Je ostuda, že nás předběhlo Chorvatsko. Hlavní argumenty proti přijetí eura už padly, říká Špicar

„Inflační krize je velký impuls, aby se podpora eura v Česku zvýšila,“ říká v rozhovoru ekonom Radek Špicar. Koruna nás podle něj nijak nechrání.

Ondřej HolzmanOndřej Holzman

spicarRozhovor

Foto: Archiv RŠ

Radek Špicar, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy

V Chorvatsku se od 1. ledna letošního roku oficiálně platí eurem. Země zároveň vstoupila do schengenského prostoru, a tak už se při cestě na dovolenou nebudou stát fronty na hranicích. To platí i pro Čechy, pro něž je Chorvatsko oblíbenou dovolenkovou destinací, ale i nadále platí, že si budou muset při cestě k moři měnit peníze. Chorvatsko je sice členem Evropské unie teprve od roku 2013, tedy o devět let méně než Česko, ale na společnou měnu naskočilo rychleji. „Ujel nám vlak, a to je špatná zpráva,“ říká v rozhovoru pro CzechCrunch ekonom Radek Špicar.

Jako viceprezident Svazu průmyslu a dopravy se pětačtyřicetiletý Radek Špicar věnuje řadě témat. Ze své pozice primárně hájí zájmy firem a debatami s jejich představiteli, vládními činovníky, dalšími politiky i zahraničními partnery se snaží nastavit pro podnikání v Česku co nejlepší podmínky. Jedno téma ho přitom už dlouhá léta provází velmi intenzivně – přijetí eura v Česku. To nyní opět přichází na přetřes. I díky dění v Chorvatsku a celé EU nebo nové petici, pod níž již přiložilo ověřený podpis přes 3 400 lidí.

Přestože sama o sobě nic nezmění, je to podle Radka Špicara důležitá aktivita. Hlavní důvod, proč politici přijetí eura neřeší, totiž podle něj tkví v tom, že nechtějí jít proti náladě veřejnosti. I ta se ale začíná měnit. „Pokud se Chorvatům podaří zopakovat to, co se povedlo Slovákům, že při přechodu z chorvatské kuny na euro nedojde ke zdražení, mohlo by to přesvědčit i řadu Čechů, že se není čeho obávat,“ míní Špicar, který před nástupem do Svazu průmyslu a dopravy před deseti lety působil ve Škodě Auto či Aspen Institutu.

Chorvatsko oslavilo 1. ledna vstup do Schengenu a eurozóny. Co je to za zprávu pro Chorvatsko, pro Evropskou unii a taky pro Českou republiku?
Pro Chorvatsko to je významná zpráva, dostává se tím do prestižního klubu zemí eurozóny, kde se teď opravdu rozhoduje o tom, jak bude Evropská unie vypadat a jakým směrem se bude dál rozvíjet. Obzvlášť po odchodu silné Velké Británie, která eurem neplatila, je rozhodovací centrum jednoznačně v eurozóně. Zatímco pozice Chorvatska posílí, pro Česko je velká ostuda, že nás předběhla země, kde se ještě před lety válčilo. Ujel nám vlak, a to je špatná zpráva. Vstup Chorvatska do eurozóny by alespoň mohl pomoci otupit obavy mnoha Čechů, kteří se bojí, že by přijetí eura přineslo zdražení. Pokud se Chorvatům podaří zopakovat to, co se povedlo Slovákům, že při přechodu z chorvatské kuny na euro nedojde ke zdražení, mohlo by to přesvědčit i řadu Čechů, že se není čeho obávat.

Guvernér chorvatské centrální banky Boris Vujčić uvedl, že země díky euru bude odolnější vůči krizím a přitažlivější pro investice a podnikání. To platí pro euro obecně?
Euro určitě není kouzelný proutek, díky kterému se z vaší ekonomiky rázem stane nejsilnější ekonomika v Evropě. Je to pořád jen měna, nicméně když ji máte, může vám v mnoha směrech pomoci. Pamatuji si, jak měl Volkswagen kdysi problém s investicemi v Česku, když rozhodoval o umístění výroby malého vozu Up do některé ze zemí střední a východní Evropy. Země bez eura pro něj představovaly velké riziko kurzových výkyvů a byl to nakonec jeden z důležitých faktorů, proč vybral Slovensko. Pro nás jako pro exportně orientovanou ekonomiku hlavní benefit spočívá v tom, že se vyhneme obrovským kurzovým výkyvům, které jsou velmi nepříjemné a dělají exportérům těžkou hlavou.

Jaká má přijetí eura potenciální negativa?
Žijeme v době, která jasně ukázala, že dvě největší výhody, které euroskeptici neustále zmiňovali v souvislosti s vlastní samostatnou měnou v podobě koruny, jsou liché. Jednak nám má podle nich koruna pomáhat během hospodářských krizí, ale roky 2008 a 2009 jasně ukázaly, že to tak není. Česká ekonomika byla zasažena velmi tvrdě. Působil jsem tehdy ve Škodě Auto, kde sice oslabování naší měny pomáhalo exportu, ale vykompenzovalo se to dražšími dovozy. Česká republika totiž není silně exportně orientovaná ekonomika, jsme jedna z nejotevřenějších ekonomik na světě, kdy nejen hodně vyvážíme, ale také dovážíme. Pro mnoho podniků to tedy je hra s nulovým součtem – co vydělají na vývozu, prodělají na dovozu.

Euroskeptici zároveň dlouho říkali, že potřebujeme mít samostatnou korunu, protože nám pomůže při inflačních krizích. Realita je taková, že dnes máme jednu z nejvyšších inflací v celé Evropské unii, mnohem vyšší, než je průměr eurozóny (viz graf níže). Zároveň máme jedny z nejvyšších úrokových sazeb. Koruna nám tedy v těchto ohledech nepomáhá, naopak situaci firmám i občanům komplikuje. Pro firmy se zdražují úvěry, lidé zase mají dražší hypotéky, jejichž zdražení by nebylo tak dramatické, kdybychom byli členy eurozóny.

Jaká je tedy teď situace České republiky směrem k přijetí eura?
Česká republika zatím nesplňuje maastrichtská kritéria, což je podmínka pro vstup do eurozóny. V minulosti, když jsme je splňovali, zase chyběla odvaha politiků udělat něco, čeho se většina obyvatel bála. Politici dokonce ani nebyli schopni vysvětlit, v čem spočívají výhody a nevýhody jednotné evropské měny. Česká republika si přitom musí – a to ne kvůli euru, ale hlavně kvůli sobě – dát do pořádku veřejné finance a zkrotit inflaci a zároveň při tom začít pracovat na vstupu do eurozóny. Poté, co padly výše zmíněné argumenty, nevidím důvod, proč bychom neměli začít plnit slib, který jsme si v roce 2003 odhlasovali v referendu o vstupu do Evropské unie, v rámci něhož byl i závazek přijmout společnou evropskou měnu euro.

inflace

Foto: CzechCrunch

Míra inflace ve vybraných zemích EU

Už v roce 2009 přešlo na euro také sousední Slovensko. Co si lze vzít z vývoje tam?
Jsem přesvědčen, že kdybychom do eurozóny vstoupili, bude to mít úplně stejný vývoj jako na Slovensku, kde je již v tuto chvíli většina obyvatel pro euro, zatímco u nás je to přesně opačně. Je to paradoxní, protože zatímco Češi jsou proti jako teoretici, kteří si změnou neprošli a bojí se jí, tak Slováci každý den vidí, jaké jim euro přináší benefity. Jejich mínění se po přijetí eura zásadně proměnilo. Přes sedmdesát procent Slováků je s eurem velmi spokojeno a už by se ke koruně nikdy nechtěli vrátit. Přechodem na euro bychom i jako země ušetřili miliardy korun ročně, které vydáme například za směnu korun za eura, což jsou docela podstatné peníze, když máte vyprázdněnou státní kasu, jako máme momentálně my. Zatímco chytré země platí eurem, ostatní platí směnárnám a bankám.

Většina Čechů je každopádně pořád proti euru…
Ale posouváme se kupředu. Ostatně inflační krize, kterou prožíváme, je velký impuls, aby se podpora eura zvýšila. Poslední měření Eurobarometru z loňska ukázalo, že podpora zavedení eura u nás meziročně výrazně stoupla ze 33 na 44 procent, protože lidé vidí, že koruna nás před ničím neochrání. Firmy jasně říkají, co je pro ně lepší a co chtějí, protože už dávno platí ve velké míře eurem. Dochází ke spontánní euroizaci, transakce v eurech mezi firmami každoročně rostou o desítky procent, podniky si stále více berou úvěry v eurech. Občané tu možnost bohužel nemají, ale politici dění začínají reflektovat.

Dobrý krok, který nás posune, je, že ministerstvo financí umožní placení daní a účtování v eurech. Zároveň by vláda měla obnovit pozici národního koordinátora pro euro a skrze jeho úřad začít intenzivně vést celonárodní debatu o výhodách a nevýhodách eura, aby občany nenechávala žít v mýtech, které kolem eura panují.

Lpění na české koruně je už hodně dlouho velmi kontraproduktivní.

Člen bankovní rady ČNB Oldřich Dědek v našem rozhovoru říkal, že problém diskuze o euru je, že to je pro naprostou většinu lidí velmi technická debata. Výhody dobře chápou exportéři, kterým přijetí eura odstraní kurzová rizika, ale proč to má zajímat běžného občana?
Je to skutečně selhání všech vlád, které debatu s občany systematicky a dlouhodobě nevedly a nevedou. Lidé pak mají pocit, že se jí zúčastňují jen zájmové skupiny, zatímco neexistuje nezávislá platforma, která by vydávala přesné, ověřené a důvěryhodné informace. To logicky přispívá k nedůvěře. Souhlasím, že je to složité téma, ale zároveň platí, že stejně, jako to je výhodné pro firmy, tak by zavedení eura bylo výhodné i pro občany. Pro mnoho už jen tím, že by nemuseli měnit peníze při cestě do Chorvatska a dalších zemí. Jednodušeji by se porovnávaly ceny zboží v rámci Evropy a také platy, což může vytvářet tlak na zaměstnavatele, aby mzdy dorovnali, protože si to lidé budou schopni jednodušeji spočítat.

Na Slovensku podle Dědka představovalo přijetí eura ukotvení země na Západě po Mečiarovi, v Pobaltí to zase byla ruská hrozba. Co může být lákadlem pro Česko?
Platí, že v těchto zemích byl vždy silný příběh. My jsme žádný takový příběh vytvořit nedokázali. Mojmír Hampl (předseda Národní rozpočtové rady a bývalý viceguvernér ČNB – pozn. red.) říká, že jestli Česko někdy vstoupí do eurozóny, tak to bude ze zoufalství. S našimi veřejnými financemi v rozvalu a téměř nejvyšší inflací v Evropě se pro nás eurozóna opravdu může stát jakýmsi bezpečným přístavem. Česká měna je totiž malá, zranitelná a velmi náchylná na emoce trhu, takže je možné, že jednou do eurozóny skutečně vstoupíme ze zoufalství, až opravdu všichni pochopí, že vlastní koruna je pro nás spíše riziko než výhoda.

Je ve srovnání situace v Chorvatsku a Česku důležitý faktor, že Chorvaté už teď drželi velkou část svých úspor v eurech?
Jasně, v Chorvatsku byla ekonomika euroizovaná nejen na úrovni byznysu, jako je tomu stále více také u nás, ale i na úrovni domácností, živnostníků a malých a středních podniků. Ekonomika tam jela v eurech velmi intenzivně, takže její přechod na euro bude nyní především potvrzením procesů, které v ní fungovaly už dávno.

hp-3

Přečtěte si takéZ politika průmyslníkem, který staví miliardovou skupinu. Bude líp, až Češi přijmou euro, hlásí Pavel Drobil

Eurozóna se nyní rozšířila poprvé od roku 2015, kdy společnou měnu zavedla Litva. Teď má euro už dvacet zemí ze sedmadvaceti. Lze očekávat nějakou další vlnu? Zavedení eura diskutují Rumunsko či Bulharsko.
Eurozóna měla od roku 2008 problémy sama se sebou, bylo potřeba ji dobudovat. Krize nicméně Evropu posilují, protože vždy nasvítí nedodělky evropského integračního projektu. V roce 2008 ukázala nedodělání koordinace hospodářských politik a vygenerovala řešení ve formě bankovní unie. Během migrační krize v roce 2015 se ukázalo, že nejsme schopni hájit vnější hranici, od té doby se například lépe financuje Frontex (Evropská pohraniční a pobřežní stráž – pozn. red.). Covid ukázal, že Evropa není připravená takovým pandemiím čelit, což otevřelo cestu k dohodě na evropských strategických zásobách zdravotnických prostředků.

Teď je Evropská unie odolnější a věřím, že jakmile se vypořádá s důsledky energetické a inflační krize, bude mít opět čas se rozšiřovat. Stát se členy EU či eurozóny bude lákat další země, které budou chtít z důvodů, o nichž jsme mluvili, vstoupit. Pro většinu z nich to bude o příběhu – dostat se ze spolku východoevropských zemí do prestižního klubu nejvyspělejších evropských ekonomik.

V Česku se teď opět rozjela petice pro euro. Má přes tři tisíce ověřených podpisů. Může něco změnit?
Myslím, že je důležitá. Politikům se snažím už hodně let vysvětlit, proč je náš vstup do eurozóny důležitý, a vidím, že opravdu nemají odvahu jít proti veřejnému mínění. Museli by investovat hodně času do vysvětlování a mít na to odvahu. Politiků s odvahou bohužel v tomto směru máme málo, a tak čekáme, až se změní nálada veřejnosti. Teprve ta přesvědčí politiky, aby se nebáli, proto i tuto petici považuji za důležitou. Netrpělivost nejen firem, ale i lidí už vybublává na povrch. A když už nic jiného, tak tohle by mělo politiky přesvědčit, že lpění na české koruně je už hodně dlouho velmi kontraproduktivní.