Lanovky mě nabíjí, provoz ve firmě zase ubíjí, říká designérka Anna Marešová. A přemýšlí o práci s vodou

Jak se pracuje v rozpětí od vibrátorů po lanovky, co dělá skutečně dobrý design a proč chce víc času na sebe? O tom mluví Anna Marešová v rozhovoru.

anna-maresovaRozhovor

Foto: Archiv Anny Marešové

Annu Marešovou proslavily vibrátory, tramvaj a lanovky

0Zobrazit komentáře

Anna Marešová se jen tak něčeho nezalekne. Známá česká designérka na sebe strhla pozornost před lety tím, že začala vyrábět stylové vibrátory, jejíma rukama ale prošla i tramvaj a v poslední době je o ní slyšet zejména ve spojení s lanovkami – jak s tou na Petřín, tak s tou na Ještěd, které obě se svým týmem ze studia Anna Marešová designers navrhla. „V hlavě mám ale ještě spoustu dalších nápadů, které se netýkají ani intimních pomůcek, ani lanovek. Třeba teď mě hodně fascinuje voda,“ říká v rozhovoru pro CzechCrunch.

Na málokteré fotce najdete Annu Marešovou bez úsměvu. Jak sama přiznává, i jí ale někdy dochází energie, zejména co se týče každodenních úkonů spojených s vedením její společnosti Whoop·de·doo, která vyrábí a prodává zmíněné vibrátory a několik dalších intimních pomůcek. „Jsme malá firma a teď se mi třeba vyměnilo několik lidí, což znamenalo, že je třeba všechny zaučit. A to mám vždycky pocit, že vylezu ze ždímačky, uběhly tři měsíce a já jsem pořád na tom stejném místě. I když mě to s nimi baví,“ popisuje.

Svoji byznysovou prioritu má proto jasnou – pro firmu by ráda našla někoho, komu by její denní vedení předala, a sobě tak rozvázala ruce pro designérskou práci. Ať už v rámci vlastního byznysu, nebo i mimo něj. „Nosím to v hlavě už dlouho, ale teď jsem se konečně dostala do bodu, kdy cítím, že s tím vnitřně souhlasím, a vím, že musím začít něco dělat,“ říká. Ne úplně překvapivě ji k tomu přivedla i práce „bokem“ na navrhování lanovek.

V rozhovoru tak popisuje, jak o své práci přemýšlí, v jaké fázi její projekty jsou i to, co pro ni znamená kvalitní design. A vysvětluje, proč ji teď zajímá právě voda.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Než jsem za vámi šla, tak jsem se schválně zeptala ChatGPT, kdo jste. A jeho odpověď byla, že jste jednou z nejvlivnějších a nejuznávanějších českých designérek mladé generace. Jak vám to zní?
Zní mi to perfektně, ale myslím, že už jsou tady mnohem mladší designéři… (smích) A nenapsal vám, že jsem grafická designérka a mám grafické studio Whoop·de·doo? Mně totiž jo, když jsem to před časem zkoušela…

Ne, v tom už se evidentně posunul a označil vás za produktovou designérku. Nicméně co vy a ten vliv a uznání?
To je něco, co nedokážu se vší pokorou pojmout. Asi to vychází z toho, že svou práci dělám už docela dlouho a mám na ni stabilní názory, kterými se navíc nijak netajím. Za žádnou superstar se ale rozhodně nepovažuju.

Ale neříkejte, že by se vám nelíbilo být uznávanou autoritou.
Že bych byla designér, který ovlivňuje davy? Tak to opravdu ne. Ale je pravda, že když mám před sebou nějakou vizi nebo tvořím produkt, který má podle mě smysl, tak o něm ráda mluvím a šířím informace, které považuju za důležité. Je to součást mojí cesty. Někdy mám pocit, že designérské pole je v Čechách zaměřené jen na úzkou skupinu lidí a ti „obyčejní“, tedy každý, kdo není sběratel nebo se v tom úplně nepohybuje, jsou jakoby mimo. A to mi vadí. Zastávám názor, že design je úplně pro všechny. Je to obor, který má pomáhat a být v běžných životech.

anna-maresova-2

Foto: Archiv Anny Marešové

Anna Marešová ve svém studiu v Praze na Letné

Jak si tedy design definujete?
Má sloužit. Když si člověk nějaké věci nevšimne, tak to klidně může znamenat, že je její design fajn. Protože často si naopak všímáme věcí, které jsou nepříjemné. Design slouží a je pokorný, má nabídnout to příjemné. Když si toho někdo všímá a uvědomuje si to, jde podle mě o další úroveň, ne primární cíl.

Jsme podle vašich zkušeností náročnější a umíme se obklopovat příjemnými věcmi čím dál tím víc?
Nemůžu mluvit celoplošně, protože žiju ve své bublině, ale v ní už hodně lidí na kvalitu toho, co má kolem sebe, kouká. Souvisí to i s tím, že spousta z nás řeší kvalitu jídla, potažmo kvalitu života, což je jedině dobře. Design má kultivovat a utvářet vkus. Je samozřejmě velmi subjektivní, ale na druhou stranu existují věci, které do designu spadají a můžou být i trochu objektivní – třeba určitá čistota ve veřejném prostoru a tak dále.

Tyto věci sice nejsou klasický produktový design, ale design jako takový má mnoho podob, od toho, co je na hranici umění, po naprosto běžný. Třeba výrobky Applu jsou ukázkou průmyslového designu, který je pro širokou veřejnost a ovlivňuje životy milionů lidí po celém světě nejen tím, jak vypadá, ale i jak funguje. Mně třeba Apple ušetřil neskutečně moc času. Když si vezmu, jak dlouho mi dřív trvalo, než jsem přeinstalovala Windows, když se něco dělo… To u jeho výrobků není vůbec třeba.

Dobrý design má prostě i dobrou funkčnost. Nejde jen o to, že jsou věci krásné.
Přesně tak, Apple je skvělá ukázka krásného vzhledu a funkčnosti a oni s tím taky takhle záměrně pracovali. Steve Jobs moc dobře věděl, že vzhledová část může být funkční. To, že se něco vizuálně zjednoduší, je už taky funkce. A zároveň to líp vypadá. To mě na designu baví.

Kdo je Anna Marešová

  • Narodila se v roce 1980 a patří mezi naše přední produktové designérky.
  • Pozornost na sebe upoutala svým diplomovým projektem – sadou intimních pomůcek pro ženy, které dnes vyrábí pod svou značkou Whoop·de·doo. Za vibrátor získala prestižní cenu RED DOT 2016.
  • Stojí za designovou tramvají T3 Coupé, za kterou získala cenu za design RED DOT 2019 a German Design Award 2020.
  • Pro značku Mooyyy navrhla svou kolekci šperků, je také podepsána pod kolekcí svítidel Luxury Oddments.
  • Spolu se svým týmem zvítězila v prestižní mezinárodní soutěži na návrh pražské petřínské lanovky, která by měla začít jezdit v roce 2026.
  • Podepsána bude se svým týmem také pod novou kabinovou lanovkou na Ještěd.
  • Několikrát byla nominovaná na cenu Czech Grand Design, získala i ocenění Designbloku.

Znamená to tedy, že se snažíte pracovat podobně?
Napodobovat Apple si netroufám, ale když se řekne design, tak tohle je pro mě ono. Když to vztáhnu na to, co dělám, tak třeba u vibrátoru taky vnímám vzhled jako funkční stránku – vytváří vám určitou škálu emocí. Tím, že jde o intimní věc, se ukazuje, že vzhled opravdu funguje. Navíc všechny věci, které vypadají jednoduše a banálně, bývají ve výrobě nejnáročnější. Je to zkrátka kruh. Máte hezký obal, kvalitní produkt, skvělý software, jedno vychází z druhého. A tak si představuju design, že funguje komplexně.

V nabídce Whoop·de·doo máte záměrně jen několik produktů a mluvíte o ní jako o niche značce. Jak jste velcí?
Moc ne, ročně prodáme tak sedm tisíc produktů a náš obrat se v posledních letech pohybuje kolem 10 milionů.

Zároveň ale vedle vedení firmy stále fungujete i jako designérka ve vlastním studiu, která teď pracuje třeba i na lanovkách na Petřín a Ještěd. Jak mezi těmito dvěma režimy přepínáte?
Hodně se to mění, ale skutečnost, že mám firmu, respektive dvě, mi hodně diktuje, jak funguju. Mám normální denní pracovní dobu, a tak projekty, na které potřebuji klid a čas se soustředit i několik hodin v kuse, řeším zejména o víkendech či po večerech, což je dost náročné. A teď jsem si došla k tomu, že pro ně chci víc prostoru. Cítím taky, že je už na čase, aby se Whoop·de·doo posunulo dál.

Co plánujete?
Mám to v hlavě už nějakou dobu, ale letošek jsem si vyhradila na to, abych to skutečně provedla. Jednoduše chci najít někoho, komu bych předala každodenní vedení, a jsem otevřená i vstupu investora. Moc ráda bych si ulevila od každodenního provozu. Kdyby řízení firmy byla moje jediná náplň, tak bych s tím byla úplně v pohodě, ale protože neustále něco hoří, není čas na strategické plánování a samotnou práci dělám večer či o víkendech, je to někdy dost frustrující. Jsem pak vyčerpaná a Whoop·de·doo přešlapuje na místě.

Přitom jasně vím, kam bych chtěla značku posunout. Vidím ji směřovat k well-beingu, péči o ženy a zároveň mám produkty, které bych chtěla zrealizovat. Věřím, že jako značka máme kvalitu i potenciál, ale sama ji už dál nedostanu. Navíc cítím, že mám v sobě energii, kterou bych chtěla dát do něčeho jiného.

Už s někým konkrétním jednáte?
Zatím ne, ale před časem jsem jedné své kamarádce říkala, že bych to klidně pustila dál, a ona odpověděla, že si to nejdřív musím změnit v hlavě a začít pro to něco dělat. Já říkala, že už to dělám a pomalu rozhazuju sítě. A ona mi připomněla, že loni jsem to takto nastavené ještě neměla. Nastavila mi vlastně zrcadlo, kde mi ukázala, že mluvit nestačí, musím to tak i cítit. Je to klišé, ale člověk si k určitým věcem prostě musí dospět.

Uvědomila jsem si, že toho můžu dělat víc a život je krátký. Že v rámci firmy zažívám situace, které se opakují a ze kterých jsem akorát vyždímaná, ale nikam mě už neposouvají. Vesmír už asi neví, jak mi naznačit, že dělám něco blbě a měla bych tu změnu opravdu začít realizovat. Tak teď už poslechnu.

Ale lanovky, tedy ta momentálně nejviditelnější práce vašeho studia, vás naopak nabíjejí, ne? Minimálně to tak zní.
Jsou to velmi radostné projekty a právě díky nim jsem si uvědomila, že se chci na něco podobného víc soustředit. Takže mě nabíjejí. Znovu jsem si uvědomila, jak mě baví proces tvorby a vymýšlení něčeho nového, navíc v týmu, který to má stejně nastavené. To je úžasná vzpruha, i když ten úkol jako takový je dost náročný.

Ale abych všechno nemalovala jen na růžovo, i tady jsou samozřejmě kroky, kdy to trvá a už to taková sranda není. To je případ Petřína, kde jsme ve fázi před výrobou a dodělávají se detaily. Upřímně, to není úplně nejhezčí a nejzábavnější fáze, ale patří k tomu a hlavně jsou tam výrobci, kteří mají na bedrech zodpovědnost za výrobu. Já mám na bedrech výrobu Whoop·de·doo, takže je pro mě velká úleva, když moje zodpovědnost někde končí.

k20-3

Přečtěte si takéMám kus bitcoinu a nevím kde, říká designérka Anna MarešováMám kus bitcoinu a nevím kde. Svět jsem projela po boku kouzelníka, říká designérka Anna Marešová

Mimochodem, staré lanovky se nedávno z Petřína odvážely. Vy jste u toho byla, že? Zahlédla jsem vás v reportáži na ČT.
Byla to velká nostalgie. Měla jsem je ráda a bylo to takové rozloučení se s jednou životní etapou a uvědomění, že už je zase něco pryč. Ale taky trochu euforie, protože to zároveň znamenalo další přiblížení se době, kdy tam budou jezdit ty nové, naše. A taky pocit zodpovědnosti, když na mě dolehlo, že je to na mně, aby všechno dopadlo dobře.

Platí, že vozy podle vašeho návrhu začnou jezdit nejpozději příští rok?
Loni se dokončila takzvaná předtechnická dokumentace a teď už jdeme opravdu do detailů, takže řešíme, jak bude vypadat ventilační mřížka a podobně. Výroba pak bude trvat rok a dostaneme se k ní asi v létě. Takže v létě či na podzim 2026 by mohly nové lanovky vyjet.

Jak je na tom lanovka na Ještědu?
Tam jsme dokončili designérskou studii. To znamená, že co se týče designu, je to pro nás na nějakou dobu skončené. Teď se bude vybírat projektant, pak výrobce. A až pak přijde další fáze, do které se coby designéři aktivně zapojíme, protože před výrobou, když už komunikujeme s výrobcem, se vždycky dělají změny.

Zbývá vám v tomhle nastavení ještě čas na něco jiného? Loni jste se například angažovala v tématu menstruační chudoby a v podpoře žen samoživitelek, na Doniu jste spustila kampaň na nákup menstruačních kalíšků, které také vyrábíte. To byla jednorázová akce, nebo v tom pokračujete?
Rádi bychom to každé léto připomněli, takže letos určitě něco přichystáme, i když ne v takové míře jako loni. Naše kampaň byla úspěšná, ke každému koupenému kalíšku jsme coby firma dávali jeden samoživitelce. A jsem přesvědčená, že když něco zafunguje, je dobré v tom pokračovat. Během té kampaně jsem si ale uvědomila, že subjektů, které se menstruační chudobou zabývají, je víc, jenže každý si to dělá na vlastní triko a chybí větší propojení. V těchto věcech je síla vždycky v synergii. My jsme spolupracovali s Šatníkem Nory Fridrichové a ještě jsme oslovili platformu Sola, ale pořád jsme jen značka, komerční subjekt a pro někoho může být těžké se s námi spojit. Takže v tomhle směru je v naší zemi ještě hodně na čem pracovat.

A chcete se do toho ještě víc zapojit? Přece jen je to téma, které se pro Whoop·de·doo nabízí nejen proto, že vyrábíte menstruační kalíšky, ale tím, že je to pořád do jisté míry tabu a ta vy umíte bořit.
Taky to vyvolalo neuvěřitelnou škálu negativních emocí! Mě by ale spíš bavilo, kdyby se zapojily větší firmy, to by bylo podle mě zajímavější a smysluplnější. Ale to je na dlouhé lokte.

Chápu. Každopádně když se vám podaří získat víc času na navrhování, tak jakým směrem byste se chtěla ubírat? Pořád lanovky?
Lanovky mě zajímají, nebudu říkat, že ne. Líbí se mi, že to jsou věci, které tu zůstanou dlouho, a že je spousta lidí, kterým dělají radost stejně jako mně. Mají v sobě něco, co třeba pro mě vůbec nemá automotive, a já asi budu vždycky dělat to, s čím vnitřně souzním. V hlavě mám ale i spoustu nápadů z dalších oblasti, které se netýkají lanovek ani intimních pomůcek a které mě lákají.

Jako třeba?
Třeba mě teď hrozně zajímá voda. Měla jsem na podzim legionellu, ke které netuším, jak jsem přišla, a to mě donutilo zajímat se víc o to, co piju. Do té doby jsem si vystačila s kohoutkovou vodou a nijak to neřešila. Najednou mi ale došlo, jak je voda důležitá a že je to i hodně byznysová věc.

Co byste s vodou chtěla dělat?
Zatím o tom přemýšlím v obecné rovině. Považuji totiž za velmi důležité nejdřív vymyslet celkovou koncepci a pak až jít do výrobků. Udělat karafu a myslet si, že tím spasím svět, je sice hezká myšlenka, ale nefunkční. Protože si taky můžete vzít starou lahev a používat ji, je to jen o tom, že si ji důsledně doplňujete. Tedy otázka principu. Jde mi spíš o to, nějaký takový princip najít. Nic konkrétního zatím nemám, ale miluju minerálky a lázně, takže uvažuju trochu i tímhle směrem.

Pak je tu ale taky to, že se často pro něco nadchnu a za chvíli se vrátím do reality k tomu, že dneska musím ještě udělat ceníky pro Whoop·de·doo, a zase se uklidním. Teď se musím opravdu soustředit na to, abych pro firmu našla nový směr a sobě zajistila čas. A popravdě taky už chci mít víc času na osobní život. Pracuju ráda, ale čas běží neúprosně dopředu. Už jsem zkrátka dospěla do bodu, kdy vím, které věci mě těší a přinášejí mi klid, takže si myslím, že by bylo dobré si z nich život poskládat. A nedělat na sílu to, co vám nepřináší energii.

Krmit tělo nestačí, i duše má hlad. Umění v kanceláři má vliv na úspěch byznysu, říká Marek Jakúbek

Půjčil si od kamaráda obraz za 10 eur měsíčně, teď pronajímá umění do firem. Podle Jakúbka to přináší do byznysu inspiraci, wellbeing i ESG body.

Marta PlecitáMarta Plecitá

artists-hero-2

Foto: Peter Varga

Marek Jakúbek, zakladatel Artist´s Hero

Ostravské kanceláře společnosti Veolia Energie svým vzhledem ještě donedávna nijak nevybočovaly z běžného pracovního prostředí. Dnes je tomu jinak. Chodby, kuchyňky i hlavní zasedací místnost jsou osazené obrazy současných mladých umělců.

„80 procentům lidí z Veolie, kteří odpověděli na náš výzkum, přineslo umění přívětivější pracovní prostředí a 58 procent díky nim vnímalo stimulaci energie, emocí a harmonie,“ komentuje průběžné výsledky pop-up výstavy Marek Jakúbek, zakladatel projektu Artist’s Hero, se kterým díla současných českých a slovenských vizuálních umělců do firem pronajímá.

Malby korálů, lesů, vytěžených lomů nebo objekty z recyklovaných fotografií nejsou ve Veolii náhodou. Umělecké portfolio, připravené externí kurátorkou Bárou Alex Kašparovou, pochází od lokálních umělců, kteří v Ostravě žijí nebo tu studovali. Ale především se vyjadřují k tématům, která jsou pro Veolii zásadní –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ dialog člověka s přírodou, její ochrana a nutnost ekologické transformace.

„Pro energetickou firmu, která investuje miliardy korun do snižování environmentálních dopadů svého podnikání, je obklopování se uměním vyjadřujícím její témata originální cestou, jak svůj zájem o ochranu přírody komunikovat ke svým lidem i k veřejnosti,“ vysvětluje Marek Jakúbek. Dodává, že pronájem umění zejména mladých umělců je zároveň jednou z cest, jak Veolie naplňuje své ESG cíle v oblasti pozitivního sociálního dopadu.

K záměru naplňovat prostory firem kvalitním současným uměním a zároveň podporovat morálně i finančně domácí vizuální umělce přivedla Marka Jakúbka vlastní zkušenost. Během studií na VŠE pomáhal své matce, malířce, prodávat její malby. Zjistil, jak náročné je pro ni řešit marketing, generovat pravidelné prodeje a vůbec udržet si pozitivní cashflow.

jungvirt

Přečtěte si takéVáz Františka Jungvirta si všimlo i newyorské muzeum MoMaJeho vázy se prodávají za statisíce. Františka Jungvirta si teď všimlo i newyorské Muzeum moderního umění

„Podobně jsem to viděl i u dalších, mladších umělců, které jsem znal. Tak trochu v nadsázce jsem si od jednoho přítele, talentovaného malíře, během pandemie půjčil jeho obraz za deset eur na měsíc,“ vypráví s tím, že umělec se mu ještě po letech svěřil, jak ho toto gesto povzbudilo do další tvorby.

V té době Jakúbek opouštěl práci v technologické firmě, kde korporátním klientům prodával nástroj pro jazykové překlady ve formě Software as a Service (SaaS). Myšlenka užívat benefity aktiva bez nutnosti jej vlastnit ho inspirovala natolik, že se rozhodl principy sdílené ekonomiky aplikovat na trh s vizuálním uměním. A tak v roce 2023 se svou „Art as a Service“ platformou obsloužil první korporátní klienty.

artists-hero-2

Foto: Peter Varga

Marek Jakúbek s kurátorkou Bárou Alex Kašparovou

„Od přípravy kvalitního kurátorského výběru uměleckých děl, přes logistiku, instalaci, pojištění až po pravidelnou obměnu portfolia. To vše nabízíme za zlomek původní ceny měsíčně,“ vysvětluje benefity služby Jakúbek.

„Stejně jako Airbnb, Uber nebo Spotify změnily způsob, jakým přistupujeme ke krátkodobému ubytování, dopravě a hudbě, s Artist’s Hero se můžete pravidelně obklopovat neustále novým současným uměním, aniž byste potřebovali miliony a podstupovali investiční riziko,“ popisuje s tím, že pro firmy jeho platforma řeší v zásadě tři výzvy. Často nedostatečný rozpočet na akvizici většího portfolia děl, chybějící expertizu v oblasti trhu s uměním a také absenci interní autority, která by o uměleckém portfoliu rozhodla.

Věřím, že brzy budou obrazy na stěnách kanceláří stejně samozřejmé jako dobré kafe, relax zóna nebo kvalitní stůl.

Od roku 2021 vybudoval Jakúbek síť více než 40 spolupracujících umělců mladší a střední generace s akademickým vzděláním, stejně jako profesionálních kurátorů, kteří se specializují na tvorbu uměleckých portfolií a zážitků šitých na míru různým klientům – od developerů a hotelů až po největší korporátní zaměstnavatele.

„Posledních zhruba 30 let se charakter západních ekonomik výrazně mění, dominují služby, technologie, kreativní průmysl. Podstatnou část HDP už tedy netvoří práce s hmotou, nýbrž práce hlavou. Ta si vyžaduje daleko hlubší péči o duševní zdraví a kvalitnější mentální stimuly,“ říká Jakúbek a dodává, že v éře umělé inteligence se lidé budou soustředit na stále kreativnější a komplexnější úkoly: „Kultivace lidského ducha, kreativního myšlení a estetického cítění skrze umění bude přirozenou, možná až nevyhnutelnou výživou pro lidskou duši.“

Artist’s Hero v CzechCrunchi

Kurátorka Bára Alex Kašparová představila v CzechCrunchi na podzim 2024 šest děl od tří renomovaných autorů mladší generace –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Zuzany Badinkové, Jakuba Sýkory a Michala Pustějovského. „Autoři skrze svá díla s jednoduchostí a minimalismem zachycují komplexitu technologických, filosofických i společenských témat, stejně jako CzechCrunch s lehkostí a přehledem přináší obraz o současném světě,“ vysvětluje Kašparová.

Po skončení pop-up výstavy prošel tým CzechCrunche stejným průzkumem jako jiní klienti Artist’s Hero. „70 procent z vás vnímalo, že vybraná umělecká díla dobře reflektovala kreativního, minimalistického a technologiemi inspirovaného ducha CzechCrunche. A také téměř 70 procent odpovědělo, že umění přispělo k příjemnějšímu a atraktivnějšímu prostředí redakce. Myslím, že naše mise byla splněna,“ shrnuje s nadšením Jakúbek.

Artist’s Hero vnímá firmu jako živý organismus, který se neustále vyvíjí a stejně jako člověk má tři dimenze – tělo, duši a ducha. Tělo tvoří fyzické prostředí, především pracovní prostory. Duše organizace zahrnuje lidi, jejich vztahy, procesy, míru kreativity, energie a duševní pohody. Duch pak odráží firemní kulturu a její hodnoty, principy i vizi, které ji pohánějí a dávají jí smysl.

Záměrem je podle Jakúbka odemykat hodnotu umění na každé z těchto třech dimenzí organizace. V pracovním prostředí podle něj umění podtrhuje genius loci interiéru a prohlubuje estetický zážitek z pobytu v kanceláři. Na úrovni lidských prožitků umění inspiruje, stimuluje emoce, energii, kreativitu a otevírá nová témata a diskuse, čímž přispívá k celkové duševní pohodě.

iva burkertova

Přečtěte si takéUž mě nebavily povrchní konverzace, říká Iva BurkertováPoslala na molo nahé modely, teď vodí lidi po horách. Už mě nebavily povrchní konverzace, říká

„Pravidelný přísun nového umění zároveň vzbuzuje povědomí o současné umělecké scéně a v kombinaci s vernisážemi nebo diskuzemi s umělci umožňuje nevšední zážitky s kolegy, ale i navázání osobních vztahů s umělci,“ dodává Jakúbek s tím, že na úrovni organizace pečlivě vybraná umělecká díla můžou podtrhovat kvality a hodnoty, jimiž firma žije, komunikovat klíčová témata a v kombinaci s podporou mladých současných umělců přispívat k cílům v oblasti PR, ESG a employer brandingu.

Jakúbek spolupracuje s profesionálními externími kurátorkami Bárou Alex Kašparovou, Annou Pulkertovou a Dianou Kněžínkovou, které připravují výběr děl na míru podle potřeb jednotlivých klientů. „Kurátor má v platformě nezastupitelnou roli – musí pochopit přání a vize klienta a ty propojit s patřičným dílem, které má pak s klientem rezonovat jak tematicky, tak esteticky. Pro tvorbu kvalitních uměleckých portfolii je potřeba dlouhodobá orientace v oboru, vytříbená estetická citlivost a povědomí o aktuální tvorbě současných umělců,“ sdílí Kašparová.

Zatímco v galerii strávíte u jednoho díla sotva pár minut, v pracovním prostředí s ním žijete celé měsíce.

„Zatímco v galerii strávíte u jednoho díla sotva pár minut, v pracovním prostředí s ním žijete celé měsíce. Takto intenzivní kontakt s uměním na člověka zaručeně působí,“ říká Bára Alex Kašparová a dodává, že kvalitní současné umění nemusí být jen vzácným zážitkem na nedělní odpoledne v galerii, ale přirozenou součástí každodenního života.

„Věřím, že brzy budou obrazy na stěnách kanceláří stejně samozřejmé jako dobré kafe, relax zóna nebo kvalitní stůl. Že jednou se vztah firmy k umění stane součástí její identity. A že to do jejich týmu přiláká hluboké a kreativní lidi, kteří budou v éře umělé inteligence stále více potřeba,“ sdílí naději Marek Jakúbek, který má do budoucna s Artist’s Hero mezinárodní plány – jedním z nich je otevřít rezidenci pro umělce na indonéské Jávě, ke které má jako absolvent indonesistiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy osobní vztah.

Osobnosti Artist’s Hero, které se podílely na pop-up výstavě v CzechCrunchi

Bára Alex Kašparová –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ kurátorka
Bára Alex Kašparová je galeristka a kurátorka pražské galerie Curator Contemporary. Zároveň je dvanáctým rokem šéfredaktorkou kulturního měsíčníku Artikl a také jeho vydavatelkou. Soustavně sleduje nejrozmanitější projevy kultury, je členkou porot uměleckých projektů a soutěží. S Artist’s Hero spolupracuje jako externí kurátorka od počátku 2024.

Zuzana Badinková –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ výtvarnice
Zuzana Badinková (*1990, Dětva, Československo) je slovenská vizuální umělkyně, která se zaměřuje na vztah obrazového média k technologickým platformám a lidskému vnímání. Její tvorba je charakteristická formální redukcí, precizním zpracováním a nekontaktním tvaroslovím. Obraz chápe jako experimentální situaci, která zkoumá interakci mezi vizuálním jevem a jeho percepcí. Ve svých dílech propojuje technologické funkce s lidským rozhodnutím, čímž vytváří vizuální oscilaci mezi záměrem, koncepcí a kontextem.

Jakub Sýkora – výtvarník
Jakub Sýkora (*1984, Rakovník) je český vizuální umělec, který ve své tvorbě propojuje grafické uvažování, schematičnost a konektivitu. Jeho obrazy jsou založeny na strukturálním uspořádání, kde opakování a variace znaků vytvářejí kódovaná sdělení. Do technicky působících kompozic vnáší chybovost jako otisk lidské přítomnosti, čímž narušuje mechanický jazyk programování a designu. Výsledkem je jedinečný vizuální jazyk, který spojuje precizní strukturu s poetikou malby.

Michal Pustějovský – výtvarník
Michal Pustějovský (*1989, Frýdek-Místek) je český vizuální umělec, který se zaměřuje na propojení technologie, minimalismu a interakce s prostorem. Jeho tvorba často využívá hliník jako médium, symbolizující technologické propojení a přenos obrazu. Díla Pustějovského jsou charakteristická proměnlivým vzhledem, který reaguje na světlo a ovlivňuje atmosféru okolního prostředí.

CC Native

Partnerem článku je Artist’s Hero