„Ať tě ani nenapadne vrátit se zpátky domů na Slovensko.“ Tak zněl vzkaz, který po telefonu předala máma Milanu Kovačičovi, jenž pod křídly tuzemské technologické společnosti STRV vede vývoj globálně úspěšných seznamovacích aplikací pro gaye i lesby. Podobných zpráv jsme my – Slováci a zástupci LGBT+ komunity žijící v různých koutech České republiky i jinde v zahraničí – dostali hodně. Před týdnem totiž teprve devatenáctiletý muž v Bratislavě před gay barem zastřelil dva mladé hochy kvůli nenávisti k naší komunitě. A my nemůžeme mlčet.

I když jsem Juraje a Matúše neznal osobně, zpráva se mě výrazně dotkla. Je to připomínka toho, že být ve špatný čas na špatném místě, mohla se taková věc přihodit mně a mému příteli, mému nejlepšímu kamarádovi a jeho manželovi nebo dalším více či méně blízkým známým a vůbec lidem, s nimiž sdílím jinou sexuální orientaci.

V podstatě od chvíle, kdy jsem si začal uvědomovat svoji sexualitu, jsem věděl, že se na Slovensku nikdy nebudu moct cítit plně v bezpečí. Že v zemi, která má být mým domovem, nikdy nebudu moct být naplno tím, kým jsem, aniž bych se musel ohlížet přes rameno. Podobně jako značná část mých vrstevníků jsem mimo jiné i z tohoto důvodu odešel do zahraničí. Odešel jsem s tím, že se už do rodné země pravděpodobně nikdy žít nevrátím. A stejně jako u mnoha mých přátel se mým novým domovem stala před dlouhými lety Praha.

Jsem ohromně rád za to, že žiji tady. Přístup většinové populace nejen k sexuálním menšinám je v Česku mnohem otevřenější a homofobie je tu na výrazně nižší úrovni, za což vám Čechům patří obrovské díky. Události z minulého týdne ale nám všem připomínají, že i tady se nachází nemalá část populace, která bude sdílet podobné názory, jaké měl terorista v Bratislavě. Být součástí komunity LGBT+ pořád je a bude boj, a to i tady v Česku.

V CzechCrunchi máme jako médium vliv. Dlouhou dobu jsem přemýšlel nad tím, jak tento vliv využít na podporu své komunity v celé její šíři. Pořád jsem to ale nosil jen někde vzadu v hlavě. Teď to chci změnit. A to s podporou celé naší redakce, v níž jsem nikdy necítil žádný náznak homofobie, protože věříme, že respekt ke všem ostatním lidem bez ohledu na jejich jakékoliv odlišnosti je naprosto základní a elementární společenská hodnota.

Nejde o lehká témata. Názory mnohých lidí nezměníme. Díky našemu vlivu ale dokážeme inspirovat nejen mladé lidi, kteří si mnohdy prochází tím, čím jsem si procházel já. Ostatně cítím, že to dlužím sám sobě, svému čtrnáctiletému já. Můžeme lidem všech věkových kategorií ukázat, že také náš byznysový, startupový a technologický svět je vítá. Že jde o bezpečné místo. A v duchu poslání CzechCrunche je budeme pozitivně motivovat také do budoucna.

Setkávám se s lidmi z LGBT+ komunity, kteří jsou zároveň součástí naší startupově-technologické bubliny. A bavíme se spolu o tom, jak můžeme naší komunitě pomoci. Pokud se mezi nimi nacházíte i vy, budu rád, pokud mi napíšete zprávu na peter@cc.cz. Jestli nejste připraveni na veřejný coming out, budu to samozřejmě respektovat. Čím víc nás ale spojí hlavy dohromady, tím lepšího výsledku dosáhneme.

Opravdu bych si přál, abychom v roce 2022 nemuseli ve společnosti řešit zrovna tato témata. Palčivých problémů máme opravdu požehnaně. Pandemie, ekonomická krize i válka během posledních let přinesly ohromné množství akutních výzev. Diskriminace, zastrašování, či dokonce strach o vlastní život kvůli jinakosti od většinové společnosti jsou ale naprosto nepřijatelné. A třeba i nereakce prezidenta Miloše Zemana a dalších politiků nám nedává na výběr nic jiného než se ozvat a tato témata otevírat. Pojďte do toho s námi.

Pokud chcete LGBT+ komunitu podpořit a odsoudit diskriminaci i násilí, můžete se v tento pátek podvečer mimo jiné i k nám přidat – například v Praze, Brně, Ostravě nebo Olomouci.

Nebudeme mlčet.