Pojedeme v úterý večer na otočku do Uherského Hradiště? Když se ukázalo, že tam může fotbalová Sparta v předposledním kole oslavit zisk mistrovského titulu, na který jsme jako její fanoušci čekali předlouhých devět let, bylo jasné, že budeme muset vyrazit. Jediným háčkem je, že z Prahy to je po silnici dobrých tři sta kilometrů. Očekávali jsme, že mnohahodinová jízda bude na celém výletu to nejbolestivější. S vidinou titulových oslav Sparty jsme to ale byli připraveni skousnout. Pak nás naštěstí napadlo, že bychom se po D1 nemuseli kodrcat nějakým obyčejným vozem, a půjčili si Lexus LC 500. A z více než šesti set kilometrů za volantem se stala neskutečná zábava.

Nebudu lhát. Auta mám sice rád a v posledních letech jsem se v řadě těch nejnovějších, často elektrických, projel. Nejsem ale žádný velký automobilový expert, který by znal každý technický detail a věděl o všech modelech, co sjedou z linek. A tak se přiznám, že mi na první dobrou luxusní kupé od Lexusu tolik neříkalo. Nevěděl jsem, co od něj čekat. Ať bych ale asi čekal cokoliv, jsem si téměř jist, že bych neočekával, že zhruba šest hodin jízdy s párhodinovou přestávkou (ovšem naplněnou fanděním a oslavami titulu) bude tak velkou zábavou, po které vlastně ani nebudu unavený. I když jsme se do Prahy vrátili ve dvě ráno.

Možná nejlepší na tom všem je, že Lexus LC 500 není žádná horká novinka. Po silnicích už jezdí s menšími změnami několik let, ale má tak nadčasový vzhled a jízdní vlastnosti, že je to úplně jedno. Zdaleka ne každý Lexus mi přitom sedí. Japonci mají svůj osobitý a jasně rozeznatelný styl, který není pro každého, ale u LC 500 to na mě všechno dohromady funguje skvěle. Zvenku je to atraktivní sportovní kupé, za kterým se leckdo otočí, a když do něj sednete, už nechcete vylézt. Někdy i proto, že sedíte dost nízko, a tak to může trochu bolet. To je ale zcela akceptovatelná daň za to, co dostanete.

Nejsem ten, který by nutně potřeboval mít pod kapotou pořádně řvoucí spalovací motor s těmi nejšílenějšími parametry. Za volantem „elcéčka“ jsem ale dokázal pochopit, že si někteří nedokážou představit, že by jim snad jednou měli takové motory vzít a donutili je jezdit v elektromobilech bez výrazu. Sám jsem v posledních letech zkoušel hlavně elektromobily, které mě obvykle baví, ale atmosférický pětilitrový vidlicový osmiválec je prostě něco, co vám elektromobil nikdy nenabídne. Vychutnáte si ho, už když nastartujete a poprvé ho uslyšíte nebo při řazení i v těch nejvyšších rychlostech, protože máte k dispozici desetistupňovou převodovku.

Foto: Lexus

Jízda v Lexusu LC 500 je návyková věc

Abychom si řekli nějaká čísla, osmiválcový Lexus LC 500 nabízí 464 koní (341 kW) a 530 Nm. V poslední revizi pro evropské silnice, kdy mu byl přidán filtr pevných částic, sice o třináct koní a 10 Nm přišel, nicméně také shodil pár kilogramů a na zážitku z jízdy to nikterak neubírá. V papírech má toto kupé zrychlení z nuly na 100 kilometrů v hodině za 4,7 sekundy a rychlost až 270 kilometrů v hodině. První údaj platí, druhý údaj maximální výkon auta možná ještě trochu podceňuje. O nejvyšších rychlostech nebo nějakých rekordech ale LC 500 není.

Přestože je totiž jeden z nejdražších Lexusů jednoznačně sportovním autem, nebude vás v něm tolik bolet ani třeba nekonečné popojíždění na pražské magistrále, kterou jsme museli při cestě do Uherského Hradiště absolvovat, než jsme se dostali na dálnici D1. Je to skutečně někdy až těžko uvěřitelný univerzál a jízda v LC 500 je komfortní prakticky za všech okolností.

Pomáhá tomu i velmi přesné a citlivé řízení včetně řízené zadní nápravy. A přestože jedete na jednadvacetipalcových kolech, měkký podvozek odpustí skutečně cokoliv. Až si člověk říká, zda by v tom nejvyšším jízdním režimu Sport+, který si můžete tradičně volit otočnou páčkou vpravo nahoře za volantem, neměl být ještě o něco tvrdší.

Co se týče komfortu, je třeba zmínit i skvělé odhlučnění, byť zrovna v případě Lexusu LC 500 byste si možná někdy přáli projev jeho atmosférického benzínového osmiválce slyšet ještě víc. Když ve vysokých otáčkách střílí do výfuku, je to opravdu návykové. Řešením může být pořízení modelu LC CV, tedy konvertiblu se stahovací střechou.

V obou variantách je každopádně vlajkové kupé špičkových japonských inženýrů díky svým křivkám unikátním vozem, protože žádné takové auto na silnicích pravděpodobně nepotkáte. Třeba s předními světlomety si takhle vyhrála málokterá automobilka.

Foto: Lexus

Precizní interiér Lexusu LC 500

A pokud jsme mluvili o luxusu, stačí se do „elcéčka“ posadit. Ve velkých zpětných zrcátkách si na první dobrou všimnete širokých boků, které autu rovněž dodávají na osobitosti, a když se podíváte dopředu, díky relativně malému čelnímu sklu a dlouhé kapotě se cítíte trochu jako v nějaké vesmírné lodi. Samotný interiér pak vykouzlí úsměv na tváři zejména kvalitou materiálu i dílenského zpracování. Všechno lícuje, nic nikde nevrže. A byť se to na první pohled nemusí zdát, vlastně je celé ovládání poměrně jednoduché. Samozřejmě ti, co Lexusy znají, budou jako doma.

Kdybych měl hledat nějaká negativa, půjdu jednoznačně za zastaralým infotainmentem a ovládáním pomocí dotykového touchpadu na středovém panelu. To mi u Lexusů dlouhodobě nevyhovuje. Jelikož nejsem sám, přichází nejnovější generace LC 500 již s dotykovým displejem, ale co mě při jízdě vlastně překvapilo úplně nejvíc, to byla skutečnost, že mi ne úplně vyvedený infotainment tolik nevadil. Za což tedy může do velké míry i to, že jde připojit iPhone přes CarPlay.

Zatímco u jiných aut si často hraju se vším možným, co mi tlačítka, a hlavně stále větší dotykové displeje nabízí, u japonského kupé vás pohltí hlavně jízda a nevadí vám hodiny jen držet volat a užívat si. Když jsme tak kolem jedenácté hodiny večer opouštěli Uherské Hradiště, kde Sparta díky remíze s tamním 1. FC Slovácko oslavila zisk vytouženého mistrovského titulu, na tříhodinovou cestu domů jsem se těšil. Přitom bych si takový scénář ještě pár dní předtím nedokázal představit.

Lexus LC 500 má sice i dvě sedačky vzadu, nicméně podotýkám, že jsme jeli pouze ve dvou, protože dozadu se reálně žádný člověk pohodlně a vlastně ani nepohodlně neusadí. Do kufru toho také o moc víc než dres a šálu nedáte, ale o tom prostě tohle kupé není.