Příběh brutální, krvavé, pekelné, démonické a samozřejmě i kontroverzní hry začíná komiksově veselým dobrodružstvím. Než totiž vznikl Doom, vývojáři z id Software stvořili skákačku Commander Keen. Její první díl mimochodem bude za pár dní také slavit, a to už třiatřicet let od vydání. Byla to odlehčená a barevná hra o osmiletém klučinovi, co si na dvorku postaví raketu a dostane se do vesmíru. A věřte nevěřte, má napojení i na Doom.

Znalci retra tenhle příběh dobře znají, ale pojďme ho připomenout. Ten fiktivní kosmický klučina si totiž říkal Billy Blaze. Jeho dědeček se pak jmenoval William „B. J.“ Blazkowicz. Ano, přesně ten Blazkowicz, kterého jste ovládali v další hře od id Software: v prapředkovi žánru stříleček z pohledu první osoby, ve Wolfensteinovi 3D. Heroické geny nelze zapřít, po zabijákovi nácků přišel mladý vesmírný dobrodruh – a rodinnou linii následoval po zuby ozbrojený mariňák, který nakope zadnici samotnému peklu. Protagonista Doomu zvaný prostě a jednoduše Doomguy.

Alespoň takhle hrdiny svých slavných her v minulosti prezentovali zakladatelé studia id Software John Romero, Tom Hall, John Carmack a jeho bratr Adrian. Oslavy před třiceti lety si ale užívali už jen ve třech, Hall firmu ještě před vydáním Doomu opustil. Měl totiž úplně jinou vizi – chtěl vyprávět hutný sci-fi příběh. Však řekněte, sedí vám něco takového k Doomu? Kdepak, nabít brokovnici a jdeme rozstřílet nepřátele na cucky.

Doom nebyl první střílečkou z pohledu první osoby (koneckonců to nebyl ani jeho předchůdce Wolfenstein 3D), ale byl zdaleka tou nejvlivnější. Dnes už byste ho zařadili do zlatého fondu žánru first-person shooterů neboli FPS. Ale i mnoho let po jeho vydání byste v českých herních časopisech u takových her nacházeli prostě označení „klon Doomu“, které vymizelo až s nástupem plně trojrozměrných stříleček. Vývojáři stvořili něco, co bylo nejen úspěšné, ale stalo se označením pro všechny následovníky a napodobovatele. A že jich bylo.

Foto: id Software

Pekelné nepřátele v Doomu likvidujete motorovkou, rotačákem i megakanónem BFG 9000

„Když se zpětně dívám na všechny hry, na kterých jsem kdy pracoval, tak u Doomu jsme se prakticky ve všem trefili do černého,“ prohlásil už u příležitosti dvacátého výročí hry programátor John Carmack pro magazín Verge. „Je to hra, která měla ohromný vliv na hodně lidí. A myslím si, že spousta lidí díky tomu dokázala velké věci,“ dodal s odkazem na to, jak stěžejní titul pro celý videoherní průmysl stvořil. Nepřeháněl, už ve své době byl Doom jedinečný.

Na svou dobu měl velmi dobrou grafiku – vzpomeňte, jak se strašidelné chodby v dálce ztrácely ve tmě, kterou prosvětlovaly vaše výstřely – a výjimečný level design. Tak trochu náhodné a pravoúhlé labyrinty dřívějších her nahradily otevřenější úrovně, v nichž jste dokonce mohli stoupat po schodech (ačkoliv ještě bez volného rozhlížení nahoru a dolů). Jejich koridory se různě stáčely a vedly i v jiných než devadesátistupňových úhlech. Sice stále byly akčními arénami, ale půdorysem občas připomněly něco jako kosmickou základnu.

Dnes to zní úsměvně, ale ve své době šlo o něco mimořádného. K tomu přidejte do čista vydestilovanou akční hratelnost, arzenál od motorovky přes brokovnici a rotační kulomet až po ikonickou superzbraň BFG 9000 (F v názvu znamená přesně to anglické slovo, co vás jako první napadne) a rozmanité nepřátele, mezi nimiž najdete jak posedlé mariňáky, tak několikametrové a kyberneticky vylepšené démony. Ty jste likvidovali za zvuků dodnes kultovního soundtracku zavánějícího peklem a metalem.

A hlavně nezapomeňte na multiplayer, kterým si Doom získal ještě větší popularitu. Právě on dal hernímu světu slovo deathmatch jako označení pro herní režim všech hráčů proti všem, od té doby naprostou stálici online soupeření. Mimochodem, když je řeč o online světě, i v tom byl Doom velkým průkopníkem. Vývojáři svou hru nejprve vydali na internetu – jenže na univerzitní server, který k tomu měli využít, se kvůli obrovskému zájmu natěšených fanoušků sami nemohli připojit. Když už se jim to povedlo, server kvůli obnovenému náporu zkolaboval.

Nakonec to ale dobře dopadlo a distribuční model Doomu se ukázal jako nesmírně úspěšný. Hra vyšla jako takzvaný shareware, tedy ve verzi jen s první epizodou ze tří, a po dohrání vás vyzvala ke koupi zbývajících epizod. Plnou hru si pořídil jen zlomek lidí, kteří si shareware verzi stáhli z internetu nebo přinesli od kamaráda na disketě. Jenže zájem o Doom byl takový, že za jediný den překonal měsíční tržby z premiéry Wolfensteina 3D. Za půl roku od vydání si podle id Software hru stáhl milion lidí (v dřevních dobách internetu před třiceti lety!), z nichž pak plnou cenu zaplatil zhruba každý patnáctý. Během pár let z toho byly miliony dolarů.

Velkým lákadlem Doomu (kromě toho, že to byla prostě dobrá hra) byl i démonický opar kontroverze, který ho zahaloval. Krev v něm stříká na všechny strany a pekelná symbolika je všudypřítomná. „Vědomě jsme dělali silnou, násilnou hru, co lidi zasáhne. Nechtěli jsme, abyste si Doom jen tak chvilku zahráli a pak na něj zapomněli. Myslím, že se nám to povedlo, lidé na něj vzpomínají dodnes. Zanechali jsme na lidech silný dojem,“ prohlásil Carmack pro Verge.

Kvůli tomu se také Doom potýkal s obrovskou vlnou nevole od různých organizací a jednotlivců, kteří varovali před násilnými videohrami. Tragický stín na hru vrhl masakr na americké střední škole ve městě Columbine, jehož viníci Doom hráli. V Německu byl zakázaný dokonce až do roku 2011. Podobný střet tehdy širokou veřejností stále spíš přehlíženého světa videoher a konzervativnějších generací zažívala například i krvavá bojovka Mortal Kombat, která mimochodem sama nedávno oslavila 30 let od vydání.

Foto: id Software

+4

„Násilí je pro Doom klíčové, ale využíváte ho v boji proti démonům, kteří chtějí zničit lidstvo. To vám k němu dává dobrý důvod,“ komentoval ožehavé téma Carmack. „Nemám ze svých her a jejich dopadu na lidi špatný pocit. Myslím, že ve výsledku toho pozitivního přinesly víc,“ dodal. Snad pro žádnou z jeho videoher – ačkoliv plně trojrozměrný Quake byl také nesmírně důležitý – to neplatí víc než pro Doom.

Přímo na něj navázaly větší či menší klony jako fantasy akce Heretic a Hexen a hrami na hrdiny říznutý Strife. Inspiroval slavné tituly Duke Nukem 3D, Rise of the Triad, Blood nebo starwarsovskou střílečku Dark Forces. Umožnil snadné modifikování základní hry – úprav, předělávek a doplňků Doomu vznikly doslova tisíce a další vznikají dodnes. Před pár lety dokonce vydal nové úrovně i jeden ze samotných spoluautorů Doomu John Romero.

Titul od id Software sesbíral od svého vydání nespočet ocenění včetně těch pro nejlepší či nejdůležitější hru historie. Z původního PC se dostal na většinu významnějších platforem. Navíc se stal popkulturním fenoménem, který pomohl videohry ještě více dostat do mainstreamu. A kromě toho, že jeho vliv byste vystopovali i do moderních stříleček, samozřejmě založil vlastní slavnou značku.

Foto: id Software

A takhle vypadá Doom dnes. Tedy konkrétně Doom Eternal z roku 2020

Mnohými fanoušky ještě oslavovanější Doom II vyšel ani ne rok po prvním dílu. Kromě menších odboček a kompilací typu Final Doom se na dlouho odmlčel, až v roce 2004 vyšel Doom 3. Nebyl až tak adrenalinově akční záležitostí, ale o to více zaujal hororovou atmosférou (mimochodem i kvůli tomu, že pro rozsvícení baterky jste museli odložit zbraň…). Trojka ještě vznikala s přispěním Johna Carmacka, ale John Romero na ní už nepracoval. O jeho nepříliš slavné podoomové kariéře si povíme až jindy. Ani o dvou filmech podle Doomu se bavit nebudeme. Jestli jste je viděli, chápete.

Herní Doom s číslovkou čtyři nevyšel, zato v roce 2016 přišel prostě Doom. A slavné sérii nevlil do žil novou krev, ale všespalující lávu, která i modernímu hráčskému publiku ukázala pravé peklo. To už byste v id Software nenašli ani Johna Carmacka, ale na vynikající poctě syrové i surové hratelnosti původního Doomu to nic nezměnilo. Skvělý akční titul (opět se skvělým soundtrackem) následoval před třemi lety podobně povedený Doom Eternal.

Zplozenci Doomu prostě žijí dál. A to jak přímo nositelé slavného jména, tak žánroví následovníci cesty, kterou Doom před třiceti lety prosekal motorovou pilou. Pokud vás jeden z nejdůležitějších kousků herních dějin minul, můžete tohle zásadní pochybení napravit. Doom je za pár korun k mání na Steamu (96 procent pozitivních hodnocení od 14 tisíc uživatelů) nebo GOGu (4,8 bodu z pěti možných).

Ale jestli si myslíte, že vás kariéra v Call of Duty připravila na obtížnost NIGHTMARE! a nějaký předpotopní Doom zvládnete levou zadní, dobře si zapamatujte písmena IDDQD a IDKFA. Budete je potřebovat. Kdo Doom hrál, pamatuje si je dodnes. Stejně jako to, jak pekelně dobrá hra to byla.