Jsou tři a všichni pochází z okolí Kobylis. Mají rádi dobré jídlo a taky fotbal, a tak když první z nich rozjel právě v téhle čtvrti v roce 2022 okénko, kde prodával neapolskou pizzu, zbylí dva se k němu rychle přidali. Dnes stojí David Adamček, Jan Zmeškal a Lukáš Hromas už za třemi pobočkami pizzerie Labonetta, která funguje právě v okrajových částech Prahy a za kterou neváhají vyjíždět i labužníci z centra. A prvotní kobyliské okénko se nedávno proměnilo na jejich první plnohodnotnou restauraci. Co byste o ní měli vědět?

Praha je plná skvělých příběhů a ten Labonetty mezi ně rozhodně patří – ukazuje totiž, že když se chce, tak to opravdu jde. A to kdekoliv a opravdu od nuly. K prvnímu rozvozovému okénku v Kobylisích se totiž nejprve přidalo další v Horních Měcholupech, pak malé bistro na Proseku – kde se dnes během večera připraví v průměru 300 pizz – a teď došlo i na klasickou restauraci.

Ta otevřela jen kousek od původního kobyliského okénka, jež tím přestalo fungovat, a k pizze nabízí i stylové posezení, pohled na pizzařskou pec a pro plnohodnotný gastronomický zážitek také několik předkrmů a zákusků.

Foto: Labonetta

+2

Labonetta si zakládá na tom, že podává pizzu jako z Neapole – to znamená takovou, která má vysoké, nafouknuté okraje, ke kterým patří i spálené puchýře, a naopak tenoučké těsto uprostřed s bohatou oblohou. Recept na těsto tu mají vlastní, vychází ovšem z mnoha let testování a cestování po Itálii. Jeho základem jsou čtyři jednoduché suroviny – voda, mouka, kvasnice a sůl – a než dokyne do správného stadia, trvá to čtyři dny. Samotné pečení je pak ale super rychlé, k tomu, aby byla pizza ready to serve, stačí pouhá minuta v peci.

Majitelé také dbají na to, aby jejich suroviny pocházely přímo z Itálie a kombinace na jednotlivých pizzách taktéž vychází z italské tradice. Na menu je několik variant, které se dělí na „tradizionale“ a „speciale“. Mezi klasikami nechybí Margherita, Prosciutto Cotto nebo Capricciosa. Z kategorie „speciale“ patří k nejoblíbenějším Mortadella di Burrata – pizza se smetanovým základem s mortadelou, pistáciovým pestem, kousky pistácií a celou burratou uprostřed.

Skvělé spojení představuje také Stagionale se sýrem stracciatella, tyrolským speckem, vlašskými ořechy a meruňkovým džemem nebo Bresaola se sušenou hovězí šunkou, rukolou a parmazánovou majonézou. Čerstvou novinkou je pak pizza Fior di Gamberi se smetanovo-bazalkovým základem, krevetami a domácí salsou z rajčat, česneku a chilli.

Interiér nové restaurace je vřelý a hravý, dominují mu od stropu zavěšené vlaječky a černá a červená barva, díky kterým se tu cítíte dobře odstínění od venkovního ruchu. Nechybí ani odkazy na Diega Maradonu, oblíbeného fotbalistu všech tří majitelů, který sice pocházel z Argentiny, hrál ale za klub SSC Neapol. A když byste si tu chtěli nějakou italskou dobrotu koupit i domů, není problém. Součástí podniku je koutek, kde si můžete pořídit vše od oliv přes těstoviny až po víno a místní dezerty, tedy tiramisu, panna cottu a cannoli.