Mop od Dysonu? Pokud máte rádi geekoviny a tuhle značku, je volba jasná. Pokud vaše úspory, tak taky

První bezdrátový mokrý podlahový čistič od Dysonu jsme museli vyzkoušet. Je hlavně pro ty, co tuhle značku mají rádi a baví je.

Ondřej HolzmanOndřej Holzman

dyson-washg1_1

Foto: Dyson

Mokrý čistič podlah Dyson Wash G1

0Zobrazit komentáře

Že může být uklízení zábava? Klišé, ale opravdu to jde. Skoro zázrakem to se svými produkty dokazuje Dyson. Nevím, jestli je to tím, kolik jeho vysavače stojí, jak fungují nebo jak vypadají, ale pravděpodobně to bude kombinace všeho. Vysavač s laserem si mě získal okamžitě už před lety. A proto mě velmi zajímalo, jak bude fungovat vůbec první mop od Dysonu. Stojí WashG1 za těch hříšných 15 tisíc? Záleží, co vlastně hledáte, jakou potřebu řešíte a jestli máte tolik peněz nazbyt.

Na značku Dyson obvykle máte nějaký názor. Buď její produkty milujete a máte jich doma hned několik, anebo říkáte, že je předražená a za tak vysokou investici její vysavače nebo fény nestojí. Sám na ni nedám dopustit od chvíle, kdy jsem si pořídil jejich první bezdrátový vysavač, definitivně pak při přechodu na vyšší řadu se zeleným paprskem, díky kterému vidíte na zemi každou nečistotu. Baví mě technologie a vychytávky, jichž je Dyson plný, kvalita úklidu je pro mé potřeby perfektní a uklízení je vážně zábava, třeba právě díky tomu, že vám laser ukazuje, jestli už je podlaha skutečně čistá.

Vysávání tak máme doma už roky vyřešeno. Když je potřeba, jen sáhnete po Dysonu a jedete. Dost mě proto zajímalo, zda může mít stejný efekt také první specializovaný mokrý podlahový čistič, kterým britská značka vstoupila do další lukrativní oblasti domácího úklidu. Mopování jsem totiž pořád nedokázal úplně přijít na chuť. Klasický manuální mop a kýbl saponátové vody je old-school a víc námahy než zábavy. Zkoušel jsem i různé parní a elektrické mopy, které o něco zvýšily komfort, ale byť třeba podlahu vyčistily, roznášely dál nečistoty, protože je neměly při úklidu kam schovat.

Tady měl Dyson WashG1 bodovat. Inženýři v dílnách uznávaného britského inovátora vsadili na zajímavé řešení. Mokrý podlahový čistič sice nespoléhá na tradiční sací výkon vysavače, ale díky systému dvou válců dokáže většinu mokrých i suchých nečistot nejen efektivně odstranit, ale navíc za sebou nic nezanechává. Vše totiž dokáže vtáhnout do svých útrob. A tam je druhý zásadní benefit celého čistícího systému. S WashG1 totiž čistíte podlahy vždy čistou vodou, kterou si mop bere z jedné nádržky, zatímco do druhé během čištění vypouští špinavou vodu. Větší nečistoty zůstanou ve speciálním zásobníku. A při točení se přímo při úklidu ještě čistí i samotné válce.

V rámci tradičního mopování obvykle opakovaně používáte špinavou vodu. Dyson vsadil na jiný systém, který má mít hlavní efekt: zajistit ještě čistší podlahy bez šmouh nebo roznesených nečistot, které pak stejně musíte sebrat třeba dalším hadrem. To se v našem testování potvrdilo, navíc se při tom zdaleka tolik nenamáháte. Za důležitý přitom považuji ještě jeden aspekt tohoto systému: jakmile se vám druhý zásobník začne během mopování plnit špinavou vodou, tak v reálném čase vidíte, jak moc a kolik nečistot skutečně uklízíte. U klasického kbelíku se často „vyděsíte“ až na konci, kdy jeho obsah vyléváte.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Proč to považuju za tak zásadní? Někteří si tady možná budou klepat na čelo, ale takový detail může změnit to, jak mopování vlastně vnímáte. Stejně jako v případě klasického vysavače od Dysonu se díky zelenému paprsku snažíte vysát skutečně všude, kde vidíte nečistoty, tak u mopu WashG1 vás zase pozitivně motivuje, že v reálném čase vidíte, jakou špínu reálně uklízíte. Pro někoho úplná blbost, za kterou je zbytečné vyhazovat peníze, pro někoho fajn benefit. Ostatně jako to je u mnoha funkcí, které Dyson ve svých produktech nabízí.

Co je vedle těchto vychytávek pochopitelně zásadní, je samotný čisticí výkon. Kdyby nebyl dobrý, je všechno výše popsané jedno. Z našeho dlouhodobého testování vyšlo, že Dyson WashG1 je při odstraňování mokrých i suchých nečistot, různých skvrn nebo rozlitých tekutin velmi efektivní. Ne vždy to zvládne v jednom tahu, jak je často ukazováno v marketingových videích, ale účinnost proti starému dobrému mopu je významná. Navíc je to mnohem pohodlnější a rychlejší. Nemusíte řešit žádné sestavování nebo průběžné čištění hadru, ani sbírání setřených nečistot, které vám tady rotující válce automaticky seberou.

Dobrá kontrola kvality? Když nejprve jiným Dysonem vysáváte a zelený paprsek vám už neukazuje příliš nečistot, tak pak ještě podlahu přejedete mopem WashG1 a zjistíte, že může být ještě o něco čistší. Při větších úklidech je ostatně kombinace klasického vysavače s tímto mopem důležitá, protože jak už bylo řečeno, WashG1 klasický vysavač na hrubé nečistoty nenahradí. Jinak ale nabízí na svou téměř pětikilogramovou hmotnost nadmíru dobrou ovladatelnost, kterou podporují i rotující válce, díky kterým mop „pluje“ po podlaze prakticky sám. Poradí si přitom s dlažbou, vinylem i plovoucí podlahou a nabízí tři režimy hydratace pro různé úrovně znečištění.

Naprosto neocenitelným pomocníkem se takový stroj stává zejména v momentech, kdy třeba něco rozlijete na zem nebo potřebujete uklidit po vašich domácích mazlíčcích, a to ideálně rychle a bez námahy. Pak jen vezmete Dyson WashG1 z dokovací stanice, několikrát přejedete a je hotovo. Nemusíte řešit žádné velké přípravy nebo montáž. Na jedno nabití vydrží tento mop až 35 minut, což je poměrně slušná výdrž. Nabíjí se automaticky po vložení do dokovací stanice, která přináší ještě jednu zajímavou funkci – mopovací Dyson se v něm umí sám automaticky čistit.

dyson-gen5detect

Přečtěte si takéOtestovali jsme vysavač Dyson za 22 tisíc plný technologiíOtestovali jsme vysavač Dyson za 22 tisíc. Nabízí technologie, se kterými může být i úklid zábava

To zní skvěle a do velké míry to tak je. Stačí zmáčknout tlačítko, válce se roztočí a spolu s nimi se vyčistí a propláchne i celý interní systém. Vy už pak jen vyjmete nádobku se špinavou vodou a máte vystaráno. Ještě předtím ale narazíte na jiný problém související s údržbou stroje po čištění. Samočistící funkce totiž neřeší zásobník na nečistoty nacházející se přímo mezi válci a sbírající větší nečistoty. Ten musíte před samočištěním manuálně vyjmout a vyčistit. Je to i konstrukčně dost nepraktické a ne tak snadné, protože jde o mokrý obsah, který nestačí jen vyklepat.

Právě nutnost manuálního čištění tohoto zásobníku ničí jinak velmi čistý a pohodlný zážitek, který byste s Dyson WashG1 měli. Není to nepřekonatelná záležitost a sám přiznávám, že u mě převážila výše zmíněná pozitiva, ale dokážu si představit, že řadu uživatelů – obzvlášť když vezmeme v úvahu pořizovací cenu – může tenhle zdánlivý detail odradit. I třeba proto, že některá konkurenční zařízení mají tuto část procesu řešenou jinak.

Už teď jsem velmi zvědavý, jak bude vypadat druhá generace a jak budou inženýři Dysonu tuto skutečně nejčastěji kritizovanou záležitost adresovat. A když už budou u toho, mohli by si trochu pohrát i s vodními nádržemi, které se občas špatně utahují nebo ne úplně dobře lícují při nasazení do stroje. Sám jsem u Dysonu WashG1 zůstal. Proti všemu, co jsem dosud v rámci mopování vyzkoušel, přináší zásadní benefity a zlepšení pohodlí i efektivity úklidu.

Jeho cena se navíc od představení o několik tisíc snížila a za méně než 15 tisíc korun je – dle mého soudu – zase o něco zajímavější. Tady si musí každý říct, zda je vůbec ochotný takovou částku za něco tak „banálního“, jako je mop, utratit. V případě negativní odpovědi by ale asi ani nedočítal tento text. Na trhu je přitom řada konkurentů, nejčastěji se zmiňují třeba Tineco nebo Roborock. A pro někoho může být alternativou i plně robotický mop, který bude jezdit za vás. Finančně už to ale nutně takový rozdíl není, jde spíše o jednotlivé funkce a preference.

Pomohla Zuckerbergovi šířit Facebook po světě. Napsala o tom knížku, kterou se Meta snaží zakázat

Z knihy „Careless people“, česky „Lhostejní lidé“, od Sarah Wynn-Williamsové se stal bestseller, aniž by ji mohla jakkoliv propagovat.

sarah-wynn-williams

Foto: 60 Minutes Australia/YouTube / Sarah Wynn-Williams

Sarah Wynn-Williamsová

0Zobrazit komentáře

Z knihy Careless people vám spadne brada. Alespoň to o titulu, který vyšel letos v březnu a zatím ještě nemá český překlad, tvrdí deník The Financial Times. Sarah Wynn-Williamsová, bývalá ředitelka pro globální veřejnou politiku Facebooku, v ní popisuje svoji pracovní cestu touto společností a to, jak její postupné zvyšování vlivu ve světě poznamenalo zakladatele Marka Zuckerberga i další lidi ve vedení. Varovný příběh o moci, chamtivosti a ztraceném idealismu“ – tento podtitul nemá náhodou. S autorkou se aktuálně Meta, pod kterou Facebook spadá, kvůli knize soudí. A zatím úspěšně. Wynn-Williamsová ji nyní nesmí jakkoliv propagovat. I tak se ale z knihy, podle žebříčku deníku The New York Times, stal bestseller.

Je potřeba říci, že pětačtyřicetiletá právnička původem z Nového Zélandu je velmi dobrá vypravěčka. Příběh se skvěle čte – začíná dramatickou událostí, kdy hlavní hrdinku ve třinácti letech málem sežere žralok. Byla to totiž právě tahle událost, která její život formovala. Tehdy prý zjistila, že se dokáže zachránit jedině sama. Cesta Facebookem pak pro Wynn-Williamsovou začala v roce 2011 po letech práce pro OSN, kde jako diplomatka zastupovala svoji zemi. Facebook v té době zdaleka ještě nebyl globální společností a chvíli trvalo, než se Wynn-Williamsové podařilo přesvědčit šéfy, že potřebují někoho, kdo se bude starat o expanzi platformy mimo USA.

S růstem ale postupně přicházely i změny původních hodnot společnosti. Snaha měnit díky internetu a Facebooku svět k lepšímu se podle autorky postupně proměnila ve snahu hlavně vydělávat peníze a dál růst. Wynn-Williamsová v knize například popisuje to, jak byl Zuckerberg při vyjednávání vstupu platformy na čínský trh prý ochotný spolupracovat s čínskou vládou a poskytovat jí data o tamních občanech, kteří budou Facebook používat. A to i přesto, že veřejně tvrdil, že mu jde hlavně o svobodu slova.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Snahu o zvyšování vlivu pak dokládá i událostmi okolo zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem v roce 2016. Když prý vedení firmy zjistilo, že platforma měla výrazný podíl na jeho úspěchu, nesnažilo se šíření politických a mnohdy nepravdivých reklam na Facebooku zatrhnout, právě naopak. Zvažovalo, jak využít příležitost k monetizaci a dalšímu vlivu.

Podle Wynn-Williamsové přitom nešlo o to, že kdyby se vedení Facebooku rozhodovalo ve prospěch společnosti, přišlo by o finance. „Klidně mohli ty věci napravit a přesto zůstat šíleně bohatí a mocní. Byli v té vzácné situaci, kdy měli peněz víc než dost. Měli prostředky udělat správnou věc. Mohli říct pravdu. Mohli projevit základní lidskou slušnost. Všechno to bylo v jejich silách,“ píše v závěru knihy a dodává, že místo toho se soustředili na nedůležité věci, které je zrovna zaujaly, jako například chov krav krmených makadamovými oříšky pro lepší maso.

Sheryl Sandbergová, nyní již bývalá ředitelka Facebooku

Wynn-Williamsová věnuje v knize velký prostor i provozní ředitelce Sheryl Sandbergové. Popisuje, jak se veřejně prezentovala jako žena, která zvládá skloubit kariéru i mateřství a odchází z práce brzy domů, aby mohla trávit čas se svými děti. Ve skutečnosti ale podle Wynn-Williamsové zaměstnávala armádu filipínských chův.

V knize je zároveň naznačeno, že Sandbergová, která často veřejně vystupovala jako bojovnice proti sexuálnímu obtěžování žen v zaměstnání, měla paradoxně se svými vlastními ženskými podřízenými velmi toxické vztahy. Podle knihy svým asistentkám například nařizovala, aby si k ní při dlouhých cestách soukromým letadlem lehaly do postele.

Mark Zuckerberg, zakladatel a šéf Facebooku

K odchodu Wynn-Williamsové z Facebooku kromě všech kroků vedení, se kterými nesouhlasila, přispělo nakonec právě i sexuální obtěžování. Tomu byla vystavena od jednoho ze svých nadřízených. Nahlásila ho sice personálnímu oddělení, ale firma se následně rozloučila s ní, nikoliv s ním. Oficiálním důvodem jejího propuštění, který Facebook uvedl, byly její špatné výsledky a toxické chování. Firmu opustila v roce 2017.

Kniha se okamžitě stala mezi čtenáři velmi populární. Do konce března se dostala na první místo žebříčku bestsellerů deníku The New York Times. A to i přesto, že byla oznámena pouhý týden před samotným vydáním, jak upozornil deník The Guardian. Znatelně menší nadšení však pak způsobila ve společnosti Meta. Ta se proti ní hned na jaře ohradila – podle The Financial Times ve zprávě americkým médiím napsala, že v knize jde o „směs zastaralých a dříve již zveřejněných tvrzení o společnosti a nepravdivých obvinění vůči našim vedoucím pracovníkům“.

Klidně mohli ty věci napravit a přesto zůstat šíleně bohatí a mocní.

Zároveň se rozhodla bránit i soudně a snaží se o zákaz prodeje knihy. Argumentuje tím, že autorka jejím zveřejněním porušuje dohodu o mlčenlivosti, která byla součástí její dohody o odstupném. Soud prozatím zakázal Wynn-Williamsové knihu promovat a sama ji také nesmí šířit. Rozhodnutí se ale netýká vydavatelství, takže ji lze i nadále najít v knihkupectvích.

Wynn-Williamsová ale není jediná z bývalých zaměstnanců Mety, která do médií vynesla interní informace, upozorňuje americký magazín Fortune. Frances Haugenová, která pracovala jako produktová manažerka v týmu pro občanskou integritu, před čtyřmi lety zveřejnila tisíce interních dokumentů společnosti. „To, co jsem ve Facebooku znovu a znovu viděla, byl střet zájmů mezi tím, co je dobré pro veřejnost, a tím, co je výhodné pro Facebook. A Facebook se opakovaně rozhodl optimalizovat pro svůj vlastní prospěch – třeba aby víc vydělal,“ řekla Haugenová před čtyřmi lety v rozhovoru pro americkou CBS News.

deus-ex-05

Přečtěte si takéJedna z nejlepších her historie slaví. Deus Ex má 25 letPředpověděla 11. září, nadvládu AI i pandemii. Před 25 lety vyšla jedna z nejlepších her všech dob

Knihu, jejíž titul se dá do češtiny přeložit jako Lhostejní lidé, veřejně na svém LinkedInu podpořila i bývalá manažerka Facebooku Brooke Oberwetterová, která měla na starosti vnitrostátní (americkou) politiku a se kterou Wynn-Williamsová sdílela kancelář.

„Careless People jsou skvěle napsané memoáry o její době ve Facebooku. Nemůžu ověřit každý detail knihy (a nikdo jiný taky ne), ale můžu říct, že porady, schůzky a události, kterých jsem se účastnila a které Sarah v knize popisuje (nebo o kterých jsem tehdy slyšela od kolegů), jsou popsány věrně. Možná ještě důležitější ale je, že dokonale vystihla atmosféru. Bylo to celé tak… dětinské,“ píše. Zároveň ale dodává: „Sarah nebyla jediná, kdo do firmy vstupoval s optimismem, nadějí, pocitem štěstí a hrdosti, že může pomoci dobré věci, a kdo z ní odcházel zklamaný, demoralizovaný, vyčerpaný a bez iluzí.“