Na dva měsíce ve Francii jí stačilo 10 tisíc. Cestovatelská hackerka radí, jak levně objevovat cizí země
Miloslava Macková se zúčastnila výzvy World Travel Hackers, ve které musela ukázat, jak se dá přizpůsobit low-cost požadavkům na cestování.
Nějakou svou vlastní cestovatelskou vychytávku má asi každý. Někdo si pro jistotu tiskne letenky, jiný nedá dopustit na sluchátka potlačující okolní hluk nebo na solární nabíječku telefonů. Své tipy na to, jak cestovat pohodlněji, levněji a zábavněji s autentičtějšími zážitky, prozrazuje i Miloslava Macková, cestovatelka, která se mimo jiné zúčastnila mezinárodní soutěže World Travel Hackers. V rámci ní s minimálními náklady prozkoumávala Asii. Jak ovšem sama říká, i s rozpočtem deseti tisíc lze zvládnout třeba dva měsíce ve Francii.
Jak na to? Podle Miloslavy Mackové je potřeba cestovat svobodně. Takové „cestovatelské hackování“ může začínat ještě doma, v momentě, kdy člověk kupuje letenky. „Letenky je vždy fajn hledat přes vyhledávače nízkonákladových letů typu AZair, Pelikán, Kiwi a podobně, které umí najít ty nejlevnější, někdy i pětinásobně levnější varianty,“ říká pro CzechCrunch dvaadvacetiletá cestovatelka.
Podle jejích osobních zkušeností je dobré kupovat letenky buď hodně dopředu, zhruba měsíc a půl před letem, případně až jako last minute, tedy týden či jen pár dní dopředu. Jak sama říká, druhou variantu preferuje ona sama a radí nevyhýbat se přestupům. „Člověk díky nim může vidět něco nového,“ dodává.
Možná nejvíc peněz se dá podle Mackové ušetřit na ubytování, kterým ovlivňujete, jakým cestovatelem skutečně budete. Radí využívat nabídek místních například na Marketplacu Facebooku či na dedikovaných webech, které se specializují na nabídky lokálního ubytování.
„Snad nikdy jsem si ale ubytování nekupovala dopředu. Mám ráda svobodu, a tak jej řeším až v momentě, kdy dorazím na místo. V Asii je všechno většinou levné, takže tam to ani není potřeba. V Evropě zase skvěle funguje couchsurfing, dá se spát i v autě a podobně,“ říká Macková, která ale zároveň připouští, že takový styl není možný pro každého – zvlášť, když má někdo děti.
Jak ovšem jedním dechem dodává, nikdy by se nemělo šetřit na zážitcích. „Není prioritou mít hezký pokoj, ale poznat zemi, lidi a kulturu. Jaká je šance, že se na dané místo ještě někdy podíváte?“ Samotný itinerář aktivit nejraději plánuje na základě rad místních, kteří lokalitu znají. Je podle ní však potřeba, aby ji nebrali jen jako turistku. „To je pro mě nejdůležitější. Chci vplout do lokálního života a nebýt pro tamní obyvatele jen peněženkou. Na místě chci zůstat co nejdéle, abych s ním splynula,“ vysvětluje.