Pád komunismu v Česku a na Slovensku sice otevřel bránu lepší budoucnosti, nesvázané politickou diktaturou nebo tvrdou cenzurou, období následující v letech po Sametové revoluci s sebou ale přineslo také právní i morální vakuum. Na jedné straně masová, chaotická privatizace a na druhé nárůst kriminality, se kterou si kriminální složky ne vždy věděly rady. Právě tuhle realitu zpracovává nový slovenský filmový hit Černák, který se aktuálně těší pozornosti i na Netflixu.

„Devadesátky jsem vnímal asi jako všichni ostatní. Občas někde vybuchlo auto, ve kterém to roztrhalo pár mafiánů,“ popisuje pro Český rozhlas svou zkušenost s 90. lety Peter Bebjak, režisér nedávného televizního hitu Devadesátky. Právě s ním má dvojice filmů MIKI a Černák nemálo společného. Podobně jako minisérie ČT se vydává do hlubin kriminálního podsvětí a ukazuje, že na Slovensku se děly možná ještě podivnější a více zneklidňující věci než v Česku.

„Když jsme se jako studenti účastnili bratislavského filmového festivalu, v recepci hotelu, kde probíhala festivalová party, jsme viděli ležet mrtvolu přikrytou plachtou a všude kolem se povalovaly zbraně,“ vzpomíná Bebjak. Zatímco jeho Devadesátky na celou věc nahlížely z pohledu přehlcené policie, filmy Jakuba Kronera, které se staly nejnavštěvovanějšími v historii slovenské kinematografie, míří přímo mezi kriminálníky.

Snímek MIKI sleduje ranou fázi „kariéry“ mafiána Mikuláše Černáka. Ten se do konfliktu se zákonem dostal už jako náctiletý, když dostal podmínku za krádež magnetofonu, načež pracoval jako řidič družstevního terénního vozidla a linkového autobusu v dnešním Telgártu. Kronerův příběh ukazuje, jak se z Černáka-řidiče stal Černák coby jeden z nejobávanějších bossů slovenské mafie.

Herec Milan Ondřík, jenž mafiána ztvárnil, ho několikrát navštívil ve vězení. „Nešel jsem ho tam okopírovat, ale poznat jako člověka. Zjistit, jestli je jeden z nás, nebo je psychopat. Potvrdila se mi první varianta,“ řekl v rozhovoru pro Novinky s poznámkou, že to je mnohem horší možnost. „Uvědomil jsem si, že takhle je to daleko děsivější, než kdyby byl psychopat. Pokud je zdravě uvažující člověk schopný takových hrůzných činů, může je udělat kdokoli,“ dodal.

MIKI v zásadě zkoumá, jak zklamání ze systému a touha po respektu přivedly „obyčejného člověka“ do světa násilí a obchodu se smrtí. Jde při tom poměrně do detailu, vycházejíc z Černákovy autobiografie, dobových svědectví i přímých rozhovorů se zločincem. „Byl to dlouhý proces, trval celé dva roky,“ říká scenárista Miro Šifra v rozhovoru pro iDnes.

Vystihuje při tom bizarní vztah mezi otřesnými činy a tehdejšími reakcemi okolí. „Například scéna, kdy smýká za autem muže, ilustruje tu dobu, která je o brutálním násilí, jemuž ostatní přihlíželi a dokonce se mu smáli,“ vysvětluje Šifra.

Pokračování Černák, které v kinech vyšlo počátkem letošního roku a teď dorazilo na Netflix, sleduje vrcholné období, kdy je Černák už etablovaný boss. Lavíruje mezi mocenskými aliancemi, strachem z likvidace a stále se prohlubujícím vnitřním rozpadem. A při tom na sebe vrství další a další zločiny. Film zachycuje známé momenty slovenské historie, jako jsou války gangů v Banské Bystrici, únosy podnikatelů nebo kontakty s bývalými příslušníky tajné služby SIS.

Přestože se Černák drží skutečnosti poměrně blízko, jednoduše v něm není prostor plně zachytit vše z toho nejhoršího, čeho se Černák a jeho mafiánská skupina Černákovci dopustili. Sám boss byl odsouzen za osm vražd, časem se přiznal celkem k šestnácti, podle jeho kompliců jich ale měl spáchat přes dvacet. Jeho gang je pak spojený minimálně se čtyřiceti dalšími úmrtími.

Není to ale jen o jedné postavě, která by existovala ve vakuu a veškerá vina padala na ni. Filmy MIKI i Černák poukazují na propojení mafie s politikou, ekonomickou privatizací a bezpečnostními složkami. Často se tak děje nepřímo, beze jmen, pro znalého diváka ale budou odkazy zřejmé. V obou případech sice vznikly řemeslně kvalitně zpracované thrillery s šokujícími výjevy i černým humorem, spojitost se skutečností jim ale dodává velmi znepokojivou auru.

„Nechtěli jsme obhajovat vraha, jak to občas někteří prezentovali. Chtěli jsme hovořit o naší temné minulosti,“ poznamenává v podcastu Českého rozhlasu herec Milan Ondrík. Dvojice snímků, v nichž ztvárnil jednu z nejprominentnějších figur, tak duchem skvěle navazuje na Devadesátky.