Nebořme předrevoluční budovy, mažeme tak kus vlastní historie, apeluje Vladimir 518. A vydává 1 400 stran o architektuře

Ústřední dispečink tranzitního plynovodu asi dnes něco řekne jen málokomu. Pokud ale zazní slovo Transgas, je to o poznání lepší. Budova na Vinohradské ulici ale začala přitahovat větší zájem až ve chvíli, kdy se začala bourat. Dnes po ní zůstává jizva. Když hudebník a výtvarník Vladimír Brož známý jako Vladimir 518 začal v roce 2014 přednášet o architektuře z dob komunismu, Transgas ještě stál. K zemi šel definitivně až o pár let později. „Transgas je obětní beránek, který doufám padne za to, aby se další podobné budovy nebouraly,“ říkal tehdy Vladimir 518.

Práce na knize Architektura 58–89, které Vladimir 518 zastřešuje, ale trvají mnohem déle. Neuvěřitelných deset let. Teď se chýlí ke konci. Kniha, jejímž hlavním mediální partnerem je CzechCrunch, vychází 1. března a už nyní je v předprodeji. Nabídne mimo jiné naprosto unikátní jízdu za stavbami, jejichž datum vzniku je řadí k minimálně kontroverzním počinům. Ve stejný den proběhne také křest a vernisáž výstavy v pražském Centru architektury a městského plánování.

„Lidé si myslí, že to je komunistická architektura. To ale není pravda. Je to architektura vzniklá za komunismu, ale formálně s ním nemá moc společného. Je expresivní, výrazná, někdy technologická, elegantní či brutální. A to je ten důvod, proč ji dodnes řešíme,“ uvedl Vladimir 518 v České televizi s tím, že o budovách z této doby nebyl v minulosti dostatek knih, dokumentů, přednášek ani výstav. A to byl také důvod, proč na souboru začal pracovat.

Projekt si přitom za ambici neklade nic moc menšího. V plánu je totiž kromě knihy zaměřené na předrevoluční architekturu také televizní seriál, film a výstava. Film by měl mít širší záběr a kromě staveb z českých luhů a hájů se chystá zabrousit i na Slovensko. To vše má přispět k tomu, aby společnost pohlížela na stavby, které budí mnoho vášní, jinak.

Není to totiž zdaleka jen Transgas. Jde o pražský obchodní dům Kotva či hotel Thermal v Karlových Varech, obojí od architektů Věry a Vladimíra Machoninových, nebo o vysílač a hotel na Ještědu, obchodní středisko Ještěd či obchodní dům Máj, kde se protínají příběhy architektů z libereckého studia Sial v čele s Karlem Hubáčkem a Miroslavem Masákem. Je to i budova bývalého Federálního shromáždění u Národního muzea od Karla Pragera. A mnohé další.

„Dlouhodobě se bohužel nedaří najít zdravý vztah k této dnes již historické architektuře, proto z ulic našich měst mizí jedna důležitá stavba za druhou. Pokud se nám jako společnosti nepodaří uchovat alespoň to zbývající z kvalitních staveb začátku druhé poloviny dvacátého století, vymažeme tak jednou provždy kus vlastní historie a kulturní paměti,“ dodává Vladimir 518.

Kniha od nakladatelství Bigg Boss má mimochodem skoro 1 400 stran a váží 5,6 kilogramu. Podílelo se na ní třicet odborníků a představeny jsou dohromady přes tři desítky autorů. Uvnitř jsou historické výkresy, návrhy, plány, dobové fotografie, mnohdy ještě nepublikované, sebrané z archivů po celé zemi.

O předrevoluční architektuře se ale bude zcela jistě mluvit i tak. Ostatně Transgas nebyla jediná stavba na odstřel. Diskuze se povedou i u další budovy, která sice přežila až do dnešního dne, o jejím dalším osudu je ale zdá se rozhodnuto. Řeč je o Ústřední telekomunikační budově v Olšanské ulici na pražském Žižkově, kterou má nahradit moderní zástavba.