Miss World není jen o kráse. Krystyna Pyszková o penězích, mateřství i soukromí

Mobilní telefon dnes dětem umožňuje nakupovat, platit a spravovat peníze dříve, než jim někdo pořádně vysvětlí, jak s nimi zacházet. A když potřebují něco vyřešit, stále častěji se místo vlastního přemýšlení obracejí na umělou inteligenci. Právě tyto změny znepokojují Krystynu Pyszkovou, vítězku Miss World, která se vedle modelingu pustila také do podnikání a finančního vzdělávání.

„Mám pocit, že už bez těch telefonů nejsme schopni fungovat,“ říká v rozhovoru s Michalem Ptáčkem. Sama přiznává, že někdy musí telefon odnést z dosahu i dohledu, aby se dokázala soustředit na práci.

Pyszková v roce 2024 jako druhá Češka v historii získala titul Miss World. Popularitu, kterou jí soutěž přinesla, se rozhodla využít mimo jiné k vytvoření vzdělávací aplikace Money Monsters. Na jejím vývoji spolupracovala se společností STRV a na odborném obsahu s ekonomem Dominikem Stroukalem.

V Michal Ptáček Podcast ale nemluvila jen o podnikání nebo soutěžích krásy. Dostalo se také na českou skromnost a sebevědomí, skloubení mateřství s kariérou, ochranu soukromí dětí i to, jak při neustálém usilování o další úspěchy často zapomínáme nacházet radost v samotné cestě k nim.

Celý rozhovor si můžete poslechnout v nové epizodě podcastu Michala Ptáčka. Níže přinášíme výběr nejzajímavějších myšlenek.

Finanční gramotnost ve školách

Největším problémem finanční gramotnosti je to, že se o ní dostatečně nemluví. Pořád je to téma, které se staví na druhou kolej, a mám pocit, že ve školách mu stále nevěnujeme tolik pozornosti, kolik by si zasloužilo.

Přitom mladí lidé dnes přicházejí do kontaktu s penězi mnohem dříve. Podle statistik, které jsme při přípravě aplikace hledali, už 86 procent patnáctiletých dětí něco nakoupilo na internetu a přes 60 procent má debetní kartu nebo mobilní bankovnictví. Ty děti tedy finanční rozhodnutí skutečně dělají a my bychom chtěli, aby je dělaly lépe.

Další problém vidím v digitalizaci. Dříve měl člověk v ruce dvacet korun a přesně věděl, co si za ně může koupit. Dnes má kartu v telefonu, jedním kliknutím zaplatí a možná ani nevnímá, kolik utratil. V digitálním prostředí mohou lidé snadněji ztrácet představu o skutečné hodnotě peněz.

Proto jsem chtěla vytvořit něco, co bude mladé lidi bavit a zároveň jim pomůže orientovat se v každodenních finančních situacích. Samotné učebnice podle mě nestačí. Finanční gramotnost nemusí být jenom složitý materiál, který se člověk musí naučit. Může být také hrou.

Miss World není jen o kráse

S předsudky o soutěžích krásy se setkávám celý život. Sama jsem před vstupem do tohoto prostředí nevěděla, co mám očekávat. Existuje představa, že ženy, které chodí do Miss, nemusí být vždycky nejchytřejší. Jenže když jsem se dostala na Miss World, zjistila jsem, jak neoprávněné tyto předsudky mohou být.

Potkala jsem tam spoustu inspirativních žen. Například soutěžící z Anglie se věnovala vesmírnému inženýrství a na Instagramu vysvětlovala kvantovou fyziku. Byly tam také pilotky, inženýrky nebo ženy s velmi silnými osobními příběhy. Jedna ze soutěžících ze Somálska mluvila o své vlastní zkušenosti s ženskou obřízkou.

Právě tohle mě na soutěži fascinovalo. Každá z těch žen měla něco, čemu se věnovala, něco dokázala nebo měla téma, které chtěla otevřít. Myslím si, že podobné soutěže mohou být skvělou platformou pro osobní rozvoj, veřejné vystupování i navazování mezinárodních kontaktů.

Sama jsem se díky Miss naučila spoustu věcí, které jsem předtím neuměla. A zároveň mě těšilo sledovat, jak ženy, které působí třeba v oborech tradičně spojovaných s muži, mohou svými příběhy inspirovat další mladé dívky.

Češi si málo věří

Mám pocit, že v Česku jsme vychovávaní k extrémní skromnosti. Často si myslíme, že je špatně se ptát, a někdy se za všechno zbytečně shazujeme. Všímám si toho hlavně při cestování, kdy můžu porovnávat, jak se lidé chovají v různých zemích.

Já sama jsem se musela učit být sebevědomější. Bylo pro mě hrozně těžké postavit se před vystoupením na pódium a říct si, že jsem toho schopná a že si to zasloužím. Člověk má někdy pocit, že už je to skoro samochvála. Jenže právě takové techniky mi pomáhaly zvládat stres a vystupovat před lidmi.

Myslím si také, že je důležité nebát se myslet ve velkém. Když si člověk předem nastaví hranici, za kterou už podle něj nemůže jít, často ani nevyvine iniciativu, aby se o něco pokusil. Já jsem během života několikrát slyšela, že něco nezvládnu nebo že mám příliš velké ambice.

Raději si ale řeknu, že to vyzkouším. Dám tomu energii, čas a uvidím, jestli to vyjde. Pokud ne, alespoň nebudu litovat, že jsem se o to nikdy nepokusila. Myslím si, že se zbytečně omezujeme tím, co si předem říkáme v hlavě.

Mateřství nemusí znamenat konec kariéry

Pokud žena cítí, že se chce vedle mateřství věnovat také práci, měla by to zkusit. Často se podle mě ženy obávají odsouzení okolí. Přemýšlejí, co na to řekne rodina, kamarádky nebo další lidé.

Já to mám tak, že se prací dobíjím. Baví mě, dává mi energii a zároveň mi umožňuje na chvíli myslet na něco jiného než na rodinné povinnosti. Potom se zase ráda vracím ke své rodině. Věřím, že až bude dcera starší, může ji inspirovat, že má maminku, která se věnovala více věcem.

Samozřejmě to neznamená, že má člověk věnovat veškerý čas kariéře. Důležité je najít rovnováhu. Hodně pomáhá možnost pracovat online. Na vývoji aplikace jsme přes dva roky pracovali prakticky každý den a velká část našich schůzek probíhala právě online. Díky tomu jsem si mohla práci přizpůsobovat rodinnému režimu.

Zároveň by také péče o dítě neměla být automaticky jenom na ženě. Dítě je obou rodičů a partneři by spolu měli mluvit o tom, jak si chtějí péči a práci rozdělit. Pokud jim určité uspořádání vyhovuje, nevidím důvod, proč by se měli řídit tím, co od nich očekává okolí.

Nechci rozhodovat za svou dceru

Své soukromí si velmi hlídám. Ráda ukazuji lidem svou práci, projekty nebo to, čemu se věnuji, ale jsou věci, které si chci nechat pro sebe. A myslím si, že hlavně u dětí bychom měli být opravdu opatrní.

Chci dát své dceři možnost, aby si sama vybrala, jestli chce být veřejně známá. Nepřijde mi, že je mojí úlohou rozhodovat za ni, jestli bude vystavovaná všude na internetu. Je to její život a podle mě by měla mít právo se o takové věci rozhodnout sama.

Já sama jsem po vítězství Miss World poznala, jak rychle se může ztratit část soukromí. Člověk má najednou obrovskou mediální pozornost a musí se naučit s ní pracovat. Stalo se mi třeba, že jsem byla v Itálii, kde jsem nic podobného nečekala, a najednou jsem objevila svou fotografii v médiích.

Když se člověk dostane na úroveň opravdu velké celebrity, může to podle mě být až určité prokletí. Nemůže svobodně vyjít z domu, aniž by se někdo nesnažil získat jeho fotografii nebo ho zachytit v nějaké situaci. Myslím si, že si spousta lidí neuvědomuje, jak psychicky náročná může velká popularita být.

Neodkládat štěstí na potom

Je důležité stanovovat si cíle a vědět, kam se chce člověk posunout. Sama mám spoustu plánů, ať už se týkají aplikace, jejího rozvoje v zahraničí nebo toho, jaký dopad bych chtěla svou prací mít na ostatní lidi. Když se ale zamyslím nad tím, kde bych chtěla být za deset let, nejdůležitější pro mě je, abych byla šťastná a cítila se dobře.

Často mám pocit, že si lidé nastavují štěstí až za nějaký konkrétní cíl. Říkají si, že budou šťastní, až si koupí určitou věc, dostanou se na nějakou pozici ve firmě nebo dosáhnou dalšího úspěchu. Jenže tím podle mě zapomínají užívat si samotnou cestu.

Samozřejmě chci dál pracovat a posouvat se. Chtěla bych, aby aplikace pomáhala lidem získávat nové příležitosti, protože věřím, že vzdělávání dokáže otevírat dveře. Ale zároveň nechci, aby moje spokojenost závisela jenom na tom, jestli se mi podaří splnit všechny plány.

Chci jednou mít co vyprávět svým vnoučatům a rodině. Žít pestrý život a nemuset si na stáří vyčítat, že jsem se bála něco vyzkoušet. A hlavně si chci dokázat užívat to, co prožívám právě teď.