Solein je prozatím experimentální produkt finského potravinářského startupu Solar Foods. Bílý prášek vzhledem i chutí blízký pšeničné mouce má v jednom kilogramu poskytnout denní dávku proteinů pro sedm až deset lidí. Nepochází ovšem z rostlin ani zvířat a je výsledkem snahy zásadně zredukovat environmentální dopad uspokojování lidských nutričních potřeb.

Mezivládní panel pro změny klimatu (IPCC) je zase mezinárodní orgán založený OSN pro posuzování současného stavu klimatu, jeho ovlivňujících faktorů a důsledků pro životní prostředí, ekonomiku a sociální sféru. Je také pověřen specifikováním problémů způsobujících klimatické změny a navrhováním možných řešení. A před pár dny vydal report, ve kterém zemědělství z hlediska využívané půdy identifikuje jako významného přispěvatele ke zvyšování množství skleníkových plynů v atmosféře.

Klimatické změny probíhají rychle a za čtvrtinou z nich stojí využívání půdy

Píše se v něm, že „udržení globálního oteplení pod hodnotou 2 °C může být dosaženo pouze snížením emisí skleníkových plynů ze všech sektorů, což zahrnuje půdu a jídlo“. Globální oteplení se počítá podle stavu klimatu před druhou polovinou 19. století, tedy krátce po průmyslové revoluci. Podle některých z nejvyspělejších modelů bychom se přitom už nyní nevyhnuli oteplení minimálně o 1,5 °C, i kdyby byla produkce oxidu uhličitého okamžitě snížena na nulu.

Report IPCC z více než stovky vědeckých prací z celého světa vyvozuje, že zemědělství, lesnictví a další využití půdy stojí téměř za čtvrtinou uhlíkových emisí. Jeho využití pochopitelně nelze prostě omezit, protože je na něm závislá naprostá většina potravinářské produkce. Jedním z řešení ovšem může být (resp. podle mnoha zdrojů by mělo být) například výrazné omezení produkce masa vyžadujícího obrovské plochy pouze pro pěstování krmení pro dobytek.

Velkým problémem je také obrovské množství jídla, které se každoročně vyhodí. Například ve Spojených státech je to až 40 %.

Půda a rostliny (hlavně stromy) jsou v sobě schopny zadržovat velké množství oxidu uhličitého, a proto je zásadní omezovat deforestaci a naopak zavádět programy pro sázení nových stromů a dělat vše pro vyhnutí se erozi, způsobované především suchem a naopak přílišnými srážkami a monokulturou. Erodovaná půda jednak nedokáže skleníkové plyny zadržovat, dokonce vypouští ty uložené, a jednak v ní nelze pěstovat mnoho plodin.

Inovativní potravinářské společnosti jako například Beyond Meat nebo Impossible Foods se snaží přispět ke snižování produkce a konzumace masa vytvářením vzhledově a chuťově věrných, čistě veganských alternativ. Finský Solar Foods k situaci přistupuje na mnohem základnější rovině – přinejmenším v současnosti nemá ambice vytvářet konkrétní jídla, ale prostý ekologicky dokonalý zdroj proteinů ve formě bílého prášku podobného mouce.

Původní nápad, z něhož se později zrodil solein, vznikl v NASA a startup, jež za ním stojí, v současnosti pracuje s Evropskou kosmickou agenturou na vývoji jídla, které lze produkovat třeba i na vesmírné stanici. Cílem probíhající studie je zjistit použitelnost produktu Solar Foods při cestě na Mars. Takové jídlo musí být z většiny nezávislé na tradičních zdrojích jako půda a příznivé počasí a jeho produkce by měla mít co nejmenší energetické náklady.

Solein v zásadě všechny tyto nároky splňuje. Solar Foods říká, že je zcela osvobozen od omezení zemědělství a používá až bombastický slogan „jídlo ze vzduchu“ (fráze „out of thin air“ navíc v angličtině znamená „z ničeho“). Překvapivě ovšem má velmi blízko realitě – jednou z hlavních ingrediencí proteinového prášku dokonce není vzduch, ale pouze jeho část způsobující klimatické změny: oxid uhličitý.

Oxid uhličitý je získáván ze vzduchu prostřednictvím nové filtrační technologie a následně kombinován s vodíkem generovaným dělením vody v bioreaktoru poháněném sluneční energií. Po přidání anorganických živin získaných z ložisek minerálů jsou do směsi přidávání půdní mikroby pěstované v laboratoři. Následuje fermentační proces podobný tomu probíhajícímu při pěstování droždí.

„V našich produktech nepoužíváme žádné zemědělské suroviny, takže můžeme jídlo vyrábět ve vesmíru nebo na arktických pustinách,“ řekl ředitel Solar Foods, Pasi Vainikka, magazínu Vice.

Solein je prý až stokrát ekologičtější než tradiční potraviny

Kromě nulových nároků na úrodnou půdu má proteinový prášek vyžadovat také méně než desetinu procenta množství vody ve srovnání se stejným objemem hovězího masa. Jeho nároky na zdroje nenacházejí konkurenci dokonce ani u rostlin, jinak vyzdvihovaných jako jediná ekologicky zodpovědná možnost.

Solein je podle jeho tvůrců úplně nová, uhlíkově neutrální kategorie jídla, která zásadním způsobem inovuje získávání některých živin z přírody. Jeho buňky obsahují kolem 50 % proteinu, 25 % sacharidů a mezi 5 až 10 % tuku. Mohou se například stát alternativní ingrediencí už existujících jídel, například pečiva a těstovin, nebo nahradit sójové či hráškové proteiny v umělém masu.

Poprvé by se nový alternativní zdroj proteinů mohl v obchodech objevit také jako součást proteinových nápojů a jogurtů. Solar Foods má ostatně pro expanzi velmi ambiciózní plány. Je ovšem otázkou, nakolik jsou reálné a zda potenciálně revoluční zdroj výživy nezůstane na dlouhou dobu pouze zajímavou alternativou nebo jídlem pro kosmonauty.

Solein se má na trhu v globálním měřítku začít objevovat v roce 2021 a poskytovat dva miliony jídel ročně. Do roku 2050 pak má být možné produkci rozšířit potenciálně na celosvětovou populaci.

První továrna schopná prášek produkovat ve velkém měřítku je ovšem teprve v plánu a aktuálně je finský startup schopen vyrábět pouze kilogram denně. Jeho cena po širším uvedení na trh se odhaduje mezi 8 až 11 dolary (180 až 250 korun) za kilogram, což přibližně odpovídá tradičním zdrojům proteinu.

Magazín Vice se na tyto aspekty zeptal odborníka na jídlo Petera Tyedmerse, podle nějž jsou oba problematické. Teoreticky se jedná o produkt, který může vznikat kdekoliv na Zemi i mimo ni, v reálu je ale masivní expanze schopnou velikostí konkurovat zavedenému masovému a zemědělskému průmyslu nepravděpodobná. Navíc cena konkurující existujícím produktům není dostatečně nízká a musela by mnohem výrazněji cílit na chudé země s nedostatkem potravy.

I kdyby technologie vskutku umožnila produkci soleinu v globálním měřítku a jeho cena klesla pod úroveň tradičních zdrojů proteinu, stále budou existovat překážky ve formě vlád mnoha zemí, lobbingu a velkého množství farmářů, kteří musí nějak uživit nejen planetu, ale také sami sebe. Bude velmi náročné, ne-li nemožné, aby se nadějný startup z Finska byl schopen úspěšně postavit třeba agendám stojícím za masivním vybíjením lesů v Argentině nebo Brazílii.

Stále však může stanovit přinejmenším další z významných alternativ a pomoci zvyšovat část potravinového průmyslu se silným ekologickým svědomím. Ten se totiž podle závěrů desítek studií bude skutečně muset zásadně změnit, pokud má být schopen udržet objem současné produkce nutný pro nasycení zatím stále rostoucí populace planety, a zároveň se výrazně posunout blíže k uhlíkové neutralitě.