Konec země za šedesát milionů. Podzimní aukci Galerie Kodl bude vévodit Toyen, koná se tradičně na Žofíně
96. aukce Galerie Kodl proběhne 29. listopadu. Kromě děl jiných významných umělců nabízí dražbu vrcholného surrealistického plátna Toyen z roku 1937.
Baví vás články CzechCrunche?
Vídejte je na Googlu častěji.
Když v roce 1938 představila malířka Toyen na slavné výstavě v pražském Topičově salonu své plátno Finis terrae, návštěvníci i tehdejší kritici před ním stáli v němém úžasu. Monumentální dřevěná bedna se na obraze otevírá jako surrealistické jeviště do jiné reality. Na jejím prahu stojí několik osamělých kuželek a za nimi se rozlévá nekonečná vodní hladina, v níž se pomalu rozpouští obří lidská tvář.
Latinský název v překladu znamená „konec země“. Odkazuje k divokému pobřeží francouzské Bretaně i k osamělému hrobu spisovatele Chateaubrianda na mořském útesu u Saint-Malo. V předvečer druhé světové války však dílo z roku 1937 neslo především mrazivou předtuchu zániku starého světa.
Mezi diváky v Topičově salonu byl tehdy i hradecký sběratel Rudolf Hršel. Obraz ho okamžitě uhranul a chtěl jej na místě koupit. Jenže narazil. Toyen měla k plátnu mimořádně silné osobní pouto, považovala ho za jedno ze svých klíčových děl a odmítala se s ním rozloučit. Hršel se ale nevzdal a rozhodl se, že si obraz doslova zaslouží.
S malířkou se seznámil a v létě roku 1943 ji pozval na prázdniny do svého velkého domu v Novém Hradci. Toyen tam trávila teplé letní dny, koupala se v řece Orlici a malé dceři hostitele namalovala na památku obrázek do památníku. Teprve z tohoto upřímného přátelství vzešlo svolení – malířka obraz Hršelovi přenechala. Dílo zůstalo v rodině původního majitele dlouhých osmdesát let a na veřejném trhu se teď objevuje vůbec poprvé.
Pořád mě dokáže vzrušit okamžik, kdy se objeví obraz, který jsem nikdy předtím neviděl a který třeba desítky let visel v soukromé sbírce.
Na 96. aukci Galerie Kodl, která se bude konat 29. listopadu na pražském Žofíně, odstartuje jeho dražba na vyvolávací ceně 60 milionů korun, přičemž odhady odborníků míří k 80 až 120 milionům. Má tak nakročeno nejen k překonání dosavadního autorského rekordu Toyen (plátno Cirkus se před lety vydražilo za necelých 80 milionů), ale může zaútočit i na absolutní rekord českého aukčního trhu.
Od „lovce“ k trpělivému sběrateli
Dostat na aukční stojan dílo, které se na veřejnosti neukázalo celé dekády, vyžaduje nejen štěstí, ale především roky budovanou důvěru majitelů i sběratelů. Sám zakladatel aukční síně Martin Kodl přiznává, že jeho vlastní přístup k obrazům musel s časem uzrát a divoké počátky vystřídal klid.
„Před pětatřiceti lety jsem byl určitě větší lovec. Když jsem objevil něco krásného, chtěl jsem to mít. Člověk byl mladší, impulzivnější a měl pocit, že mu nesmí nic uniknout. Dnes jsem asi trpělivější a mnohem víc si uvědomuji, že není potřeba vlastnit všechno, co se mi líbí,“ vzpomínal v Hospodářských novinách na proměnu svého pohledu na umění.
Jedna věc se ale podle něj za téměř čtyři dekády nezměnila: „Pořád mě dokáže vzrušit okamžik, kdy se objeví obraz, který jsem nikdy předtím neviděl a který třeba desítky let visel v soukromé sbírce. Najednou před vámi stojí něco, co znáte jen z literatury, nebo dokonce dílo, o jehož existenci odborná veřejnost vůbec nevěděla.“
Že český trh dospěl a sběratelé nehledí jen na slavná jména, ale především na výjimečnost a původ konkrétního kusu, potvrdila už jarní aukce. V ní padl autorský rekord Josefa Čapka, jehož kubistický Piják z roku 1918 vystoupal z devíti na 34,08 milionu korun.
Podle Kodla neexistuje k dobrému obrazu investiční zkratka. „Dívat se, dívat se a zase se dívat. Chodit do muzeí, galerií a na předaukční výstavy, porovnávat, číst, ptát se lidí, kteří umění rozumějí. Čím více kvalitních obrazů člověk vidí naživo, tím citlivější oko si postupně vytvoří,“ radí s tím, že nejlepší nákup nastává ve chvíli, kdy se potká srdce s rozumem a člověk si pořizuje dílo, se kterým chce skutečně žít.
Žofín, nebo smartphone?
V sále na Žofíně, mezi zkušenými privátními sběrateli a v napětí před každým dalším příhozem, je Martin Kodl doma. „Přiznávám, že jsem v tomto směru staromilec. Mám rád plný sál, napětí i ticho před příhozem, kdy se o výjimečný obraz utkají dva nebo tři lidé. To je atmosféra, kterou žádná obrazovka nenahradí,“ říká zástupce třetí generace rodiny, která se ve sběratelství výtvarného uměním pohybuje už od první republiky.
Do rodinného byznysu však v posledních letech stále výrazněji promlouvá mladá generace, která vedle tradice velkých aukcí otevřela druhou, digitální kolej. Synové Matyáš a Jakub vybudovali online dražební portál Artslimit, který oslovuje mileniály a generaci Z. Ti řeší transakce přímo ze smartphonu a umění vnímají spíše jako součást životního stylu než konzervativní rodinný poklad. Místo milionových děl podle Matyáše Kodla raději pořizují větší množství položek v řádu desítek či nižších stovek tisíc korun. Trend potvrzují i globální data: zatímco finanční objem aukcí mírně klesá, počet zobchodovaných položek ročně roste zhruba o deset procent.
Nákupy na jedno kliknutí v mobilu však zároveň přinášejí velké riziko v podobě padělků na neprověřených online bazarech. „Podle některých průzkumů mohou tvořit 30 až 50 procent nabízených děl. Hodnota falzifikátu je přitom vždycky nula,“ upozorňuje Matyáš Kodl s odkazem na J&T Banka Art Report. Úloha renomované síně jako garanta stoprocentní pravosti tak v digitálním prostředí paradoxně ještě posiluje.
Chuť utrácet se vrátila
Po ochlazení v předchozích dvou letech tuzemský trh s uměním znovu nabírá dech. V prvním letošním pololetí dosáhl celkový obrat sálových aukcí 766 milionů korun, což představuje meziroční skok o více než 200 milionů. Milionová hranice za jednotlivé dílo byla v sálech překonána rekordně 127krát.
„Česká moderna z první poloviny dvacátého století zůstává královskou a zároveň nejdražší kategorií,“ vysvětlil Matyáš Kodl pro server Peníze.cz. Zájem investorů se proto výrazně posouvá k poválečnému a současnému umění, kde lze stále pořídit ikonická plátna za statisíce. Průměrná cena poválečného díla meziročně vzrostla ze 149 na více než 200 tisíc korun, u žijících autorů pak vyskočila ze 133 na 205 tisíc.
Mám rád plný sál, napětí i ticho před příhozem, kdy se o výjimečný obraz utkají dva nebo tři lidé.
Vedle samotných dražeb navíc Kodlovi plánují přinést do Česka službu běžnou u velkých zahraničních domů jako Sotheby’s či Christie’s – financování soukromých sbírek formou půjček zajištěných uměleckými díly, což sběratelům umožní uvolnit likviditu bez nutnosti okamžitého prodeje obrazů.
Listopadová aukce Galerie Kodl nabídne celkem 211 položek s celkovou vyvolávací cenou přesahující 245 milionů korun. Vedle šedesátimilionové Toyen stojí v popředí kolekce jedenácti pláten Emila Filly mapující celou jeho kariéru včetně raného kubismu ze sbírky Vincence Kramáře. Silné zastoupení má Josef Šíma s díly z proslulé Borovičkovy sbírky a průkopník geometrické abstrakce Zdeněk Sýkora, jehož plátno Linie č. 164 ukazuje práci s počítačovým algoritmem a náhodou.
Katalog doplňují klasici 19. století v čele s Václavem Brožíkem a impresionistou Václavem Radimským, poválečná Skupina 42 i etablovaní současníci jako Lubomír Typlt, Jan Kaláb nebo Pasta Oner. Tradiční součástí je také dobročinná sekce ve prospěch Centra Paraple, Paměti národa, Cesty domů a na podporu parasportovních aktivit válečného veterána Lukáše Hirky.
V sídle Galerie Kodl na pražské Národní třídě se až do 28. listopadu koná tradičně předaukční výstava volně přístupná veřejnosti. V neděli 29. listopadu od 12 hodin se pak v sále na Žofíně i online na platformě Artslimit ukáže, zda český trh přepíše své historické tabulky.
