Informace, na kterou investoři celého světa čekali několik měsíců, je konečně tady: novým guvernérem Fedu, tedy americké centrální banky, by se měl stát zkušený finančník Kevin Warsh. Při vědomí toho, jaká individua Trump po svém návratu do Bílého domu vytahuje do popředí, jde o vcelku uměřenou a konstruktivní volbu. Pokud jej schválí Kongres, postu se ujme v květnu, kdy mandát končí nynějšímu předsedovi Jeromu Powellovi.

Pětapadesátiletý Kevin Warsh není neznámá tvář. Ostatně dodnes říká, že si stále nese jizvy z „nejtemnějších dnů“ finanční krize v roce 2008. Tehdy totiž jako čerstvě jmenovaný člen vedení Fedu působil coby klíčová spojka mezi centrální bankou a Wall Street, zatímco se finanční systém a americká ekonomika potýkaly s nejhorší krizí od Velké deprese. Za jeho tehdejší výkony jej chválí takové legendy oboru, jako jsou ex-guvernér Ben Bernanke či bývalý šéf Goldman Sachs Lloyd Blankfein.

Nyní, téměř o dvě dekády později, stojí Warsch před šancí vrátit se na výsluní. Z centrální banky odešel v roce 2011 dobrovolně a vrátil se do světa investičního bankovnictví, už řadu let je blízkým spolupracovníkem miliardáře Stanleyho Druckenmillera. Zároveň se v průběhu času poněkud utvrdila jeho pozice a stal se celkem hlasitým kritikem nynějšího vedení Fedu, vytýkal mu mimo jiné příliš uvolněnou měnovou politiku, pumpování peněz do trhu a v poslední době podobně jako Trump to, že ne dost rychle snižovalo úrokové sazby.

Pro Warshe je to comeback s příchutí ironie. V roce 2017, když Trump poprvé obsazoval křeslo předsedy Fedu, byl Warsh jedním z favoritů. Prezident si ho tehdy pozval na pohovor, ale nakonec ho odmítl – podle zdrojů deníku Wall Street Journal částečně proto, že tehdy sedmačtyřicetiletý Warsh vypadal příliš mladě. Trump místo něj vsadil na Jeroma Powella, čehož později veřejně litoval. S Powellem je americký prezident už několik měsíců v těžkém střetu kvůli monetární policie, jeho vláda dokonce na guvernéra poslala vyšetřovatele.

Warshovy vazby na republikánský establishment jsou pevné nejen díky kariéře (do Fedu jej v roce 2008 navrhl republikánský prezident George W. Bush), ale především díky rodině. V roce 2002 se totiž oženil s Jane Lauderovou z miliardářské dynastie stojící za kosmetickým impériem Estée Lauder. Její otec Ronald Lauder, který byl svého času i majitelem české televize Nova, je dlouholetým přítelem Donalda Trumpa. Lauderovi je také přičítáno, že to byl on, kdo vnukl Trumpovi ideu anektovat Grónsko.

Přitom Warshův příběh začal docela obyčejně. Vyrůstal v severní části státu New York, kde chodil na veřejnou střední školu, než zamířil na Stanford studovat veřejnou politiku. Po absolvování v roce 1992 a získání právnického titulu na Harvardu strávil sedm let jako investiční bankéř u Morgan Stanley zaměřený na fúze a akvizice. Když George W. Bush v roce 2006 jmenoval Warshe do Fedu, stal se v pouhých pětatřiceti letech nejmladším členem představenstva centrální banky v historii.

„Přinesl spoustu reálných zkušeností, znal lidi na Wall Street – dokázal rozlišit, kdy obhajují svoje pozice a kdy nám přinášejí dobré informace. To bylo nesmírně cenné,“ popsal ho Don Kohn, bývalý viceprezident Fedu, pro deník Financial Times. Právě během finanční krize se Warsh stal klíčovou postavou. Hrál roli v záchraně pojišťovny AIG a pomáhal koordinovat akvizici investiční banky Bear Stearns firmou JPMorgan.

Lloyd Blankfein, který tehdy vedl Goldman Sachs, na něj podle Financial Times vzpomíná jako na člověka, který „byl neotřesitelný v chaotických okamžicích“. Stanice CNBC zase připomněla, že Warsh se dokonce pokusil tajně sehrát roli dohazovače mezi některými z největších firem na Wall Street, včetně potenciální fúze Goldman Sachs a Citigroup. Tyto obchody nakonec nedopadly, ale ukazují, jak aktivní roli hrál.

Po odchodu z Fedu v roce 2011 se Warsh stal jedním z jeho nejhlasitějších kritiků. Loni v dubnu při projevu před vlivnou skupinou G30 tvrdil, že Fed překročil svůj mandát a vzal na sebe „příliš rozsáhlou roli ve vládě ve všech záležitostech ekonomické politiky“. V létě pak pro Fox News prohlásil: „Prezident má právo být frustrovaný z Jaye Powella a Fedu. Jde o to zlomit nějaké hlavy, protože způsob, jakým dělají byznys, nefunguje.“

Do jaké míry šlo o jeho autentické názory, a jak moc už hrála roli ambice vrátit se do Fed, je samozřejmě otázka. Warshova transformace je každopádně pozoruhodná. Během svého působení v letech 2006 až 2011 byl konzistentně jestřábí – obával se inflace a často podporoval vyšší úrokové sazby. Loni ale začal měnit rétoriku a v souladu s Trumpovým postojem tvrdil, že sazby mohou být výrazně nižší. Dokonce začal obhajovat Trumpova cla, ačkoliv byl kdysi zastáncem volného obchodu. Mimo jiné prohlásil, že umělá inteligence zvýší produktivitu natolik, že růst mezd nepovede k inflaci.

Tato proměna z jestřába na holubici ale vyvolává otázky. „Myslím, že dvě velké otázky jsou, kdo je skutečný Kevin Warsh a vyvíjí se to?“ komentoval Michael Feroli, hlavní ekonom pro USA ve firmě JPMorgan Chase, pro Bloomberg. Trhy na Warshovo jmenování reagovaly smíšeně – dolar posílil, protože investoři v něm vidí zkušenou a tržně orientovanou volbu, akciové futures a dluhopisy ale klesly kvůli obavám, že by nemusel být tak ochotný snižovat sazby, jak někteří doufali.

Cesta do křesla šéfa Fedu však nemusí být jednoduchá. Republikánský senátor Thom Tillis, člen klíčového bankovního výboru, už oznámil, že nepodpoří žádného Trumpova kandidáta na Fed, dokud nebude vyřešeno vyšetřování ministerstva spravedlnosti vůči Powellovi a centrální bance. Powell sám ve středu nabídl svému nástupcovi radu, ať se nenechá příliš ovlivňovat politkou.

A to je ta nejzásadnější otázka: Trump by rád získal nad Fed, jehož kroky ovlivňují investory celého světa, větší kontrolu. Pokud se Warsh stane jeho šéfem, dopustí to?