Kvůli mozkové obrně si nezvládl zavázat boty aneb Jak dopis mladého kluka motivoval Nike ke změně
Když šestnáctiletý hoch napsal šéfovi Nike, nečekal odpověď. Ale ona přišla – a spolu s ní i speciální technologie obouvání tenisek pro hendikepované.
Matthew Walzer a slavný basketbalista LeBron James
Chtěl jít na vysokou školu, jeho nadšení ale výrazně omezovalo jeho tělesné postižení. Potýká se s mozkovou obrnou, která mu nedovoluje i tak triviální věci jako zavazování tkaniček. A jít na univerzitu s představou, že bude muset spoléhat na někoho, kdo by mu tenisky zavazoval, ho nelákalo. Proto se rozhodl, že pošle dopis Nike, ve kterém popíše svou situaci. Obra na poli sportovní módy zpráva chytla za srdce – a motivovala k tomu, aby dotáhl novou technologii, která se teď dostane i do jeho nejznámějších tenisek, legendárních Air Force 1.
„V šestnácti letech se zvládnu sám obléknout, ale tenisky mi stále musí zavazovat rodiče. Pro mě jako teenagera, který se snaží být naprosto soběstačný, je to nesmírně frustrující – a někdy i trapné,“ zmínil americký mladík Matthew Walzer, který kvůli svému předčasnému narození a nevyvinutým plícím, což vedlo k mozkové obrně, nezvládne řešit základní pohybové úkony. Svůj dopis adresoval přímo tehdejšímu šéfovi Nike Marku Parkerovi.
Walzerova zpráva byla dalším z podnětů k tomu, aby se Nike začalo intenzivněji zabývat navrhováním tenisek pro tělesně znevýhodněné lidi. Úplně poprvé se firma začala touto oblastí zabývat v roce 2008, kdy Parker zjistil, že Jeff Johnson, historicky vůbec ten první zaměstnanec Nike na plný úvazek, utrpěl mrtvici a ztratil schopnost používat ruku. Proto se obrátil na jednoho z hlavních designérů Nike, Tobieho Hatfielda, aby navrhl systém, jak obouvání pro hendikepované zjednodušit.
Cílem bylo, aby z takto řešené obuvi zmizela nutnost šněrování tkaniček. Logicky se nabízelo použití suchých zipů, které už tehdy existovaly, nicméně ani to podle Hatfielda nebylo ideální řešení, protože stále obsahovalo několik specifických kroků, jak botu utáhnout. U metody připevňovacích pásků ale Nike zůstalo, jen na to šlo takříkajíc zezadu. A vyzkoušelo si to právě u onoho amerického mladíka, pro kterého je i pouhé sehnutí se relativní problém.
Protože byl návrhářský tým z Nike v úzkém kontaktu s Walzerem, věděl přesně, co konkrétně v rámci obouvání a utahování tenisek nezvládne – a také věděl, kdo je jeho nejoblíbenější basketbalový hráč. Tím byl LeBron James, tehdy vycházející fenomén zámořské NBA a dnes nejúspěšnější střelec v dějinách. Proto se předzvěst technologie, pro kterou dnes firma používá marketingové označení FlyEase, nejprve objevila v botech, které byly pro slavného basketbalistu – po vzoru Michaela Jordana – navrženy.
Model s přídomkem Zoom Soldier byl specifický v tom, že byl vysoký, respektive zakrýval kotníky. Ostatně šlo o boty určené pro hraní na tvrdém povrchu basketbalových palubovek, které musely tlumit dopady. Proto ta výška. Obměněná silueta pro Walzerovy potřeby přišla s obepínajícím zipem, jenž začínal uprostřed chodidla a otevíral se na patě boty, čímž usnadňoval obouvání a vyzouvání. A člověk, který v nich chodil, mohl jen jednou rukou a rychlým tahem pásek utáhnout.
Na první pohled nešlo poznat, že jde o nějak výjimečné boty – a to bylo cílem. Ani zdaleka nevypadaly jako zdravotnická obuv navržená přesně pro potřeby tělesně postižených. Americká společnost, jejíž hodnota dnes přesahuje hranici 186 miliard dolarů, pak speciální model testovala přímo s Walzerem, až dospěla k přesvědčení, že má v rukou technologii, na které se bude dát do budoucna stavět. To hlavní ale přišlo až o několik let později, konkrétně v roce 2015.