Michal Bako má za sebou štace ve velkých firmách jako H1, Centrum Holdings, Trask Solutions a naposledy nabíral zkušenosti jako CTO v rychle rostoucím online supermarketu Rohlik.cz, kde budoval IT oddělení. Jednak díky tomu získal plno nových dovedností, ale také jedno zásadní poznání.

Proto se před časem rozhodl založit vlastní startup EMU, který má za cíl měřit náladu ve firmách. Právě to, že jsou dnes zaměstnanci nespokojení, ale nikdo o tom vlastně neví, vede k odchodu pracovní síly, které je na trhu stále akutní nedostatek. Ve svém komentáře Michal Bako popisuje, proč by se měly firmy ptát, jak se zaměstnanci v práci cítí.

***

Neukojitelný hlad po lidech

Na pracovním trhu dnešní doby nejsou lidi. Firmy si nemohou dovolit ztrácet zaměstnance. Ale ve skutečnosti nevědí, jestli ti jsou u nich spokojení. Většina zaměstnanců ani nevyplní dotazník spokojenosti, který navíc:

• 63 % firem provádí jen jednou za půl roku,
• přitom 81 % zaměstnanců přikládá evaluaci velkou váhu,
• pouze 23 % manažerů si uvědomuje spojitost mezi zájmem o svého podřízeného a jeho následnou motivací k práci,
• a za posledních pět let se počet výpovědí ze strany zaměstnance zdvojnásobil. Peníze figurují až na čtvrtém místě mezi všemi důvody odchodu.

Nejvíce lidí mění zaměstnání kvůli dlouhodobé frustraci. I kdyby manažeři sebevíce chtěli, dlouhou dobu mohli pouze spoléhat na dotazníky nebo prohrabávat Glassdoor. Neexistoval adekvátní nástroj.

Je nutně třeba umět včas odhalit nespokojenost zaměstnance a uvědomit si, že i malé problémy mohou přerůst v dlouhodobou frustraci, která může vést, a většinou také vede, k odchodu kvalitního zaměstnance. Získat relevantní data je složité. Je nutné spojit exaktní vědu – data a software, který je umí číst a interpretovat – a porozumění emocím.

Mizaru, Kikazaru, Iwazaru!

Určitě znáte ty tři opice, které symbolizují úsloví „nevidím zlo, neslyším zlo a nemluvím o něm“. A přesně v tomto duchu funguje ve většině firem a korporací interní komunikace. Ředitelé a manažeři, vědí že potřebují od svých lidí zpětnou vazbu, feedback na to, jak se jim ve firmě pracuje minimálně proto, aby si do profilu firmy na Jobs.cz mohli napsat: „více než 95 % lidí je u nás ve firmě spokojeno“.

Nelžou. Přesně taková data jim často dají roční průzkumy, které mají podobu sáhodlouhých dotazníků. Skutečně celé je vyplní pětina lidí. Nadřízení si mnou ruce. Do té doby, než jim na stole přistane výpověď a pak třeba druhá a nebo se dokonce položí celý tým klíčových lidí. Byl jsem tam. S hlavou hluboko v písku. Jako emu.

Based on true story

Většina manažerů totiž skutečně má zkušenost s neočekávanou výpovědí člena týmu, který byl nepostradatelný pro firmu. Jak se to stalo? Mysleli si totiž, že je v práci zcela spokojený. Dotazníky vyplňoval ochotně a pravidelně a vyznívaly pozitivně. A tak se o něj nikdo více nezajímal. A zde je ta chyba. Proto vzniklo EMU – aby včas odhalilo nespokojenost zaměstnanců a celých týmů.

EMU dokáže předejít tomu, aby frustrovaný zaměstnanec odešel. Mobilní aplikace a webové rozhraní funguje na naprosto jednoduchém principů smajlíků, které detekují náladu a emoční rozpoložení člověka. Díky složitým vazbám v softwaru ale umí získaná data velmi přesně vyhodnotit a upozornit vytíženého manažera, kde je co špatně a kam je třeba zaměřit pozornost.

Ředitel pobočky tak hned po probuzení ví, že by bylo strategické koupit ráno team leaderovi retailu kafe a muffin, protože mu mobil ve tři ráno nahlásil, že jeho podřízený celou noc pracoval, aby stihl deadline, a bylo mu nanic. Zaměstnanec bude potěšen. Uvidí, že jeho problémy se okamžitě řeší, že je odezva.

Musíš slyšet a vidět

Služba samotná vznikla pod rukama rychle. Ale myšlenka zrála několik let. Formovala se na základě mnoha přešlapů a přemýšlení nad nimi. Když se konečně podařilo formulovat otázku: Proč se nám nedaří dosáhnou společného cíle – mít spokojený tým, který funguje efektivně a dokáže si o všem otevřeně promluvit? Pak už to šlo samo.

Jediná efektivní varianta je umět detekovat skutečný problém, umět vidět a slyšet a mluvit. Stane se, že celý tým ví, že jeden kolega není schopen včas splnit zadaný úkol. Na schůzce o tom ale nikdo veřejně nepromluví. Musíme přece jednat týmově, všichni za jednoho a ve skutečnosti jsou všichni mušketýři naštvaní.

Ve výsledku to na odvedenou práci viditelně nemusí mít žádný explicitní dopad, takže manažer si myslí, že je vše naprosto v pořádku, ale pracuje vlastně s dezinformací. Ale problém zůstává a bude se opakovat.

S EMU by se už neopakoval. Manažerovi by přišla explicitní zpráva. Varovný signál. Koukej se, poslouchej, řeš. Uvědom si, že spokojený tým není jen fráze, za níž jdeme, protože se to očekává. Mezi spokojeností a efektivitou a produktivitou existuje daty prokazatelná spojitost. Lidi, kteří kopou za firmu vykazují větší zákaznickou spokojenost.

Chceme se svěřovat 24/7

Součástí myšlení zaměstnanců je potřeba kontaktu přes elektronické médium. Potřebujeme chytnout šéfa kdykoli a kdekoli. Způsob nepřímého kontaktu je nutností. A řešením každopádně není úkolníček, kam si člověk zapíše, že zítra chce majiteli firmy říct, že byl dnes frustrovaný z neustále obsazených výtahů a musel jít do sedmého patra po svých. Zítra už mu to totiž bude připadat jako podružnost. Ale půjde-li do sedmého patra dvacetkrát, možná ztratí trpělivost a pohár přeteče.

Musíme mít možnost se ventilovat transparentně. Nástroj interní komunikace by neměl být jen jakési „předávátko“ sdělení dál. Měl by umět sám sbírat potřebná data, doplnit kontext (někdo je stále pozitivní a sníží-li se mu jen o stupínek nálada, něco se děje a třeba jednat, ačkoli u jiného je ta samá úroveň nálady projevem nadšení). Software by měl být schopen data vyhodnocovat, zohledňovat osobní standard daného zaměstnance, měl by se umět podívat do minulosti a vědět, že panu Podskalskému minule zlepšil náladu voucher na zmrzlinu.

Své lidi si musíme opečovávat a pamatovat, že ony alibistické japonské opice bývaly používány jako jednoduché vyjádření základních pravidel, uznávaných skupinami organizovaného zločinu.