Velký záběr na exotické prostředí, bohatý Američan v luxusním resortu se chystá meditovat s místní wellness expertkou. V tom je slyšet několik výstřelů a v řece za nimi na hladinu vypluje tělo. Začínají titulky s „cize“ znějící, vtipnou a zároveň zneklidňující hudbou. Okamžitě je jasné, že se díváme na novou řadu hitu z produkce HBO Bílý lotos. Do televize a na streamovací službu Max dorazil první díl očekávané třetí série a my můžeme říct, že opět jednoznačně stojí za zhlédnutí.

Bílý lotos v názvu seriálu je fiktivní řetězec luxusních resortů po celém světě. Každá další řada se vydává do jiné lokace, představuje nové postavy a jejich osobní problémy. Většinou je to ale vtipné, jelikož si vyprávění různými způsoby utahuje ze světa bohatých a ukazuje, jak jsou odtržení od obyčejných lidí. Sociální kritika scenáristy a režiséra Mikea White přitom nikdy nepůsobí kazatelsky, ale především zábavně.

Seriál si díky tomu po premiéře v červenci roku 2021 rychle získal pozornost diváků i kritiky. První série se objevila v řadě žebříčků nejlepších televizních titulů roku a později posbírala pět cen Emmy – nejvíce ze všech nominovaných v daném roce. Druhá, vydaná hned následující rok, v krasojízdě pokračovala. Na předávání televizních Oscarů sice tolik nedominovala, získala ale 23 nominací a opět se objevila v žebříčcích mnoha kritiků.

Také třetí řada prozatím sbírá převážně pozitivní reakce. Tentokrát diváky zavádí do Thajska. Mezi hlavní postavy patří rodina, kde otec místo dovolené řeší problémy kolem minulosti jedné ze svých firem, synové hledají sexuální satisfakci a dcera zase osvícení, stejně jako materiál pro svoji diplomovou práci. Hrdina herce Waltona Gogginse zase celou dobu přemítá o něčem, co nám zůstává neznámé, a projevuje se to různými frustracemi a depresivními stavy.

Na druhé straně stojí zaměstnanci resortu – obyčejní lidé a z většiny místní, kteří se dostávají do různých konfliktů se zákazníky, ať už kvůli jejich nárokům, cílené i nezamýšlené aroganci nebo neporozumění. Seriál očividně očekává, že budeme stát na jejich straně. V centru ovšem neustále visí až detektivní otázka, kdo vlastně skončí jako mrtvola plovoucí v řece v úvodní scéně seriálu.

Ačkoliv základní koncept zůstává zcela stejný, a Bílý lotos tak nepřichází se zásadně novou perspektivou, stále má co říct. Ze svých nechutně bohatých, odcizených a převážně bílých postav si utahuje podobně jako v minulosti – nerozumí místní kultuře a vnímají ji jako zábavu, chovají se arogantně a nejednou se jim to vrací. Zároveň s nimi ale vyprávění má určitou dávku empatie a snaží se upřímně porozumět jejich hlubším problémům, které jsou do značné míry univerzální nezávisle na čísle na bankovním účtu nebo společenském statusu.

Jak jedné z hlavních hrdinek říká budhistický mnich: „Z vaší země sem přijíždí mnoho lidí. Myslím, že je to kvůli duchovnímu neklidu, ztratili spojení s přirozeností, rodinou, duchem…co jim zbývá? Ego, honění se za penězi a potěšením. Každý utíká před utrpením, ale když dorazí sem, čeká je jen více utrpení. Nemůžete před ním utéct.“