Na pravém břehu řeky Chrudimky navrhl architekt Josef Gočár na začátku dvacátého století budovu mlýnů pro bratry Winternitze. Rozsáhlý průmyslový areál ukončil svůj provoz teprve před deseti lety a v krátké době se pro něj podařilo najít nové využití. Pod taktovkou tří investorů se objekt v posledních letech postupně mění na pardubické centrum umění, vzdělávání a setkávání, k němuž v další etapě přibudou také bytové a komerční objekty. Veřejnosti se otevřou už letos v září.

Winternitzovy mlýny nelze přehlédnout. Jednak jsou skutečně kolosální a nad řekou se vypínají jako pevnost, jednak je Josef Gočár ve své rané tvorbě pojal jako babylónskou Ištařinu bránu – tu parafrázoval přímo u hlavního vstupu do objektu. Inspiraci babylonskou architekturou doprovodil kubismem, díky čemuž vznikla v Pardubicích stavba, která není impozantní jen svou velikostí. I proto byly mlýny roku 2014 zařazeny na seznam Národních kulturních památek České republiky.

Dominanta města se začala stavět v roce 1909 a mouka se zde mlela více než sto let. Po celou dobu ale byly mlýny veřejnosti nepřístupné, což se změnilo s novými majiteli. V roce 2016 budovu koupil architekt Lukáš Smetana s manželkou Marianou, kteří se rozhodli, že z obrovského solitéra vytvoří prostor splývající s městem. A že do něj přivedou život, kulturu a tvůrčí atmosféru.

Do projektu tak vstoupili další dva majitelé: Pardubický kraj a město Pardubice. Pardubickému kraji patří hlavní budova historických mlýnů, ve které vzniknou nové prostory Východočeské galerie Pardubice. Město pak vlastní plochu v severní části areálu, kde nyní buduje polytechnické dílny a galerii GAMPA. Lukáš Smetana je ale stále hlavním iniciátorem velké změny, která podle serveru iDNES přišla na 400 milionů korun.

Foto: Aleš Jungmann / Šépka architekti

Jde o jednu z prvních staveb architekta Gočára

Na aktuální proměně Automatických mlýnů se podílí také hned několik architektonických studií. Důležitou roli zde hraje pardubický architekt Zdeněk Balík, který manželům Smetanovým doporučil, aby průmyslový objekt koupili. Kromě Balíkova studia Zette se do projektu zapojili ještě Šépka architekti, Transat architekti a Prokš Přikryl architekti. Každé studio se podílí na jiné části mlýnů, spojuje je ale záměr vytvořit na místě nový městský prostor pro setkávání a kulturu.

Transat architekti stojí za Gočárovou galerií, která se veřejnosti již otevřela v omezeném provozu. Nachází se v bývalé hlavní budově mlýnů, takže má k dispozici otevřený industriální prostor. Kromě rozsáhlé sbírky českého výtvarného umění sem mohou návštěvníci vyrazit také do edukačního ateliéru, na různé přednášky či workshopy nebo na vyhlídkovou terasu a do kavárny.

„Rozhodli jsme se co nejvíc renovovat vnější vzhled do stavu zhruba před sto lety a zároveň propojit nábřeží s nádvořím dvěma nově probouranými pasážemi se vstupy do galerie. Přijali jsme monumentální hru horizontál a vertikál Gočárovy stavby, ve které se snoubila architektonická kompozice s mlynářskou technologií. Podpořili jsme její vnitřní gradaci směrem vzhůru, což má dát galerii rozlet,“ říká k projektu architekt Petr Všetečka ze studia Transat.

Dalším galerijním počinem v Automatických mlýnech je městská galerie současného umění GAMPA, kterou si vzalo pod svá křídla studio Šépka architekti. Pro tu vznikla novostavba nazvaná Sféra na místě původních skladů obilné mouky, jejíž vzhled jde ruku v ruce s pojetím mlýnského areálu, má ale o něco více brutalistní ráz. V prostorách se kromě galerie bude nacházet rovněž budova Centrálních polytechnických dílen.

Foto: Šépka architekti

Do přeměny jsou zapojeni tři investoři a řada architektů

„Centrální polytechnické dílny se nacházejí ve vrchní části a jsou přístupny dvěma schodišti, která vytvářejí zároveň i statickou podporu tohoto objektu. Dílny budou určeny především pro žáky základních a středních škol, kterým nabídnou špičkově vybavené učebny a laboratoře pro výuku technických a přírodovědných oborů. GAMPA je umístěná v nižších úrovních, díky čemuž je více propojena s veřejným prostorem,“ vysvětlují Šépka architekti.

GAMPA svou novou éru zahájí výstavním projektem Mlýnský ostrov, který představí v rámci slavnostního otevření Automatických mlýnů 29. září. O dění ve zbytku areálu se bude starat Nadace Automatické mlýny, která zde představí expozice připravené na míru do těchto specifických prostor. Areál tvoří několik veřejných prostor, kde nadace plánuje pořádat koncerty, vystoupení, živé performance a zároveň zde umístí také zónu vyhrazenou pro gastronomii. V parteru nadace poskytla prostor Turistickému informačnímu centru, které poslouží jako infopoint pro celý areál.

Nové Automatické mlýny se ale budou měnit i v nadcházejících letech, jelikož součástí plánu není jen vytvoření pestrého kulturního centra, ale také výstavba bytových domů a kanceláří. Po dokončení, které by mělo nastat přibližně v roce 2026, půjde o plnohodnotnou čtvrť, původní charakter místa se tak zcela transformuje. Zdeněk Balík navrhl pro areál tři nové bytové a komerční objekty doplněné o občanskou vybavenost. I díky tomu se dá říct, že druhý takový projekt bychom v Česku hledali jen stěží.