Mnohdy bývá představován jako zástupce českých youtuberů, ale postupem času se z něj stal všestranný tvůrce obsahu, který oslovuje na internetu celé generace Čechů. Řeč je o dvaadvacetiletém Karlu Kovářovi, známém také pod přezdívkou Kovy, který se dnes může pyšnit nejen tři čtvrtě milionem odběratelů na YouTube, ale také stovkami tisíc fanoušků na dalších sociálních sítích.

Pardubický rodák už jako malý nahrával svůj hlas, zpěv nebo imaginární zprávy na kazety. V roce 2012 odstartoval svou youtubovou kariéru s kanálem Gameballcz, kam jako většina youtuberů té doby začal natáčet herní videa. Postupně si ale jeho diváci našli cestu ke kresleným parodiím a na osobním kanálu Kovy, který založil o dva roky později, už začal publikovat i osobní vlogy a naučná videa založená na infotainmentu.

Když se ale posuneme o pět let dopředu, do kavárny SmetanaQ poblíž Národního divadla přichází člověk, který během krátké doby procestoval více zemí světa, než za život stihne běžný smrtelník, pořádá workshopy, věnuje se neziskovému sektoru i vzdělávání mladé generace v oblasti mediální gramotnosti. Projektů Karla Kováře je tolik, že jen těžko s nimi lze udržet krok, a tak často zůstává otázka, čím Kovy je a čím by chtěl být.

Karle, v tuto chvíli pracuješ na mnoha projektech, točíš žánrově různá videa a jezdíš na mnoho míst. Co tedy dneska znamená brand Kovy?
To je otázka, kterou si pokládám každý den. Současný Kovy je v podstatě media house sám pro sebe. Snažím se fungovat jako určitý filtr, dodávající lidem obsah, který je zajímá. Z posledních videí můžu uvést například čínský kreditový systém. Něco nového se tak dozvídám, rozšiřuji si obzory a zároveň to téma představuji svým divákům. To je podle mě můj hlavní přínos, jestli nějaký mám.

To je ovšem jen jedna část tvé činnosti. Co dalšího?
Ano, pokrývám nějakým způsobem i neziskový sektor, na který jsem třeba v minulosti kvůli škole neměl tolik času. Spolupracoval jsem s Parapletem, Světluškou, Člověkem v tísni a zároveň dělám externě věci, jako je mediální vzdělávání v rámci festivalu Jeden svět na školách, a začínáme také dělat dokument s televizí. Do toho pracuju na vlastních, zatím tajných projektech, moderuji na Televizi Seznam a dělám nově workshopy v rámci ELAI.

Kladu si tedy stále otázku, co je v takto rozličné paletě věcí gró Kovyho?
Věřím, že je to způsob, jakým vytvářím videa, stavím je, a nějaký styl, kterým daná témata prezentuji. Já se v tuto chvíli nechci věnovat jednomu směru, protože mě baví velký záběr činností. Gró je tedy stále video. Všechna činnost, kterou dělám, se kolem videa nějakým způsobem točí.

Když si porovám tvou činnost na internetu s podobně významnými youtubery, nepostuješ zdaleka tolik obsahu, a tak více věcí zůstává tzv. za kamerou. Co tedy je náplní tvé každodenní činnosti?
Já mám každý den úplně jiný. Když třeba shrnu dnešek (17. dubna, pozn. red.), tak jsem přijel ráno z Pardubic, šel jsem do Černínského paláce podepsat nějaké věci k fóru OSN, kde jsem byl, pak schůzka ohledně dokumentu, pak tisková konference k projektu, který nyní děláme společně s Cartoon Network, a pokračoval jsem na Hollar a nyní dělám toto interview. Pokaždé je to situované jinak, často se mi stane, že se vydám do nějaké školy, kam mě pozvou, nebo píšu scénář, nebo vyřizuji e-maily, nebo dělám něco zcela mimo práci.

Co je z tohoto penza věcí prioritou? Právě videa totiž bývají tou věcí, kterou odkládáš, fanouškům se omlouváš, a tak ze známého konceptu tzv. Kovynedělí bývalo mnohdy Kovypondělí či Kovyúterý.
Hlavní priorita je mít videa co nejlepší, ne co nejdříve. Zároveň za sebou nemám tým žádných střihačů a všechno si dělám sám, od e-mailů přes zařizování, psaní scénáře až po natáčení i postprodukci. Třeba již zmiňované video o čínském kreditovém systému zabralo k šedesáti hodinám času. A to je prostě čas, který si člověk velmi složitě hledá. Snažím se tedy neupozaďovat kvalitu na úkor kvantity, i když by to bylo milejší youtubovému algoritmu.

Dříve jsi uváděl, že nad jedním videem strávíš 12 až 15 hodin. Znamená to, že čas na výrobu jednoho videa se několikanásobně zvýšil?
Rozhodně. Speciálně u tohoto videa byla daná náročnost i tím, že se jednalo o patnáctiminutové video plné faktických informací. Dvanáct hodin obvykle strávím nad videi, kde například odpovídám na dotazy fanoušků, to je velmi rychlý formát. Celkově je to ale stále náročnější, protože si musím dávat pozor, abych ve svých videích nějak nemystifikoval.

Zůstaňme u času – ty jsi výraznou část své youtubové kariéry dělal při škole. Jak to spolu fungovalo?
Fungovalo to mnohem líp než teď. Lucie Výborná mi před rokem řekla: „Karle, ale jestli si myslíte, že těch věcí někdy bude míň, tak nebude.“ Já jsem si tehdy myslel, že toho mám skutečně nejvíc, co kdy budu mít. Ale měla svatou pravdu, s časem je to čím dál tím horší.

Jak je to možné, když odpadla povinnost školy?
Se školou přichází řád. Ráno jsem šel do školy, odpoledne jsem se vrátil, napsal video. Nechodilo mi tolik e-mailů, nechodil jsem tehdy na tolik schůzek, nedělal jsem projekty bokem. Takže škola mi vlastně zabraňovala mít tak velký záběr. Najednou na všechny projekty čas mám, ale zároveň ho občas konzumují víc, než si naplánuji, a pak nestíhám.

Logicky musíš trávit hodně času na sociálních sítích. Myslíš, že tě při práci ruší?
U mě je trochu problém poznat, kdy ještě pracuji a kdy už prokrastinuji. Mám rád přehled a sleduji oblíbená témata včetně toho, co se děje v zahraničí. Samozřejmě je těžké určovat hranice a často si tak musím říkat, že už toho bylo dost a dneska už žádný Twitter.

Dnešní influencery neživí jen reklamy, které všichni sledujeme na YouTube, ale také spolupráce s firmami. U tebe se ale jedná řádově o jednotky spoluprací ročně. Na Instagramu to byly v dubnu příspěvky pro Uber Eats, v březnu Nespresso, potom ale až v prosinci Bageterie Boulevard. Mezitím ještě jedna spolupráce ve video formě. Čím to je?
Já jsem se naučil, že je lepší mít příjmy z jiných zdrojů. Pak alespoň nemusím do videa cpát tolik reklamy. Když to shrnu, youtuber může mít příjmy z reklamy u videa, smluv se značkami, může to být merchandise či knížky, nebo další projekty. Já mám například příjmy z workshopů, které dělám, většinou od firem, protože na školách si o honorář neříkám. Zároveň si ani netisknu nějaká trika a také nejsem člověk, co by potřeboval svůj zisk úplně maximalizovat. Spousta lidí sice jede na zhlédnutí a peníze, ale to nejsou hodnoty, které vybudují silnou komunitu.

Říkal jsi, že za sebou nemáš žádný tým lidí. Do jakého stádia to ještě půjde tak, abys na to celé mohl být sám?
Do stádia, než se z toho zblázním! Pak si najdu někoho alespoň na e-maily. Když nestíhám, tak je to vlastně jen moje vina, protože jsem si na sebe nabral příliš práce. Nemám to komu vyčítat. Zároveň kolem sebe nechci budovat nějaký nesmyslný tým, protože v tu chvíli se vytrácí autenticita.

Nicméně jsou tu příklady ze zahraničí, když youtubeři kolem sebe mají tým lidí. Jde to samozřejmě vidět a diváci to poznají, ale není to prostě v určité fázi nutné? Protože jednou musí nutně přijít chvíle, kdy práce bude tolik, že ji už nezvládneš.
Už teď vím, že si práce dávám hodně, ale pořád jsem to schopný zvládnout na úkor jiných věci, například času s přáteli. A znovu, můžu si za to zcela sám, když nestíhám. Jak jsem již zmínil, uvažuji o posile minimálně pro e-maily.

Je tvoje pozice influencera dlouhodobě udržitelná z byznysového pohledu?
Já si myslím, že každý influencer má svou cestou, kterou se vydá. Spousta lidí míří například po produkční dráze. Já hledám, kam povedou moje cesty, a řekl bych, že to bude k žurnalistice nebo kreativnímu psaní, protože mě baví psaní scénářů.

A z toho byznysového pohledu? Myslíš, že třeba za 10 let budou značky stále ochotné si platit za reklamu u influencerů?
Absolutně odmítám spekulovat, protože si vždycky vzpomenu na konferenci, kde se říkalo, že Snapchat je nová budoucnost sociálních sítí. Za tři měsíce přišly Instastories a Snapchat byl prakticky mrtvý. Jakákoliv spekulace, obzvlášť ve světě sociálních sítí, je nesmyslná.

Nevadilo ti nikdy, že celý tvůj byznys je v rukách velkých sítí, které je mohou prakticky kdykoliv vypnout?
To není pravda. Jasně, v momentě, kdy by mi byl smazán účet na Instagramu a YouTube, tak přijdu o způsob, jak komunikovat se svými fanoušky. Ale dovedu si představit, že bych se uplatnil i kdekoliv jinde. To je holt nevýhoda každého influencera, musí se smířit s tím, že je na nějaké platformě závislý.

V tu chvílí bys ale přeci nepřišel jen o způsob, jak komunikovat s fanoušky, ale i věc, kterou bys byl zajímavý pro značky.
Pochopitelně. V tu chvíli bych se třeba přesunul do soukromého sektoru nebo firmy, to pro mě není zas tak nepředstavitelná věc.

Říkáš si ještě youtuber, nebo už jsi prostě influencer?
Já myslím, že dneska už youtuber vlastně neexistuje. Prostě youtuber je mrtev, ať žije influencer. Dneska už působení v online prostoru není o jedné platformě, ale o souboru platforem. Mimochodem, slovo influencer lidi nesnáší, a tak já říkám „vlivník“, aby Dobrovský a Jungmann nerotovali v hrobech (smích).

Částečně se profiluješ jako influencer, který se snaží ve svých videích diváky edukovat přes infotainment. Nezůstane ale divákovi v hlavě právě vtip nebo narážka, místo té podstatné informace?
To je vlastně otázka na celý infotainment. Z mého pohledu to tak ale není, já si z videí Johna Olivera nebo Stephena Colberta odnáším spoustu informací. A často jsou taková videa vstupenkou do daného tématu. Když pak narazím na nějaké články o daném tématu, tak už vím, o co jde. Samozřejmě je pak otázka, kolik lidí si po zhlédnutí videa přečte ještě nějaký související článek.

Věříš tomu, že se diváci podívají na tvé video a pak jdou a hledají o daném tématu další informace?
To já nemůžu vědět, musel bych se jich ptát. Vím o lidech, pro které byly moje videa důvodem, aby se začali zajímat o politiku. Takže nevidím moje videa jako poskytování odpovědí na zásadní životní otázky a problémy, vidím je jako vstupenku do tématu.

Člověka tedy logicky napadne, proč neudělat rovnou úplně vzdělávací video.
Protože by na něj nikdo nekoukal. Nedovedu si představit, že bych patnáct minut mluvil zcela vážně o čínském kreditovém systému, protože bych u toho videa v půlce sám usnul.

Právě u videa s čínským kreditovým systémem mi připadalo, že toho infotainmentu zde zase tolik není…
To je skutečně video od videa. Někdy je to téma ale natolik komplexní, že je potřeba to nějakým vtipem nebo narážkou nabourat. Svět technologií a tím pádem i čínský kreditový systém je prostě sám o sobě atraktivní, na rozdíl od evropské legislativy a například Článku 13. Rozhodně to nedělám tak, že si řeknu, že 80 % musí být informace a 20 % zábava.

Když jsem se na začátku ptal, co dneska znamená brand Kovy, tak jsem mířil i směrem k obsahu. Zatímco tvoje nejsledovanější videa jsou parodické písničky, zároveň jsi nejvíce vidět kvůli své poučné tvorbě. S čím si tě tedy diváci mají spojit?
To je jedno a to samé. Já svůj kanál stavím na rozmanitosti, abych nedělal jen jednu věc. Celý život se snažím unikat z určité škatulky, ve které jsem byl v době, kdy jsem dělal parodie. Někdo se mě ptá, proč nejdu do politiky – protože bych se zbláznil. Někdo se mě ptá, proč tedy nedělám jen písničky – protože chci dělat i inteligentnější obsah. Já vlastně nechápu, proč se někdo snaží neustále dosáhnout toho, aby byl člověk uchopitelný a pochopitelný a zapadal do nějaké škatulky. Myslím, že to je špatný koncept, zjednodušujeme si tím chápání světa. A vlastně mě to hrozně štve.

Primárně dnes vytváříš obsah pro takzvanou generaci Z. V čem je vytváření obsahu pro toto publikum specifické?
Já to vlastně nedokážu blíže určit nebo definovat. Generace Z se podle mě nedá obecněji shrnout. Jde o generaci, která je zvyklá na video nebo audiovizuální obsah. Myslím si, že však neexistuje univerzální recept, jak generaci Z oslovit. Každý to dělá jinak. Jsou kanály, které jsou velmi odborné a vědecké a kouká na ně generace Z, a jsou kanály, které jsou zcela bulvární a ničím nepřínosné a taky na ně kouká generace Z.

Ve svých videích také vyzýváš mladé k větší politické angažovanosti. Politolog Miloš Gregor ale v březnu na Twitter napsal, že máš jen velmi omezenou moc dostat mladé k volbám, protože je obecně politika příliš nezajímá…
Má pravdu. Mám možná vliv, ale nedokážu zázraky. Miloš Gregor jezdí po školách a má v tomhle směru více zkušeností než já. Opět se snažím být tím otvírákem témat, to je asi nejvíc, co dokážu. Rozhodně nedokážu způsobit, že k volbám přijde najednou o sto tisíc mladých víc. Jak už jsem ale řekl, tak vím, že pro spoustu lidí byly moje videa první impuls, proč se začali o politiku zajímat.

Když už je řeč o politice a bavili jsme se o tvém širokém záběru, nedávno ses jako český velvyslanec objevil na Fóru mládeže v OSN. Jaká to byla zkušenost?
Úplně nová. Vůbec to nezapadá do činnosti, co jsem dosud doteď. Vyzkoušel jsem si komunikaci na vysoké úrovni, taková ta „diplomatština“ je jiný jazyk. Chtěl jsem si zažít také to prostředí a zjistil jsem, že to není prostředí pro mě. Ale zkušenost to byla super.

Takže tě to k politice netáhne…
Určitě ne v mezinárodních organizacích, protože tam má jeden člověk daleko k reálnému dělání rozhodnutí. Můžeš dávat maximálně doporučení a doufat, že se nějaké věci stanou. Pocit, že se reálně něco děje, je tam velice malý.

Mezi dalšími novými projekty, kterým se věnuješ, je také workshop ve spolupráci s ELAI, kde shrnuješ své know-how o sociálních sítích, influencerech a generaci Z. Pro koho je tento workshop určený?
Je určený především pro lidi z korporací, agentur nebo pro lidi, kteří si prostě jen chtějí rozšířit své povědomí. Je to čtyřhodinový, velmi intenzivní workshop, kde mluvím o influencer marketingu, současných trendech, o sociálních sítích a trendech v nich. Nechybí ani vlastní zkušenosti o tom, které spolupráce pro mě byly příjemnější než jiné, nebo na jakých hodnotách je dobré spolupráce s influencery stavět. Co se týče generace Z, tak například v čem se liší, jak se zapojuje do pracovního trhu. Takže celé čtyři hodiny jsou pojaté velmi plošně.

Co se budoucnosti týče, kam budou youtubeři točit, až nebude YouTube?
Tak bude Instagram nebo jiná sociální síť, to je jednoduché.

Trochu to rozvedu – YouTube byl ještě před pár lety výchozí sociální sítí, kde se tvořily internetové osobnosti. To už tak dneska není. Co tedy bude dál?
A proto říkám „youtuber je mrtev, ať žije influencer“. Dnes se osobnosti minimálně pro nejmladší generaci tvoří na TikToku, pro spoustu lidí na Instagramu a v dnešní době už v české komunitě zcela minimálně na YouTubu.

Je to kritikou postoje k malým tvůrcům, které v poslední době YouTube čelí?
Ne, myslím, že je to složitostí YouTube. Udělat fotku nebo video na osm vteřin je jiná disciplína než udělat video na patnáct minut. Vlastně vymyslet, natočit a sestříhat video je velmi náročné a když to řeknu ošklivě – tak proč se s tím dělat, když jsou tu jednodušší sociální sítě a funguje to lépe.

Dovedeš si představit, že bys svoje videa publikoval někam jinam než na YouTube? I v souvislosti s hlasy, které říkají, že je platforma Googlu k tvůrcům vyloženě nepřátelská.
YouTube je dost v kleštích, to se nedá nic dělat. Představit si to dokážu, protože si myslím, že každý influencer musí být flexibilní a nesmí se uzavírat a přestat zkoušet nové věci. V době internetu, kdy se všechno rychle mění, by to bylo dost krátkozraké.

K těm kleštím – YouTube poměrně dost selektuje tvůrce, co jsou vidět, například v rámci svého výročního videa YouTube Rewind, aby se zalíbil zadavatelům reklamy.
Jsou prostě korporát a inzerenta mají na prvním místě, i když tvrdí, že nemají. To tak prostě je a každý, kdo si to nemyslí, je podle mě trochu naivní. Potřebují vydělávat a stále svým akcionářům odkazovat, že rostou.

Zmínil jsi i TikTok. Může se stát novou hlavní či dominantní sociální sítí?
Tvůrci TikToku to vzali trochu za lepší konec než například Vine. Dokázali zaplnit prázdný prostor – zanikl Vine a přišel TikTok. Udělali to, co píše Austin Kleon v knize Kraď jako umělec, a kradli od těch nejlepších. Od Twitche ukradli livestreamy a dary (tzv. donates = finanční příspěvky streamerovi pocházející od diváků, pozn. red.), od Vinu koncept krátkých videí. Zkrátka TikTok funguje a jsem zvědavý, kam se bude ubírat. Důležitý aspekt je i to, že přišel z Číny, zatímco dosud všechny významné sítě byly z Ameriky.

I vzhledem k tomu, že se jedná o síť pro nejmladší generaci, přišel si jí na chuť? Přemýšlel jsi, že bys tam také publikoval obsah?
TikToku tolik nerozumím, ale vůbec se mu nebráním. Já jsem i tweetoval, že držím palce tamním tvůrcům, protože si nejspíš budou muset projít tím samým jako youtubeři, než se etablují. To se nějak děje, stále jim držím palce, ale nevidím to jako síť, kde bych chtěl působit, protože si nemyslím, že by tam bylo možné vyjádřit nějakou hlubší myšlenku.

Pojďme trochu bilancovat. Přemýšlel jsi nad tím, jestli bys ve své youtubové kariéře něco udělal jinak?
Přemýšlel jsem nad touto otázkou dlouho a ne, neudělal. Opravdu není jediná věc, kterou bych změnil. Můj koníček se vyvinul v práci, což je, myslím, to nejlepší, co se člověku může stát.

Neexistuje v případě člověka, co svojí práci i velkou část života tráví v online prostoru, nebezpečí, že se úplně odtrhne od reality?
Určitě ano. V mém případě proti odtržení od reality pomáhá cestování, dlouholetí kamarádi a je na to určitě množství dalších receptů.

Foto: Michala Rusaňuková, Jarda Noska, Instragram Karla Kováře, ELAI