V roce 2020 se do prvních českých základních škol začal dostávat projekt Vividbooks, za kterým stáli grafický designér Vítek Škop, učitel František Cáb a Daniel Ondrášek. Vytvořili učebnice, které měly děti vtáhnout do výuky pomocí rozšířené reality a dobře strukturovaných otázek, na něž hledají odpovědi spolu s učitelem. V průběhu let se ale ukázalo, že i když je technologie rozšířené reality podmanivá a dokáže zaujmout, učitelům tak dobře neslouží. Ve Vividbooks tak udělali krok zpět a se smíchem říkají, že dnes tisknou staré dobré pracovní sešity, ovšem s novou přidanou hodnotou. Kromě fyziky, se kterou začínali, úspěšně pokrývají i výuku matematiky, chemie a přírodopisu, na němž se podílejí i akademici z Karlovy univerzity, a vyvinuli také nástroj, který zlehčuje učitelům výuku díky umělé inteligenci.

Na počátku Vividbooks stála diplomová práce Vítka Škopa, ve které se na UMPRUM pustil do projektu využívajícího rozšířenou realitu ve vzdělávání. Záhy zjistil, že by se takový počin mohl reálně uplatnit v českém vzdělávacím systému, přidal se k němu učitel František Cáb a krátce na to i Daniel Ondrášek a začala práce na první interaktivní učebnici fyziky. Zaměřit se totiž chtěli právě na předměty, které jsou mnohými vnímány jako velmi složité, pochopitelné jen pro hrstku lidí.

„Začali jsme jako startup s velkými myšlenkami a plány, zpětně to ale vnímám tak, že jsme byli trošku naivní. Produkt jsme založili na technologii rozšířené reality, což bylo samozřejmě hodně působivé a pomohlo nám to k tomu, že se rychle dostal do povědomí a také do prvních základních škol, které jej začaly testovat. Ale časem jsme zjistili, že pro každodenní realitu ve třídě, kde je vzdělávací proces ohraničený 45 minutami, to není tak skvělá technologie,“ vysvětluje Vítek Škop.

A tak i když rozhýbané učebnice byly působivé a jiné než cokoliv, co bylo na českém trhu dosud dostupné, projekt narážel na potíže. Učitelé totiž potřebují nástroje, s nimiž mohou pracovat rychle a efektivně, pomůcky ale nefungovaly tak dobře, jak měly, a rozšířená realita nepřinášela žádnou pedagogickou hodnotu. Ne každá škola má navíc prostředky na to, aby pořídila nové funkční tablety, na kterých by žáci mohli interaktivní učebnice používat. A tak Vividbooks svůj koncept změnily.

„Původně byl projekt založený na dvou konceptech: na ztvárnění s animacemi v rozšířené realitě a na principu aktivního učení. To je de facto metodický princip známý jako konstruktivismus, který je starý několik desítek let. Spočívá v tom, že žáci si látku osvojují vlastní prací a zjišťováním. Téměř žádné materiály ale na českém trhu nebyly takto strukturované, a tak jsme se vydali tímto směrem,“ vysvětluje Daniel Ondrášek.

Aktivní učení na rozdíl od animací rozšířené reality ve Vividbooks, které se nyní zaměřily na širší paletu učebních materiálů, zůstalo. Nespočívá v tom, že si učitel stoupne před třídu, vysvětlí danou látku a rovnou žáky vrhne do víru příkladů. Naopak postupně konstruuje jejich vědomosti tím, že jim danou problematiku představí na něčem, co dobře znají. Ondrášek dává příklad z fyziky v podobě hydrostatické vztlakové síly. Místo zdlouhavého vysvětlování učitel ukáže žákům akvárium s vodou a dvěma objekty: jeden se ponoří, druhý plave na hladině. Teprve poté začíná klást nejprve jednoduché otázky a na ně navazuje otázkami složitějšími. Cílem je vyvolat debatu, do níž se zapojí všichni žáci. Na konci hodiny si společně zapíší do pracovního sešitu podobu vzorce pro hydrostatickou vztlakovou sílu.

„Zjednodušeně by se dalo říct, že naše materiály méně vysvětlují a více se ptají. Velmi důležité je, že na jednoduché otázky dokáže odpovědět skoro každý, čímž se buduje sebevědomí a děti se pak tolik nebojí odpovídat na další, složitější otázky. Ideální je, když se u odpovědí sejde více názorů, děti se tím totiž učí argumentovat, hájit si svůj názor a učitel je motivuje k tomu, aby jej řekli. Uvědomí si tak, že neexistuje špatná odpověď, jen nesprávná,“ přibližuje Ondrášek. Kromě toho, že si tak žáci osvojí látku daného předmětu, se naučí také kriticky myslet a více si věří.

Posvěcení z akademické půdy

Vítek Škop podotýká, že by něčeho takového ale nebyli schopni dosáhnout bez vědy a metodiky, která za každým jednotlivým učebním materiálem v rámci Vividbooks stojí. K autorovi učebnice fyziky Františku Cábovi se v průběhu let přidala také Martina Kullová, jež má na starosti učebnici chemie, nebo Karel Vojíř a jeho tým z katedry biologie a environmentálních studií Univerzity Karlovy, který si vzal pod svá křídla přírodopis. Právě zapojení odborníků z různých oborů považují zakladatelé Vividbooks za velký úspěch. Na začátku se k jejich projektu totiž lidé z akademické půdy stavěli spíše skepticky.

Dnes tak projekt Vividbooks není jen doplňkem ke stávajícím učebnicím v rámci osnov českého školství, ale hlavní učební materiál. Hodně tomu napomáhá právě to, že jsou různí akademici garanty jednotlivých učebnic a podílejí se na jejich vývoji i na odborných korekturách. Vividbooks tak nyní funguje jako interaktivní licence, která má vše, co pedagog ve své hodině potřebuje – kromě interaktivních lekcí do hodiny nabízí i pracovní sešity, učební text, procvičování, písemky i testy formou soutěže. Pracovní sešity pak letos vyhrály ocenění Czech Grand Design v kategorii Grafický design.

„Lidé se smějí, že firma, která začala na rozšířené realitě, tiskne pracovní sešity do škol, ale myslím si, že to k podnikání patří. Můžete přijít s něčím převratným, ale pak se přizpůsobíte tomu, co potřebuje zákazník – v našem případě tedy učitelé. Ale i tiskoviny děláme s přesahem, máme inovace, které nejsou úplně běžné, jako jsou třeba QR kódy na každé stránce. Ty žáka odvedou na učebnicový text, takže nemusí tahat učebnici z batohu. Mají v sobě také volné stránky pro zápis, takže aktovka je zase o něco lehčí,“ říká Vítek Škop.

Hlavně to neuspěchat

Aktuálně se ve Vividbooks zaměřují na vývoj materiálů jen pro druhý stupeň. Licenci projektu přitom využívá téměř 700 škol, což je asi 26 procent ze škol s druhým stupněm. Podle zakladatelů se tak ukazuje, že české školství vůbec není tak zkostnatělé, jak jej mnozí prezentují. Školy chtějí změnu, a i když se do ní všichni učitelé nadšeně nehrnou, povětšinou se v každé vzdělávací instituci najde alespoň jeden, který je ochotný dát inovacím šanci. Je ale velmi důležité, aby byly učební materiály skutečně bezchybné. Ve Vididbooks totiž zjistili, že učitelé neodpouští, a jakmile je něco zklame, je těžké je opět přesvědčovat k tomu, aby nové materiály vyzkoušeli.

„Nyní se to tak snažíme především neuspěchat. Navnímali jsme, že trh škol má svoje specifika, je pomalejší, ale je na něm velký tlak na kvalitu. Každý předmět tak vyvíjíme zhruba dva roky a vidíme, že rychleji to nejde. Netlačíme, jsme konzervativnější v plánování, víme, že se nevyplácí hledat zkratky. Je to pro nás i ponaučení z prvních let, kdy jsme se snažili všechno dělat rychleji. V každém rozhodnutí jsme teď mnohem rozvážnější,“ dodává Ondrášek.

O něco rychlejší růst Vividbooks umožňuje nový nástroj, který zde vyvinuli ryze pro učitele. Nazvali jej Vividboard a jde o platformu, na které mohou učitelé tvořit prezentace i učební materiály. Pracuje s umělou inteligencí, která na základě materiálů dokáže rychle vytvořit aktivizační otázky, kvízy, hlasování a podobně. Zatím se produkt testuje mezi učiteli a na konci roku by jej chtěli dát do prodeje. Na rozdíl od učebnic, které jsou vázané na český trh a lze je jen velmi těžko překlopit na trhy zahraniční, je navíc Vividboard mnohem lépe škálovatelný a otevírá dveře případné expanzi.

„Nejlépe růst můžeme ale zejména přes předměty. Náš cíl je tak mít co nejširší portfolio předmětů, což nám potvrzují i samotné školy, které poptávají další učební materiály. Teď je pro nás priorita dodělat matematiku, která bude hotová letos, pak se pravděpodobně zaměříme i na materiály pro první stupeň,“ přibližuje Vítek Škop. V růstu pak Vividbooks od začátku pomáhá andělský investor Jindřich Horák, spoluzakladatel stavebnin DEK, stejně tak i granty z Evropské unie či ministerstva průmyslu a obchodu.

„Pro letošek jsme se rozhodli, že budeme bootstrapovat. Chceme se dostat do ziskovosti, postavit se na vlastní nohy, abychom byli schopni Vividbooks ufinancovat sami. Důležité tak je soustředit se na konkrétní produkt, neuhýbat za jinými pokušeními, jako je právě třeba expanze do zahraničí. Nejdřív chceme vybudovat dobře fungující byznys v Česku,“ uzavírá Daniel Ondrášek.