Když do Brna přijedete vlakem nebo autobusem, stačí přejít ulici a jste u Ashborne Games. A když se z oken kanceláří herního studia podíváte, je to tak trochu pohled do jeho minulosti. Tedy ne na brněnské nádraží, ale protože uvidíte budovu Bohemia Interactive. Velké videoherní firmy, ze které před třemi lety odešla třicítka vývojářů, založila Ashborne a teď se chystá na vydání nesmírně zajímavě vypadající hry o československých legiích Last Train Home. Jak se taková hra tvoří, jsme se byli krátce před jejím odhalením podívat.

Marketingový manažer Dominik Jícha pendluje mezi novinářskými návštěvníky, do toho koordinuje předpremiéru hry pro média, která vypukne jen za pár hodin. Aby snad těch starostí nebylo málo, jen den poté odstartuje na brněnském výstavišti konference Game Access, kde Ashborne Games budou mít jeden z těch větších stánků. A kde si návštěvníci budou moci jejich historickou strategii vyzkoušet. Přesto si brněnští vývojáři našli čas provést nás svou historií, kancelářemi i každodenním fungováním.

Ashborne Games jsou relativně mladé studio, ale jeho členové mají bohaté zkušenosti. „V průměru máme každý tak osm let v herním průmyslu, někteří kolegové hry dělají už přes dvě dekády,“ popisuje v roli průvodce Jícha. Pracoviště, kde vzniká hra o kusu československé historie, mimochodem v době Československa patřilo pojišťovně a bance. Takže žádný studený open space, ale pěkně vysoké stropy a půl tuctu vzdušných kanceláří v jednom celém patře budovy v centru Brna.

Ale páni finančníci by se současné podobě kanceláří divili. Na jednom konci hlavní chodby najdete otevřený prostor s plátnem pro pravidelné porady – anebo společné aktivity („Když je uvolněnější all hands meeting, klidně si k tomu dáme pivo. A třeba kluci, co je baví americký fotbal, tady sledují Super Bowl.“), na druhém místnost plnou deskových her.

„Já na ně moc nejsem, ale šéf studia Petr Kolář je fanoušek,“ říká Jícha. No a na stěnách nepřehlédnete plakáty s videohrami, na kterých členové Ashborne dříve pracovali. Samozřejmě s cedulkami se jmény vývojářů. Ten nejdelší seznam byste našli u výjevu z online střílečky Vigor. Právě na ní jádro dnes asi padesátičlenného týmu pracovalo v Bohemia Interactive.

„Ale když jsme Vigor vydali, začal se tým do jisté míry rozpadat. Ale já jsem nechtěl, aby takhle skončil, protože to jsou skvělí lidé a dobře se s nimi pracuje,“ popisuje historii Ashborne ředitel firmy Petr Kolář, když ho při toulkách kanceláří konečně odchytíme mezi dalšími mediálními povinnostmi.

Zrovna se zde totiž natáčí dokument o zákulisí vývoje, na chodbě se (asi patnáctkrát) míjíme třeba se známým herním novinářem Janem Modrákem, který Koláře a kolegy také zpovídá. A do toho probíhají už zmiňované přípravy předpremiéry Last Train Home i následného Game Accessu. Snad každá druhá přeslechnutá konverzace (samozřejmě omylem!) se točí kolem toho, kdo s kým a s čím a v kolik vyrazí na tu či onu akci. Ale zpátky k Ashborne a Bohemce.

„Spojil jsem se s dalšími kolegy a začali jsme se bavit o možnosti vytvoření vlastní hry. Načež jsem podal výpověď nejdříve já, pak další, no a za dva měsíce nás v Ashborne bylo šestatřicet, z toho asi třicet z Bohemky,“ popisuje Kolář události z před tří let. Dnes už se tak na Bohemia Interactive dívají jen z okna. Ale rozhodně ne přes prsty. „Stále tam máme kamarády, úplně normálně se bavíme,“ přidává Dominik Jícha.

Přesun do menšího studia si tu pochvalují. „Mám rád, že můžu něco předat třeba grafikovi Tondovi. Ne nějakému grafikovi v nějakém oddělení někde jinde,“ říká Kolář. I proto zmiňuje, že žádný extra větší růst v plánech není. Kompaktnější tým také usnadňuje jeho stmelování. Než účty Ashborne Games na sociálních sítích v posledních dnech opanovala hra, našli byste na nich především záběry z grilovaček a oslav.

„Tady máme terasu, tu možná znáte právě z těch videí,“ říká se smíchem Jícha při pokračování prohlídky. „A tohle je cake room. Místnost, kde při oslavách krájíme dorty,“ otevírá další dveře. Nechybí ani menší místnost pro přespání přespolních hostů (či po náročných nočních pařbách vývojářských maratonech?).

„V kuchyňce zase občas pořádáme LAN party třeba v Counter-Striku nebo Warcraftu 3,“ popisuje marketingový šéf. Teď tu jsou jen rozehrané šachy. Nás v ní ale víc láká počítač s cedulí „PLAY ME!“ Na něm běží interní, ale tak trochu veřejný test Last Train Home. Každý k němu může usednout a aktuálně testovanou verzi hry si vyzkoušet.

Svůj příspěvek k postupu po transsibiřské magistrále pak zaznamená do poznámkového bloku ležícího u PC. Zrovna rozjetá stránka ukazovala 367 kilometrů. „Ve hře jich ale ujedete devět tisíc,“ zazní od kolemjdoucího vývojáře. Není to tady nějaký miliardářský lunapark se skluzavkami jako v Googlu. Ani se to kdovíjak divoce neliší od jiných herních firem. Ale je to sympatické prostředí.

A hlavně se sympatickými lidmi – a to navzdory tomu, že se jim pleteme pod nohy, navíc v už tak nabitý den. Koukáme jim přes ramena i pod ruce a sbíráme střípky z vývoje. Ten mimochodem probíhá ve velice stylových kulisách. Zatímco na chodbě jsou vyobrazené moderní hry, stěny jednotlivých kanceláří zdobí spíš historické artefakty. Třeba mapa Ruska z období kolem první světové války. Nebo dobové plakáty svolávající Čechoslováky do zbraně.

Ještě víc než výzdoba ale nepřekvapivě láká obsah monitorů. U testerů na nich vidíte hru v různých fázích dokončení. Na programátorských displejích zase spoustu řádků kódu, kterému nerozumíme, ale na jeho výsledky se těšíme. Jako nejzajímavější se ale nakonec ukážou monitory designérské. Jsou spíš plné textu, ale navíc mnohem oblepenější různými vzkazy, poznámkami a papírky. Třeba s nápisem „Žádné marvelovské vtípky“.

Historická hra si žádá vyšší než obvyklou míru vážnosti, neustále hláškující hrdinové by v ní nepůsobili dobře. Ale nebojte, narativní designéři žádní suchaři nejsou. „Vtipy o vlacích, kolejích a dráze jsou tady v kanceláři na denním pořádku,“ zazní při našem povídání. Stejně tak během těch pár minut zazní i tucet takových vtípků. Ale tak trochu jsme to čekali, takže nás to nevykolejilo.

Když na příběh a historické pozadí hry přijde řeč s Petrem Kolářem, připomene spolupráci studia s Československou obcí legionářskou. I díky ní odhalili autoři hry místy až neuvěřitelné osudy. „Reálně se například stalo, že někteří legionáři poté, co dojeli do Vladivostoku, byli ještě v Indočíně. A tam je napadl žralok a zemřeli,“ říká šéf Ashborne.

Právě rozhovorem s Kolářem (vyjde již brzy a dozvíte se třeba to, jak tým reagoval na válku na Ukrajině, když tvoří hru o boji s Ruskem…) končíme naši návštěvu studia. Návštěva Brna tím ale teprve začíná. Zakrátko míříme do Kina Art, kde je přichystané odhalení hry pro další novináře. Na pódium přitáhnou v legionářských uniformách odění vojáci kulomet Maxim, do křesel pro hosty usedá kromě Koláře a Jíchy také herec Karel Dobrý, který svůj hlas i tvář půjčil ve hře i ve filmových trailerech postavě kapitána Langera.

Ani po aplausu zaplněného sálu ale brněnská výprava nekončí. Následující den na brněnském výstavišti startuje konference Game Access, přehlídka nezávislé videoherní tvorby i větších titulů. Včetně – pro veřejnost v ten okamžik ještě stále utajovaného – Last Train Home. Hratelná ukázka je sice zbavená všech prvků, které by prozradily propojení s československými legiemi, přesto zájemce o vyzkoušení čeká pořádná fronta.

Last Train Home se veřejného odhalení dočká až o týden později. Velkolepý trailer kombinuje hrané scény se záběry ze hry, díky historickému zasazení o prvotině Ashborne Games informují i mainstreamová média. Tak trochu to připomíná reakce na Kingdom Come: Deliverance, kdy české dějiny pomohly sice mnohamiliardovému, ale stále občas opomíjenému videohernímu průmyslu k ještě větší popularitě.

Ohlasy fanoušků po představení hry potvrzují, že pozitivní dojmy CzechCrunche z brněnské návštěvy rozhodně nejsou ojedinělým názorem. Ashborne Games tak mají nakročeno k úspěchu. Vyhráno samozřejmě není, ale chce se říct, že tak složitá cesta, na jakou se vydali českoslovenští legionáři, by je čekat nemusela. Ukáže se to už brzy, Last Train Home dorazí ještě letos.