Nejprve vybudoval stamilionový byznys, pak svůj podíl v Shoptetu postupně prodal miliardáři Ondřeji Tomkovi a rozjel startup Out of Dark. Loni v srpnu už bylo nicméně jasné, že tudy cesta nepovede. „Dvě krátká slova, a přitom jak těžké je pro ego je vyslovit. Nevyšlo to,“ oznámil tehdy konec nového startupu Miroslav Uďan s tím, že se pustí do andělského investování. Ani tady ale minimálně napoprvé nešlápl správně.

Jako první projekt, který podpoří, si vybral módní značku Bagind. Její příběh připomínal film. Během toulek Indií narazil začínající podnikatel Lukáš Matějček na zapadlý obchůdek s koženým zbožím, kde se mu líbil batoh. Nebyl sice na prodej, ale majitel butiku mu nabídl, že pro něj ten stejný ušije. Jeho práce mu tak učarovala, že se s ním domluvil na výrobě doplňků, které by prodával v Česku.

Jenže tento film nakonec šťastný konec nemá. Loni v únoru zavřel Bagind všechny své kamenné prodejny, tento týden se pak objevil v insolvenčním rejstříku, o čemž informoval CzechCrunch jako první. Firma dluží necelých 44 milionů korun. Nepomohly ani miliony korun od šéfa obuvnické firmy Vasky Václava Staňka, ani přibližně milionová investice od Miroslava Uďana. První jmenovaný ve firmě držel 75 procent, zakladatel Shoptetu měl pět procent.

„Tohle byla moje první investice v roli andělského investora. Paradoxně jsem tím porušil hlavní pravidlo, které jsem si dal – že budu investovat pouze do digitálních firem,“ přiznává čtyřiačtyřicetiletý Miroslav Uďan pro CzechCrunch. Přestože tímto směrem původně investovat neplánoval, nakonec ho prý přesvědčili Matějček se Staňkem. „Šel jsem do toho primárně kvůli nim a jejich upřímnému zapálení pro věc,“ říká.

Už při úvahách o investici přitom Uďan viděl, že Bagind není zrovna v ideálním stavu. „Věřil jsem však, že je šance celou firmu znovu nakopnout a ozdravit. Pracovali jsme na tom opravdu usilovně,“ doplňuje investor, který dnes působí i jako mentor začínajících startupů.

Ostatně tomu, že se Bagind podaří vzkřísit, věřil také sedmadvacetiletý Václav Staněk. Ten investoval i do nábytkářské firmy Wuders, která se v insolvenčním rejstříku objevila minulý týden. Její příběh je podobný jako ten Bagindu – mladá firma s mladými zakladateli v čele neustála rychlý růst, který přišel se Staňkovými penězi, a skončila v dluzích dosahující padesáti milionů korun.

„Věřil jsem jim – stáli za nimi mladí lidé, které jsem znal, a měly kvalitní produkt a vizi, která mě zaujala,“ vzkázal tento týden pro CzechCrunch Václav Staněk. I proto je sanoval mnohamilionými částkami. „Nyní je čas přiznat, že ty investice nedopadly dobře. Obě firmy, které jsem podporoval, vyhlásily insolvenci. Já osobně si z toho odnáším poznání, že být dobrým investorem je úplně jiná disciplína, než být plnohodnotným zakladatelem a ředitelem firmy, které dáváte maximum,“ dodal.

A jisté poznání si z toho odnáší i Uďan, který už podle svých slov investoval do sedmi startupů – například do Flowlance, Medevia nebo HTG Medical. „Celkově k investicím do firem přistupuji tak, že se jedná o vysoce rizikovou záležitost. Neúspěchy k tomu jednoduše patří,“ uzavírá.

Miroslav Uďan poskytl loni v dubnu pro CzechCrunch velký rozhovor, ve kterém popisuje, jak do byznysu přenáší zkušenosti z tisíců hodin strávených hraním strategických počítačových her. Také říká, že mu v životě hodně pomohlo, že byl na povinném vojenském výcviku a že se věnuje japonskému šermu.