sebe v domě, kde se balíky často válejí na hromadách vedle poštovních schránek. A tak si říkám: proč už tam sakra nestojí technologie, v níž by se daly bezpečně uložit? Problémem je ale zatím legislativa a také to, že družstva nebo společenství vlastníků jednotek obvykle nemají dost financí.

Box Balíkovny pro bytové domy vyjde na bezmála 100 tisíc korun. Uvažujete o podobné cenové hladině?
Za naše venkovní boxy platíme nájemné. Potřebujeme jen dostatek prostoru a elektrickou přípojku, pokud tedy nestojí na slunci. Boxy v domech by ovšem musely být univerzální pro všechny přepravní společnosti – a takovým řešením zatím disponuje jen jeden hráč na trhu. Ale my už na tom taky vyšíváme.

V poslední době se dost řeší, jak mají výdejní boxy vypadat. Na některých místech je jejich koncentrace opravdu vysoká, navíc k sobě barevně neladí. Jak se k tomu stavíte?
Značka PPL je ve své podstatě konzervativní. Nechceme být křiklavě okatí, byť naše barvy – bílá a modrá – jsou dostatečně výrazné. Pro centra historických měst jsme nicméně zvolili šedou variantu, která lépe splývá s okolím. Osobně si myslím, že místa s vysokou koncentrací boxů vypadají otřesně. Když jich vidím pět vedle sebe, tak to vypadá jak někde v cirkusu.

Ostatně nedávno bylo hodně diskutované umístění výdejního boxu Zásilkovny v Brně, který vznikl uprostřed schodiště. Skříňka po pár dnech zmizela.
Ano, tahle kauza rezonovala celou PPL. Ale jsme jen lidé, každý může někdy přestřelit. I proto se vždy snažíme komunikovat s místní komunitou i úřady, abychom výdejní boxy umístili co možná nejvhodněji.

Koordinujete nějak s konkurencí umisťování boxů, když se jich někde objeví pět vedle sebe?
S konkurencí se nekoordinujeme. Tam, kam se náš box nehodí nebo nevejde, hledáme partnera pro kamenné výdejní místo, případně připojíme do sítě poblíž stojící AlzaBox.

Kolik teď máte boxů?
Po celém Česku jich máme necelé dva tisíce. Aktuálně uvádíme do provozu sérii ekologičtějších boxů poháněných solární energií. Letos cílíme na 3 900 boxů a přemýšlíme o rozjetí spolupráce s další konkurenční přepravní službou. Takto už spolupracujeme s Alzou, se kterou jich máme sdíleně skoro dva tisíce.

Jak vlastně vypadá provoz firmy pod DHL?
Aktuálně spadáme pod divizi e-commerce, která se soustředí na balíkovou přepravu. Jako mateřská společnost nad námi DHL drží dohled, kontroluje například rozpočet. My máme vůči ní různé reportovací povinnosti, včetně dodržování evropských legislativních požadavků. To je něco, co české firmy běžně řešit nemusí. Na druhou stranu je pro nás výhodou, že jsme součástí jedné z největších logistických firem na světě. Díky tomu máme přístup k investicím a know-how, které bychom jako samostatná společnost získávali jen obtížně – například na rozvoj boxů nebo budování nových logistických hubů.

Říkal jste, že vám prodej firmy otevřel dveře do zahraničí. Kde všude teď působíte?
Naše divize v rámci DHL pokrývá celou Evropu. V některých zemích působíme prostřednictvím vlastních poboček, například v Polsku, Nizozemsku, Německu nebo Anglii. V jiných spolupracujeme s partnery třetích stran, jako je tomu třeba ve Francii nebo Itálii. To nám umožňuje doručovat zásilky na domácí adresy i výdejní místa napříč celou Evropou. Boxy PPL jako takové jsou ale jen v Česku.

PPL nyní slaví své třicáté narozeniny. V jaké jste kondici?
Mohu říci, že PPL neustále roste. Za celou dobu našeho působení jsme nezažili pokles, v posledních letech navíc rosteme každý rok o desítky procent.

V roce 2021 vám tržby vzrostly o 26 procent na bezmála pět miliard korun, o rok později vám klesly přibližně o procento, v roce 2023 pak meziročně vzrostly o devět procent na 5,3 miliardy korun. Čistý zisk vám během tohoto období kontinuálně klesal. Lze tedy říci, že neustále rostete? Máte už představu, jaká jsou čísla za loňský rok?
Přesná čísla za loňský rok ještě zmínit nemůžu, pokles čistého zisku v uplynulých letech byl nicméně tažen především obrovskými investicemi do moderních technologií a rozšiřování sítě výdejních boxů. Co ale mohu říci, je, že loňský rok byl pro nás opět rekordní. Přepravili jsme více než 60 milionů zásilek, v nejvytíženějších dnech jsme měli v systému i přes 800 tisíc balíčků. A přestože šlo o obrovské objemy, dokázali jsme 98 procent zásilek doručit hned následující pracovní den, což považuji za skvělý výsledek. Zvlášť, když jsme historicky takové objemy ne vždy zvládali bez problémů.

Jaká je současná situace na logistickém trhu?
Trh se mění jako nikdy dříve. Doručovací služby fungují v Česku asi 30 let, a to bez větších otřesů. Teď ale sledujeme, jak dochází k prodejům klíčových konkurentů, případně jak mění svůj přístup k trhu. Tradiční doručování na adresu už není tak oblíbené. Mnohem více rostou výdejní místa třetích stran – drogerie, trafiky a další obchody – a především boxy. Ty jsou teď dominantním trendem. Kdo se nepřizpůsobí dostatečně rychle, bude mít problém.

Říkáte, že PPL začínala jako takový startup. Je tu teď místo pro další mladé firmy, které by se chtěly uchytit na poli chytrých boxů? V poslední době tu vznikly třeba Blocks…
V oblasti parcelboxů není mnoho prostoru pro nové hráče. Samotné doručování může být rozdělené mezi více služeb, ale u boxů hraje klíčovou roli uživatelská zkušenost, blízkost k domovu a integrace do e-commerce ekosystému. Pokud na trhu operují dva, tři nebo čtyři velcí hráči, je to podle mě už dost. Nové startupy budou spíše hledat možnost připojení k širší síti, než aby si budovaly vlastní infrastrukturu. To je příliš nákladné.

Osloví vás někdy nějaké startupy, že by se chtěly připojit do vaší sítě?
Moc ne. Občas se někdo ozve na LinkedInu, ale většinou jsme v kontaktu jen se známými a zavedenými partnery, se kterými už nějakým způsobem spolupracujeme.