Matt Damon patří mezi největší filmové hvězdy současnosti. Přesto i on nyní musel přistoupit na měnící se pravidla hry v Hollywoodu. Na Netflixu nedávno vyšel film Rána, kde hraje se svým parťákem Benem Affleckem. V rozhovorech, které se kolem snímku točí, nyní odhalují, jak se změnil přístup filmařů k tvorbě. Oba například dostávali instrukce, které by dříve v branži působily tak trochu jako urážka. Filmy se totiž začínají točit pro lidi, kteří se na ně vlastně nedívají.

Damon to popsal v podcastu Joe Rogan Experience, kam s Affleckem dorazil film propagovat. Nešlo o povzdech nad úpadkem kinematografie, ale o velmi konkrétní popis toho, jak se dnes mění výroba akčních filmů. To, co ještě donedávna platilo jako osvědčený standard, přestává fungovat. „Akční film měl tři velké momenty. Jeden na začátku, jeden uprostřed a ten největší na konci, kam šly největší peníze,“ vysvětlil Damon.

Finále bývá vrcholem, ke kterému se celý příběh postupně buduje. Jenže podle Damona dnes Netflix tlačí na to, aby se tahle logika obrátila. Velká akce, jak zmiňuje Damon, má prý přijít hned v prvních minutách. Ne proto, že by to vyžadoval příběh, ale aby divák vůbec zůstal pozorný.

K tomu se váže i druhý požadavek. Postavy mají v dialozích opakovaně připomínat, co se vlastně děje, a to ne jednou, ale klidně několikrát. „Zaznělo, že by nebylo špatné, kdybychom zopakovali zápletku třikrát nebo čtyřikrát, protože lidi jsou prostě na telefonu,“ řekl Damon s tím, že smysl je zřejmý: divák, který na chvíli vypadne, se má být schopný kdykoliv znovu chytit.

Podobné zkušenosti ale nezmiňuje jen Damon. Herečka a režisérka Justine Bateman v roce 2023 řekla magazínu The Hollywood Reporter, že slyšela o poznámkách ze strany streamovacích platforem typu: „Tohle není dost second screen.“ Jinými slovy, že obsah není dostatečně srozumitelný pro diváky, kteří sledují jen napůl.

Britská moderátorka Miquita Oliver zase mluvila o takzvaném „second-screen pitchingu“, tedy o nápadech, které mají fungovat i pro lidi, kteří se během sledování věnují něčemu jinému. Už dřív na tenhle posun upozorňoval americký publicista Kyle Chayka. V roce 2020 v The New Yorker použil pro část netflixovské tvorby pojem „ambient TV“. Popsal jím pořady, které jsou nenáročné a navržené tak, aby mohly běžet na pozadí.

Pro scenáristy to znamená posun v práci. Místo aby se mohli spolehnout na to, že divák sleduje děj od začátku do konce, musí počítat s tím, že část publika průběžně přestává vnímat. „Začne to opravdu zasahovat do toho, jak ty příběhy vyprávíme,“ upozornil Damon. Affleck u stejné debaty přidal, že podobný přístup není jediná možná cesta. Jako protiklad zmínil minisérii Adolescence, která na Netflixu vyšla loni na jaře. „Ta nedělá vůbec nic z tohohle,“ řekl. „A je skvělá. Je temná, tragická, intenzivní.“

Tenhle posun by ale nebyl možný bez dat, která mají streamovací platformy k dispozici. Netflix přesně ví, jak se jeho obsah sleduje. Vidí, kolik lidí film spustí, kolik z nich ho dokouká, kde si dávají pauzu, kdy se k němu vracejí a kdy ho definitivně vypnou. Sleduje také, jestli si divák po několika minutách pustí něco jiného, nebo jestli zůstane. Právě tahle data pak rozhodují o tom, jak si titul vede.

Algoritmy na jejich základě určují, komu se film nebo seriál bude dál zobrazovat, jak vysoko se objeví v doporučeních a jestli má šanci oslovit širší publikum.  Z pohledu platformy je to logické. Netflix potřebuje, aby divák u obsahu zůstal co nejdéle, a to nejen kvůli pocitu spokojenosti, ale proto, že čas strávený sledováním je jedním z hlavních signálů úspěchu. Každé předčasné vypnutí, každá pauza nebo odchod k jinému titulu se v datech okamžitě projeví. A čím dřív k němu dojde, tím hůř si film stojí.

Menším paradoxem v tomto případě je, že Rána vznikla v produkci společnosti Artists Equity, kterou Damon s Affleckem založili právě s cílem vrátit do Hollywoodu větší důraz na řemeslo a férovější odměňování štábů. Netflix jim v tomto směru vyšel vstříc, včetně dohody o možných bonusech pro lidi za kamerou. O to zajímavější je, že právě u takového projektu oba otevřeně mluví o tlaku, který mění samotnou podstatu filmu.