Kvůli mozkové obrně si nezvládl zavázat boty aneb Jak dopis mladého kluka motivoval Nike ke změně

Když šestnáctiletý hoch napsal šéfovi Nike, nečekal odpověď. Ale ona přišla – a spolu s ní i speciální technologie obouvání tenisek pro hendikepované.

Filip HouskaFilip Houska

lebronStory

Foto: Nike

Matthew Walzer a slavný basketbalista LeBron James

0Zobrazit komentáře

Chtěl jít na vysokou školu, jeho nadšení ale výrazně omezovalo jeho tělesné postižení. Potýká se s mozkovou obrnou, která mu nedovoluje i tak triviální věci jako zavazování tkaniček. A jít na univerzitu s představou, že bude muset spoléhat na někoho, kdo by mu tenisky zavazoval, ho nelákalo. Proto se rozhodl, že pošle dopis Nike, ve kterém popíše svou situaci. Obra na poli sportovní módy zpráva chytla za srdce – a motivovala k tomu, aby dotáhl novou technologii, která se teď dostane i do jeho nejznámějších tenisek, legendárních Air Force 1.

„V šestnácti letech se zvládnu sám obléknout, ale tenisky mi stále musí zavazovat rodiče. Pro mě jako teenagera, který se snaží být naprosto soběstačný, je to nesmírně frustrující – a někdy i trapné,“ zmínil americký mladík Matthew Walzer, který kvůli svému předčasnému narození a nevyvinutým plícím, což vedlo k mozkové obrně, nezvládne řešit základní pohybové úkony. Svůj dopis adresoval přímo tehdejšímu šéfovi Nike Marku Parkerovi.

Walzerova zpráva byla dalším z podnětů k tomu, aby se Nike začalo intenzivněji zabývat navrhováním tenisek pro tělesně znevýhodněné lidi. Úplně poprvé se firma začala touto oblastí zabývat v roce 2008, kdy Parker zjistil, že Jeff Johnson, historicky vůbec ten první zaměstnanec Nike na plný úvazek, utrpěl mrtvici a ztratil schopnost používat ruku. Proto se obrátil na jednoho z hlavních designérů Nike, Tobieho Hatfielda, aby navrhl systém, jak obouvání pro hendikepované zjednodušit.

Cílem bylo, aby z takto řešené obuvi zmizela nutnost šněrování tkaniček. Logicky se nabízelo použití suchých zipů, které už tehdy existovaly, nicméně ani to podle Hatfielda nebylo ideální řešení, protože stále obsahovalo několik specifických kroků, jak botu utáhnout. U metody připevňovacích pásků ale Nike zůstalo, jen na to šlo takříkajíc zezadu. A vyzkoušelo si to právě u onoho amerického mladíka, pro kterého je i pouhé sehnutí se relativní problém.

lebron

Foto: Nike

Tenisky, na kterých se testovala technologie FlyEase

Protože byl návrhářský tým z Nike v úzkém kontaktu s Walzerem, věděl přesně, co konkrétně v rámci obouvání a utahování tenisek nezvládne – a také věděl, kdo je jeho nejoblíbenější basketbalový hráč. Tím byl LeBron James, tehdy vycházející fenomén zámořské NBA a dnes nejúspěšnější střelec v dějinách. Proto se předzvěst technologie, pro kterou dnes firma používá marketingové označení FlyEase, nejprve objevila v botech, které byly pro slavného basketbalistu – po vzoru Michaela Jordana – navrženy.

Model s přídomkem Zoom Soldier byl specifický v tom, že byl vysoký, respektive zakrýval kotníky. Ostatně šlo o boty určené pro hraní na tvrdém povrchu basketbalových palubovek, které musely tlumit dopady. Proto ta výška. Obměněná silueta pro Walzerovy potřeby přišla s obepínajícím zipem, jenž začínal uprostřed chodidla a otevíral se na patě boty, čímž usnadňoval obouvání a vyzouvání. A člověk, který v nich chodil, mohl jen jednou rukou a rychlým tahem pásek utáhnout.

Na první pohled nešlo poznat, že jde o nějak výjimečné boty – a to bylo cílem. Ani zdaleka nevypadaly jako zdravotnická obuv navržená přesně pro potřeby tělesně postižených. Americká společnost, jejíž hodnota dnes přesahuje hranici 186 miliard dolarů, pak speciální model testovala přímo s Walzerem, až dospěla k přesvědčení, že má v rukou technologii, na které se bude dát do budoucna stavět. To hlavní ale přišlo až o několik let později, konkrétně v roce 2015.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Před více než sedmi lety Nike vymyslelo první prototyp „papučovitých“ tenisek, který byl určen právě pro Johnsona, prvního zaměstnance firmy. Koncept to byl poměrně zvláštní – namísto toho, aby se tenisky během nenošení dotýkaly země, byly vypouklé. To proto, aby se do nich dalo jednoduše vklouznout, čímž obepnuly chodidlo. Člověk se tak nemusel sklánět k zemi, natož si zavazovat tkaničky, případně jinak botu utahovat. V roce 2021 se pak dostaly do běžného prodeje.

„Základní myšlenka během navrhování těchto bot vychází z principu nazouváků, které jsou populární jak pro svou vzdušnost, tak pro pohodlnost při obouvání a vyzouvání. Nike ale celý koncept posouvá o úroveň výš a chce, aby se Go FlyEase staly ideální siluetou nejen pro ležérní vycházky městem, ale také pro aktivní sportování. Tomu má dopomáhat i pohyblivý gumový upínák podél obvodu,“ napsali jsme v původním článku, kde jsme tenisky pod názvem Go FlyEase představovali.

flyease

Foto: Nike

První generace modelu Go FlyEase

Ačkoliv je sortiment Nike stále z drtivé většiny plný regulérních tenisek, které potřeby tělesně postižených tolik nereflektují, její obouvací (a vyzouvací) technologie se ve firmě uchytila. Dokonce jí začala více věřit než systému v podobě takzvaného samozavazování, pomocí kterého lze tenisky utáhnout přes aplikaci v telefonu. Té Nike říká FitAdapt, inspiruje se futuristickými modely z kultovního snímku Návrat do budoucnosti – a před třemi lety ji dostalo i do slavných Air Max.

S novým mechanismem začala firma více pracovat a není tomu tak dávno, co jej v obměněné verzi dostala i do svých nízkých tenisek Jordan Air 1. V tomto případě si ale nemohla dovolit radikální změnu v tom, jak boty budou vypadat – přece jen jde o ikonický kousek z bohaté Jordanovy kolekce. Proto se vrátila o pár let zpět a replikovala systém onoho obepínajícího pásku v oblasti jazyka. A do inovací známých tenisek s takzvaným swooshem v logu bude evidentně investovat i nadále.

Air Force 1 pro všechny

To, co nejprve začalo experimentem a jako pomoc neznámému klukovi, se dostalo do fáze, kdy tím budou vybaveny i jedny z nejslavnějších tenisek. Nike chystá v podobném hávu vylepšit i Air Max 1 z roku 2007 v tradiční bílé barvě. Podle prvních fotek to vypadá, že tenisky vůbec nezmění design, respektive budou nerozeznatelné od původních. Fór ale spočívá v tom, že tkaničky budou „napevno“ připevněny k botě, přičemž jazyk bude mnohem tvrdší a statičtější.

Kdy se tenisky dostanou na trh, se zatím s jistotou neví. Předpokládá se léto. Každopádně fakt, že Nike v tomto směru postupuje a chce i své nejslavnější modely zpřístupnit těm, kteří mají kvůli svému zdraví těžší život než ostatní, svědčí o tom, jak moc má v plánu se této oblasti věnovat. Silnou roli v tom má i americká parasportovkyně Sarah Reinertsen, která v Nike vývoj této technologie vede – a která v sedmi letech kvůli poruše růstu kostí přišla o nohu.

2

Foto: Nike

Air Force 1 s technologií FlyEase

Slováci mění běžné popelnice na inteligentní, získali zřejmě největší zakázku chytrého odpadu v Evropě

Firma Sensoneo osadí odpadové nádoby v Madridu víc než 11 tisíci senzory. Obvykle se takové zakázky pohybují v řádech stovek až tisíců kusů.

Iva BrejlováIva Brejlová

martin_basila_sensoneo_ceo

Foto: Sensoneo

Martin Basila, ředitel a spoluzakladatel startupu Sensoneo

0Zobrazit komentáře

Španělský Madrid se chystá zahájit vůbec největší projekt svého druhu v Evropě. Po celém městě nechá rozprostřít 11 tisíc senzorů se zvláštním úkolem – budou kontrolovat, kolik odpadů je v nádobách na něj. Systém, který za nimi stojí, umí určit, kdy má smysl, aby na místo vyjely popelářské vozy, případně kudy by přesně měly jet, aby se to co nejvíc vyplatilo. Tady i jinde po světě ho dodává společnost Sensoneo.

Pro Sensoneo je to obrovský úspěch,“ říká Martin Basila, spoluzakladatel a CEO společnosti. Nasazení inteligentních senzorů v Evropě se obvykle pohybuje v řádu několika stovek až tisíc kusů. A dosud vůbec největší instalace senzorů Sensoneo, která je zároveň jedním z největších projektů inteligentního nakládání s odpady v Latinské Americe, se uskutečnila v Buenos Aires. Ta zahrnovala 4 500 senzorů.

Hodnota zakázky v Madridu přesahuje jeden milion eur (asi 23,7 milionu korun) a zahrnuje kromě samotných senzorů i software s nimi spojený. Dohodnutá je prozatím na šest let. „Tak velká věc se nestane přes noc, vývoj našich produktů a budování reputace u zákazníků v Evropě i po celém světě vyžaduje roky práce,“ doplňuje Basila.

Ty se odrazily ve výsledcích celého loňského roku. Díky svému systému hlídání odpadů firma dokázala utržit přes čtyři miliony eur, tedy v přepočtu asi 95 milionů korun. V porovnání s rokem 2021 je to nárůst o 120 procent. Stoupal i počet zaměstnanců, a to ze zhruba 50 na 80. Sensoneo má chytrá odpadová řešení ve více než 80 zemích, instalace senzorů proběhly kromě Buenos Aires také například v Dubaji, Reykjavíku, Praze či třeba v Al-Ula v Saúdské Arábii.

Kultura nakládání s odpady

Přesvědčit o tom, že i odpady si zasluhují chytré zacházení, není jednoduché. Sensoneo zmiňovalo, že ještě před pár lety žádná země odpad skutečně efektivně neřešila. Mnozí zákazníci měli dojem, že chytré krabičky nainstalované v odpadových nádobách jsou jen technologie pro technologie.

Přesto firma postupně jednotlivá města přesvědčovala. Dokáže ještě předtím, než popeláři sednou do auta, říct, že nemá smysl jezdit vysypávat prázdné nádoby. Naplánuje jim trasu. Snižuje spotřebu pohonných hmot, opotřebení vozů i čas zaměstnanců. Její nástroj slouží pro kompletní digitalizaci a automatickou evidenci procesu svozu.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Města instalují senzory do podzemních kontejnerů, kam jednoduše nevidí, ale i nadzemních, z nichž některé zas někdy bývají příliš přeplněné. Naplněnost navíc můžou online sledovat třeba i občané. A díky datům je možné přesně evidovat produkci odpadu.

Screenshot

Přečtěte si takéChcete cítit volant formule v rukou? Pusťte si haptický trailer F1Jaké to je cítit brnění volantu formule v rukou Brada Pitta? Pusťte si první haptický trailer

Taková řešení v Česku využívají Praha, Znojmo nebo třeba Černošice. A například v Táboře se Sensoneo očipovali popelnice na bioodpad, které tím při každém svozu systém eviduje automaticky. Město má tak přehled, zda smlouvy se svozovou společností odpovídají skutečnosti. Na Slovensku a na Maltě firma pomáhá i se systémem zálohovaných lahví.

U madridské zakázky nejde jen o velikost. „Tato instalace má také velký kulturní význam. Ve Španělsku je odpadové hospodářství stále poměrně konzervativní. A přestože si mnoho měst uvědomuje důležitost technologií a digitalizace odpadového sektoru, žádné z nich se zatím nedokázalo odhodlat ke skutečně velkému projektu. Díky Madridu jako hlavnímu městu s největším evropským smart waste projektem očekáváme, že se k němu připojí i další města v regionu,“ představuje si Benjamín Varese, zástupce společnosti Candam, která pro Sensoneo funguje jako partner.