Pro mnohé je Portoriko především dovolenkovou destinací, která okouzlí svým slunečným počasím a uvolněnou náladou místních. Pro Slováka Romana Kelemena se ale tento americký ostrov stal místem, kde si plní své profesní sny. Jeho schopnost stříhat videa totiž oslovila i jednoho z nejznámějších influencerů na světě, bývalého polarizujícího youtubera a dnes boxera Jakea Paula. „Nebylo to v plánu, chtěl jsem se ve své činnosti jen posouvat. Pracovat ale v tomto ráji, jakým Portoriko je, s jednou z největších hvězd internetu, je pokoření mety,“ říká v rozhovoru.

Jednatřicetiletý rodák z Bratislavy sbíral zkušenosti hlavně ve své domovině, kde se dostal k několika zakázkám pro velké firmy – ať už šlo třeba o T-Mobile, Red Bull nebo Teslu. Ponořil se i do filmové branže, kde si vyzkoušel roli režiséra a podílel se na snímku, který zaujal i v zahraničí. A do toho má ještě vlastní hudební kapelu. „Jsem zvyklý pracovat nonstop,“ říká Roman Kelemen pro CzechCrunch. Teď má ale priority jinde. Coby hlavní editor Jakea Paula dělá na všech projektech, které tato místy kontroverzní postava globální internetové scény iniciuje.

V rozhovoru se bavíme o tom, jak se k editování videí dostal, zda se dá touto prací v Česku a na Slovensku uživit, proč tolik neřeší kauzy a obvinění, které se na Paula v minulosti snášely, a jak se na jeho práci odráží fakt, že dělá s lidmi, jejichž mentalita je oproti zbytku světa velmi odlišná.

Čekal jsem, že za vámi kvůli rozhovoru poletím do Portorika, kde máte teď hlavní byznys, ale nakonec jste na Slovensku. Snad vás to nepřestalo bavit?
Nene, tam se to nikdy neomrzí. Jsem teď doma, z Portorika jsem musel přiletět kvůli škole, takže s týmem spolupracuji na dálku. V červenci se na ostrov ale zase vracím.

O tom mi ještě řeknete. Na úvod se ale pojďme vrátit o několik let zpět. Jak jste se k editování videí vůbec dostal?
K editování jsem se dostal skrze bicí, na které jsem hrál – a dodnes se tomu aktivně věnuji. Asi před deseti lety jsem si chtěl udělat vlastní drum cover, neměl jsem ale peníze na editora. Tak jsem si video sestříhal sám a během toho zjistil, že je to celkem zábava. Nakonec jsem u toho zůstal.

Takže se dá říct, že jste samouk?
Vlastně ano, učil jsem se to za pochodu. Než jsem si tím ale začal vydělávat, což bylo okolo roku 2013, jsem nějaký čas pracoval ve skateshopu a měl pár brigád. Tehdy jsem to opravdu bral jako hobby.

Kdy jste se nakonec rozhodl, že editování je ta správná cesta – a začal to brát vážně?
Právě před těmi zhruba deseti lety. Pak jsem vytvořil video pro jednu taneční školu, pro kterou jsem už dříve natáčel – a za zakázku jsem dostal 50 eur. Jasně, nic moc, ale tehdy jsem byl šťastný, že si dokážu svým koníčkem nějaké euro vydělat.

Co bylo dál?
Tím, jak jsem se posouval, se začaly objevovat další a další zakázky. V reklamním prostředí jsem se jako editor dostal ke spolupracím s velkými firmami, ať už šlo o T-Mobile, O2, Red Bull, J&T Banku, Radegast nebo Teslu. Je toho opravdu hodně. Práce v takovém světě je velmi rychlá a na slovenské poměry byla i dobře placená. To mě na tom bavilo.

Na jakou lokální spolupráci nejraději vzpomínáte?
Dělal jsem na dokumentární minisérii pro hokejový klub HC Slovan Bratislava, což mi asi nejvíc utkvělo v paměti, protože jsem ji stříhal v dobách, kdy jsem s video editingem ještě neměl tolik zkušeností, takže to pro mě byla velká škola. Tehdy jsem navíc na hokej ještě pravidelně chodil, takže jak se říká, srdcová záležitost.

Z toho, na čem jste dělal, mě nejvíce zaujala práce na hudebním dokumentu Tempos o rapperu Rytmusovi, který se dostal i do kin. Jak jste se k němu dostal?
To bylo přes Red Bull, který nás jako slovenskou produkci na tento projekt oslovil. Okolo hip hopu jsme se motali odjakživa, točili jsme i rapové videoklipy a dokumentární hiphopové série, takže to přirozeně vyústilo do projektu takového formátu. Na Temposu jsem pracoval jako jeden ze třech režisérů a také jsem stříhal. Skvělá zkušenost.

Pak nesmím zapomenout ani na film The Sailor, který dokonce vyhrál i mezinárodní ceny…
The Sailor je naopak nekomerční projekt – a v kontrastu k zmíněnému Temposu je to skoro až klubový komorní film. Je to dokument o člověku, který zasvětil celý život svobodě. Prostě se vzdal konzumu a žil na lodi, hodně cestoval, poznával svět, miloval… A na konci života zůstal sám. Žádná žena tento lifestyle dlouhodobě nedokázala unést.

Jeho střih mi také hodně dal. Jde totiž o poměrně složité téma a velmi pomalý děj, což vyžaduje jiný přístup k editování. Jak se ale ukázalo, kritikům se líbil – vyhrál cenu za nejlepší dokumentární film na americkém festivalu Flickers Rhode Island International Film Festival, získal cenu slovenské filmové kritiky a byl i nominovaný na národní cenu Slnko v sieti. A mimo jiné je to film, který sloužil jako moje doktorandská práce.

Jak dobře se dá vlastně editováním živit na Slovensku, potažmo v Česku?
To se odvíjí od vašeho portfolia, schopností i známostí. Televizní reklamy jsou nejlépe placené a dají se zvládnout i za den nebo dva. Když jste ale začátečník, může chvilku trvat dostat se do toho prostředí. Jakmile tam ale po čase proniknete, dá se jimi uživit poměrně dobře. Stejně tak jako u reklamních zakázek určených na weby nebo sociální sítě – na jedné takové sice zpravidla nevyděláte tolik co u televizní, ale protože se jich točí podstatně víc, peníze se nastřádají.

Potom tady jsou samozřejmě filmy a dokumenty, u kterých záleží, jestli jde o velký komerční projekt, nebo se jedná o komornější věc. Rád bych ale podotkl, že editování videí je zásadně lépe placené v zahraničí, proto nedává – navíc v dnešní době internetu – tolik smysl se soustředit jen na lokální trh, ale snažit se propojovat s firmami za hranicemi.

Se zahraničím máte ostatně už svou velkou zkušenost. V roce 2022 jste začal pracovat pro Jakea Paula, jednoho z nejznámějších influencerů na světě.
Doteď si pamatuji, jak mi z této nabídky skoro vypadl telefon z ruky…

Měl jste odjakživa ambice dělat pro jména s tak velkým zásahem?
Neměl jsem v hlavě nikoho konkrétního. Mou jedinou ambicí bylo neustále se posouvat, zkoušet nové věci a neusnout na vavřínech. Jakea jsem začal sledovat až po jeho éře youtubera, tedy v době, kdy začal boxovat. Tím, co dokázal za tak krátký čas, si získal můj respekt. Když tedy přišla nabídka spolupracovat s někým takovým, nebylo nad čím přemýšlet.

Vlastně mě napadá hned pár věcí, nad kterými by možná bylo třeba přemýšlet. Jake Paul si prošel řádkou kauz, které se na jeho jméně odrazily. Ty jste nijak nevnímal?
Vnímal, ale jen okrajově. Moje rozhodování neovlivnily, protože většina z těch vážnějších obvinění se vyvrátila. Zní to jako klišé, ale s takovými věcmi se člověk velikosti a vlivu Jakea musí vypořádávat velmi často, protože se na něm chtějí média zviditelnit. Dost dobře jsem si to uvědomil, když jsem se s ním poprvé setkal. Každé takové obvinění má často dvě strany mince.

Jak jste k němu dostal?
Šlo to přes jeho někdejšího editora, shodou okolností také Čecha Jona Mariánka. Tehdy právě on hledal někoho, kdo by editoval pro jeho kanál na YouTube – a já uspěl proti tisícům dalších zájemců. Během telefonátu mi ale řekl, že i právě Jake hledá někoho, jako jsem já, a jestli bych nechtěl zkusit sestříhat zkušební video, na základě kterého by se rozhodl, jestli mě zaměstná. Souhlasil jsem.

Dohodli jsme se na tom, že dostanu nesestříhaná videa, ze kterých bych měl udělat jedno velké. Nikdy ale nedorazila. (smích) Za dva nebo tři týdny mi pak jen zavolal, jestli nechci přiletět do Portorika, kde Jake bydlí – že to zkusím rovnou na místě. Asi tam měla roli důvěra, kterou Jake v Jona za ty roky, co byl jeho dvorním editorem, má.

Co následovalo?
Přidali mě do společné skupiny s Jakeovým týmem, kde jsme se měli domluvit na tom, kdy přiletím. Ta komunikace byla zpočátku poněkud „vlažná“. Do odletu jsem neměl letenku – a vlastně jsem nikde neměl potvrzené, že za nimi skutečně pracovně poletím. Nakonec to ale klaplo a já se do Portorika dostal.

A první pocity?
Část Portorika, kde bydlí, je úplný ráj na Zemi. Skoro by se dalo říct, že je to tamní Beverly Hills. Krásné prostředí, slunečno, luxusní vily, auta, soukromé pláže, v domě mají šéfkuchaře, samozřejmě i vlastní posilovnu. Jen stěží se hledá něco, co by vás na takovém místě mohlo zklamat. Nutno však dodat, že ten první měsíc byl místy trošku frustrující.

Něco vás na místě negativně překvapilo?
Byl jsem nový, neznal jsem postupy, jak pracují, a netušil jsem, co se ode mě vlastně očekává. Když jsem měl stříhat první, zkušební video, jen mi řekli, že chtějí „něco jiného“. Dostal jsem k tomu čtyři desetiterabajtové disky, kde byly stovky hodin materiálu – a poraď si.

Rozhodl jsem se, že se na nic nebudu ptát a udělám to prostě podle sebe. Pak jsem si ověřil, že to přesně takto chtěli. Potřebovali zjistit, jak se s kreativními věcmi dokážu sám vypořádat. Jakeovi se výsledek líbil, a tak jsme se dohodli na dlouhodobější spolupráci. Teď jsem jeho hlavním editorem spolu s jedním novým klukem z Velké Británie.

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

Příspěvek sdílený Roman Kelemen (@kelusko)

Není práce pro tak velké influencery neustálým shonem a stresem? Jak vypadá vás běžný den?
Je pravda, že musíte být připraven prakticky neustále, neberu to ale jako stresové momenty. Jasně, první měsíc nebo dva, kdy ještě nevíte, jak všechno funguje, to tak může působit, ale jakmile si na takový styl práce zvyknete a naučíte se v ní chodit, zvládnete si vše lépe plánovat, tím pádem jste klidnější.

Běžný pracovní den záleží na tom, jestli jsem v Portoriku, nebo doma na Slovensku, kde teď kvůli školním povinnostem jsem. Když pracuji remote, výhodou je časový posun – naše ráno je jejich hluboká noc. Takže jakmile se probudím, mám několik hodin na to si řešit vlastní věci do doby, než se postaví na nohy Amerika. Pak si dáme vědět, jaký je plán na dnešní den a co je třeba stříhat. Když jsem v Portoriku, rutina je podobná, jen jsem tam osobně s týmem, takže se lépe vnímá to, co se děje.

Takže kdybyste měl popsat proces vaší práce?
Funguje to podobně jako kdekoliv jinde – dostanete materiály a ideálně popis toho, jak má video vypadat. To mi teď už většinou někdo z týmu řekne. Pak je to celé na vás. Když už pracujete pro někoho takového, tým od vás kreativu automaticky očekává. Jakmile video sestříhám a připravím k náhledu, musím ho poslat do naší společné skupiny, kde se na něj podívá více lidí a dají feedback. Zpravidla přijde několik poznámek, které musím zapracovat. A pak ho finálně vyexportuji tak, aby mohlo jít ven.

Teď už to máme dobře vychytané, takže proces se daří bez větších problémů. Samozřejmě je potřeba myslet na deadliny, dostal jsem se ale do týmu v době, kdy Jake není vyloženě youtuber, takže je jedno, jestli se vydání posune o den nebo dva. Já ale umím pracovat poměrně rychle, takže bez ohledu na to, jaký je deadline, posílám hotový střih už v rámci několika hodin. Je to lepší proto, že mám pak aspoň více času na zapracování poznámek.

Jake už nicméně dlouho není na YouTube tak aktivní. Jak často tedy pro něj stříháte? Děláte i na věcech, které se nedávají na YouTube?
Každý týden pro něj něco dělám. A jak říkáte, některé věci, které stříhám, se na YouTube nedávají. Minimálně ne na jeho hlavní kanál. Řada videí se posílá přímo klientům a značkám, s nimiž Jake spolupracuje. Před nedávnem navíc rozjel několik bočních projektů, které mám také na starosti. Místy je to klidnější, místy intenzivnější.

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

Příspěvek sdílený Jake Paul (@jakepaul)

Pomáhá vašemu pracovnímu nasazení i zázemí, ve kterém v Portoriku pracujete? Říkám si, že s takovými výhodami, které tam máte, to musí být o úroveň příjemnější.
Rozhodně. Každý člen týmu, kterých je asi deset, má zabezpečenou dopravu, ubytování a všechny náklady spojené s běžným fungováním. Nemusíte řešit ani jídlo, které vám vaří soukromý šéfkuchař, což považuji za ten nejlepší benefit. Panuje tam úplně jiná mentalita a lidé z týmu si zkrátka umí užívat život – a člověk si na jejich vnímání velmi rychle zvykne. Zároveň mají velmi precizní pracovní morálku, která se odráží na úspěších, kterých ve svých oborech dosahují.

Dá se dosáhnout ještě vyšší mety než práce pro někoho, jako je Jake?
Myslím, že v rámci tohoto oboru to patří mezi nejvyšší mety. Jake se dá označit za první ligu v tvorbě obsahu na internetu. Pak už je to jen o tom, jestli vám náplň práce daného člověka vyhovuje, nebo ne. Já to považuji zatím za jeden ze svých největší kariérních úspěchů, na druhou stranu mám v hlavě i své vlastní projekty, kterým se chci také věnovat – a které jsou pro mě v seznamu též na těch nejvyšších místech.

A můžete prozradit, co do budoucna chystáte?
V první řadě chci dokončit doktorandské studium a vymyslet, jakým způsobem budu na škole pokračovat dál, protože tam i učím. Mimo jiné mám asi rok a půl rozpracovaný dokumentární film, který se věnuje slovenskému trestněprávnímu systému, ten chci také dokončit.

Pak se s kapelou blížíme k dokončení našeho alba, se kterým vyjedeme třeba i na Rock for People. A aby toho nebylo málo, mám v plánu i tvorbu vlastního obsahu, který bude zaměřený na střih. Výzvou bude to všechno skloubit s prací pro Jakea, to je pro mě priorita číslo jedna.