Autotest Ladislava Vaška: Cítíte ten závan léta, který sem začal v posledních dnech proudit? Že ne? Tak my teda jo! Dokonce jsme ho ucítili ještě dřív, když byla vlastně docela zima. Jenže nešlo jinak – pokud vám před domem parkuje elektrický Volkswagen ID.Buzz, nemůžete podniknout nic jiného než vyrazit na road trip, přespat v něm někde u vody a představovat si, že jste na Woodstocku 2.0. A přesně to jsme udělali.

Na úvod je nutné si pár věcí ujasnit. Volkswagen se svou elektrickou dodávkou jasně navazuje na legendární Type 2, který dnes patří stejně jako Brouk čili Type 1 k nejpopulárnějším a nejdostupnějším veteránům. A který byl v 60. letech mimořádně oblíbený u hippies, ovšem ne proto, že by jim záleželo na tom, jak auto vypadá, ale protože VW Transporter byl relativně levný, prostorný a spolehlivý. Takže se v něm dalo v hodně lidech dojet ledaskam a dělat v něm ledasco.

ID.Buzz naproti tomu levný není vůbec a design je u něj na rozdíl od jeho předchůdce na prvním místě – upřímně, Volkswagen T2 ve své době nebyl nijak vzhledově průkopnické auto, byl unikátní především praktičností, takže možná to sice byl roztomilý, ale v první řadě užitečný a dostupný vůz. Jeho nástupce to má přece jen jinak: v základní civilní verzi vyjde na 1,6 milionu, testovaný model měl cenovku dokonce nad dvěma miliony korun. To opravdu není nic pro svobodomyslnou mládež, leda by byla zlatá.

I ta praktičnost má své hranice. Do Woodstocku, respektive k vesničce Bethel, kde se na odlehlé louce festival v roce 1969 konal, byste s ním dnes asi dojeli, podle mapy tam je v okolí pár nabíječek. Ale obecně idea, že byste s ID.Buzz vyrazili na dobrodružnou výpravu někam, kde budete odtržení od civilizace, je spíš úsměvná – to auto dojede i s plnou baterkou ne zrovna daleko a počítadlo, které na displeji ukazuje, kolik vám ještě zbývá šťávy, dost lže a maximální dojezd v kilometrech klesá zhruba dvojnásobnou rychlostí. Takže při dálkovém cestování reálně s buzzíkem dáte na jeden zátah zhruba 200 kilometrů, než raději začnete hledat dobíjecí stanici. Víc nemá smysl si plánovat.

Foto: Ladislav Vašek/CzechCrunch

Přístrojová deska Volkswagenu ID.Buzz

Každopádně původní transportéry nebyly jen symbolem hippies, staly se také populárním cestovatelským prostředkem a hodně silné zastoupení si vybudovaly i v kalifornské surfařské komunitě. Co s tím? No… Přece hurá k vodě, jen s vědomím toho, že není nejtepleji a auto nedojede kdovíkam. Takže Nové Mlýny u Pasohlávek, kde už letos první nadšenci brousili vlnky. A samozřejmě s noclehem!

Z Karlína to na Nové Mlýny je 240 kilometrů. Jedno rychlé nabíjení jsme si dali u McDonald’s na 65. kilometru D1, kde baterie hlásila kapacitu 69 procent, a druhé pak v Brně, kde displej ukazoval 30 procent. Šlo spíš o preventivní zastávky, cesta Praha-Nové Mlýny by se dala jistě zvládnout jen s jedním nabitím, ale bylo by to ťip ťop. Co se samotné jízdy týče, není moc co vytýkat, s buzzíkem se jede dobře, jeho 150 kW výkonu z něj nedělá žádný závoďák, ale stotřicítkou si to sune bez problému.

Technické detaily ale nejsou to hlavní, tím je prostě a jednoduše design. Volkswagen ID.Buzz vyzařuje pozitivní emoce, lidé se za ním otáčí, ukazují vám palec nahoru, usmívají se. Good vibes all around me! Hlavně řidiči autobusů se zdáli být úplně nadšení…

Povznesená nálada nás neopustila asi v Pasohlávkách, kde byl kemp ještě zavřený. V aplikaci Park4Night, která pomáhá karavanistům s nalezením vhodných míst k přespání, jsme vybrali k noclehu parkoviště pod rozhlednou u Velkých Pavlovic. Kufr buzze k přespání vybízí, má dvojitou podlahu a je dost rozměrný, aby se tam vešli dva dospělí a v našem případě i pes.

Samozřejmě jsme si to zpříjemnili nafukovací matrací, světýlky, které jsme zapojili do zástrčky pod šoférovým sedadlem, a nezávislým topením. V noci totiž teplota spadla až nebezpečně blízko nule, takže se několikrát zapnulo. A my se teda vyspali fanfárově. Do rána vůz navíc ztratil jen devět procent baterky, což bylo příjemné překvapení – ale jen proto, že jsme v Brně dobili, kdybychom jeli hranu, možná by nám ráno bylo ouvej.

Nedělní návrat probíhal hodně podobně jako cesta tam: dvakrát nabíjení, jedno znovu u mekáče, houpavá jízda dálnicí maximálně stočtyřicítkou se střídmou akcelerací (celý vůz váží 2,5 tuny). A opět ty úsměvy a mávání, na které navíc dobře vidíte, protože v buzzíku sedíte dost vysoko.

Takže verdikt? Jede parádně, byť to není závoďák, je nesmírně variabilní, všude spousta odkládacích kapes, parádně se s ním parkuje, i když to je ve skutečnosti mnohem větší auto, než jak vypadá na fotkách. Přesto se jedná hlavně o ideální máma-taxi – vozíte rodinu po městě a okolí, a pokud jednou za čas vyrazíte někam dál, trasu si holt naplánujete.

Pro dobrodruhy, kteří s dodávkou chtějí jezdit štreky každý víkend, to tedy určitě není. Současně ale platí, že v elektromobilní flotile Volkswagenu, jež čítá ID.3, ID.4, ID.5 a známe i podobu ID.6 a ID.7, je tohle s přehledem nejvíc sexy auto.

Foto: Ladislav Vašek/CzechCrunch

Přespávací úprava ID.Buzz