Jezdí motokros, šéfuje obřímu dopravci z Jičína a říká: Bez kamionů to nejde, nikdo je už ale nechce řídit
CS Cargo vzniklo v roce 1995 jako malá lokální firma v Jičíně. Dnes zaměstnává 1 900 lidí a provozuje přes 960 vlastních náklaďáků. A dál roste.
Aleš Willert je ve světě logistiky ostříleným matadorem – v dopravě se pohybuje už od konce 90. let. „Vždycky jsem k ní měl blízko. Technika a technologie mě baví, mám rád auta i motorky,“ říká. Ostatně letos se šéf skupiny CS Cargo chystá už počtyřicáté v řadě na motokrosové závody, které odjede na své Husqvarně FC 450.
Významné výročí – třicet let od založení – letos slaví i CS Cargo, jeden z největších logistických a transportních hráčů v Česku. A protože kamionová doprava tvoří drtivou většinu obratu této společnosti, nepřekvapí, že jsou po jejích kancelářích rozmístěny fotky náklaďáků. „I já mám řidičák pro skupinu C. A když nám přijde nový typ vozidel, rád se v něm svezu,“ přibližuje pro CzechCrunch čtyřiapadesátiletý Willert.
Podle něj jsou dnešní kamiony komfortní, vybavené celou řadou bezpečnostních prvků a často i automatickým řízením. „Když si vzpomeneme, jak vypadala technika před dvaceti nebo třiceti lety, je ten posun obrovský. Současná vozidla jsou skutečně dobře vybavená – řídit je je radost. A totéž platí i pro logistiku jako celek. Obor se za tu dobu neuvěřitelně posunul,“ tvrdí.
Nastartujte svou kariéru
Více na CzechCrunch JobsZájem o práci kamioňáka přesto valný není – Česku podle Sdružení automobilových dopravců momentálně chybí 15 až 20 tisíc řidičů. „A jejich průměrný věk začíná pětkou. Perspektiva tohoto oboru není zrovna růžová,“ přiznává Willert. Důvodem je především fakt, že pro řadu lidí, zejména těch s rodinou, je mezinárodní kamionová doprava málo atraktivní. „Řidič často neví, kdy se vrátí domů. Například cesta do vzdálenějších zemí zabere několik dnů a kdykoli může nastat problém, který návrat ještě prodlouží,“ doplňuje.
Další překážkou je podle Willerta negativní vnímání kamionů veřejností – mnohým lidem vadí pomalu jedoucí náklaďáky na silnicích, případně i to, když zabírají místo na odpočívkách. „Kde jinde ale mají ti chlapi parkovat? Kamionová doprava je součástí kritické infrastruktury. Bez ní nelze fungovat. Dobře to bylo vidět při brexitu, kdy ve Spojeném království nastal kolaps nákladní dopravy i dodavatelských řetězců.“
V Česku se dodavatelé snaží situaci vyřešit využíváním řidičů ze zahraničí. CS Cargo zaměstnává Ukrajince, Rumuny nebo i Filipínce, celkově cizinci tvoří přibližně desetinu jeho řidičského týmu. „Legislativní proces v České republice je však ohledně zaměstnávání zahraničních pracovníků velmi zdlouhavý a nákladný. Přesto je to jedna z cest,“ doplňuje Willert. Ve firmě pracuje také několik řidiček, zájem žen o tuto profesi je ovšem stále nízký. Důvodem je podle něj náročnost práce i skutečnost, že řidiči často tráví noci na odpočívadlech, což pro mnoho žen není lákavá představa.
Skupina CS Cargo vznikla v roce 1995 jako malá lokální firma v Jičíně na severovýchodě Čech. Už od začátku své existence se soustředila zejména na dopravní a logistické služby pro automobilový průmysl. Dnes už prostřednictvím svých poboček působí po celém Česku, v minulosti expandovala též do Polska a na Slovensko a nabízí i skladovací či celní služby. Rovněž provozuje čtyři chráněné dílny.
Zásadním okamžikem byl v roce 2012 příchod nového majitele, kterým je Jan Blaško. Ten vedle CS Cargo vlastnicky ovládá také zdravotnickou skupinu EUC, kterou začal budovat v roce 2010 ještě pod hlavičkou PPF, o rok později ji odkoupil. Dnes je EUC největším poskytovatelem ambulantní péče v Česku.
„Já říkám, že jsem si CS Cargo vzal trochu jako dítě z polepšovny, protože to nebyla v rámci PPF má příliš povedená investice. Dostal jsem ji od Petra Kellnera tak trochu na cestu s tím, že když už jsem ji pořídil, tak si ji mám odkoupit a naložit s ní, jak uznám za vhodné. Její stav nebyl ideální, dnes je ale z CS Carga profitabilní firma,“ vzpomínal loni Blaško v rozhovoru pro CzechCrunch.
Rozhodně nekupujeme všechno, co se zrovna objeví na trhu.
Jeho tým prý přinesl do CS Carga nový přístup k investicím a také důraz na opakování osvědčených postupů napříč zeměmi, kde skupina působí. „Jde hlavně o kapitálové náklady, tedy investice do IT systémů nebo obnovy vozového parku. A mimochodem, provozujeme už tři roky i jedno elektrické vozidlo Volvo, ale jeho ekonomická efektivita zatím není uspokojivá,“ vysvětluje Willert.
Elektrokamiony ve velkém se podle něj zatím ekonomicky nevyplatí – jejich provoz je až třikrát dražší než u dieselových, mají malý dojezd a trápí je nedostatečná síť nabíjecích stanic. Podobné vozy tak skupina pořizuje výhradně ve spolupráci se zákazníky, protože samostatné budování flotily bez jejich zapojení v tuto chvíli nedává smysl.
Dalším pilířem strategie CS Cargo jsou akvizice. V poslední době koupila společnost Pumr & Ryba, která se zabývá rozvozem sypkých hmot, nebo slovenskou firmu Nad-Ress Senica, jednoho z lídrů trhu v chlazené distribuci. A v minulosti pohltila například polského dopravce TSL Unitrans či slovenskou mGal spedition.
„Rozhodně ale nekupujeme všechno, co se zrovna objeví na trhu. Potřebujeme do skupiny firmy, které vhodně doplní naše portfolio služeb,“ líčí Willert. Současně se jednou za rok či dva objeví spekulace, že je skupina CS Cargo, která dnes zaměstnává více než 1 900 lidí a provozuje přes 960 vlastních nákladních vozidel, na prodej. „Ne, nejsme. Rosteme, fungujeme, rozšiřujeme se.“
Součástí onoho rozšiřování je také růst mimo oblast kamionové dopravy. Ta tvoří, jak už bylo řečeno, téměř 90 procent obratu společnosti. Zbytek připadá na logistiku a námořní, leteckou i železniční dopravu. „Tyto druhy dopravy jsou klíčové zejména pro import z Číny, slouží ale zároveň našim zákazníkům jako diverzifikace. Vzpomeňme na krizi v Suezském průplavu. V roce 2021 tam jedna jediná loď zablokovala veškerý tok zboží,“ připomíná šéf skupiny CS Cargo.
Mezi největší zákazníky skupiny, která stále sídlí v Jičíně, dnes patří například Plzeňský Prazdroj, Heineken, Tesco či Česká pošta, respektive Balíkovna. Firma loni utržila téměř 8,6 miliardy korun, meziročně o 11 procent víc, a ukazatel EBITDA (zisk před započtením úroků, daní a odpisů) vzrostl na 766 milionů korun. „A letos cílíme na tržby přes devět miliard,“ uzavírá Willert, jenž v CS Cargo působí od roku 2010, kdy sem nastoupil jako provozní ředitel. CEO celé skupiny se stal o osm let později.
