Vetřelec: Země odráží skutečný svět, také v něm jsou obří korporace zlo, říká představitel hlavní role
Vetřelec: Země neboli Alien: Earth hororovou klasiku předělal z filmů na seriál. Herec Alex Lawther pro CzechCrunch hovoří o tom, jak vznikal.
Na Disney+ právě skončil Vetřelec: Země, nejnovější přírůstek do alienovského univerza. Finále seriálu zasazeného na naši planetu bylo velice otevřené, a i když ještě nic není potvrzené, druhá řada Alien: Earth se zdá být jako jasná věc. Stejně jako zapojení herce Alexe Lawthera, který má v seriálu jednu z hlavních rolí – a který se pro CzechCrunch o Vetřelci rozpovídal. Třeba o nejděsivější epizodě.
Znáte ho jako revolucionáře Nemika ze starwarsovského klenotu Andor. Viděli jste ho ve sci-fi seriálu Black Mirror. Anebo v historickém eposu Poslední souboj od Ridleyho Scotta. Nyní britský herec Alex Lawther přispěl k diváckému úspěchu seriálu Vetřelec: Země, kde hraje medika Hermita. Důležitou postavu, která do děje plného amorálních a nelidských monster (a nemyslíme tím titulního vetřelce…) přidává špetku lidskosti. O čem Alex Lawther pro CzechCrunch hovořil?
O nejděsivější epizodě
Při natáčení to coby herec tolik nevnímáte, protože před sebou nemáte ten finální výsledek. Ale jako divák… do pátého dílu jsem se nezapojil, takže pro mě byl fakt strhující a napínavý. A možná ještě víc než děsem bych to nazval potěšením. Protože to, v čem sami hrajete, sledujete zkresleně, sám vlastní herectví nesleduju kdovíjak rád. Zatímco na ty scény, ve kterých nejste, se díváte čistě jako divák a fanoušek. A právě tyhle děsivé okamžiky jsem si užíval nejvíc.
O druhé řadě Alien: Earth
Už první sezona skončila jakoby na okraji propasti, takže mám pocit, že teď to může být jedině a jedině horší! (smích) Jako bychom byli na začátku noční můry. A mě by zajímalo, co to znamená pro Hermita a jeho sestru Wendy, protože jejich vztah a vzájemné emoce – a to, kam až jsme schopni je dotlačit – tvoří jádro příběhu Vetřelce: Země. To bych ve druhé řadě rád viděl. Jak moc napjatý jejich vztah ještě může být.
O tom, jestli by se radši postavil zlé obří korporaci, nebo vražednému vetřelci
To je dobrá otázka! (smích) Ale asi by bylo snazší čelit zlu, které znáte? A zlo představované korporacemi je něco, co je v našem světě skutečné. Navíc víme, že je možné se mu postavit. I v rámci systému, v němž takové společnosti existují, se lze vůči nim vymezit, lze je narušit, být nějakým způsobem podvratný. Ale proti xenomorfovi? Buď utečete, nebo umřete.
O tajemství úspěchu seriálu
Myslím si, že klíčovou roli hraje temnota a podivnost vetřelce. Na tomhle monstru, na tomhle xenomorfovi je něco fascinujícího, co lidi přitahuje. A co mu vybudovalo nadšenou fanouškovskou základnu. Získalo si to i nás, kteří se na seriálu podílíme. Spolu s představivostí režiséra Noaha Hawleye to pro nás byla nesmírně lákavá kombinace.
O tom, co Vetřelec: Země říká o naší společnosti
Nedávno jsem četl rozhovor se spisovatelkou Ursulou Le Guinovou, ve kterém zaznělo, že je jako prorok, že něco předpověděla. A ona kdepak, v žádném případě, to nejsou žádná proroctví – jsem spisovatelka a to, co píšu, pouze odráží to, co se právě děje. To je pro mě smysl science fiction. Tohle přímé napojení na skutečný svět.
A stejně tak je Vetřelec: Země metaforou pro dění na naší Zemi. Sci-fi si bere materiál ze světa kolem nás a pokouší se mu porozumět pomocí metafory, zasazením do budoucnosti nebo skrz mimozemské bytosti. Podle mě je to tím, že lidé mají problém porozumět něčemu doslovně. Je snazší otázku uchopit, když je takhle zabalená.
O proměně Vetřelce z filmů na seriál
Ukazuje to sílu současné televizní nebo seriálové tvorby. Můžete natočit seriály, které jsou na stejné kinematografické výši jako vysokorozpočtové sci-fi filmy, ale zároveň máte prostor rozvinout příběh a emoce postav napříč několika hodinami. Vezměte si třeba Romulus, poslední film o vetřelcích. Byl vynikající, nádherně děsivý a během těch dvou hodin skvěle zvládl to, co hororový film zvládnout má. Ale na pár místech jsem si říkal, že by se mi líbilo, kdyby nějakou myšlenku mohl víc rozvést.
Jenže na to ve filmu nemáte prostor, dvojnásob u hororu, kde musíte děj neustále tlačit dopředu. U nějakého evropského artového filmu možná ne, ale u hororu ano. A to je na seriálu skvělé jak pro herce, tak scenáristy, že si můžete dovolit dát něčemu mnohem víc času. Ať už je to nádherný záběr, nebo rozebrání složitého tématu.
