Vzhledem k významu události je jen otázka času, kdy začnou vznikat filmy o aktuální pandemii. Tedy, teď už je spíš otázka času jen to, kdy vzniknou další – první už je totiž hotový a právě na něj vyšel trailer. Songbird představuje, snad velmi nepravděpodobnou, blízkou budoucnost ve světě, kdy pandemie a s ní spojená karanténa nikdy neskončila. Naopak se vše postupně zhoršovalo…

Je rok 2024. Virus, který původně přinesl onemocnění pod označením COVID-19, několikrát zmutoval a poslední forma nemoci nese název COVID-23. Změny viru znamenaly především výrazný nárůst jeho agresivity, smrtnost tak dosahuje až 50 %. Karanténa se od prvních opatření v roce 2020 vůbec neuvolnila, právě naopak. Vznikly rozsáhlé karanténní tábory a v ulicích se mohou volně pohybovat jen speciální jednotky nebo malá hrstka lidí imunních vůči viru. Platí stanné právo.

Katastrofické filmy jsou rozšířeným a populárním žánrem, málokdy ale na všem divákům známou realitu odkazují tak bezprostředně jako Songbird. Zatímco Nákaza od Stevena Soderbergha se nedlouho po začátku letošní pandemie stala hitem a diváci se zděšením obdivovali, jak přesně předpověděla pozdější skutečnost, novinka snad navždy zůstane pouhou fikcí. Její tvůrci přesto balancují na hraně zneklidňujícího realismu a šokující fantazie.

Reprofoto: YouTube/IGN

V roce 2024 ulice ve filmu Songbird hlídá armáda

První nápad dostal Simon Boyes, jeden ze scenáristů Songbirdu, už v polovině března, chvíli po ohlášení prvních větších omezení v částech Spojených států. Okamžitě zavolal svému dlouholetému spolupracovníkovi, režisérovi Adamu Masonovi. „Řekl mi: Co kdybychom se sebrali a prostě natočili film. Měli bychom se domluvit s přáteli a udělat něco přes telefony,“ popisuje Mason magazínu Entertainment Weekly.

O několik dnů později už měli sepsaný základní příběh, jehož centrem je zamilovaný pár. Nico je jeden z hrstky lidí imunních vůči smrtícímu viru, takže pracuje jako kurýr rozvážející lidem jídlo, zdravotní potřeby a podobně. Ačkoliv Saru miluje, nikdy se s ní kvůli karanténním opatřením skutečně nepotkal. „Je to dystopický, strašný svět, v něm se ovšem odehrává romantický film o dvou lidech, co touží být spolu, ale nemohou,“ říká Mason.

Některé detaily fikčního světa působily v počátcích práce na scénáři poněkud šíleně, jako třeba rozsáhlý lockdown. Záhy však zdánlivě bujnou fantazii následovala i realita, když nemocných přibývalo po desítkách tisíc každý den. To bylo dlouho před aktuální druhou, v mnoha oblastech výrazně horší vlnou šíření nákazy.

I když Boyes a Mason přišli s odvážným a potenciálně kontroverzním nápadem a sami počítali jen s maličkým projektem, nebylo těžké předvídat zájem studií. Pro spolupráci na filmu rychle získali bývalého šéfa studia Paramount Adama Goodmana, který nyní vlastní produkční společnost Invisible Narratives. Nedlouho na to se jako producent připojil i sám Michael Bay.

Oba hlavní tvůrci Songbirdu pocházejí z prostředí nízkorozpočtových béčkových hororů, což nutně nemusí znamenat nic špatného. Naopak jim to v několika ohledech s natáčením uprostřed pandemie pomohlo. Největšími výzvami totiž byly extrémně těsný rozvrh natáčení a vůbec získání povolení tak, aby se sama produkce nestala zdrojem nákazy a zároveň šlo natočit, co bylo třeba.

Ze začátku dokonce kvůli jejich nedostatečně transparentním plánům vlivná americká odborová organizace SAG-AFTRA všem filmařům doporučila se do projektu nezapojovat, jak reportoval magazín The Hollywood Reporter. Ve městě Los Angeles se může natáčet od 12. června, ale pouze při dodržování striktních opatření jako pravidelné testování, sociální distancování či pravidelná desinfekce prostorů a techniky.

Natáčení v Los Angeles uprostřed pandemie

Přesto dostala produkce Songbirdu nakonec zelenou a 7. července začalo sedmnáctidenní natáčení, o více než tři čtvrtiny kratší, než je standard. Jelikož Mason má rozsáhlé zkušenosti z nízkorozpočtových, na čas i prostředky velice skoupých produkcí, příliš se nestresoval. Alespoň když nebyl na place Michael Bay, kterému chtěl ukázat to nejlepší ze svých schopností.

Ty zahrnují například i práci s kamerou a světly, o což se hororový režisér napříč standardu často stará sám. Omezení čtyřiceti lidí na place za den nebo rozdělení štábu do tří zón pro něj tak nebyly příliš vzdálené tomu, na co je zvyklý. Naopak ocenil intimní atmosféru celého projektu.

Reprofoto: YouTube/IGN

K.J. Aspa v Songbirdu hraje Nica, jednoho z hrstky imunních lidí

Natáčení v době karantény mělo také zjevnější výhody, které usnadňovaly práci filmařům i hercům – ulice Los Angeles byly v mnoha místech prázdné. Pro tvůrce to znamenalo lepší možnosti například při umisťování kamery, lidé před kamerou si zase nemuseli představovat, jaké by to bylo uprostřed skutečné pandemie. Viděli to přímo před sebou.

Ve filmu se v hlavních rolích objeví K.J. Apa, jeden z hrdinů seriálu Riverdale, a Sofia Carsonová či Demi Moore. Ačkoliv se v reakci na zveřejnění traileru objevila kritika kvůli údajnému zneužívání situace, konečný výsledek by nemusel zdaleka být jen vytěžováním špatných zkušeností diváků. V zásadě postapokalyptický thriller má totiž v sobě obsahovat i naději, zprostředkovanou zamilovaným párem a jejich snažením.

V současnosti je Songbird, pouhého půl roku od prvních nápadů, v postprodukci a zatím nebylo stanoveno, kdy ani kde vyjde, několik zemí ale už dle magazínu Variety koupilo práva pro distribuci v kinech. V každém případě se bude jednat o zajímavý počin, představující první film o letošní pandemii natočený přímo uprostřed ní.