„Kamarád za volantem pořád věřil, že dojedeme až na vinohrad. Ten den hlásili krupobití. Cestou opravdu začaly padat kroupy. Nejdřív jako golfové míčky, pak jako tenisáky. Otočili jsme to, až když čelní sklo auta rozbila monstrózní kroupa. Přejeli jsme přes horizont a uviděli tornádo. I když jsme jeli na plný plyn, dorazili jsme až pár minut po něm,“ vzpomíná na rok staré události Štěpán Doležal z jihomoravských Hrušek.

Starost o malé rodinné vinařství na několik měsíců vystřídaly jiné povinnosti. Tornádo vzalo střechu jeho domu, jeho sestra přišla o stavení, které bylo před kolaudací a dům prarodičů zůstal bez štítu. Právě víno ale nakonec rodině pomohlo.

Investiční skupina RSBC finančníka Roberta Schönfelda spolu s Nadací Via totiž loni spustily projekt Tornádové víno. V srpnu pak mohly šesti vinařstvím přispět 350 tisíci korunami. Nadace a RSBC jednak nakoupily víno, druhak uspořádaly aukce, kde lahodný mok ze zasažených obcí dražily. V RSBC se nakonec rozhodli s projektem pokračovat dál, skrze nákupy vín od vinařů. Pomoc se rozrostla o jedno vinařství a další by měla následovat.

„Jednorázová pomoc byla pro obnovu zničených vesnic určitě naprosto zásadní. Škody byly ale obrovské, proto nám připadalo důležité v podpoře postižených pokračovat, protože následky tornáda se budou likvidovat ještě mnoho let,“ říká pro CzechCrunch Jana Zbortková z RSBC.

Foto: RSBC

Robert Schönfeld z RSBC a Zdeněk Mihalco z Nadace Via na aukci Tornádových vín

Aukce dohromady proběhly dvě. Jedna fyzická a jedna elektronická. S nákupy vína se tak podařilo vybrat 420 tisíc korun. „V současné ekonomické krizi bude regenerace regionu ještě složitější. Věříme, že jakýkoli nákup místním vinařům pomůže nastalou situaci přestát,“ dodává Zbortková.

RSBC chce proto oslovit i další společnosti, aby nákupem vín vinaře podpořili také. Projekt bude pokračovat minimálně do konce letošního roku. „Ale nevylučujeme, že i v roce 2023,“ uvádí Zbortková.

Pár minut, které změnily všechno

Číst příběhy jednotlivých rodin, které zasáhlo tornádo, není ani po roce lehké. Když Štěpán Doležal z úvodu textu viděl přes horizont tornádo, doma měl ženu a dceru. „Ženě jsem se nemohl dovolat a nikdo mi neotvíral. Už jsem se bál nejhoršího. Nakonec mi moje paní otevřela úplně vyděšená. Zatímco tornádo řádilo, schovala se s dcerou v náručí na podlahu koupelny, krčila se tam celé šílené minuty. Když jsem se konečně dobouchal, celá v šoku mi strašně vynadala,“ vypráví Doležal s tím, že v jejich vinařství Doležal v Hruškách se budou moci brzy zase věnovat vínu.

Hrozny i nosné konstrukce na vinohradech poničilo extrémní počasí rovněž ve vinařství Miroslavy Ježkové v Moravské Nové vsi. Její děda tu vysázel révu už v roce 1932. Pěstují víno ze starých odrůd a nemohlo se vlastně ani jmenovat jinak než Dědovo červené, Dědovo bílé a Dědovo růžové.

„Když jsem viděla, že se žene bouřka, chtěla jsem jít zachraňovat své oblíbené olivovníky. Naštěstí mě syn vtáhl zpátky do domu. Tím mi nejspíš zachránil život,“ vypráví Ježková.

Podobné vzpomínky má i Iva Fic Tomanová z malého vinařství Tomanovi v Moravské Nové Vsi. Příchod tornáda popisuje slovy: „Šedo, šílený vítr, buchot. Dveře penzionu jsme chtěli rychle zavřít, ale nešlo to, celé se třásly. Bylo slyšet praskání a pukání skla. Měla jsem hrozný strach,“ líčí Tomanová s tím, že vinohrad u domu ležel úplně celý na zemi.

RSBC pomohlo i vinařství Miloslav Lano. Vzpomínají na to takto: „V domě, kde pan Lano vyrábí svá vína, žijí trvale jeho rodiče. Když jsme ho oslovili s nabídkou pomoci, byl v šoku a nejprve ji odmítl. ‚Ale já si od vás nemůžu nic vzít, já tady nemám trvalé bydliště.‘ Při návštěvě Moravské Nové vsi jsme ho sundávali ze střechy, kde právě skládal cihly a novou krytinu. Tak jako vyrábí vína vlastníma rukama, dal se i do oprav domu.“

Foto: RSBC

Tornádová vína

A ještě příběh pana Fily z vinařství Fila. Tornádo mu poničilo devět desetin plochy vinohradů. A nejen hrozny, zahubilo celé rostliny vinné révy. Bude trvat roky, než nově vysazené víno začne rodit.

I tady mluví za všechno vyprávění lidí z RSBC. „Pan Fila nám pomáhal s kontaktováním všech postižených vinařů a sám se tvářil, že nic nepotřebuje, protože ho tornádo nezasáhlo. Až ostatní prozradili, že má v podstatě zničený vinohrad. Když jsme se ho zeptali, jen pronesl: ‚Heleďte, mně se vlastně nic nestalo. Mám deset hektarů a devět z nich vzalo tornádo.‘ A že mu ještě jeden hektar zbyl, takže nějaké víno bude.“

Zbortková, která se po tornádu do zasažených obcí vydala, vzpomíná, jak byli obyvatelé Hrušek i Moravské Nové vsi neuvěřitelně odhodlaní dát vše do pořádku a hned sami začali s odklízením trosek. „Po tornádu se zdvihla obrovská vlna solidarity, takže pomoc přišla relativně rychle. Ale jak už jsem říkala, škody byly strašlivé. Myslíme si, že je pro místní nejdůležitější, aby se k nim vrátili turisté a prodávalo se víno. Na něm je postavená prosperita jižní Moravy,“ míní Zbortková.

Takže, je libo jednu lahev? Nebo raději hned několik?