„Singapur je Mekkou koktejlů a ty nejlepší tam dělají Češi a Slováci. Říká se jim Czechoslovak cocktail mafia a já jsem se v roce 2017 rozhodl, že budu u toho,“ vypráví Vojtěch Bažant – český barman, který se do mixologie zamiloval během studií na vysoké škole a od brigád za barovým pultem se přes míchání drinků ve známých pražských podnicích dostal až do Singapuru. Odletěl tam, aby se učil od mistrů mixologie, zůstal celých osm let, vydal knížku a teď v Česku učí profesionály, jak pracovat s vůněmi a chutěmi v nápojích.

Úplně původně se ale měl stát úspěšným akademikem. Po prestižním pražském gymnáziu studoval molekulární biologii a chemii na Univerzitě Karlově a počítal s úspěšnou dráhou vysokoškoláka, jakou znal ze své rodiny. „Po dvou letech jsem si ale uvědomil, že nejvíc ze všeho se každý den v těch laborkách těším, až z nich vypadnu a půjdu do nějaké kavárny nebo baru,“ vypráví s tím, že ho to samotného překvapilo.

Začal před sebou vidět dvě možné cesty. První předvídatelnou – vědeckou, s poměrně jasně daným postupem, jak dosáhnout úspěchu. „Abys složil zkoušku z biologie buňky, naučíš se nazpaměť tyto tři kapitoly. Jasný jak facka,“ vzpomíná. Druhou možností byl svět gastra plný výzev, která nemají jasné řešení, konkurence, se kterou je potřeba se porovnat, a každodenního učení bez předem daného plánu.

Vybral si to druhé a do barového světa se po pár kavárnových brigádách na zkoušku pustil plnou parou. „Řekl jsem tátovi, že je lepší být dobrý barman, než špatný inženýr. Popřál mi hodně štěstí a bylo to vyřízeno,“ vzpomíná po třinácti letech od té chvíle. V Praze začínal v koktejlovém baru u Národní, kde se za dva roky naučil, jak to doopravdy v každodenní práci za pultem chodí: systém, tempo, míchání. „A taky, co s člověkem udělá šest dnů v týdnu na směny po čtrnácti hodinách, často od tří odpoledne do pěti ráno. Po dvou letech jsem odjel na měsíc do Kostariky a ještě pak jsem měl kruhy pod očima,“ směje se.

Po pár dalších cenných zkušenostech začalo být Vojtěchu Bažantovi jasné, že jestli se má v oboru dál zlepšovat, bude to muset být za hranicemi. V únoru 2017 tedy sedl na letadlo do Singapuru. Na turistické vízum, s půjčkou od sestry a jednoduchým plánem: do tří měsíců sehnat smlouvu – nebo se vrátit zpátky domů.

Chodil po barech, zůstával do zavíračky, pil s lidmi, seznamoval se. V zemi, kde práci cizinců svírají kvóty a vízum řeší zaměstnavatel, to nebyl snadný sport. „Nakonec lano přišlo ze směru, který bych nejmíň čekal,“ říká. Pomohl krajan se singapurskými kontakty.

Následovala pozvánka na pohovor a rovnou nabídka místa šéfbarmana v luxusnější restauraci Adrift by David Myers. Adrift běžel pod ikonickým Marina Bay Sands – komplexem se dvěma tisíci pokoji, nejvýdělečnějším kasinem na světě, deseti tisícovkami zaměstnanců a zázemím velikosti „podzemního města“. Samotný resort stál skoro 8 miliard dolarů a splatil se za dva roky. V tomhle měřítku si Bažant „osahal velký provoz“ a standardy top hospitality přímo v centru singapurské koktejlové Mekky.

Když se rozhodl jít dál, opět nemířil nízko. Díky svým úspěchům a dobré pověsti se dostal do Gordon Ramsay’s Bread Street Kitchen a strávil tu dva roky jako šéfbarman. „Hodně lidí si podle televizních show myslí, že Gordon Ramsay je hlučný a arogantní. Není to tak. Potkal jsem v něm vlídného profesionála se zájmem o lidi. Strávil jsem v jeho přítomnosti v součtu jen pár hodin, ale jeho sledováním jsem se od něj za ty roky strašně moc naučil nejen o gastru, ale právě i o vztazích,“ přiznává Bažant.

Pak na něj čekalo další dobrodružství: „Zrovna jsme s pár kluky měli rozjíždět nový bar a přišla covidová stopka,“ vzpomíná Vojtěch Bažant na období, které zastavilo celý restaurační byznys. Se situací si ale poradil opět po svém. Rok a půl vedl online koktejlové masterclass a dělal lahvované drinky pro restaurace a firemní týmy. Klienty byly hlavně tech firmy typu Google či YouTube. „Někam se korporátní budgety na rozvoj lidí investovat musely a online koncept společenské zábavy měl tenkrát velký úspěch,“ vzpomíná s úsměvem Bažant.

V Singapuru pak ještě stihl řídit nápoje v další síti 30 restaurací a postavit pro ně vlastní program lahvovaných koktejlů: míchal vlastní sirupy, bylinky, květy, měsíčně je plnil do tří až čtyř tisíc lahviček. Poslední „štací“ pro něj byl kontrakt na pozici beverage managera do nového pětihvězdičkového hotelu Ascott. „Hledali někoho, kdo postaví celý nápojový program. Tak jsem ještě rok zůstal a mimo jiné si odsud odnesl vzpomínku na jeden z mých nejpovedenějších koktejlů – Mata Hari,“ vypráví.

Koktejl postavil na příběhu nejznámější špionky v historii. Spojil v něm jenever – holandského předka ginu, protože Mata Hari byla původem Holanďanka –, a mučenku – anglicky passion fruit, tedy ovoce vášně. „Nakonec mango jako symbol slunce, protože Mata Hari v indonéštině znamená oko dne, tedy slunce, jasmín připomínající ženskost a růžový pepř jako symbol erotiky,“ vyjmenovává Bažant složení koktejlu, se kterým sklízel u hostů největší úspěchy.

Loni se pak vrátil do Prahy. „Osm let v cizině bylo ažaž a chtěl jsem se posunout zase dál,“ říká. Vydal o svém příběhu knihu Český barman v Singapuru, také zpracoval vlastní metodologii, jak míchat koktejly a učí jednotlivce i restaurační týmy, jak vytvořit nápoje, které lidem budou chutnat. „Využívám pár základních pravidel, jak se mozek rozhoduje, co se mu líbí. Chemie a fyzika za tím není složitá a nakonec se vlastně kruh uzavírá – spojuju znalosti biochemie s tím, co jsem se o nápojích naučil v reálném světě. Takže tou vlastní cestou, o které jsem na začátku snil, vážně jdu,“ říká spokojeně.

A jestli vědecké postupy neupírají barmanství na magii? „Na to se mě lidé často ptají. A víte, co na to odpovídám? Leonardo da Vinci se také stal mistrem umění skrze matematiku a geometrii,“ zamýšlí se na závěr.