Jeden seriál vládne všem… Sauron je odhalen, první řada Prstenů moci skončila. Co se nám na ní líbilo a co ne?

Prsteny moci na motivy díla J. R. R. Tolkiena ve věrnosti pokulhávají, ale v atmosféře knižního Pána prstenů ne. Čím si nás seriál získal?

Michal MančařMichal Mančař

The Lord of the Rings: The Rings of Power – 108Komentář

Foto: Amazon

Elfí paní Galadriel, klíčová postava Tolkienových děl i Prstenů moci

0Zobrazit komentáře

Říct, že Prsteny moci rozdělily publikum, je asi jako upozornění, že právě onen nejmocnější magický prsten z představivosti spisovatele J. R. R. Tolkiena může být svému nositeli škodlivý. Je to sice pravda bez zrnka lži, ale rozsah skutečnosti to tak úplně nepopisuje. Jenže s hlavou otevřenou a jistou mírou shovívavosti jsme seriálu od Amazonu dali šanci. A četným hejtům navzdory si nás ve vší upřímnosti získal. Čím a jak? Pozor, následují spoilery.

Právě skončená první řada Prstenů moci měla kvalitu rozkolísanou trochu jako soudky plné trpaslíků plující po divoké řece. Což vlastně není zase tolik, protože rozložití trpaslíci sudům dávají balanc. A to sedí i na seriál, který sice není bezchybný, ale neklesl do nepříjemných hlubin. Avšak stále je to o něco divočejší hodnocení, než v jaké by zarytý fanoušek díla J. R. R. Tolkiena doufal nebo jaké by vyznavač filmové trilogie Petera Jacksona chtěl.

Poslední díl nicméně vše zakončil tak vysoko, jak snad jen mohl. Nejspíš by jeden nepotřeboval pomoc orlů, aby se do té výše dostal. Možná by ani nemusel zlézt horu Meneltarma, jež se v srdci ostrova tyčí nad Númenorem. Ale už by si potřeboval pomoci tím, že vyleze na strom v sadu sedláka Červíka. Osmá epizoda udělala velmi povedenou tečku za dobrou sérií a autor tohoto textu neskrývá potěšení. Byť ne nutně takové, jaké hobitům přináší druhá snídaně.

Temný pán Sauron byl konečně odhalen a síla, jež se mu postaví, taktéž. Tři mocné prsteny spatřily světlo Středozemě. Sudba Númenoru se pozvolna začíná naplňovat. Finále navíc příjemně, nikoliv otravně přidalo na intenzitě vzdávání pocty filmovému zpracování. Narážek na scény a dialogy z Jacksonových snímků už jsme pár sledovali či slyšeli, vyvrcholení úvodní řady přineslo aluzí násobně víc.

Větší výtky než ty spojené s věrností duchu Tolkienova díla by tvůrci měli slýchat kvůli scénářům.

Osmý díl tak vykouzlil divácký zážitek, který byl dosud zdaleka nejfilmovější. A to nejen trikově a audiovizuálně, ale třeba i okamžikem, kdy se tváří v tvář temnotě konečně naplno projeví dosud zastřená síla světla. Když Galadriel odolává svodům Sauronovým. Anebo když se moudrost čarodějů mísí v dialogu s pohledem půlčíka.

Nejdražší seriál všech dob, jehož první řada vyjde autory z Amazonu na téměř 500 milionů dolarů, další čtyři už jsou přislíbené a rozpočet přetáhnou přes miliardu dolarů, tak načrtl nový směr dějovým linkám a navzdory převážně scenáristickým nedostatkům nás zanechal v příjemném očekávání. Co se podle nás první řadě Prstenů moci povedlo a co ne?

Věrnost Tolkienovi

Nelze chodit kolem horké kaše. V tomhle ohledu zvítězil temný pán Morgoth, nikoliv síly dobra. Skutečnost, že Amazon kvůli absenci práv nepracuje přímo se stěžejním Silmarillionem, ale převážně s dodatkovými kousky Tolkienovy tvorby, je pro její věrné znalce nepříjemně znát. Vyplňuje tak vlastní invencí kolísavé kvality prázdná místa. Časovou osu mnoha staletí smršťuje na pár okamžiků. Přidává vlastní postavy a zápletky, zatímco ty spisovatelem dané spojuje či přepisuje.

Častokrát se čtenář knih ptá proč, když některé úpravy se nesou v duchu změny pro změnu, nikoliv pochopitelného přídavku vynuceného seriálovým formátem. Anebo divák přemýšlí, jestli by nešlo k původnímu dílu přistupovat věrněji. Každopádně dovolte ještě kacířskou otázku – vadí byť místy třeba i velký odklon natolik, aby se seriál stal terčem rozhořčených jednohvězdičkových recenzí?

Atmosféra Středozemě

Téma věrně spjaté s předchozím bodem ale nabízí o něco příjemnější pohled na věc. Přelety nad horskými masivy, Túrinova helma, dechberoucí záběry na majestátní města, éterický nádech plavby do Valinoru, Celebrimborovo povídání o Silmarilech a Morgothově slze, vkročení do Trpasluje, souboj elfího válečníka s balrogem, záblesk osudu Númenoru, lístek padající mithrilovou slojí…

Prsteny moci nabídly s každým dílem víc a víc okamžiků, které třeba ne vždy věrně kopírovaly Tolkienovy odstavce, ale byly pravověrným pomrknutím na fanoušky, zachytily dojem z knih či vyvolaly podobný údiv jako filmy. S vědomím nepřátelství a opovržení, které takové prohlášení může vyvolat, v tomto ohledu Prsteny moci jsou Pán prstenů.

rings-of-power-balrog-elf-prsteny-moci

Foto: Amazon

Elfí válečník v souboji s Morgothovým balrogem na záběru z Prstenů moci

Ne coby věrná adaptace knih, ale coby seriál vycházející z Tolkienova díla. A to v dostatečné míře a s dostatečnou úctou. Nejsou v tom dokonalé, ale nedávají až tolik důvodů k zatracení – a pokud, tak obvykle napravované upřímnou snahou poskytnout podobný zážitek. Větší výtky než ty spojené s věrností zdrojovému materiálu nebo jeho duchu by tvůrci Prstenů moci měli slýchat třeba kvůli scénářům a dialogům.

Mimochodem už zmiňované filmy ve své době sklízely kritiku nejen za Legolase na skejtoštítu, ale i za to, že Tolkienův knižní příběh nutně se odehrávající pouze v představivosti každého čtenáře najednou pevně vykovaly ve vlastní vizuální podobě. Ta přitom také ne vždy souzněla s tím, co říkala písmena na papíře. Ale v myslích fanoušků fantasy se pevně uhnízdila a při představě elfů, hraničářů a hobitů se do většiny hlav derou Legolasové, Aragorni a Frodové s obličeji filmových herců.

Měřítko a obyčejnost

Jedna z věcí, jež činí Pána prstenů (a Silmarillion ještě tisíckrát víc) výjimečným, je rozsáhlé pojetí. Knihy jsou skutečně epickými díly, sepsanou mytologií, nikoliv generickou fantasy, kdy do evropského středověku někdo přihodí magii a draky. Pasáže o vůli kapitánů Západu a temné moci, jež zahaluje svět, střídají výjevy připomínající magnificenci minulosti Středozemě. Na každodenní banalitu v nich není mnoho místa. Zato v seriálu se řeší až příliš často.

Vybudovat postavy a motivace je bezesporu nutné, ale když se řekne Pán prstenů, zajímá vás osud nekorunovaného krále, svůdná síla Jednoho prstenu a nezdolná vnitřní síla přátelství. Asi už vás tolik nebere to, jestli roztržitý synek udělal námořnické zkoušky a šikovná dcerka se dostala do učení. Tolkienovo dílo je natolik silné a bohaté, že by šlo stavět ještě mnohem víc na mytickém střetu dobra a zla. Koneckonců i filmy to ukazují, „obyčejných“ míst je v nich minimum. Ruku v ruce s tím jde podobný problém měřítka.

Středozem naštěstí nikdy nebyla do detailu popsaným světem, ve kterém by nadšenec dohledal počty obyvatel a hrubý domácí produkt každé provincie (a že takové ve fantastice najdete!). Ale v Prstenech moci se především númenorská linka s Galadriel notnou chvíli odehrávala v podivném bezrozměrném vakuu, kdy měl divák pocit, že pár stovek jezdců přijelo na pomoc hrstce vesničanů ze dvou obcí, které ohrožovaly tři tucty skřetů. Opět zde skřípal scénář, navíc by vůbec nevadilo, kdyby hlasitěji promluvil vysoký rozpočet.

Postavy a příběhy

Durin a Elrond. Je potřeba dodávat víc? Owain Arthur a Robert Aramayo dávají vzpomenout na nejlepší okamžiky Gimliho s Legolasem z filmové trilogie, možná na ně svou chemií v pár okamžicích nechávají dokonce i zapomenout. Tahle zdánlivě nesourodá dvojka a každá scéna s nimi jsou klenoty celého seriálu. Jistě, dovedli bychom si představit všechny elfy s Elrondem v čele mnohem, inu, vizuálně-polobožsky-elfsky-éteričtější-a-dlouhovlasejší. Ale na herectví to nic nemění.

A když je řeč o Durinovi, nelze nevzpomenout jeho paní Disu. Sophia Nomvete je černoška a nemá vousy, což se pro vybrané skupiny internetových obyvatel ukázalo jako překvapivý spouštěč mnoha patologických problémů, ale pokud se někdo přibližuje oblíbenosti scén s dvojicí Durin plus Elrond, je to právě ona. Jejich společná dějová linka okolo mithrilu není tolkienovsky věrná, ale scény o rodině, přátelství a rozdílech (či jejich absenci) jim jdou velmi dobře.

rings-of-power-durin-prsteny-moci

Foto: Amazon

Princ Durin, budoucí vládce trpaslíků a jedna z nejzábavnějších postav Prstenů moci

Na podobných tématech se vezou i předchůdci hobitů, Markella Kavenaghová coby Nori je zřejmou snahou vpašovat do seriálu tak trochu Froda Pytlíka – dojem, který je po poslední epizodě logicky ještě umocněn i díky souhře s vousatým cizincem Danielem Weymanem –, ale byť tak upřímné jako ve filmech to není, vcelku to funguje. Včetně starostlivé kámošky nebo z představy dobrodružství silně nenadšených sousedů. Či snad souputníků, když to jsou nomádi?

Tak či tak, byť tam ještě nedoputovali, odlehčení v podobě hobitích předků dává jinak serióznímu seriálu pěknou dávku pohodového Kraje. O mnoho mil a za mořem v Númenoru už se ale výraznější postavy začínají trochu ztrácet, ačkoliv samotné zpracování honosného města i naznačení jeho budoucnosti bylo působivé. Královna Míriel a kapitán Elendil jsou zatížení zodpovědností, mladší osazenstvo příliš zajímavého prostoru nedostalo. Ale třeba u takového Pharazôna (Trystan Gravelle) už se každý musí těšit na další série a scény.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

V dějové lince jižních zemí museli zbystřit znalci videohry Shadow of Mordor, která tento nešťastný region ukázala v neobvyklém světle podobně jako Prsteny moci. Arondir a Bronwen navzdory počátečním rozpakům nakonec táhli kupředu koukatelný, ačkoliv předvídatelný příběh. Ten však sráželo výše uvedené miniaturní měřítko a také otravné klišé, že fantasy = středověk = šediví a špinaví lidé. Což je mimochodem ideální příležitost připomenout, že Prsteny moci mají skutečně skvělé skřety!

Ty však nemá ráda sličná Galadriel (Morfydd Clarková), jíž je v seriálu věnováno nejvíce času. Snaha vykreslit ji mnohem akčněji než jako moudrou vládkyni Cate Blanchettové z filmů nejde vyloženě zcela proti tomu, co sám Tolkien psal, ale i tak působí přehnaně a její přílišná sveřepost je místy na škodu. Snad právě i finální díl úvodní řady přinese její sžírané duši větší klid. A snad v dalších sériích dají autoři scénám nejen, ale především s Galadriel více logiky.

Prostě a jednoduše – už aby začala druhá řada a začala psát další řádky příběhu. Prostoru na zlepšení je dost, ale nadšení a očekávání je víc. Prsteny moci sice (zatím?) všem seriálům nevládnou, avšak i síla nejmocnějšího Jednoho prstenu nepracuje okamžitě. Svázat nás v temnotách nikoliv v Mordoru, ale před obrazovkou se jim už povedlo velmi dobře.

Každý pátek vám ukážeme nové filmy, seriály a tipy, co sledovat nejen o víkendu.

Newsletter Watch | Poslední vydání

Svět opustil Hagrid. Zemřel Robbie Coltrane, představitel oblíbené postavy z Harryho Pottera

Původem skotský herec se do paměti vryl hlavně jako klíčník a šafář v Bradavicích. Jeho kariéra ale čítá i další zajímavé role

Tomáš ChlebekTomáš Chlebek

harry-potter-robbie-coltrane-hagrid-1

Reprofoto: Supercut Action/YouTube

Robbie Coltrane je známý hlavně jako Rubeus Hagrid z filmů o Harrym Potterovi

0Zobrazit komentáře

Svou velikostí, dlouhými černými vlasy a zarostlou tváří budil respekt, ve skutečnosti to ale byl milý hromotluk, který by neublížil ani mouše. I když postava Rubeuse Hagrida, klíčníka a šafáře Bradavic, ve filmech o Harrym Potterovi příliš prostoru nedostala, jednoznačně patří mezi nejoblíbenější. Teď se s diváky definitivně loučí, její představitel Robbie Coltrane totiž v 72 letech zemřel. Kromě kouzelnického poloobra za sebou zanechává i řadu dalších oceňovaných rolí.

Ačkoliv tvář Coltranea si nejvíce lidí spojí s milým Hagridem, skutečný herec měl k jeho povaze poměrně daleko. Narodil se v roce 1950 v jedné z bohatších čtvrtí města Glasgow ve Skotsku, chodil na soukromou internátní školu a pokračoval na Umělecké škole v Glasgow. Zpočátku zkoušel malbu, pak ale přešel na herectví v radikálních souborech, což mu lépe sedlo. Tehdy v sobě odhalil značný talent pro humor a působil jako stand up komik.

Rodným jménem Anthony Robert McMillan jako herec začal používat umělecký pseudonym Robbie Coltrane, jehož příjmení odkazovalo na vlivného jazzového hudebníka Johna Coltranea. Před kamerami poprvé stanul v roce 1979, až o rok později se ale objevil v zajímavějších projektech – sci-fi Smrt v přímém přenosu a filmové adaptaci legendárního Flashe Gordona, která inspirovala i George Lucase k vytvoření Star Wars.

Většinou šlo o spíše menší role pro velké plátno i televizi, díky svým hereckým schopnostem ale Coltrane začal být žádaný také pro významnější role – ztvárnil například Falstaffa v adaptaci Shakespearovy hry Jindřich V. od Kennetha Branagha. Do paměti diváků se konečně výrazněji zapsal počátkem 90. let díky dvojici komedií, v nichž ztvárnil hlavní roli. Pravidelně ho pak bylo vidět v televizi jako kriminálního psychologa v oceňovaném seriálu Bedna.

robbie-coltrane-1

Reprofoto: The Movie Times/YouTube

Herec Robbie Coltrane

Pro herce šlo o výrazný odstup od humorných počátků, postava brilantního psychologa s chaotickým osobním životem mu ale zajistila široké uznání. Třikrát za sebou za tuto roli mezi lety 1994 a 1996 získal prestižní britskou cenu BAFTA. Nejspíš díky tomu získal i roli zloducha ve dvou bondovkách Zlaté oko a Jeden svět nestačí.

V dalších obdobích kariéry, v nichž se objevil v zajímavých filmech i seriálech s tvůrci jako Steven Soderbergh nebo Rian Johnson, se projevil v celé šíři své (nejen) herecké osobnosti. Na jedné straně působil jako milý chlapík, kterého si každý oblíbí, na druhé ale nikdy nešel moc daleko za ostřejším vyjádřením. V roce 2009 se dostal do bulvárních novin, když známému televiznímu hlasateli Piersu Morganovi v londýnské restauraci pohrozil, že mu dá pěstí.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Tento kontrast byl dost možná také důvodem, proč si ho pro roli Hagrida bez velkého rozmýšlení vybrala autorka knih o Harrym Potterovi J. K. Rowlingová. Coltrane také – pro někoho možná překvapivě – bestsellerovou spisovatelku podpořil v roce 2020, když se postavil na její stranu po tom, co poprvé začala hlasitěji proklamovat svoje negativní názory vůči transgender lidem.

Autorku naopak důrazně kritizovali přední herci série o Harrym Potterovi, tedy Daniel Radcliffe, Emma Watson i Rupert Grint. Představitel Draka Malfoye Tom Felton se od spojení se spisovatelkou nedávno pokusil odstřihnout. „Nebyla součástí vzniku filmů v takové míře, jak se může zdát,“ řekl Felton v rozhovoru pro The Independent.

Ačkoliv se Coltraneovi nakonec nepodařilo tak docela překonat konzervativní prostředí, v němž vyrostl, a bránil (pro mnohé) problematické výroky, nechává za sebou především uznávanou uměleckou kariéru. Jako Hagrida si ho bude pamatovat každý, kdo kdy o Harryho Pottera zavadil. A ten, kdo zabředne hlouběji, objeví také další zajímavé postavy.

Každý pátek vám ukážeme nové filmy, seriály a tipy, co sledovat nejen o víkendu.

red-bull-kolo-molo-3

Přečtěte si takéVyrazili jsme na Red Bull Kolo Molo a natočili kuriózní záběryJak jezdit na cyklokáře nad Vltavou? Vyjeli jsme na bláznivý závod, který tady ještě nebyl

Newsletter Watch | Poslední vydání