„Tati, tys přivezl Miniho?“ jásaly děti, když jsem u domu zaparkoval stříbrné autíčko. „To je nový Mini Cooper, co?“ pokyvoval hlavou dědeček. „Mini v elektrice?“ zajímal se kamarád. Ani více jak dvacet let od chvíle, co inovovaná verze Mini Cooperu přišla na trh, ten vůz nepřestává fascinovat, ačkoliv vypadá pořád stejně. S baterkou i bez ní je prostě zábavný.

Že dnešní Mini Cooper vypadá od své premiéry v roce 2000 pořád více méně stejně, není překvapení, protože už jeho ikonický předchůdce se vyráběl především mezi roky 1976 až 2000 v jen mírně inovovaném vzhledu. BMW, které automobilku v polovině devadesátých let ovládlo, mu ale dodalo sportovnější nádech. A ten z jeho elektrické verze vyzařuje ještě víc.

Ale ještě k těm dětem… Pětiletému synovi a pubertálním dcerám se britské sexy vozítko líbí automaticky, protože když k němu člověk přijde, má pocit, že nasedá do nafouknutého angličáku. Samozřejmě ideální je svézt každé dítě zvlášť, protože jestli něčím třídveřový Mini Cooper neoplývá, je to přemíra prostoru, abyste do něj naložili rodinku a vyrazili na výlet.

Co na výlet… na nákup! Občas se malým autům říká nákupní tašky, jenže Mini Cooper SE (a vlastně jakýkoli mini) je možná dobrá nákupní taška, ale pouze pokud jeho majitel žije sám, maximálně ve dvou. Uložit do něj větší rodinný nákup je dost nepraktické – kufr je malý, na zadní sedačky se s taškami dostanete těžko, takže ideální je použít na odložení sedadlo spolujezdce. Mimochodem, když jsem v autě vezl syna na návštěvu, neměl jsem jak do něj elegantně schovat freestylovou koloběžku.

Foto: Luboš Kreč/CzechCrunch

Záď elektrického Mini Cooperu

Nic z toho ale není slabina, protože Mini Cooper by si jako rodinné auto koupil jen blázen. To si ho spíš koupí táta od rodiny, aby v něm tu a tam upustil páru. Nebo aby udělal dojem na okolí, že ještě není na odpis. Elektrický Mini může v tomto směru posloužit báječně – s plnou maskou a žlutým designem v pár detailech totiž vypadá skvěle. Jednu zásadní slabinu ale má, je totiž určen jen a pouze pro relativně krátké vyjížďky. Nebo pro pohyb po městech. I při plném nabití hlásí dojezd pouhých 150 kilometrů.

Pohání ho baterie o kapacitě 33 kWh, což je výrazně méně, než kolik mají větší elektromobily typu Škoda Enyaq či Tesla Model 3. V oficiálních propagačních podkladech se sice BMW chlubí, že ujede hodně přes 200 kilometrů, taková hodnota je ale v běžném provozu nereálná. A to jsme ho testovali za relativně teplých podzimních dní, v zimě půjde dojezd nejspíš ještě níž pod těch 150 kilometrů. Výhodou naopak je, že malá baterka se rychle nabije, takže u stojanů nestrávíte věčnost.

Svezení je pak v Mini Cooperu SE báječné. Výkon 135 kW mu dává v kombinaci s okamžitou akcelerací elektromotoru mimořádně hravou a dravou povahu. Nízko posazený vůz, navíc s akumulátorem zatíženou podlahou, sedí na silnici jako přišitý. I manželka, která jinak automobilismu nijak neholduje, poznamenala, že „to je zábava, ačkoliv neví proč“. Asi nejlíp to vystihuje fakt, že přesně tak vesele a zajímavě, jak Mini Cooper vypadá zvenčí, působí i za volantem.

A nadšení pak umocňuje to, že BMW se z elektrického Mini nesnaží dělat vůz budoucnosti, takže na přístrojové desce se většina prvků ovládá s pomocí klasických páček a spínačů, nikoliv přes nějakou gigantickou dotykovou obrazovku. Ta sice nechybí, dlí v tradičním kruhovém oku uprostřed, ale i tak má posádka dost k dispozici dost tlačítek na zapnutí vyhřívání nebo změnu jízdního režimu.

Cenovka auta, které dostal CzechCrunch na test, byla 1,2 milionu korun, v základní verzi se elektrický Mini Cooper dá pořídit i pod milion korun. Peněz to sice není málo, moc stylovějších dopravních prostředků v garáži mít nemůžete. A elektropohon mu pro uhánění po městských třídách, kam cílí ze všeho nejvíc, vysloveně sedí.

Zapomeňte na Mr. Beana, který původního Mini Coopera zpopularizoval i v Česku. Tohle není vůz pro poplety, ale pro hipstery!

Foto: Luboš Kreč/CzechCrunch

Zadní světla Mini Cooperu s britskou vlajkou