Patrně není den, kdyby tady nebylo plno. Davy proudí z jedné strany na druhou – a když ještě navíc přijdete k večeru, určitě narazíte na nějakého umělce, který hned změní místní atmosféru. Ať už je to kytara nebo drum and bass. Štvanická lávka slaví měsíc a už za tak krátkou dobu ukázala, že tato HolKa do Prahy zkrátka patří.

Nová lávka působí v Praze jako takový malý zázrak. Zaprvé proto, že do hlavního města přinesla jednoduchý design, který do okolí ideálně zapadl. Lávka je z ultravysokopevnostního betonu, což je materiál, díky němuž je trvanlivá, mrazuvzdorná a nedostane se do ní ani voda. Je bílá, v tom je originální, protože jiné konstrukce ze stejného materiálu bývají šedé.

To ale není ten důvod, proč tu pár hodin předtím, než se lávka otevřela, stály hloučky lidí, které se už už chtěly po bílé lince projít. Nebo projet na kole, protože i pro to je stvořená. „Lávka výrazně ovlivnila obě čtvrti,“ říká jeden z jejích autorů, architekt Petr Tej, a vysvětluje, v čem tkví její kouzlo:

„Jak je vidět, propojení administrativních a bytových budov v Karlíně s rozvíjejícím se prostorem holešovické tržnice přineslo občanům obou čtvrtí velké výhody. Zároveň mohou pohodlně využívat odpočinku na ostrově Štvanice.“

Lávka, která je kromě Teje také dílem Marka Blanka a Jana Mourka v podstatě znovu dostala Štvanici na mapu Prahy. Z ní patrně zmizela spolu s magistrálou, která nad ní vede. Jediný způsob, jak se sem dostat, totiž znamenal prodírat se úzkým chodníčkem a u Hlávkova mostu pak sejít po schodech dolů. Teď vzali Pražané Štvanici znovu útokem. Vidět je to přímo z HolKy. Když se po ní člověk projde v horkém letním dni, najednou ve Vltavě uvidí hotový úkaz.

Někde jsou vidět jen nohy, jak někdo uprostřed řeky dělá stojku. Pak se tady i plave, o kus dál si dvojice hází míčem. A když člověk zabloudí očima na samotnou Štvanici, vidí lidi, kteří se ještě neosmělili, nebude to ale trvat příliš dlouho. To potvrzuje i plovárna Baden Baden, která letos funguje čtvrtým rokem. Po otevření lávky šla návštěvnost prudce nahoru a dnes je na dvojnásobných číslech. Konkrétní výsledky letošního ročníku ale budou k dispozici až po konci sezóny.

„Úspěch Štvanické lávky tkví v tom, že město vytvořilo stavbu pro lidi, která urychluje a zpříjemňuje cestu mezi velmi frekventovanými lokalitami. Navíc otevírá nové výhledy, třeba na Pražský hrad, a v podstatě i pomáhá znovuobjevit hůře přístupnou Štvanici,“ souhlasí také mluvčí pražského Institutu plánování a rozvoje Marek Vácha. Podle něj lávka také ukazuje, že při přípravě podobných projektů má smysl se soustředit na kvalitu a detaily.

Propojení Holešovic a Karlína navíc nebylo vybráno jen náhodou. Mluví se o něm už mnoho let. Obecně ale podle Váchy platí, že pokud je město dobře propojené a prostupné, pak je logicky také daleko příjemnější se v něm pohybovat a pobývat.

Oficiálně se jmenuje Štvanická lávka. Google ale přemostění také chvíli nazýval Moštvák, jako spojení slov most a Štvanice. Nejvíc se pro ni ale vžilo označení HolKa. Lávka zdědila tento pracovní název po přívozu, který s jejím otevřením skončil. Přívoz ho zase dostal po čtvrtích, které propojoval: Holešovice, tedy Hol, a Karlín, tedy Ka.

K zajímavostem patří kromě sochy od sochaře Jana Hendrycha tři menší sochy, které lze najít na konci každého zábradlí. Jejich autorem je Aleš Hvízdal. Kdo půjde z Holešovic, narazí na hlavu krávy. To proto, že lávka končí u Holešovické tržnice, která vznikla na konci devatenáctého století jako jatka na okraji města. Budova podle architekta Josefa Srdínka porážela dobytek ještě v roce 1983. Pak byla přebudovaná na tržnici.

Zábradlí v odbočce na Štvanici je zakončené hlavou zajíce. Ten si tu kdysi užil svoje. Na ostrově totiž v minulosti stávala okrouhlá dřevěná aréna s amfiteátrovým hledištěm, kde se pořádaly skutečné štvanice. V amfiteátru se pořádaly hony na býky, jeleny, kance i drobnější zvířata. Odtud tedy také zajíc. Začátkem devatenáctého století byly hry zakazovány, až definitivně skončily v roce 1816.

Na karlínské straně končí zábradlí koněm. To kvůli nedalekým karlínským kasárnám, kde byli koně ustájeni. Kasárny, které postavil podnikatel Vojtěch Lanna, měly být modernějším ubytováním pro vojáky, kteří bydleli ve špatných podmínkách. A tak se v roce 1842 rozhodlo, že bude postavena nová moderní budova.

Ta měla pojmout až dva tisíce vojáků, byť jak uvádí kniha Pražské dvorky od Petra Sojky, veškerou hygienu několikatisícového mužstva zajišťovaly jen dvě žumpy, protože objekt nebyl napojen na městskou kanalizaci. Historické zprávy nicméně uvádějí, že za první republiky zde byla ustájena až čtyřicítka koní.

A pak, že jedna lávka parádu neudělá. Je ale jasné, že u HolKy to skončit nesmí. „V aktuálním návrhu Metropolitního plánu je navrženo několik dalších nových propojení přes Vltavu. Od lávek v Modřanech, v Troji naproti ZOO, v Podbabě nebo Sedlci v Praze-východ přes právě vznikající Dvorecký most či plánovaný Rohanský most až po dálniční most, který je už mnoho let součástí návrhu severní části Pražského okruhu,“ vyjmenovává Vácha. Přijít by ale mělo mnoho dalšího.