Byť nejsou mnohdy tolik ve světle reflektorů jako třeba některé obří technologické korporáty, patří rodinné firmy k pilířům národních ekonomik. Platí to i v Česku. Avšak zatímco v některých jiných zemích už mnohdy řeší nástup páté, šesté nebo sedmé generace, české rodinné podniky obvykle řeší předání pomyslného žezla na další generaci vůbec poprvé. Zejména proto, že tu tradici rodinného podnikání přerušil komunistický režim, a tak se všechno teprve učíme. „Teď přichází to složité – předat naše bohatství další generaci,“ říká Libor Musil, zakladatel firmy LIKO-S.

Šedesátiletý Libor Musil moc dobře ví, o čem mluví. Zároveň už se může trochu usmívat, protože má předání kormidla podniku, který před třiceti lety založil, na své potomky úspěšně za sebou. Do vedení slavkovské firmy, která vyrábí dělicí stěny a příčky, posuvné stěny, stropní podhledy, akustické panely nebo zelené fasády a má také zakázkovou kovovýrobu, nastoupili jeho dcera Hana a syn Jan. Díky nabytým zkušenostem se teď Libor Musil vedle svého podniku věnuje také tomu, aby nástupnictví úspěšně vyřešily i další české firmy.

Klíčová témata rodinného podnikání letos otevřel také první ročník události Family Business Week, jíž je CzechCrunch mediálním partnerem a na které se ukázaly desítky majitelů rodinných firem, jejich příbuzní či šéfové, kteří firmy pro jejich majitele řídí. „Mám velkou radost, že se nám podařilo oslovit takové množství rodinných firem a jejich představitelů. Z každé rodiny se účastnilo dva až pět členů, což nasvědčuje tomu, že se do rodinného podnikání zapojuje víc generací,“ říká zakladatel akce a poradce rodinných firem David Krajíček.

Právě s ním úzce spolupracuje i Libor Musil z LIKO-S, který připomíná, že rodinné firmy jsou pro českou ekonomiku zcela zásadním stavebním kamenem. V Česku tvoří téměř devadesát procent všech aktivních firem a na HDP se podílejí zhruba 55 procenty. Zároveň zaměstnávají kolem dvou milionů lidí, což představuje zhruba polovinu všech pracovních míst u nás. Mají tedy lví podíl na tuzemské ekonomice jako celku a důležitou roli hrají také v regionech, kde bývají klíčovým zaměstnavatelem a ovlivňují rozvoj celých oblastí.

„Jsme první generace, která zakládala firmy, ať už je někdo privatizoval nebo rozjížděl na zelené louce. Všichni jsme se učili a nikdo neměl příliš mnoho zkušeností. A pak přišlo to složité – předat naše bohatství další generaci, kde začíná velký problém,“ říká Musil. Naráží jednak na skutečnost, že lidé, kteří v 90. letech pokládali základy svého podnikání, právě nyní často přichází do věku, kdy musí řešit budoucnost firem. Někdy mohou předat žezla potomkům jako v případě LIKO-S, ale ne vždy je cesta tak přímočará.

Zároveň u nás nemáme s takzvaným multigeneračním podnikáním prakticky žádné zkušenosti. „Když slyším, jakou mají v zahraničí infrastrukturu, jak vlády podporují rodinný byznys, jakou reputaci tam mají rodinné firmy… Pro lidi v Itálii nebo Německu je čest pracovat v rodinné firmě, u nás nejlepší lidé často pořád ještě chodí do korporátů. Zároveň je u nás situace taková i kvůli tomu, že komunisté tu rodinné podnikání úplně vymazali. Naším cílem by mělo být situaci zlepšit, protože když se rodinné firmy prodají, nepřijdou o bohatství jen rodiny, ale celá země,“ je přesvědčen Musil.

Foto: Family Business Week

Family Business Week ukázal roli rodinných firem v ekonomice

Podle spoluzakladatele slavkovské firmy, jejíž obrat překračuje 800 milionů korun a naposledy získala světovou designovou cenu za svou futuristickou zasedačku, je důležitou součástí rozvoje a udržitelnosti rodinných podniků také vzdělávání. I v této oblasti platí, že v jiných zemích jsou vzhledem k delší historii takového typu podnikání napřed. „Vzdělávací systém musí vychovávat lidi, které potřebujeme my, ne korporáty. Když člověk přijde do korporátu, dostane tlustý manuál, který se naučí a jede podle něj. My potřebujeme lidi, kteří jsou flexibilní, mají odvahu, chtějí být světoví,“ říká Musil.

O tom vědí své také v rodinné firmě Minit, což je největší slovenský výrobce a dodavatel mražených pekárenských výrobků. Původně se jmenovala Fornetti a aktuálně ji řídí člen druhé generace Ladislav Ambrovics. „Je občas problém najít správné lidi, kteří by do společnosti zapadli. Rodinné firmy mají svá specifika, není to nadnárodní korporát. Transformace korporátních manažerů a ředitelů má řadu výzev,“ říká. „Mohl bych dlouhé hodiny mluvit o tom, že člověk, který řídil roky velký korporát, byl neúspěšný v rodinném prostředí, protože nepochopil pravomoci a možnosti, které najednou dostal v rodinné firmě,“ doplňuje Ambrovics.

Podle výkonného ředitele Minitu může být důležitým rozdílem větší flexibilita. Když se v rodinné firmě vymyslí nějaký plán, může se často začít ihned realizovat, zároveň za jeho realizaci nese daný člověk odpovědnost. „Po příchodu z korporátního prostředí to může být velký šok,“ říká Ambrovics. Zároveň ale dodává, že jistou a zářnou budoucnost nutně nemá rodinná firma ani v případě, kdy vsadí na členy rodinného klanu. „Nikdo s jistotou neví, zda bude mít druhá generace takové kvality a tah na branku jako zakládající či předešlá generace,“ dodává šéf Minitu.

I proto je důležité zmíněné vzdělávání. V zahraničí již fungují například speciální programy se zaměřením na ekonomiku či management rodinných firem. Podle Naděždy Petrů, proděkanky pro výzkum a publikační činnost na Vysoké škole finanční a správní (VŠFS), je v některých zemích běžné, že potenciální nástupce v rodinné firmě studuje dvě školy. „Jednu v oboru, kterému se firma věnuje, a druhou, která je zaměřená vyloženě na management. Získá tím podklady k celkovému nadhledu, který jako vedoucí pracovník potřebuje,“ popisuje Naděžda Petrů.

Podle proděkanky VŠFS takové dvojí studium automaticky nezaručí, že bude z daného člověka skvělý nástupník, ale určitě je to dobrá výchozí pozice pro to, aby uspěl. „Musí mít také osobnostní předpoklady, musí chtít. Součástí studia není jen vzdělání, ale také praxe – člověk by měl jít do jiné firmy či světadílu na zkušenou. Dokážeme vytvořit předpoklady, ale ve finále to je vždy na každém, zda to v sobě má, nebo nemá,“ dodává Petrů. Jelikož je podle dat Family Business Weeku v Česku několik desítek tisíc firem, jejichž jediným majitelům je přes 60 let, je jasné, že témata jako nástupnictví či výchova budoucích generací v rodinných firmách budou pro tuzemskou ekonomiku stále zásadnější.